A proto skáču
Naoki Higašida
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280283/bmid_a-proto-skacu-0Fk-280283.jpg
4
639
639
Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem. Mladý spisovatel, básník a bloger z Japonska trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže mluvit. Jeho vidění světa je však neuvěřitelně bohaté, citlivé a inteligentní. Dokázal to v bestselleru A proto skáču, který ve svých třinácti „sepsal“ za zcela mimořádných okolností. Metodou ukazování znaků na papírové matrici odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou: Proč nemůžeš být chvíli v klidu? Proč se učíš nazpaměť jízdní řády? Co je nejhorší, když má člověk autismus? Unikátní knihu v Japonsku objevil britský spisovatel David Mitchell, sám otec autistického syna, společně s manželkou ji přeložil do angličtiny a Higašidu a jeho niterné svědectví proslavil po celém západním světě. „Představte si, že se nacházíte v místnosti s dvaceti radiopřijímači. Všechny hrají a naplno se z nich linou hlasy a hudba. Nejde je vypnout ani ztlumit a místnost nemá okna ani dveře, takže jedinou úlevu vám přinese až naprosté vyčerpání,“ přibližuje v sugestivní předmluvě Mitchell pocity lidí s autismem. Přeloženo z japonského originálu s přihlédnutím k anglickému překladu The Reason I Jump (2014), který pořídili David Mitchell a K.A. Yoshida.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Paseka , PaspartaOriginální název:
Jiheishō no boku ga tobihaneru riyū, 2007
více info...
Přidat komentář
Knížka je zajímavá a nejlepší na ní je závěrečná povídka... Jinak přidávám svůj hlas k těm, kteří nevěří v plné autorství třináctiletého chlapce a v autenticitu výpovědí. Při své práci se setkávám i s lidmi s PAS ("autisty") různé intenzity postižení i věku od nejmenších dětí po mladé dospělé, včetně osob s nadprůměrnou inteligencí s Aspergerovým syndromem. Každý z nich má rozličné zájmy a "úchylky" - jeden sbírá prázdné krabice, jiný vše navléká, slečna kupuje přesně 96 kusů toal. papíru a utěrek, další má vše v bytě růžové... Neexistují dva stejní. Jeden vodu nesnáší a každé mytí je boj, jiný by stál u vany s puštěnou vodou celý den, dospívající slečna má paniku ze změny svého těla a odmítá používat hyg. potřeby, jiná sbírá sprchové gely podle vůně...
Každý je ve svých projevech a potřebách naprosto individuální a netroufla bych si zobecňovat a srovnávat. Samozřejmě se dají u většiny vypozorovat společné rysy - neudržuje oční kontakt, nevyžaduje fyzický kontakt, nevyhledává skupiny osob, zhoršená motorika, špatné snášení ošetření u lékaře nebo při stříhání vlasů, nehtů.
Proto je těžké v knize uvěřit v "MY AUTISTI" a budu opakovat, co napsali jiní - kde by vzal uzavřený člověk tak rozsáhlé poznatky o jiných autistech? Obzvláště když oni sami neblogují, veřejně nesdělují, nesejdou se ve skupince, aby si "pokecali". Takové informace o svých dětech si sdělují rodiče v klubech, rodič-lékař, rodič-pracovník pomáhající organizace, rodič-učitel. Nemluvě o velmi vysoké a vyspělé úrovni vyjadřování.
Nezpochybňuji autorství celkově (a obzvlášť u povídek) a neshazuji význam knihy, jen si myslím, že odpovědi Naokiho byly ve skutečnosti jednodušší a přiměřenější věku, dosaženého vzdělání a mentální úrovně autora, a již na začátku nebo postupnými překlady se z původního textu stal text se sofistikovanými až filozoficky laděnými odpověďmi, jak nám předkládá nakladatelství Paseka.
Z knihy mám smíšené dojmy - na jednu stranu zajímavý pohled 13 letého chlapce s PAS. Na druhou stranu místy jsou jeho odpovědi hodně zjednodušené, může dojít ke generalizaci. Je potřeba knihu brát s větším nadhledem.
Při čtení mi přišlo, že v mnoha věcech jsme si s autisty podobni (aspoň já, nevím co vy :D). Rozdíl, který jsem nalezla, spočíval v tom, že oni mnoho věcí nejsou schopni potlačit, zatímco my, "normální" lidé, jsme se naučili potlačovat sami sebe, i když bychom mnohokrát také nejraději odněkud utekli...
Očekával jsem sondu ale dostal jsem spíš velice stručný návod jak se k lidem s poruchou AS chovat. Ve zkratce - mějte trpělivost a nezlobte se na ně, prosím. Podobnou výzvu si v knize přečtete na každé třetí stránce. Naoki hovoří za všechny
autisty světa a já se nemohu zbavit pachuti podbízivosti. Závěrečná povídka však stojí za přečtení, budování příběhu bez nutnosti apelu a interakce s našim světem jakoby Naokimu rozvazovala ruce. K tématu doporučuji článek Děti úplňku : Petr Třešňák.
