A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
Viktor Emil Frankl
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172309/bmid_a-presto-rici-zivotu-ano-0ef-172309.JPG
5
783
783
Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905–1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1996 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Trotzdem ja zum Leben sagen: Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager, 1946
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, avšak když už jsem se do ní pustila, nemohla jsem se odtrhnout. Úžasná psychologická učebnice, která v mnohém otevírá oči. Při čtení si z knih dělám výpisky - jsou knihy, ze kterých si nezapíšu ani jednu myšlenku, ale tato kniha - přestože je velmi tenká - patří ke knihám, ze které jsem si poznamenala opravdu mnoho. A myslím, že se k ní budu častěji i vracet.
čekala jsem náááprosto něco jiného, ale knížečka mě naprosto dostala. Určitě se k ní po čase vrátím a oživím si některé myšlenky, které mne zasáhly. Doporučuji!!!
Psychologický pohled na dobu strávenou v koncentráku.. Síla vůle žít.. síla touhy zemřít.. byla to SÍLA
Knihou neustale rezonuje, ze i v extremnich podminkach si lze zachovat lidskost, ktera vsak v urcitych chvilich musi byt vykoupena cenou nejvyssi. Ti nejlepsi nezustali. Skrze nasi jedinecnost a neopakovatelnost okamziku muzeme dojit smyslu. Pokud budeme kracet vzprimene a nedovolime vychladnout cloveku v sobe, uzreme jej i ve chvili utrpeni. Nepromluvil a padl, zvolil lasku nad zivotem.
Během četby jsem ji několikrát musel odložit a s hrůzou přemýšlet, jakým způsobem bych se zabil, kdybych se dozvěděl, že mám nastoupit do transportu. A pak mě vždycky udeřil do očí název té knížky, když jsem ji bral znovu do rukou.
Ta kniha není jen o životě v koncentráku, je o životě každého, kdo ji čte. Každý v něčem zkouší. Někdo má problémy v práci, někomu někdo umřel, jiný trpí depresemi. A Frankl otevírá cestu tam, kde život začne postrádat smysl. Podobně jako u Malého prince je tato teňounká kniha na jedno odpoledne tak hluboká, že je třeba nad ní meditovat nepoměrně déle, než kolik času zabere její čtení.
Při četbě takové knihy si vždy připadám provinile. Provinile, že nejsem dkst vděčná. Že nejsem neustále radostná nad tím, co všechno mohu dělat, co mi bylo darováno a jak můžu žít. Vidím ty maličkosti. V kavárně čtu tuto knihu a pomalu se stydím za to, že si neuvědomuji, ten dar obyčejné kávy, kterou si můžu koupit a v klidu vypít. Jsem ale ráda. Člověka to vyvádí z bubliny toho, jaký svět podle něho je. Tato kniha je velký poklad, protože je od uznávaného psychologa, který vším, co popisuje prošel. Jedna z Franklových myšlenek o tom, co vlastně může pomoci člověku přežít, je rozhodnout se pro vyšší svobodu. A taky pro naději. Jelikož v koncentračních tábor vězni prožívali - časově neomezené provizorium své existence - museli se utíkat k naději, k něčemu, jinak podle Falknera neměli šanci. Dosvědčuje to i příklad toho, že největší náhlá úmrtnost byla v období Vánoc, kdy lidé ztratili naději, že je budou slavit doma. Znalost psychologie Franklovi umožnila pohnout mnohé lidi k zamyšlením se nad životem. Nad tím, co je člověk. Sám to vystihuje.,, Člověk je ten, kdo vymyslel spalovací pece a zároveň i ten, kdo jde do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech. " Frankl taktéž upozorňuje na důležitý aspekt vězně. A to stavu po propuštění. Kdy se z člověka bez moci stane člověk s mocí a najednou je v něm strašlivý, ale oprávněný hněv, který musí být zpracován. Odplata. A taky to, když sen o budoucnosti neodpovídá realitě budoucnosti.
Kniha, která vám umí zničit odpoledne. To vám řeknu. Ale měla by být povinnou četbou ve škole. O tom si myslím, že není pochyb.
