Abeceda kostí
Louise Welsh
Příběh o posedlosti a pohřbených tajemstvích. Pravá anglická detektivka a ještě něco navíc. Stará univerzita v Glasgowě, mondénní svět umělců v Edinburghu, ale také drsná krajina ostrovů při pobřeží Skotska – drsná nejen díky svému divokému charakteru a severskému klimatu, ale i tím, jak utváří ty, kdo v ní žijí... To jsou kulisy mnohovrstevnatého detektivního příběhu, jehož autorkou je uznávaná spisovatelka Louise Welshová. Nestává se často, aby se literární vědec stal akčním hrdinou. Když však skotský badatel začne pátrat po příčinách smrti rebelského básníka, právě něco takového se mu přihodí. Četba románu Abeceda kostí bude nezapomenutelným zážitkem pro všechny milovníky skvělých anglických detektivek, intelektuálních románů i společenských ság.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , PráhOriginální název:
Naming the Bones, 2010
více info...
Přidat komentář
Spíš než jako detektivku vystavěla Louise Welshová Abecedu kostí po vzoru společenského románu. V rámci „pokleslého“ žánru tak nelze knihu hodnotit příliš pozitivně, protože kriminální motiv je nastolen až k závěru a hrdina k němu přijde jak slepý k houslím. Do té doby se jen mluví, hodnotí, popisuje, kritizuje. A nevylepšují to ani skryté odkazy na Arthura Conana Doyla, nebo Agathu Christie, protože nemají jiného významu, než být uměleckou pózou.
Naštěstí stylistika není vůbec špatná a díky ní vyprávění příjemně šlape, přestože krize středního věku není právě téma, co jsem původně očekával. Pátrání po životě nedoceněného básníka také bohužel není moc napínavé, už jen proto, že se autorka zaměřuje častěji na variace mileneckých neřestí než nějaké skutečné záhady. Tedy ne, že by se souložilo, spíš se hodnotí důsledky nevěr různých postav. Celé to pak stojí na klasickém ženském „místo toho, abychom si to vyříkali hned, budeme raději nešťastní až do konce života“, a to jde vážně mimo mě.
no, tak mám pocit, že autor anotace na přebalu knihy a já jsme četli každý úplně jinou knihu ;-); nezapomenutelný zážitek to opravdu byl, ovšem tentokrát bohužel v tom negativním smyslu; snad jen popis ostrova a ostrovního života mě zaujal a umožnil mi knihu dočíst;
Předně by se slušelo říct, že tohle není detektivka, ne v pravém slova smyslu. Takže pokud čekáte Agathu v moderním hávu, sáhněte raději po jiné knize.
V anotaci je použítá věta, že jde o příběh o posedlosti a pohřbených tajemstvích a s tím se plně ztotožňuji. Příběh o lidské tragedii a nepochopení. Nicméně proto, že první polovina knihy byla nudná a šedivá jako ty ostrovní mlhy, dávám nižší hodnocení.
Bože, co to je za hovadinu ?Jako já mám detektivky ráda, ale tohle bylo utrpení číst.
Je to zvláštní kniha - rozhodně ne typická detektivka. Atmosféra je ponurá a děj dost depresivní, nemůžu ani říct, že by mi hlavní hrdina byl nějak zvlášť sympatický - ale přesto mě autorka zaujala a přinutila číst dál a dál . Pátrání po životě a smrti básníka, otázka, zda se změní pohled na dílo, když bude čtenář znát více o životě autora. Téma smrti, sebevraždy, přátelství, lásky, úspěchu a odpovědnosti - všechno namícháno, ale konečnému výsledku jakoby něco scházelo...nebo něco přebývalo. Prostě k dokonalému požitku z četby nedošlo, ale ztracený čas to taky nebyl.
