• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Louise Welsh

Tamerlán musí zemřít

„Alžbětinská jednohubka s hutnou atmosférou. Deset dní roku 1593. Londýn, temnota, mor, špína, sex, zrada, spiknutí, smrt. Marlowe, Walsingham, Cecil, Raleigh, John Dee, slepý knihkupec, postavy dramat a herci, kteří je hrají. Nejen bůh je nakonec mrtev... Nicméně zápletka mi připadala amatérsky překombinovaná a kromě Marlowa a Blaize všechny postavy jednorozměrné.“... celý text
— petrarka72

---

Falešná trefa

„Noir detektívka. Nedosahuje sice kvalit Řezárny ale i tak se ocitneme v temných zákoutích barů, varieté a dalších vykřičených podniků ve společnosti různorodých charakterů. Kouzlí se, svléká se, vraždí se. Za mě dobrý.“... celý text
— boticelli

---

Tamerlán musí zemřít

„Krátké, ale atmosférické a skvěle napsané literární dílko. Christopher Marlowe a jeho hry jsou moje srdcová záležitost, akorát mě mrzí, že do češtiny nebyla přeložena žádná biografie nebo knihy, které pojednávají o jeho životě. Doporučuji seriál Will.“... celý text
— Yaruschka

---

---

Tamerlán musí zemřít

„Na autorce mám rád její noir styl, po temné Řezárně se mi líbil i tento nedlouhý příběh posledních pár dní Christophera Marlowa. Možná to není literární skvost ale pokud ve mně kniha vzbudí zájem dohledat si pár faktů na internetu, musím hodnotit vysoko. 4,5*“... celý text
— boticelli

---

Řezárna

„Řezárna určitě nebude literaturou pro všechny. Autorka zde poodkrývá ne zrovna růžový svět neřestí, různých sexuálních fantazií a kam až to může dojít, když to zajde do krajnosti. Nicméně byť se to někomu nemusí líbit, autorka tématem této knihy zobrazuje realitu v její syrovosti a drsnosti a dává nahlídnout do světa lidí, kteří existují na nebezpečném okraji společnosti. Hlavní hrdina knihy Rilke je dost zvláštní patron, kterému člověk musí přijít na chuť. Ne každému nakonec bude sympatický, ale já si k němu cestu našla a bylo na něm něco, kvůli čemu mi prostě seděl. Byť sám žije dost neřízeným způsobem života, umí mu záležet na lidech, když na to přijde - jak se ukazuje v tom, jak urputně se snaží rozklíčovat, původ nalezených fotek (víc čtenář pochopí při čtení knihy). Kniha sama o sobě mi připadala taková ponurá, pochmurná, drsná a nelítostná. Ale přitom mne dokázala připoutat k sobě, dostat se mi pod kůži a nepustit. Z té atmosféry tak trochu mrazí - jako by v sobě schovávala něco tajemného, zakázaného a člověk při čtení přemítá, zda to nepoznané má skutečně chuť poznat, nebo ne. Jednu hvězdu nakonec ubírám, na některých místech jsem se občas zasekla kvůli stylu psaní, možná na mne trochu náročnější. Ale to je spíš chyba u mne. Protože tohle bylo jinak hrozně zvláštní dílo, u kterého jsem ale ráda, že jsem ho zkusila, protože to pro mne bylo zas něco nového, co jsem ještě nikde jinde moc neviděla.“... celý text
— sgjoli