A uzřela oslice anděla
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2704/bmid_a-uzrela-oslice-andela-zBj-2704.jpg
4
650
650
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii. V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení" málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Nick Cave v „A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“. Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě, o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
And the Ass Saw the Angel, 1989
více info...
Přidat komentář
Estetika hnusu halící dva největši principy a sice utrpení a soucit. Jazykové tornádo a opus magnum Nicka Cavea. A rozhodně jeden z nejpozoruhodnějších výletů, které mi literatura umožnila...
Co k tomu říct? Geniální kniha temná jako duše feťáka a hluboká jako největší závislost.
Skrze pero a inkoust vycedil Nick Cave na papír temný a hutný kal z nejzastrčenějších jam své duše. Lidskost se plazí v bahně, slizu a krvi hnijící ukamenované děvky, propadá se do hloubky cisterny plné rozkládajících se ostatků zvířat.
Cave se utápí v až téměř surrealistické dekadenci světa, který vidíme očima nejubožejšího z ubohých a já se neodvážím hodnotit, jestli je to zobrazení lidstva skrze Nicka Cavea nebo duše Nicka Cavea skrze lidstvo.
Těžko se to četlo, nekonečné popisování atmosféry a zvířecích pastí mě ubíjelo.
Ano schytával jsem ty svižný rány bičem, tupý rány palicí, škrábance šípkových trní, ale to bylo nic ve srovnání s jizvama na mý duši. Nic, proti hořký chuti krvavejch slz mých vnitřností. Schytával jsem to za Vás, za vaše temný myšlenky, za vaše hříchy a oplzlý tužby. Schytával jsem to za Vaše nadprůměrná hodnocení a doporučení.o)
Naštěstí se to v poslední třetině knihy tak nějak zvrtlo a to co bych v předešlé části četl snad měsíc, jsem teď prolouskal během dvou dnů. Rozporuplné pocity, pár velmi silných momentů především s ohledem na atmosféru. Doporučuji si k četbě pustit ost k filmu The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford (Nick Cave & Warren Ellis).
Komentáře tady mě tak navnadili, že jsem neodolala a koupila si rovnou i Zajdu, no asi tu druhou knížku na nějakej čas odložím někam hodně dozadu do knihovny..
Oslice je knížka téměř bez příběhu a od poloviny navíc s předvídatelným koncem. Není ani tak depresivní jako spíš nešťastným poselstvím autora, jak mu umí být ouzko když má absťák, jak je svět krutej když si připadáte, že vás nikdo nemá rád... Pasáže a části oddělené římskými číslicemi mi přišli naprosto nenavazující, něco ve stylu: ted chvilku píšu, mám stránku, vrátím se k tomu později, dva měsíce poté mě přepadne zase myšlenka a tak splácám další stránku, bez toho abych se podíval na to, co jsem předtím vlastně vyplodil...
Co mě ale vyloženě točilo, je to neustálé umělé vtahování čtenáře do děje: "ještě stále mě posloucháte?, říkáte si jestli vám rozumím?", tohle snad nemá autor zapotřebí.
Euchrid? Podle spousty lidí hnusák, zvrhlík a vrah, no vyrůstat v tom kraji, v té době, rodině, situaci a s životním údělem který mu narození přineslo, nebyli by jsme jiní.
Jednu hvězdičku dávám za překlad ( přeložit tu neuvěřitelnou jazykovou smršť a různorodost slov dalo asi opravdu práci)
Neuvěřitelně popsaný "příběh" o lidské představě svého vlastního vyvolení k božím činům, která je zvrhlá už v počátcích početí ... knížka určitě není stravitelná pro každého, ale to je i hudba Nicka. Je to originál, který si musíte přečíst několikrát a vždy najdete něco, co vám uniklo. Návykové čtení a návykový autor!!
Knihu jsem četla zhruba před 10 lety a tež znova a znova nesklamala, geniální, že jsem ze čtení měla úplěn jiný pocit jako před tou dobou. Geniální knížka, jedna z top které mám. A Bad Seeds u ní slyším taky :-)
Jedna z nejlepší knih, co jsem četla, musím říct, ale že i nejtěžší, nevydržela jsem číst dýl jak hodinu v kuse a ty sny co jsem v noci měla! Ale rozhodně si ji přečtu ještě jednou, stojí za to!
byla jsem překvapena. netušila jsem jaký poklad se ukrývá vevnitř! rozhodně si troufám říct, že je to lepší četba než kolovrátkové postkatastrofické knihy.
kdybych měla Caveovo dílo asociovat na barvu byla by to černo-žlutá.
S Caveovou Oslicí jsem měl problém, ne a ne se dokopat k jejímu přečtení. Občas se mi sice stane, že mne doslova posedne naprosto bezdůvodně averze k nějaké knize – tohle ale nebyl ten případ. Tady to bylo naprosto cílené :
- Cave je Australan a i když jsem si řadu autorů z tohoto kontinentu a různých žánrů oblíbil, přesto je mi jejich mentalita a způsob myšlení docela dost cizí,
- autor je muzikant a tedy zcela jistě potenciální feťák a bytostně nesnáším spisovatele, kteří mají jako spoluautora drogy (toleruji pouze u básníků).
