Adam a koleno
Dagmar Urbánková
Netuctový příběh Dagmar Urbánkové je z těch, které nejdou z hlavy. Vypraví o Adamovi a rozbitém koleně. A proč by se děj nemohl odehrávat přímo pod roztrženou nohavicí? Malý svět za trhlinou kalhot sestavila autorka z miniaturních věciček: kousků pomerančové kůry, klacíků, větví, listů a samozřejmě maličkých loutek. Její scénografie nepůsobí nijak teatrálně, jsou neokázalé a vtipné a doplněné stručným, avšak dětí znalým textem.... celý text
Přidat komentář
Něžná, útlá knížečka.Přečtená za 5 minut, ale obrázky můžu prohlížet hodinu, tak jsou krááásné.
Výtvarný a textový skvost. Kouzlo obyčejných věcí přetvořených v něco nečekaného. Byla jsem překvapená, jak velký úspěch měla knížka u dcery. Jinak dokáže polehnout i lacinému kouzlu schematických kýčů, které jsou pro mě přímý protiklad téhle "ušmudlané", téměř "odpadkové" a zároveň tak krásné poetice.
Mrňaví lidi mají rádi mrňavé věci, takže tohle bude fungovat. U závěrečné pointy jsem se musela usmát. Jen babička není vůbec milá, i přesto, že to Adam tvrdí!
Upadl jsi ? Máš odřené kolínko a roztržené kalhoty ? Ukaž, podívám se a jééé... Skvělý nápad, jak odvrátit pozornost dítka od bolesti, povedená knížečka.
Pokud bych měla vybrat a doporučit jenom jednu jedinou knížku své nejoblíbenější autorky, neomylně sáhnu po téhle.
Vsadím se, že vaše děti ji budou milovat stejně jako my - k radostnému prohlížení doporučuji klidně od 2 třeba i do 100 let ...
Příběh začíná úplně obyčejným rozbitým kolenem:
za poodhrnutou látkou v díře na kalhotách ožívá celý překvapivý miniaturní svět paní Kolínkové a my můžeme tiše nahlénout do její domácnosti.
Pojďte dál ...
Tak takhle se odvádí pozornost od rozbitého kolena :D, jsem zase chytřejší.
Grafické zpracování je rozhodně neotřelé a rozmanité.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Už měkoně vyvádějí |
| 2011 |  Adam a koleno |
| 2012 | Cirkus ulice |
| 2010 | Chlebová Lhota |
| 2011 | 12 nejmenších pohádek |
Žasnu nad nápadem, který se někomu zrodil v hlavě. Tohle je krásné, něžné, milé. Po výtvarné stránce více než zajímavé! Myslím, že od přečtení už budeme mít vždy někde někoho. Nejen bábi Kolínkovou, ale možná dědu Loketu, strejdu Prsta či tetu Hlavinku a až všichni uvaří, jen se pofouká, a už bude dobře :)