Hned na začátku musím říct, že zařadit knihu do kategorie "detektivka" bylo nešikovné. Zařadit ji pod pojem "pravá anglická detektivka", to je navíc hodně nešťastné. Tohle je totiž ten pravý důvod, proč má knížka tak nízké hodnocení. Detektivku à la Agatha Christie, kterou nejspíš většina čtenářů očekávala, tu prostě v textu nehledejte. Místo toho si raději v knihovně či knihkupectví pozorně přečtěte, co stojí napsáno na obalu knihy. Stojí tam totiž, že se jedná o detektivní příběh, o odstavec dál, že je to směsice anglické detektivky, intelektuálního románu i společenské ságy. Z toho si už potenciální čtenář může udělat hezký obrázek o tom, co se chystá číst.
Co se týče mého hodnocení, v knize jsem zaznamenala prvky anglické detektivky (Murrayovo vyptávání se na oblíbeného autora, o němž konečně píše práci, si v ničem nezadá s Herculem Poirotem), dobrodružného románu s prvky thrillerů Dana Browna či románu Elizabeth Kostové Historička a také obyčejného společenského románu o víceméně všedním, postradatelném človíčkovi. Při četbě jsem ocenila krásné popisy prostředí, z nichž některé (například klikatá cesta kolem Loch Lomond) jsou mi důvěrně známé z mé loňské dovolené. Jako studentce české literatury se mi zase zalíbilo sledovat "kolegu" při práci. Občas mě to nutilo přemýšlet nad tím, jestli to bádání skutečně vypadá takhle nebo se něčím liší. A nakonec bych pochválila i poutavé vhledy do života ostatních postav, zejména do života Murrayova bratra Jacka, na konci knihy napraveného bouřliváka.
Jako tradiční anglická detektivka by kniha byla propadák. Jako směsice tří žánrů, které jsem si vypozorovala, jde však o poměrně kvalitní dílo, „nevšední čtení pro chytré čtenáře“, se kterým jsem byla spokojená.
Souhlasím s Listickou3253 mám na knihu stejný názor. Dvě třetiny knihy jsou podle mě vleklé i když některé popisy prostředí nejsou nezajímavé.
Tak jsem se na knizku tesila a byla jsem dost zklamana. Jeste asi 60 stranek od konce by clovek vubec nerekl, ze cte anglickou detektivku - bylo to rozvlekle a jen velmi pozvolna smerujici k nejake pointe. Az teprve na konci dej nabral na spadu a konec byl zajimavy. Ale celkove me to moc nenadchlo :(
Štítky knihy
Skotsko prostředí školy, studentské prostředí
Tyjo to je teda blbost... Předně souhlasím s tím, že zařazení knihy do detektivek je nesmysl, na obálce je napsáno, že jde o detektivní příběh - asi to psal někdo, kdo knihu vůbec nečetl, protože kniha se ani neodehrává na univerzitě či v "mondénním světě umělců v Edinburghu", což je v popisu také uvedeno. Také obálka navíc evokuje lehce salónní příběhy ala D. L. Sayers nebo A. Christie, což už se kompletně míjí.
Nepříliš sympatický a nepříliš zajímavý hrdina se plácá příběhem bez smyslu (smysl postrádá jak hrdina, tak příběh), a celé je to takové neukotvené a nezajímavé. Jeho motivace je podivná, neznámá, lehce neuvěřitelná.
Kniha je spíše slepencem zdánlivě (no možná ne ani zdánlivě) nesouvisejících příběhů, které nikam nevedou a hrdina se vlastně neblíží žádnému rozuzlení. Možná to má být existenciální román, nevím. Potom bych to chápala, že mě to nebaví, nebavily mě ani jiné existenciální romány.
Jednotlivá vyprávění postav jsou bez originality a citového zaujetí, které snad má chybět hrdinovi s podivným jménem Dr. Watson (!) a možná ho tím autorka chce trochu přiblížit a popsat právě jeho citovou nezaujatost.
Až cca do poloviny knihy bych dala hodnocení 4-5 *, ale od té půlky to šlo strmě dolů, celkově. Nebudu spoilovat, ale kniha prostě podle mě nestojí za přečtení.
Možná si tam autorka vyřizovala nějaké osobní účty, popisy jednání některých postav hraničí až s nenávistí, a některé pasáže jsem pro svou měkkosrdcatost musela překočit.
Tohle bylo velké zklamání a určitě po další knize autorky nesáhnu, byť vidím, že některá její další díla mají vcelku vysoká hodnocení.