- komentáře řady čtenářů byly docela dost rozporuplné od nadšených výkřiků o genialitě po totální zhnusení…
Po zhruba půlročním nucení se jsem ji konečně přečetl a pokusím se sdělil dojmy. Především, ta kniha není o příběhu, děj je v podstatě zanedbatelný, hlubokomyslných myšlenek se nemusíte obávat, ta kniha je především o slovech, o slovech s kterými Cave doslova kouzlí, dává jim nečekaný podtext, seskupuje je do obrazů a metafor neobvyklých a neotřelých, dodává jim jakousi hudebnost (někdo tady zmínil gospel), mně to místy zní jako staré jižanské blues, byť jsme u protinožců. Nevím jestli je to skladbou slov nebo podružnou linií vyprávění o náboženské sektě v údolí, která se proplétá s životními osudy Euchrida, toho absolutního hovada (nebo snad člověka božího), nebo profesí autora – ten dojem tam je a je vlastně jedno proč.
Mimo jakési hudebnosti bych zmínil zvukomalebnost textu – popis okamžiků před bouří a v jejím průběhu (hned zkraje, okolo strany 45-50) má neskutečnou atmosféru a obdobných je tam docela dost. Často jsou to doslova výtrysky fantazie, nečekané a neobvyklé, které nutí čtenáře přemýšlet, čím se asi autor takhle totálně zhulil. Dokonce ani zmiňované vulgarizmy nemají, zasazeny v textu, tu údernost a drsnost, jako kdyby stály osamoceně. Kouzlení se slovy a jazykem opravdu nevídané, číst to v originále musí být dozajista zážitek.
A bažina, ta je všudypřítomná a deprimující. Mám ale silný pocit, že to není ani tak o močálu, jako o čvachtajících hrůzách v nitru a duši člověka. A právě té negace je tam na můj vkus až docela dost. Přes veškeré klady textu si nemyslím, že bych ještě po něčem od autora sáhl. Život sám o sobě je dost komplikovaný a někdy trudný, proč se tedy dorážet ještě knihou. Nemyslím, že bych se k Caveovi ještě někdy vrátil – jednou mi to docela stačilo. Jako výraz oscilace mezi dvěma póly hodnotím za 3*, i když si myslím, že budou stále čtenáři nadšení i zklamaní.
Geniálně odporná kniha v tom dobrém slova smyslu. Co je největším plusem románu a o co v něm jde předevšim (příběh podle mě nehraje až tak velkou roli) je psychologie hlavní postavy Euchrida. Euchrid je k zblití, je to šílenec, vrah, ale přesto jsem s ním svým způsobem cítila a sympatizovala. Dalším nesporným plusem je styl, jakým je kniha napsána. To jak N. Cave pracuje s jazykem je originální, obdivuhodné, geniální. Co také nelze nevyzdvihnout je nenapodobitelná tíživá atmosféra - takhle autenticky popsat hnus, bolest, smrt, beznaděj a "mrtvočas" snad ještě nikdo nedokázal.
Co je trošku slabší, je příběh, ale o něj vážně příliš nejde. Také mě maličko nudily některé pasáže věnující se vedlejším postavám. Ale jinak úžasná a určitě originální knížka! 4,5*
"Smrt je obklad na rány života"
Jedna z nejlepších knih, co sem v životě četl. Nádherně ponurá a tísnivá atmosféra, ultradepresivní, prostě klenot =)
Velmi zvláštní kniha. Je propracovaná snad po všech stránkách. Střídání vypravěče, časové roviny, vše se prolíná, krouží kolem středu, kterým je bažina. Jak tady už někdo psal, nejen ta reálná.
Dočetla jsem předevčírem a zatím ještě pořád nevím, co vlastně bylo tou hlavní myšlenkou, tou devizou, kterou mi tato kniha měla přinést.
Rozhodně v ní nejde jen o hnus, destrukci citů, věcí, zvířat, lidí.
Některé myšlenky o Bohu jsou hodny filosofa. A vůbec, za přečtení to stojí, ale...
Až na to přijdu, určitě to sem napíšu.
Když Nick Cave popisuje sluneční den, začnete nenávidět léto. Slyšíte housle Bad Seeds, blues, bzučící dotěrný hmyz, cítíte hnijící maso (nejen zvířecí)... V této knize si moc slunečních dnů neužijete, připravte si pláštěnku. Dále se bude hodit bible. V hlavě Vám bude znít gospel. Je poměrně snadné zatoulat se v bažinách, v těch duševních ještě snadnější. Lidská duše je hluboká, je hluboká, je hluboká. (Euchrid, Beth, Casey Mo, Poe, Nemluvímzlo, Moušl, Mezek, Taťka, Mamka, Psíhlavsko)
Co lze očekávat od rváče, provokatéra a punkera? Provokaci? Možná. Ale Cave je skvělý muzikant, který nezapře ani literární nadání. Text má velmi dobrý jazyk a postavy psychologickou hloubku. Pravda, vulgarit je až až. Ale i tou se dá říci něco důležitého ...
Tato kniha mi opravdu nic nepřinesla spíš jen vzala. Je to pravda originální, perverzní, morbidní, ale zcela k ničemu. Týpek (autor) byl prostě sjetej a vytvořil tenhle blábol. Byla to naprostá ztráta času, energie, zážitek nula nebo spíš mínus.
Nechápu, že je z této knihy někdo nadšený, ale má holt jiné normy a hodnoty. Pravda lidé jsou různí.
Štítky knihy
prvotina australská literatura násilí 40.-50. léta 20. století černý humor šílenství ďábel, satan alkohol Boží muka rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
Až moc živě jsem se nořila do bažiny s ním.. Skličující a zároveň fascinující. Prostě Nick Cave.