A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
Viktor Emil Frankl
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172309/bmid_a-presto-rici-zivotu-ano-0ef-172309.JPG
5
783
783
Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905–1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1996 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Trotzdem ja zum Leben sagen: Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager, 1946
více info...
Přidat komentář
Přemýšlím, co napsat. A asi, ať napíši cokoliv, nic nedokáže vyjádřit sílu tohoto díla. Vím, že tohle není jen kniha. Je to mnohem víc. Není to o tom “jednou přečtu a zavřu”. Velkolepé, silné, zásadní… o neskutečné síle, která je ukryta v každém z nás.
(SPOILER)
Hodně bolestné, ale silné čtení od Viktora Frankla. Obdivuji ho za to, že si na tak hrůzném zážitku dokázal najít něco pozitivního - to, že i utrpení má smysl a umožňuje člověku překonat sebe sama, stát se lepším. A to, že Viktor ani po takovém zážitku neskončil v pozici, kdy nenáviděl celý svět, nýbrž kolem sebe šířil mír a ještě se zastával některých dozorců v táboře, svědčí o jeho velikosti.
Doufám, že všechny oběti této hrůzy najdou v životě svůj vnitřní mír a ti, kdo jsou již po smrti, dosáhnou věčného pokoje. A my musíme udělat vše, co bude v našich silách, aby se minulost již nikdy neopakovala.
Kniha jako tahle, to není jen kniha. To je návod jak žít, popis života až na dřeň a ještě o kus hlouběji, kam nikdo z nás nechce. A přesto se i v takových chvílích dá životu říci ano. Jen najít smysl, ať už je jím cokoli, jakkoli malého. Četla jsem ji s pokorou a s pokorou si některé myšlenky pamatuji i po několika letech.
Má první kniha od Victora Frankla, kde silně vnímám, co znamená zůstat v téměř bezvýchodném stavu člověkem ohleduplným, soucitným a také odvážným a nadějeplným. Ano, sobectví je někdy jedinou cestou k přežití, ale ze své zkušenosti dávám přednost možnosti volby. Ke knize se časem nejspíš budu vracet, je v ní mnoho moudrých myšlenek.
Co prožil V.E.F. za války a mnoho dalších s ním si současný čtenář v úplnosti představit nemůže, což je vlastně dobře. O to cennější takové svědectví je. A toto je jedinečné jednak neuvěřitelným nadhledem i vhledem, kultivovaností, pokorou a srozumitelností, ale především způsobem, jak s takovou zkušeností naložit, jak ji zhodnotit a zpracovat.
cetla jsem velmi dlouho, po par strankach, vzdycky rano. prime svedectvi, sebereflexe a hluboky vhled do podstaty zivota. spise text ke studiu.
jen hru jsem nezvladla
Mnohovrstevnaté dílo i na těch pár stránek, vlastně bych si s ním vystačil na několik měsíců, jestli ne víc. Mohl bych ho pročítat, zastavovat se, přemýšlet, dohledávat.. A hlavně autenticky žít (a trpět i umírat).
Knihu jsem četla jako studentka a nadchla mě natolik, že jsem si ji pořídila do své knihovničky. Zajímavý pohled na utrpení. A ještě zajímavější je, že Rudolf Vrba ve své knize Utekl jsem z Osvětimi několikrát zmiňuje,jak se rozhodl, že on nezemře... Neříkám, že jen rozhodnutí stačí, ale určitou sílu myšlenka má.
Pobyt v koncentračním táboře zase jiným pohledem. Psycholog Viktor E. Frankl nám popisuje nejen strasti vězňů, ale i sílu k přežití a smysl života. Dobře zpracované, téma těžké samo o sobě, ale rozhodně k doporučení.
Knížka není jednoduchá ke čtení a zároveň autor píše velmi čtivě. Po dočtení knížky jsem si dokonce napsala pár citátů na papír a tyto citáty mne hluboce duševně zasáhly.