Frankl ve svém díle popisuje vnitřní psychické procesy, které prožíval: v první fázi, kdy ho přivezli do Osvětimi, poté popisuje průběh v koncentračních táborech a v poslední fázi ,,osvobození". Nemůžu zapomenout na geniální dodatek dramatu, kde rozjímají tři filosofové a krásně uzavírají poučení z celé knihy.
Nevzdat se svých hodnot a zůstat své pravdě věrní i přes utrpení. Má to tedy znamenat, že naším životním smyslem má být cesta k ,,celosti"? Jenže co to znamená a kam ta cesta vede? Do ráje?
První však musím věřit. A tito lidé museli věřit taky, jinak by neměli žádnou šanci. Páni, já se snad ještě obrátím k Bohu!
obsahove kratka, presto velmi silna autenticka knizka vykreslujici pohled na koncentracni tabor z prvni osoby cloveka, ktery ho cely prozil a prezil.. je desive, co vsechno jsme schopni jeden druhemu udelat.. zavedl bych jako povinnou cetbu uz na zakladnich skolach, aby se uz nikdy! nic podobneho nemohlo opakovat.
Kniha není špatná, je opravdová. Ale např. Schindlerův seznam mě "dostal" daleko víc.
Velmi silná kniha obsahem, až útlá, co dopočtu stran. Ale řekne vše, co je potřeba. Neumím, a asi ani nechci (pokud budu sebekritická), si opravdu představit, co se v koncentračních táborech dělo. Dneska jen trochu strádáme a už se z toho hroutíme. Hodně lidí v táborech zemřelo, ale jak se ti přeživší měli se vším, co prožili, se ztrátou bližních vyrovnat? Do Osvětimi se chystám, návštěva Terezína byla silným zážitkem. Přesto všechno si myslím, že osobní zkušenosti těchto lidí, ač se o nich píše, mluví, točí filmy (je to dobře), je nepřenosná. Ale musí být varováním!
"Na zemi existují dvě lidské rasy. Ano, pouze tyto dvě: rasa lidí slušných a rasa lidí neslušných. Obě tyto "rasy" ze najít všude: pronikají do všech skupin a prolínají se. Žádná skupina není složená jen a jen ze slušných lidí, v tomto smyslu není žádná skupina "rasově čistá". Tak se tu a tam našel nějaký slušný chlapík i mezi strážemi."
Velmi zajímavá kniha, která vám zprostředkuje náhled do života a strastí vězně v koncentračním táboře. Hlavně ale nabídne zajímavé odpovědi na některé otázky, které si alespoň jednou každý přemýšlivý člověk položil.
Jedna z těch knih, které nelze hodnotit v intencích "baví/nebaví". Slovy ukradenými ze světa herců bychom asi mohli říct, že v této knize se "nepřehrává". Stroze popisuje, jak to v lágru chodilo a vlastně ještě víc než v lágru, tak jak to chodilo uvnitř hlavy/srdce/duše člověka vězněného v lágru. S jakými výzvami se musel dennodenně potýkat. A jasně tu vidíme, že třeba výzva popasovat se s hladem nebyla vůbec ta nejzásadnější. Daleko víc závisel budoucí život a přežití člověka na tom, jak se popasoval s hlasy svého nitra, které už to třeba chtěly vzdát, neviděly budoucnost... Ale právě jen ten, kdo pořád viděl smysl i tam někde, za kopci a lány, za bůhví jak dlouhou dobou, která ještě musela uplynout, jen ten měl sílu hlad, zimu a strádání přemoct, protože to podle něj mělo smysl. Nastavit si v hlavě, že budoucnost pro mě ještě něco chystá, že ještě mám něco, za čím si chci v budoucnu dojít - to se v této knize jeví jako recept na překonání podobných hraničních zážitků.
Vřele doporučuji přečíst si jako takový doplněk k této knize od Frankla ještě knihu Utrpení z nesmyslnosti života.
* Tělesná bolest způsobená ranami není to podstatné, u nás dospělých vězňů stejně tak jako u trestaných dětí. Jde o duševní bolest. To, co v té chvíli bolí nejvíc, je rozhořčení nad nespravedlností a bezdůvodností.
* Člověk ví obvykle až po pěti nebo deseti letech, k čemu bylo to nebo ono v jeho životě dobré.
