A zrodí se Nadace
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491082/bmid_a-zrodi-se-nadace-v1R-491082.jpeg
4
446
446
Nadace / Nadácia série
< 7. díl
Je tomu už více než sedmdesát let od doby, kdy velmistr SF žánru Isaac Asimov začal budovat vesmír svého celosvětově úspěšného cyklu Nadace. Od té doby se miliony čtenářů nechaly fascinovat poutavým příběhem, jenž přesáhl tisíce let budoucího vývoje lidstva a zavedl je na desítky cizích světů. Román A zrodí se Nadace byl dokončen těsně před autorovou smrtí jako sedmá, závěrečná část románové ságy, která získala věhlasnou žánrovou cenu Hugo jako Nejlepší science fi ction série všech dob. V předchozích svazcích byl Hari Seldon, geniální zakladatel Nadace, pouhou historickou postavou. Návratem do dob jeho života vyplnil Asimov důležitou chybějící část svého epického příběhu. Autor se netajil tím, že postavu Hariho Seldona vytvořil jako vlastní alter ego, a tak je román ještě dojemnější tím, že v něm Asimov Seldonovou smrtí uzavřel celý cyklus jen krátce před svou vlastní. Vstupme tedy posedmé a naposledy do světa Nadace a poznejme dosud utajované skutečnosti nadaného matematika, jenž se snažil zachránit lidstvo před neodvolatelně se blížící dobou temna.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Argo , TritonOriginální název:
Forward the Foundation, 1993
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Propojeno, zakončeno. Ale vlastně jsme zase na začátku, ouroboros se zakousl do ocasu a na Terminu a ve Stars Endu vše teprve začíná, zatímco Trantor pomalu ale jistě končí.
Stejně jako na celé Nadaci, i tady mě fascinuje hlavně to, jak tu máme vedle sebe zajímavě rozehraný nápad a super postřehy a všechno to shazují ploché, neuvěřitelně jednoduché a naivní postavy s často až pitomými a protiřečícími si dialogy. Seldon tu je občas mistr světa, občas úplný idiot... Jsem si jistý, že kdyby Nadaci někdo takhle napsal teď, nemá šanci ji vydat. Byla tenkrát holt jiná doba (na začátku, když vznikaly první knihy série) a později už šlo o knihy známého autora, kterému se dá vydat cokoliv a lidi to koupí. Závěr? Nenadchne, nenaštve, skalní fanoušky Nadace potěší... Ale já se už k celé sérii vracet nehodlám.
No a konečně závěr. Po Předehře, kterou Asimov nutně potřeboval k pevnému propojení celého eposu se v A zrodí se Nadace se svým světem definitivně loučí.
Knížka je ve své podstatě velmi smutná, protože to není jen Seldon kdo v ní stárne, ale především pak sám autor, který v silně emočně laděném příběhu rozpracuje Seldona do naprostého prachu. Nadace byla autorova láska, život, dítě, minulost i budoucnost. V závěrečném epilogu to již není Seldon, ale Asimov v osamělém křesle, dívá se na své dílo, je na něj patřičně hrdý a jen nám už lehce pokyne, že to nejlepší teprve čeká.
Epické završení fenomenální série Nadace. Poslední román, ve kterém se opět vrátíme na planetu Trantor, pojednává o konci života zakladatele Nadace Hariho Seldona, který se marně snaží zastavit úpadek společnosti. Fantastické zakončení, ve kterém se spojí všechny nitky z předchozích románů a vše do sebe naprosto zapadne. Asimov stvořil své alter ego, které došlo ke svému konci jako sám autor dopsáním této knihy. Já prostě tuhle románovou sérii miloval a Asimova považuji za jednoho vrcholných představitelů sci-fi.
Zajímavé pokračování Předehry k Nadaci. Jelikož čtu chronologicky a ne dle data vydání, tak mě hlavní série Nadace teprve čeká. Určitě mě tahle kniha bavila o něco méně, než Předehra. Možná proto, že se nejednalo o souvislý příběh, ale spíše kapitoly ze života Hariho Seldona. Mezi jednotlivými kapitoly byly dost velké časové posuny a někdy dokonce i v rámci jedné kapitoly skoky tam a zpět, z čehož jsem byl chilkami trochu zmatek. Jednotlivé epizody byly natolik krátké, že spousta postav se nestihla rozvinout a působila poměrně ploše. I přesto se však jednalo o zábavné čtení s poměrně silným zakončením. Dávám mírně slabší 4* a určitě se těším na hlavní sérii.
A zrodí se Nadace je posledním příspěvkem velmistra Asimova do jeho rozvětveného Sci-fi románového světa a od ostatních knížek se neliší v nijak podstatných detailech, jako je kvalita dialogů, propracovanost charakterů či dynamika vypravování - jinými slovy nemějte strach, že by vás návrat na Trantor zklamal či ve vás zanechal pachuť nastavované kaše a zbytečného apendixu na fungující knižní sérii. Naopak, dočkal jsem se důstojného zakončení a dotažení kružnice, ve které je více než kdekoliv jinde řešena hlavní premisa samotné Nadace - psychohistorie a analýza příčin pádu galaktického impéria. Příběh o rozkladu společnosti a vládnoucích složek (přestože to je, řekněme, jen "politika") dokáže zaujmout a pravděpodobně si ani nevšimnete, že chybí klasická detektvní linka či neuvěřitelná vesmírná dobrodružství. Upřímně, celá tato kniha by se dala bez obtíží převést do divadelní hry a ansáblu by ani nedělalo obtíže sehnat kulisy.