Jednoznačně doporučuji. :)
Náhled psychologa na prožitky v koncentračním táboře... Dá se o takových zážitcích napsat něco zcela objektivního? Podle mě nedá. To, co člověk zažívá, je jedna velká hrůza a největší utrpení je (asi) strach o blízké. Druhá část - divadelní hra - je také velmi vydařená. Jak je možné, že existují lidé, kteří tvrdí, že holokaust je "blbost" ???
Túto knihu som si zvolila z dvoch dôvodov – kvôli názvu a kvôli siedmej téme čitateľskej výzvy na rok 2020.
Musím priznať, že téma druhej svetovej vojny mi nie je blízka a ani ju nevyhľadávam.
Táto kniha ma však prekvapila. Neviem, čo som od nej očakávala, ale určite nie to, čo mi dala. Dala mi úplne iný pohľad na túto tragédiu ľudstva a ľudstvo samotné. Je to kniha plná poučení a hovoriaca aj o tom, že sila človeka nespočíva v tele, ale v duši, že víťazom je ten, kto si uchová slobodu mysle a že stačí malá nádej na budúcnosť a človek je schopný nemožného. Hovorí o tom ako stav mysle môže a aj ovplyvňuje naše telo – jeho zdravie, jeho silu, jeho odolnosť. Veľa autorových myšlienok sa dá aplikovať v každodennosti „bežného“ života.
Oceňujem aj konkrétne udalosti, na základe ktorých autor vysvetľuje svoje analýzy a otázky bytia.
Je to neuveriteľné dielo a aj napriek tomu, že to nie je dielo o tisícke strán, má silu a výpovednú hodnotu väčšiu než stovky kníh. Vďaka!
,,V žádném případě nikdy nezapomenu, jak jsem se jedné noci probudil, protože se můj spící soused převaloval a hlasitě sténal zřejmě pod dojmem nějakého hrůzného snu. Už už jsem chtěl svého trýzněného kamaráda probudit. Hned jsem se však svého záměru ulekl a rychle jsem stáhl zpátky ruku, která se už natahovala, aby spáčem zatřásla. Neboť v té chvíli jsem si jasně uvědomil, že žádný sen, ani ten nejstrašnější, nemůže být horší než realita, která nás v lágru obklopovala a k jejímuž bdělému vědomému prožívání jsem někoho hodlal probudit."
Naprosto něco jiného než klasická svědectví koncentračních táborů. Jiný pohled na věc. První část byla zajímavá. Druhá část, tedy divadelní hra byla naprosto skvostná.
Spoustu psychoanalýz, surového popisu lágrů a jejich fungování a nakonec i velká dávka filosofie.
„My všichni, kdo jsme z toho vyvázli životem díky tisícerým šťastným náhodám nebo božím zázrakům – nazývejte si to, jak chcete –, my víme a můžeme s čistým svědomím prohlásit: ti nejlepší se nevrátili.“
Právem oceňovaná, přesto nenápadná a útlá knížečka, jejíž čtení je silný emocionální zážitek. Autor, přeživší z koncentračního tábora, v ní, pohledem profesionálního psychologa, rozebírá své vnitřní pocity a úvahy. Nejedná se o návod jak přežít koncentrační tábor, nejedná se ani o výčet utrpení tamtéž, byť autor popisuje mnohé, zamýšlí se nad osudem toho a toho, odevzdaností, nad prostým štěstím, krutostí a utrpením v samotě. Přemýšlí o víře v naději, o existenci v utrpení, ale též o smyslu utrpení jako nutné součásti života, příležitosti k jedinečnosti. Utrpení je relativní a bolí stejně, ať je velké nebo malé v očích okolí. Kniha je plná dech beroucích myšlenek, doporučuji všem.