Kniha mě jako taková moc neoslovila, ale uznávám a díky bohu za to, že je to tím, že o tomto tématu málo vím a nikdo s podobným problémem se v mém okolí nevyskytuje. Kniha však bude určitým přínosem.
Velice zajímavá kniha a pohled na tuto problematiku .
Autismus je neprobádaná oblast a člověk opravdu zdaleka není schopen tuto problematiku zcela pochopit. A každý poznatek či dojem může být přínosem.
Jakožto speciální pedagog pracující v současné době s dětmi s PAS jsem tuto četbu přijala s povděkem. Kniha přináší autentický pohled na duši dětí a i dospělých trpících autismem. Po přečtení se na některé jevy dívám s odstupem, větším pochopením a tolerancí. Kniha rozhodně nikoho neurazí.
Neurazí, ale ani nenadchne. Čekala jsem něco skvělého podle chvály médií, ale nadšení se nekonalo. Navíc mi byl velmi protivný neustálý plurál "my autisti", když nikdy nenajdete dva stejné, kteří vnímají věci stejně a kterým vadí stejné věci. Takže pro mě nic extra přínosného...možná už jsem přehlcená jinými tituly o autismu, ale tohle fakt taková bomba není.
Velice zajímavé čtení. Otázky s krátkámi odpověďmi se četly samy a k tomu jako perličky krátké povídky, které až vyrážely dech svou stručností a i tak řekly více než dost.
Rozhodně doporučuji!
"Další důvod, proč nedokážu běžet dost rychle, je ten, že nějak nemůžu pochopit, co je na soutěžení tak zábavného. Už to, že ze sebe někdo vydává to nejlepší, je přece samo o sobě úžasné..." (str. 121)
Krásná a upřímná knížka. Pro mě, jako vystudovaného sociálního pracovníka, hodně emotivní. Mám pocit, že si jí snad koupím a přečtu znovu. Dokonalý pohled do světa autistů.. Díky za ni!
Úžasná kniha, která nám pootevře pohled na vnitřní svět autistů. Kniha je takové příjemné pohlazení a člověk se až musí zamyslet, jaké malichernosti mnohdy řeší a to, co je opravdu důležité mu uniká.
Již 7 let pracuji s dětmi, kteří mají lehkou formu autismu. Tato knížka sice popisovala tu těžší formu, ale i tak mi zodpověděla spoustu otázek. Moc se mi líbila závěrečná povídka, a knížka na mě udělala opravdu dobrý dojem.
Kniha se mi moc líbila, a to nejen obálkou. Zvláště krásný byl příběh na konci knihy, který mi doslova otevřel oči.
Pracuji (nejen) s autisty, takže můj názor bude nejspíš lehce ovlivněn, proto také nebudu hodnotit. Kniha je moc pěkně psaná, avšak na můj vkus dost stroze. Být laik, tak mi to pocity a vnímání autistických dětí moc nepřiblíží. Porucha autistického spektra je mnohem složitější, než jak je popisována v knize. Už jen to, že existují různé formy a stupně a mnoho dalších informací. Chlapec v knize sice nemůže mluvit, ale má možnost, vyjadřovat se pomocí tabulky. A co autisti, kteří takovou možnost nemají, protože stupeň jejich diagnózy je vyšší? Jak vnímají svět oni? A tak dále, a tak dále.. Každopádně oceňuji nápad a to, že se tato problematika konečně dostává do světa a do podvědomí veřejnosti.
Velmi poucne cteni ....ted uz pomalu chapu jak a co deti s autismemprozivaji
Věřím, že pro rodiny, které mají ve své blízkosti autistu, to musí být přelomová kniha. Protože tohle asi převálcuje valnou většinu odborných publikací. Protože důležitější, než pátrat po tom, proč se to stalo a jak to odborně řešit je mnohem důležitější pochopení nitra a vžití se do tohoto člověka. A tady přes svůj krátký, ale dosti výživný obsah, dostanete pořádnou porci vjemů. Jediný problém mám ze všeobecněním typu takhle to mají všichni autisti. Škoda, že nenapsal Naoki více příběhů, které se textem proplétaly. Má talent.
Pozoruhodná kniha. Při jejím čtení jsem si opět uvědomil, jak jsou lidé různí a že se vzájemě dokážeme mnohem lépe pochopit, když poznáme svůj vnitřní svět.
Dávám tři hvězdy za celkový dojem. Nicméně toto hodnocení je třeba chápat spíše z literárního pohledu. Skutečná hodnota této knihy spočívá spíše v aspektech, které takto hodnotit nelze.