Accabadora
Michela Murgia
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189837/bmid_accabadora-OO6-189837.jpg
4
108
108
Podmanivý román italské prozaičky ověnčený hned několika literárními cenami vypráví příběh dvou žen zasazený do prostředí Sardinie padesátých let minulého století. Když se chudé vdově Anně Terese narodí nepříliš vítaná čtvrtá dcera Maria, ujímá se jí ve věku šesti let osamělá a bezdětná švadlena Bonaria, jež jako „accabadora“ pomáhá ze světa nevyléčitelně nemocným. Před dívkou je tato její role utajována, a když vyjde po letech najevo, Maria adoptivní matku opustí a vydá se do Turína, kde přijme místo vychovatelky. Poté co se dozví, že Bonaria vážně onemocněla, vrací se zpět, aby se o ni postarala, a když se ženin stav dále zhorší, začíná chápat, že přišla chvíle rozhodnutí, jak „accabadoře“ nejlépe posloužit.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha! Velmi zajímavé téma - accabadory byly na Sardinii ženy, které trpícím umírajícím poskytly milosrdnou službu - smrt. Na toto téma jsem nedávno narazila a přišlo mi natolik zajímavé, že když jsem zjistila, že je románově zpracováno, hned jsem knihu pořídila. Kniha se čte moc hezky, je psaná krásným jazykem a přiblíží život na sardském venkově v 50. letech 20.století.
"Bolest je nahá, a černá slouží k tomu, aby ji zakryla, ne aby ji ukázala."
Nádhera, četlo se to jako po másle. Ono rozšířit si obzory o sardské kultuře nikdy nemůže být na škodu. Otevírá to citlivě téma eutanázie, které tu s námi je už opravdu dlouho a jiné kultury se s tím vyrovnaly po svém.
Velmi zajímavé vylíčení života na Sardinii v polovině 20. st., které na mě působilo, jako kdyby se příběh odehrával ještě tak nejméně o století dříve. Dítě duše, plačky, accabadora, zvláštní prolínání pohanských pověr a magie s křesťanstvím... Kniha, která vede k zamyšlení.
Poslouchala jsem jako audioknihu a mám pocit, jako by se vyprávění odehrávalo dvakrát - jako poslech a pak jako ozvěna ve mně. Kdysi jsem četla, že jen poezie může vyprávět a zároveň mlčet. A tak tuto knihu vnímám jako poetickou, protože slova v ní vyslovená, nejsou o nic méně důležitá, než ta nevyslovená.
Zajímavá, lyrická, působivá kniha, která i přes poměrně malý rozsah (necelých 200 stran), vyvolává spoustu otázek a emocí. Děj knihy se odehrává na Sardinii a hlavní hrdinka Maria se stane „dítětem duše“ Bonarie, což znamená, že ji nevychovává její biologické matka, ale že si ji vybere jiná žena a vezme si ji k sobě jako svoji dceru. Kniha popisuje křehký a postupně sílící vztah mezi Bonarií a Marií. Bonaria ale skrývá tajemství, které tento vztah může poznamenat nebo i zničit.
Bolestivé a jaksi těžko hodnotitelé téma, které oživlé na stránkách této tenké novelky působí přesně tak jak má. Rozsype se to do vás skrze atmosféru jenž se slovo se slovem násobí. Není to kniha kterou člověk nazve líbivou, je to však něco na co nezapomene. Možná jen to je ta potíž, člověk by rád někdy zapomněl, protože i tak jsou na každý lidský život často kladeny nelidské nároky. Je to živé a není, není to cizí. Body v podobě hvězdiček se mi tomu dávat nechce. Nějak nemohu.
Fillus de anima - dítě duše .... to je Maria...
A accabadora - v překladu ta, která končí .... to je Bonaria ....
A prostředí divoké Sardinie v minulém století ....
Téma neobvyklé, ale zcela uvěřitelné .... a postavy zde vystupující jsou živé ....
Maria sice odchází, ale v závěru se vrací, aby splatila svůj dluh ...
Příběh bez patosu - napsán s porozuměním pro život i smrt ... doporučím.
Krásná kniha, určitě to bude jedna z nejlepších tohoto roku. Ani slovo navíc, ani slovo nechybělo. V tak útlé knize se povedla vybudovat neuvěřitelná atmosféra. A to že je někdo příslušník nějáké sekty, ještě nedává právo určovat jiným, kolik utrpení ještě musí člověk zažít.
Tohle je podivuhodný příběh plný lidskosti, ale i drsnosti a bezvýchodné reality, v níž se ještě do nedávna nacházela Sardinie a třeba i Sicílie. Příběh Marie a Bonarie je dojemný a plný životní moudrosti a vůbec mne nepohoršuje role accabadory, kterou Bonaria po léta zastávala...