Kdo se podíval na rok vydání knihy a spojil si ji s datem úmrtí autora, jistě nebude překvapen, že celý příběh má krom hlavní linky ještě hlubší, emotivní podtón - stáří a smrt. Jaký je to pocit, vědět, že se blíží konec; sledovat, jak vaši blízcí odcházejí a vám docházejí síly na to, v čem jste kdysi nacházeli radost? Profesor Seldon je Asimovovo alter ego a Zrodí se nadace je jeho rozloučením. Tak sbohem, maestro.
Skvelé zakončenie série. Dej sa odohráva počas posledných približne 50 rokov života Hariho Seldona, v ktorom sa autor vracia do času pred vytvorením Nadácie a postupne prepája všetky nevysvetlené "nitky" z predchádzajúcich častí. Odporúčam čítať Nadáciu v poradí v akom ju autor napísal, posledná časť dáva to správne ukončenie série.
Na rozdíl od předchozího dílu, který mě moc nebavil, mě tento vtáhl do děje a nepustil. Knihy čtu chronologicky a už se těším na první Nadaci.
Obdivuji, jak je kniha napsaná, že i po tolika letech stále baví současné čtenáře.
Stejně jako u Předehry jde o pokus vstoupit do řeky, která už dávno odtekla. Výsledkem je bohužel čvachtání v blátě. Postavy jsou příliš schematické, jejich jednání mnohdy nelogické. Za děj dávám dvě hvězdy; jedna navíc je za brilantní popis rozkladu Říše, který velmi přesně popisuje naši dnešní situaci. V tomto směru autor projevil velkou míru předvídavosti.
Poctivé dotažení kružnice napojující se na první povídkovou Nadaci. Rozčleněním na dějové epizody s výraznými časovými skoky ji dokonce trochu připomíná, jinak už ale žádná velká překvapení ani v ději ani v autorově stylu. S odstupem mě z celé sedmidílné ságy kupodivu víc bavily díly 4 a 5, tedy ty s Trevizem. Rád bych nicméně časem sáhl i někam do související série o robotech, zajímalo by mě do jaké míry je s Nadací provázaná.
Posmrtně vydaný román A zrodí se Nadace je chronologicky druhým románem, který o Základně pojednává. Spolu s předcházející Předehrou k Nadaci patři k tzv. prequelovým nadačním románům, tedy ke knihám, které se snaží zmapovat historii, jež se stala ještě před samotnou Nadací. V tomto případě je to ale především životní příběh Hariho Seldona, který začneme sledovat osm let po událostech předešlého románu (12 028 Galaktické éry) a pak po desetiletých skocích jej završíme hrdinovou smrtí (12 070 Galaktické éry / 3 rok Éry Nadace). A během toho sledujeme Seldonův boj o vytvoření psychohistorie v její použitelné formě, což následně vede k založení Nadace/Nadací. Hari sice v tomto románu na konci umírá, ale my se s ním ještě znovu setkáme, protože další, nejen Asimovovy, romány dále rozvíjejí příběh jeho života. Za zmínku pak stojí Seldonovo vyprávění o dívce, která už před dvaceti tisíci lety uměla telepaticky naslouchat celé planetě, což je příběh, který známe z knihy Nemesis.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
Nemělo to takovou šťávu jako Předehra. Stárnoucí Hari Seldon mi moc nevadil jako jiným čtenářům, zato mi vadila jeho partnerka. V prvním dílu jí musíte milovat, ale zde se stává postavou, která opravdu leze na nervy. Závěr je tragický jako sám život, protože člověk během něho pomalu ztrácí lidi na kterých mu záleží až zůstane úplně sám v cizím neznámém světě.