* Člověku v koncentračním táboře lze vzít všechno kromě jednoho: kromě nejvyšší lidské svobody, která mu dovoluje zaujmout k daným poměrům adekvátní postoj.
* Často právě taková vnější obtížná situace dává člověku příležitost, aby vnitřně přerostl sebe sama.
* (Bismarck) V životě tomu je tak jako u zubaře: stále si myslíme, že to vlastní teprve přijde, a mezitím už je po všem. / Většina vězňů v koncentračním táboře si myslela, že všechny možnosti k uskutečnění sebe sama jsou ty tam, a ony spočívaly de facto právě v tom, jak člověk naloží se svým životem v lágru.
* Na zemi existují dvě lidské rasy. Rasa lidí slušných a rasa lidí neslušných. Obě tyto rasy lze najít všude. Žádná skupina není složena jen a jen ze slušných nebo jen a jen z neslušných lidí.
Frankl v této knize dovedně spojuje racionální znalosti z psychologie s emocionálním zážitkem koncentračního tábora. Přitom ani jedna rovina není přehnaná (není to suchopárné vysvětlování ani emocionální záplava). Navíc jeho hlavní myšlenka, hledat smysluplný život, je přenositelná, inspirativní a můžete jí obohatit svůj současný život. Kromě samotných zážitků 4.vydání obsahuje ještě divadelní hru z roku 1948 o hledání smyslu utrpení prostřednictvím rozhovorů filozofů Sokrata, Kanta a Spinozi nad životem v lágru a výňatek z řeči Frankla. Autor je humanista, není černobíle uvažující (přiznává, že i mezi vězni se kradlo nebo že i někteří příslušníci SS se chovali lidsky). Jednoznačně doporučuji!
Jednoznačně silná výpověd a poselství. Vidět smysl v každé životní situaci je jistě povznášející. Můj názor je, že se spíš jedná o dar a osobní nastavení a ne každý je tohoto pozitivního postoje schopen.
Osobně bych asi v tak obtížné situaci našel smysl pouze v sebelítosti a mučednictví. Vzpomínka na to krásné co jsem kdy prožil, by mě nepovznášela, ale spíše deptala důsledkem nenávratné ztráty. Při troše štěstí by následovalo ,,karmajogické" odevzdání se osudu a vykročení k následné smrti.
PS: Před Franklem, klobouk dolů!
Frankl se snaží popsat nepopsatelné a zprostředkovat člověku pocity vězně v koncentračním táboře. Jako lékař psycholog se snaží na myšlenkové procesy vězňů nahlížet skrze psychologii. Tím se jeho postoj odpoutává od prostého popisu dojmů a pocitů v mysli vězně, či od vyprávění vězeňských zážitků. Jednotlivé poznatky může každý čtenář využít ve svém životě, který se neodehrává uvnitř ostnatého drátu.
Autora lze obdivovat pro jeho poválečný postoj. Přes neskutečné utrpení na těle i na duši, přes ztrátu celé rodiny včetně mladičké manželky a nenarozeného dítěte, celý svůj poválečný život vytrvale odmítal kolektivní vinu.
V knize je hodně silných myšlenek, nad kterými člověk přemýšlí během čtení i po dočtení knihy.
Jak některý člověk věří, že se tam odtud dostane a představuje si, co pak bude dělat (je to pro něho taková hnací síla žít dál) a někteří to vzdají a někteří se smíří se svým osudem a vidí v něm i mnohem víc..
Např. tento kratičký příběh ženy: Tato mladá žena věděla, že bude muset v nejbližších dnech umřít. Když jsem s ní mluvil, byla přesto veselá: "Jsem svému osudu vděčná za to, že mne tak tvrdě zasáhl," řekla mi doslovně, "neboť ve svém dřívějším maloměšťáckém životě jsem byla příliš zhýčkaná a své spirituální ambice jsem nebrala dosti vážně."
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) divadelní hry hledání smyslu života svoboda psychiatři holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1996 |  A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor) |
| 1994 | Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie |
| 2006 | Vůle ke smyslu |
| 2016 | Utrpení z nesmyslnosti života |
| 2006 | Lékařská péče o duši |
Silná kniha. Jedině výjimečný člověk dokáže tvrdit, že neexistuje kolektivní vina, přesto všechno, co v koncentrácích viděl a zažil.