„Smysl však nemá jen život tvůrčí a poživačný, nýbrž: má-li život vůbec nějaký smysl, pak jej musí mít i utrpení. Protože utrpení k životu jaksi náleží – právě tak, jako k němu náleží osudovost a smrt. Teprve utrpení a smrt činí lidskou existenci kompletní.“
„Co je tedy člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je to však současně i bytost, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech.“
Je znát, že knihu (teď mám na mysli především její první – prozaickou část) nepsal spisovatel (určitě jsem četl už poutavější příběhy na dané téma), je to však autentická výpověď člověka, který přežil pobyt v několika koncentračních táborech, o to cennější, že byl svého času jedním z nejvýznamnějších odborníků na lidskou duši. Trochu tomuto vydání ublížil i neumělý překlad; to ale platí jen o prvé části, u dramatu tvořícího druhou část jsem si ničeho takového nevšiml – skoro, jako by jej překládal někdo jiný. Samotná divadelní hra mě upoutala podobně jako vyprávění v první části. Výborný nápad – učinit komentátory jedny z nejvýznamnějších filosofů světové historie; jen mě mrzelo, že pokud jsem ve školních letech měl o Spinozově filosofii nějaké ponětí, dneska už mi v hlavě zbylo jen jeho jméno.
Na knihu nás najprv navnadí Predhovor G. W. Allporta. Z Úvodu k vydaniu z r. 1992, kde sa už dozvedáme čo-to o autorovom srdci a jeho postojoch pred vojnou i po nej, ide taký intenzívny pocit, že jednoznačne musíte čítať ďalej - aj napriek náročnej téme. Samotné Zážitky z koncentračného tábora, ktoré nasledujú, netvoria súvislý príbeh. Skôr ide o konkrétne spomienky, ktoré chcel dať autor do popredia, aby na nich ukázal reakcie človeka a následne ich analýzu už z pohľadu múdreho starca i psychiatra. Popri opisoch hrôz, nie však samoúčelne depresívnych, ťažkej práce, hladu... vnímame aj nesmiernu silu priateľstva, lásky, oddanosti a najmä ducha. Autor rovnako (ba možno najviac) vyzdvihuje poznanie jednotlivca o slobode postoja a rozhodnutia o vnútornom rozpoložení a následných vonkajších reakcií človeka (k druhým). V časti Logoterapia v kocke viac ako vysvetľovanie pojmov zaujmú konkrétne prípady ľudí = pacientov, ich problémy, spôsoby liečby a úspechy v nej. Posledná časť knihy s názvom Prípad tragického optimizmu nabáda nájsť (aj) v tragických udalostiach dôvod na rast, nie poddanie sa.
Kniha plná hlubokých a moudrých myšlenek. Na své si přijdou psychologové, filozofové, ale i ostatní čtenáři. Moc se mi líbila i druhá část knihy - divadelní hra s jedněmi z předních filozofů. A hlavně ta myšlenka, resp. hloubka té divadelní hry mě prostě dostala. Pan Frankl je pro mě člověk s velkým Č a nezbývá než smeknout! Knihu určitě doporučuji k přečtení i k zamyšlení se a hloubání ;)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) divadelní hry hledání smyslu života svoboda psychiatři holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1996 |  A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor) |
| 1994 | Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie |
| 2006 | Vůle ke smyslu |
| 2016 | Utrpení z nesmyslnosti života |
| 2006 | Lékařská péče o duši |
Veľmi dôležitá kniha. Pochopila som, aké dôležité je mať aj/a najmä v ťažkých časoch, zdanlivo bezvýchodiskových, cieľ, a otázku "čo mi ešte život môže dať" si otočiť - "čo očakáva život odo mňa?" Že aj v najhlbšom utrpení a ponížení je možné a potrebné zachovať si ľudskosť a dokonca aj dôstojnosť. Že ľudí nemožno deliť na dobrých a zlých podľa príslušnosti k nejakej skupine. Viktor Frankl bol silného ducha a ukázal nám cestu, ako sa takým stať a dokázať prejsť aj extrémnymi životnými situáciami. Veľmi dôležitá kniha v súčasnosti.