Tak jsem dočetl epické dílo. Někde jsem četl, že se jedná o nejlepší napsané sci-fi (asi ve své době), ale i přes mou malou čtenářskou historii nemohu nesouhlasit. Jsem nucen v úctě k autorovi hodnotit spíše celou sérii, protože samostatné dílo "A zrodí se Nadace" by zřejmě nemělo takovou sílu jako celá série. Nemohu se zbavit pocitu autobiografie. Možná ne všude (rozuměj v celé této knize), ale asi těžko by mi někdo rozmlouval, že tomu tak alespoň někde není. Cítím velkou vyzrálost autorova přístupu, téměř loučení se životem jeho samotného, ale tak hezky vtisknuté do příběhu... Sám jsem v životě ztratil "pár" lidí a vím, jak to bolí. Je to nenahraditelná ztráta. Také si kladu otázky, co je smyslem života a zda jej vůbec naplním. Soucítil jsem proto s Hari Seldonem tak moc, až mi slza ukápla. Je to mistrovské zakončení velké ságy (série). Hodně mě sice odrazuje příliš mnoho detailů, které odvádí pozornost od příběhové linky (zejména myslím první díl této série), ale chápu to. Ono to totiž tím vším zde zapůsobí komplexně, prostě tak, jak má. Asi chtěl chybějící díl skládačky dohnat, tak napsal poslední dva díly. Kdo ví. Každopádně se k zemi skláním před autorem Isaacem Asimovem. Obtížně budu hledat podobně kvalitní sérii, či samostanou knihu. Má někdo nějaký tip? :-)
Závěr jednoho sci-fi eposu přesně v tom duchu, jaký si čtenář nedokáže snad ani vysnít. Isaac Asimov zakončil svůj životní koloběh knihou, která se vrací na počátek veškerého dění. Navíc si nelze nevšimnout toho množství narážek na celou tu sérii, včetně robotů, ale i skutečnosti, že Hari Seldon je Isaac Asimov. Nebo je Isaac Asimov Hari Seldon? To už je teď vlastně ale jedno. Mám pocit, že do svých třiceti let jsem v knižním světě nezažil nic tak osudového jako Nadace pro Isaaca Asimova. Navždy ji budu mít v srdci. Těch sedm dílů mi zkrátilo čekání na konec korony a já nemůžu jinak, než do nebe uctivě děkovat samotnému autorovi. Sic je poslední díl na čtyři hvězdy, možná i tím přílišným politickým náhledem, ale v kontextu celé série je to malichernost. Děkuji mistře!
Tolik let mi trvalo než jsem ságu dočetl, ale chtěl jsem si poslední části nechat ke speciální příležitosti... Nadace je příběhem o opakování, cyklech a historii. Stále se potvrzuje, že svět řídí nekompetentní hlupáci, kteří z minulosti nepoučili a nepoučí. Seldonův Základní radiant dával do souvislosti věci tak, že dokázali zrcadlit budoucnost v jednání starých národů. Vždyť jde o do budoucnosti přenesené zkrácení doby Temna, které kdysi ve vědě duplo Evropě na brzdu, jen v širším měřítku. Asimov v posledním díle varuje před špatně užívanou demokracií, plnou lenosti, která vede pouze k rozpadu. Varuje před silou společné mysli a vzpomíná... Na den kdy přišel s nápadem na psychohistorii.
Předposlední díl mě vtáhl do děje sice o trochu více než tato "sedmička", na druhou stranu jako uzavření, resp. nastartování celé ságy započaté Asimovem o 50 let dříve je to perfektní.
Děj rozložený do několika desetiletí života Hariho Seldona sice ubral na spádu, ale logicky perfektně pospojoval všechny započaté nitky a svým způsobem se podobá i prvním knížkám "Nadací", které rovněž popisovaly děje od sebe vzdálené mnoho let.
Za tohle celoživotní dílo musím autora chca nechca přidal k "oblíbeným"
Ze série Nadace mi zbývá přečíst kniha číslo 6 (tedy Předehra k Nadaci), ale tohle je pro mě zatím jednoznačně top.
Rozhodne doporucuju cist Nadaci v poradi, v jakem ji autor napsal, tzn. zaradit tento dil az nakonec. Teprve v tomto poradi ma dilo tu spravnou silu.
Trantor je alegorii dnesni doby.
Naprosto fenomenalni je v teto serii zpusob casoveho nadhledu. V serii Nadace je kauzalita sledovana z perspektivy nekolika generaci. Asimov byl genius!
Tohleto není můj šálek čaje. Chápu sice Asimovovy příznivce, přeji jim to, nicméně ani (pro mne) druhá přečtená kniha ze série Nadace mi nepřinesla čtenářský zážitek.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Krásné zakončení trilogie, která se protáhla na rovných 7 dílů.
Jak ji nazvat? Použít nějaký čechizmus a nazvat to sedmologie? (trilogie, čtyřlogie, pětilogie, šestilogie… to by mohlo fungovat ne? Vždyť splácanina dojmologie se chytila u různých divnolidí).
Zpátky k dílu: zakončení v kruhu, s mírným přesahem. Poslední díl končí o pár událostí dál, než první díl začíná. Takže takový uroboros (u Rob or Ros).
Pár pěkných kousků z knihy:
Důležitost přítomného okamžiku: "Ale jak můžeme rozvinout psychohistorii s nějakou nadějí na úspěch, pokud zůstaneme neznalí politiky? Chci říct současné politiky. Nyní – nyní – je chvíle, kdy se současnost mění v budoucnost. Nemůžeme jen studovat minulost"
Daně: "Výsledek je ten, že daně vybírající oddělení vlády narůstá co do velikosti a pomalu se stává nekontrolovatelným. Průměrný občan nedokáže rozumět tomu, proč ani kolik daní platí."
Věk - vždy je nám nejvíce, co nám kdy bylo: "Je ti teprve čtyřicet devět. To je pořád více, než kolik mi kdy bylo."