Abeceda strachu
Jenny Berthelius
Komisař malmöské policie Paul Sanger a spisovatelka Vera Kruusová, která se stává několikrát svědkem zločinu a jednou dokonce obětí i pachatelem. S oběma těmito postavami se setkáváme i ve dvou detektivních novelách Abeceda hrůzy (1974) a Muž s kosou (1970), které vycházejí pod společným názvem Abeceda strachu.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1980 , Mladá frontaOriginální název:
Skräckens ABC / Mannen med lien
více info...
Přidat komentář
Spisovatelka Věra Kruusova prochází tvůrčí krizí. Posléze se rozhodne odjet do svého "venkovského sídla", což je bytelna chalupa ve skanskych lesích. Věří, že v plodné samotě se jí podaří vyčistit si hlavu a onu krizi překonat. Její klid však naruší listonos, který Věře doručí obálku obsahující autorský rukopis. A s každou přečtenou stránkou sílí i Verin strach spolu s jistotou, že se k ní přibližuje mlhavé nebezpečí......
" Cítila strach. Teď už nešlo o polomrtve mouchy, hukot vichřice nebo o jakési bouchání na domovní dveře. Strach tentokrát vyvěral přímo z jejího nitra. Vyděsilo ji, co četla na stránkách tohoto rukopisu.
Neboť teď si už klinicky chladně a s bolestnou jistotou uvědomovala, že autor rukopisu píše o ní samé. Stále jasněji vycházelo najevo, jak se všechno shoduje : Jméno Veronika připomínající její vlastní křestní jméno, portrét, onen ruský tanečník, román, který sama před dávnými lety začala psát. "
Moje první setkání se severskou kriminální literaturou. Přiznávám, měla jsem velký strach, zejména v pasáži, kdy kdosi vsunul do dveří nůž a s jeho pomocí odstranil zastrčku. Pět hvězdiček.
Zprvu jsem si musel zvyknout na styl psaní a přemýšlel jsem kam knihu zařadit.Druhý příběh to samé.Pak to už je jiná jízda.
(SPOILER) Moc pěkná knížka. Ten název je vlastně trefný, ale zároveň zavádějící, jako kdyby šlo o nějaký horor nebo thriller (tak se tomu dnes říká), který přečteme, ale není proč se k němu vracet. Jenže na rozdíl od Jo Nesbo a podobných, které si občas půjčím v knihovně (neříkám že nerada, ale nepotřebuji je číst znova a nepřemýšlím o nich), k této knížce se vracím. Mám ji už dlouho a průměrně jednou za pět let se do ní podívám a znovu ji celou přečtu. Baví mě prostředí, postavy a situace. Podobně to mám s knihami P. D. Jamesové. Mrzí mě, že u nás nevyšlo více knih od paní Jenny Berthelius.
K prvnímu příběhu:
Atmosférou stupňujícího se napětí, vzrůstajícho strachu, signály blížícího se neviditelného mstitele ... tím vším, i dalšími prvky mi tato knížka připadá jako prvotní zárodek těch všech pozdějších skandinávských krváků, které tytéž prvky využily a často dovedly ad absurdum.
I když jsou zde všechny banální klišéovité propriety (tajemný obraz ženy, který diváka uhrane, panenka jako symbol i varování, chalupa na samotě, přerušené telefonní spojení, auto neschopné jízdy ...), příběh mě zaujal zejména tím, že hlavní postavou je spisovatelka a na docela slušné ploše jsou zde vylíčeny tvůrčí postupy spisovatele, kterému "to někdy píše", ale někdy se dílo tvoří jen v křečích a nasilu. A ten příběh v příběhu měl příchuť próz některých ruských klasiků a byl poněkud nasládlý, ale účel splnil.
Kriminální stránka příběhu není nijak výrazná ani zajímavá - jako "detektivka" to neobstojí, ale milovníkům napětí a těm, kteří se rádi bojí, doporučuji.
Ze začátku se oba příběhy trochu vlekly, ale i tak mi to nedalo, a musela jsem číst dál.
Škoda jen, že samotnému vyšetřování bylo ponecháno málo prostoru, hlavně v Abecedě hrůzy.
Muž s kosou byl zajímavější a napínavější.
V době kdy jsem tuto knihu četla poprvé to byla pro mne naprostá bomba. Prožívala jsem to napětí a knihu jsem měla v nejoblíbenějších detektivkách. Nedávno jsem ji znovu četla a nyníuž to je přece jen mimo dobu. Ale to vylíčení atmosféry strachu v obou detektivkách bylo prostě mistrné.
Celkem slušně napsané a napínavé detektivky, s psychologickým přesahem. Dobře se četlo.
Pokud budu hodně dloubavá (trochu SPOILER):
Příběh o ženě uvězněné na chatě, která se strachem čeká na svého pronásledovatele, se takto mohl odehrát jen v knížce. Nepředpokládám, že si bude oběť doručený deník číst pěkně hezky po kapitolách, aby si vysvětlující závěr přečetla, až se bude blížit vyvrcholení celého příběhu... věru by se podívala na konec!
No, ale to jen tak na okraj, pak by to zase nemohla být takováto docela fajn napínavá detektivka, takže proč ne... :-)
Bol som veľmi zvedavý na príbeh, pričom som bol milo prekvapený. Miestami bol ten dej skutočne deravý ako píše ewka69, ale príbeh ku koncu vygradoval do prekvapujúceho záveru. Viac sa mi páčil 1 .príbeh - abeceda hrôzy. Je na škodu veci, že nie je preložených viac diel od tejto autorky, pretože píše zaujímavo ako jej "kolega" Jo Nesbø.
Z obou povídek jsem měla stejný pocit. Že příběh má místy děravý děj, takový uspěchaný. Ale zároveň jsem měla touhu knihu dočíst až na závěr. Rozhodně neurazí, ale ani nepřekvapilo...
Jsem nadšená. ! Abeceda strachu mi dala zabrat, opět kvůli miniaturnímu písmu. Ale jinak to bylo perfektně vymyšlené. A Muž s kosou opravdu brilantní. Vzhleden k době, kdy kniha vyšla, nepůsobí vůbec "vyčpěle"
V obou příbězích velmi přesvědčivá atmosféra strachu.
Na to, že v originále vyšlo před 50ti lety, stále velmi čtivá a dobrá kniha.