Ačkoli
Miroslav Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502528/bmid_ackoli-ly8-502528.png
4
23
23
Osmá sbírka poezie jednoho z nejznámějších českých básníků 20. století, lékaře-imunologa Miroslava Holuba, která poprvé vyšla roku 1969. Jeden z vrcholných opusů Miroslava Holuba, v němž dokázal propojit svůj charakteristický, strohý a úsečný volný verš s jakýmisi myšlenkovými zastaveními, které nejsou nepodobné velmi stručným esejistickým útvarům. Holub zkoumá s pečlivosti a důkladností vědce zdánlivě obyčejné předměty či události, ale dokáže v nich také vidět a pozorovat myšlenkovou devastaci, která prostupuje společenskou náladu po srpnové okupaci 1968 a jako zhoubná epidemická vlna roznáší apatii, rezignaci a beznaděj. A tehdy básník bytostně cítí, že je potřeba být schopen alespoň minimálního, třebaže asi zbytečného protestu. Protože "ve své marnosti, ve své zoufalé závaznosti slova, ve svém prvotním řádu zrození a znovuzrození je báseň pořád ještě nejvšeobecnější garancí, že se dá ještě vůbec něco dělat, že se dá něco dělat proti prázdnu, že nejsme odevzdáni, nýbrž že se odevzdáváme." Ačkoli…... celý text
Přidat komentář
Nápadité obsahem i formou, myšlenkově bohaté, věcně střízlivě podané, příjemné čtení.
"Bůh podoby sovy
přebývá na půdě.
Nasloucháme škrábání jeho drápů
a na stolech s povděkem nalézáme
Jeho chutné vývržky."
Do téhle sbírky jsem se pustila, protože jsem se nedávno setkala s jednou jinou autorovou básní, která se mi velmi líbila, ale nevím, tahle sbírka mě nějak nezaujala. Až na pár výjimek mi přišlo, že mi většina básní, bohužel, nic nedávala. Moc mi také neseděly ty autorovy „povídací pauzy".
Ale hodně se mi líbila báseň Moudrost, tu mohu za sebe v této sbírce skutečně vyzdvihnout, u té mi i přejel mráz po zádech. V zásadě mohu říct, že se nějaké ty zajímavé myšlenky či verše objevily, samozřejmě, ale celkově spíš takové slabší.
(Ale musím tedy zmínit, že nejsem nějak extra zkušený čtenář poezie, třeba bych se na to v opačném případě dívala jinak, kdo ví.)
Mám pocit, že autor měl moc dobrý model při psaní této poezie a také si hodně věcí půjčil od jiných autorů
Autorovy další knížky
| 1962 |  Achilles a želva |
| 1963 | Anděl na kolečkách |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1961 | Slabikář |
| 1958 | Denní služba |
Tak tedy ačkoli Dr. Holub později přiznal, že se pomýlil a všechno odvolal, Ačkoli zůstává jeho přední sbírkou. Reaguje v ní na náraz, který prožil po okupaci roku 1968. A mělo to pro něj fatální následky.
Ačkoli si jedna z čtenářek stěžuje, že jí básně nic nedávaly, je to jen tím, že v nich neumí číst. Nemá tu zkušenost. Tady je prioritní prožitek té doby a ocenění básníkovy statečnosti vyslovit „ačkoli báseň je posledním pokusem o řád, když neřádu je až po krk“.
Vynikající DAR ŘEČI: Pohovořil./...Bylo slyšet/ bublavé syčení,/ jak se dovnitř/ překotně valilo/ prázdno/ jako bahenní plyn. (Takových bylo, co planě žvanili...)
Pan doktor se prázdnu věnuje s vědeckou přesnosti: Prázdno sákne trhlinami v cestách i ve snech. Prázdno není poznáním bezmoci, ale požadavkem bezmoci. (Tak si to pamatujte.) Přiznání si nároku na bezmoc. Chtěním bezmoci. (To je dost přesné, víte on byl opravdu doktor a myslel jako vědec.)
Pojmenoval přesně dobu, jako Hrotnatý výkal historie. Popsal Anatomii ticha,ve kterém vám anacefalický fízl sedí na snech. Neboť umění je věrností selhání. Je třeba se vyslovit naplno: Svoboda – tak snadno definovaná negativním výměrem za tyranie – je novou definicí člověka ve společnosti požadavek svobody, který se obrací proti tyranům...obrací se sám proti sobě a proti ničemu dál, a tyranům to dělá velmi snadné.
Ačkoli – řada dnešních čtenářů nezažila žádnou tyranii a to je na jednu stranu dobře.
Ačkoli odvolal, zůstává v mé mysli jako dobrý člověk. Není sám, kdo odvolal.