Ženy v černém - accabadory, skutečně existovaly a nebyly považovány za zlo, naopak...Na žádost příbuzných nebo i samotných nemocných provozovaly eutanázii jako akt milosrdenství i osobní odpovědnosti. Často to bylo také východisko z neúnosné situace velmi chudých rodin, které nebyly schopné se dlouhodobě starat o trpícího a pomalu umírajícího příbuzného, který byl často mnoho týdnů v agónii...Velmi silné téma...
Doporučuji.
Román o složitých věcech, které protne vědomý hřích.
Silné postavy, které byly živé a charismatické.
Z nich vyvěrající moudrost, prchlivost i úcta.
Některé scény silně filmové a extra emocionální.
Příběh s kořeny, jež prorůstají v čtenářovu duši.
Sardínie minulého století, natolik jiná než současný svět, přesto již civilizovaná.
Autorce se, na nemnoha stranách textu, povedlo vytvořit svět několika rodin propojených tajemstvím, které tiše respektují jeho povahu, protože nikdy nevíte...
Ale noblesní závěr románu utvrzuje čtenáře v potřebě lásky, bez které život nemá smysl ...
Veľmi dobre napísané, ale vo finále sklamanie. Správne som odhadla, že koniec bude taký, aby bol prijateľný pre všetkých.
Vyzerá to tak však len chvíľku. De facto sa totiž hrdinka na jednu stranu priklonila a k tomuto riešeniu autorka celý jej život smerovala.
Načo je schopnosť skvelo písať keď kniha, ktorú človek napíše, nešíri pravdu??
Kontroverzní téma, na které asi neexistuje snadná a jednoznačná odpověď, beze stínu pochyb či uznání protichůdných názorů ... zdá se, že ani M. Murgia tuto odpověď v sobě nemá, jen v postavě Bonarie ukazuje nutnost odvahy vzít na sebe i vinu za rozhodnutí a v postavě Marie, že není radno bez vlastní zkušenosti soudit a postoj se může úplně změnit, když je rozhodnutí na nás. Zasazení příběhu na venkov Sardinie, prostý a tradiční, až bezčasý, téma zbavuje akademičnosti, očesává jej na samotnou podstatu ... stejně jako jazyk knihy, rozvážně málomluvný a promyšlený, takže každé slovo má pevné místo a smysl.
Zvláštní příběh o věcech, kterým třeba nerozumíme nebo se nedají pochopit. Autorka nesoudí, předkládá věci jako fakt a nechá čtenáře, ať se přikloní na tu kterou stranu. Hezky napsané, čte se samo. Atmosféra a prostředí jsou popsané tak, jako by tam čtenář seděl s hrdinkami.
Velké téma v útlé knížce. Moc zajímavý příběh, který je napsaný lehce ač se jedná o závažnější téma. Rozhodně stojí přečíst.
Kniha o složitosti života, o rozhodování v situacích, kdy není příliš na výběr. O pevných a jemných lidských vztazích a lásce v mnoha podobách. K tomu prostředí Sardinie, velmi tradiční. I přes poměrně náročné téma se kniha velmi dobře čte a dlouho setrvá v mysli - i v duši.
"Nikdy neříkej: téhle vody se nenapiju. Mohla by ses ocitnout v neckách, ani bys nevěděla jak."
Zvláštní a krásná kniha. Silný příběh, který na pár stránkách mnoho řekne. Starší žena Bonaria se ujala šestileté Marie z chudé rodiny, ve které Marie byla "ta poslední". Tak o ní mluví její matka, když ji představuje. Bonaria si ji vzala k sobě na vychování jako "dítě duše" . M. j. už vím, kdo je accabadora a jak těžké rozhodování tyto ženy často čeká. Kniha pro nás neznámé spisovatelky není odpočinkové čtení, a určitě patří k těm nezapomenutelným.
Silný příběh, přesvědčivé podání. Netřeba asi dodávat více (audiokniha na Vltavě).
Poslouchala jsem na Vltavě a příběh mě velmi rychle vytáhnul. Konec se dal velmi snadno předvídat, ale přesto to nevadilo. Bylo to jakési ukončení pomyslné i reálné cesty (návrat na Sardinii), takže zapadlo do poselství, které kniha má. Myslím, že je jednoduché se s oběma postavami ztotožnit. Napřed máme bezdětnou ženu, která touží po dítěti, poté mladou ženu, nechápající, že smrt je někdy vysvobození. Hvězdičku po úvaze přece jen odebírám za zakončení. Kniha mohla skončit oním rozhodujícím momentem pro obě ženy.
Zajímavý příběh i vyprávění o zvycích na Sardinii. Dítě duše je pro mne novinka a Accabadora teprv.
Accabadora
Moc krásná a dojemná kniha s ohromným přesahem. Jedna z těch, na které hned tak nezapomenete.