Achilles a želva
Miroslav Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257997/bmid_achilles-a-zelva-257997.jpg
4
68
68
Achilles a želva (1960) je druhá sbírka básníka, která spoluvytvářela s debutem Denní služba a následnými sbírkami koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírala si civilní témata. Vznikla v Čechách a na Moravě v legendárních 60. letech 20. století. Vedle Holuba byli a dodnes jsou jejími představiteli Miroslav Florian, Jiří Šotola, Karel Šiktanc a Jan Skácel. Achilles a želva vnáší oproti debutu do poezie nový prvek. A tím jsou antické metafory.... celý text
Přidat komentář
„A když se odečetlo,
že jsi milovala,
nenáviděla
a křičela hrůzou před hranicí
shledali,
že jsi svatá,
Jano.“
Nebudu panu doktorovi nic podsouvat, kniha vyšla již roku 1962 a bylo nutno se vyrovnat s režimem. Proč jinak by Holub vzýval genialitu Leninovu, který píše „rezoluci o ozbrojeném povstání“, které „oni už nevymažou“. Což toto vraždění nestálo tisíce životů? Podobně jsou na tom básně jako Funkcionář, Brigáda, Zlepšovatelé, Astronauti („ řekneme pravdě pravda a soudruh soudruhu“) = budeme všichni soudruhy. Možná, že tehdy, na začátku šedesátých, ještě věřil v zářné zítřky A tak nechme Majakovského „bojovat proti amortizaci srdcí a duší“ . Tento Gruzínec se nakonec zastřelil. Copak to Holub nevěděl? Pes se mohl jmenovat Napoleon, avšak Lenin se nejmenoval Lenin nazývejme věci pravými jmény. Revoluce = vražda. A je to!
Naprosto úchvatná a přitom tak nenápadná, temně laděná sbírka (pro mě neobsahuje žádnou "slabší" báseň). Je to možná trochu k zamyšlení, že ji tady má k tomuto dni přečtenou pouhopouhých 53 lidí. Ale co..
Autora po přečtení téhle sbírky mezi oblíbené nepřidám, mám ho tam už dávno. Jeho vidění světa je mi blízké, sbírky Anděl na kolečkách a Žít v New Yorku považuji za skvělé, přesné a originální umělecko-dokumentární pohledy na Spojené Státy šedesátých let.
Tehdy, v svým způsobem úžasné době probouzení národa, se v té obrovské nové kulturní československé vlně tahle knížečka básní lehce ztratila, ale její hodnota trvá. Autorovy nápady, náhledy na svět i způsob interpretace, to vše zestárlo jen minimálně, a to včetně několika bizarních ozvěn let padesátých.
80 % (zatím 50 hodnotících s průměrem 76 %).
…
Alexander Veliký
Alexander Veliký plakal,
když se dozvěděl, že existují ve
vesmíru ještě jiné světy
Neplač.
To máš z těch těžkooděnců,
to máš z toho impéria,
to máš z té čtrnáctikarátové,
mezikontinentální
slávy.
Neplač.
…
Neplač.
Stačí, když nebudeš
Veliký.
Básním zas až tak dobře nerozumím, ale jsem toho názoru, že by si měl každý aspoň jednou přečíst něco podobného. A nakonec si na tom najde každý to své.
sbírka se mi četla opravdu skvěle .. je rozdělena na 3 části ... verše byly i pro mě srozumitelné ... některé mi připadaly více smutnější ...
Verše lékaře - imunologa jsou imunní vůči času a byly imunní vůči socialistickému bezčasí.
Autor propojuje vědu s poezií. Motivy kroků a betonu působí bezútěšně.
"Krok vedle zvoní na poplach,
krok vzad otvírá propast,
zachvění exploduje.
Hluboko dole
v katedrálách plují ryby.
A každý z nás
vyvoláván je jménem." (s. 10 - Přehrada)
Enumerační řady v básni Operace (s. 12) apelují na adresáta.
"...vyrvat nádor,
amputovat hřebeny bolesti,
udělat novou cévu,
novou tvář,
zašít,
obvázat,
zahodit jehelce,
obepnout peany,
umýt si ruce,
osušit pot,
zapálit cigaretu."
V motivu kroků v básni Uzávěrka (s. 20) je vazba na kafkovskou postavu?
"Včera
účetní K. padl vyčerpáním.
Knihy nehrály o tři haléře."
Vtipnou pointu má báseň Napoleon (s. 21). Žáček František, zdá se, nemá napoleonský komplex.
Verše odrážejí dobu.
"...k smrti unavení muži u mikroskopů
ptají se - co teď,
děti vstávají v lavicích,
krvácejí slabikáře,
nosiči dějin skládají krosny,
polocesty,
poločiny,
polopravdy,
vzpřímeny jako kosti v hrdle...
... vše co hlásá, uznává a učí
svatá církev katolická, apoštolská, římská..." (s. 60 - Galileo Galilei)
Nadčasovost dokládá báseň Televize (s. 76).
"Otevírají se dveře a přichází
země,
země pamp,
země obelisků,
země armád,
země chalup večerních,
země betonářů,
prostě země,
a jsme na konci,
před slovy ano a ne."
Pro mě je to sbírka básní, která nám přímo do očí říká, jak jsme ve své pýše zapomněli na přírodu, z níž pocházíme a kterou nyní ničíme, jak jsme zapomněli na velikány vědy, na jejichž ramenou stojíme, a jak zapomínáme na samotnou historii, kterou, ač nad námi všude ční, nepropojujeme ani s přítomností, ani s budoucností.
Ale je dost možné, že je to opět jen a pouze moje interpretace, která neodpovídá soudobému pojetí knihy. Jako obvykle... řekne asi každý, který mě alespoň trochu zná :-)
Autorovy další knížky
| 1962 |  Achilles a želva |
| 1963 | Anděl na kolečkách |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1961 | Slabikář |
| 1958 | Denní služba |
Moc nerozumím tomu, proč by měla být z Holubovy tvorby vyzdvihována zrovna tato sbírka. Vedle Ačkoli se nemůže postavit a i jiné jeho sbírky se mi zdají mnohem lepší. Nějak mě ti brigádníci a Leninové neoslovují...