Adaptace
Jeff VanderMeer
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498453/bmid_adaptace-fao-498453.jpg
4
102
102
Jižní Zóna série
< 3. díl
V Oblasti X, záhadné divočině, která se třicet let brání vydat svá tajemství a odráží marné snahy jedné expedice za druhou, vládne zima. Agentura pověřená jejím zkoumáním a kontrolou nad ní – Jižní Zóna – v chaosu po jejím rozšíření zkolabuje. Teprve nyní se poslední, zoufalý tým vydává přes hranici, aby se pokusil dosáhnout odlehlého ostrova, jenž by snad mohl skrývat odpovědi na otázky, které jeho členové hledají. Pokud neuspějí, okolní svět bude ohrožen. Adaptace proniká čím dál hlouběji k okolnostem, které obklopovaly vznik Oblasti X. Co bylo příčinou této nepřirozené proměny? Komu z těch mnoha, kteří se o to pokusili, se podařilo přiblížit k pochopení Oblasti X – a na kom zanechala nezvratné následky? V závěrečné části románové trilogie Jižní Zóna možná budou záhady Oblasti X vyřešeny, ale důsledky dosavadních událostí nebudou přesto o nic méně závažné – a o nic méně děsivé.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
Acceptance: The Southern Reach III, 2014
více info...
Přidat komentář
Asi to není kniha pro mne, takže dávám průměr. Anihilace mě bavila tou neuchopitelností. Tou představou Stalkera (spíš Tarkovského filmového, než Piknikoucestoidního) jako psychologického hororu. Bylo v tom i trochu Holdstocka, řekl bych. Tou tajemností místa. Ale to se ve trojce už úplně vytratilo. Závěrečný díl trilogie má dát vysvětlení, ale nebyl by to VanderMeer, aby něco vysvětlil. Takže je na jednu stranu v pořádku, že to nedělá, na druhou stranu nechápu, proč ten díl vzniknul. Pasáže se strážcem majáku mě doslova ubíjely (jednoznačný souhlas s Hawkie-Hawk níže), ale stejně mě pořád něco nutilo číst a další lidi tady si i tyhle nudný pasáže chválej... Fakt těžko hodnotit. Rozhodně ale nečekejte sci-fi, spíš je to netradiční horor. Na CSFD by napsali: mysteriózní.
Perfektní zakončení série. Nejednoznačné, přesto dávájící i uspokojivé odpovědi. Vracejí se staří známí, objevují se noví hrdinové, kdy každá postava se pohybuje v jiné časové rovině a jejich kapitoly se zásadně liší i formou vyprávění. To nejdůležitější ale je, jakou atmosférou kniha sálá. Ona totální jinakost Oblasti X již nepůsobí natolik cize, naopak ji čtenář alespoň trochu začíná chápat, po střípkách skládá proč vznikla a jak vlastně působí na člověka potažmo přírodu. Je to fascinující, je to zvláštní a něčím nové, je to drsné, ale zároveň poeticky krásné a místy je to i groteskně vtipné. Perfektní zážitek pro ty, kteří hledají něco jiného, než konvenční šablonovitá vyprávění.
Kdybyste narazili na sebe sama
a setkali se s dvojníkem
vedoucím vaší existenci,
cítili byste účast,
nebo nutkání kopii zničit?
Po Anihilaci a Autoritě je tu třetí a poslední příběh o podivné Oblasti X, kterou pravděpodobně ovládá mimozemská forma života. Adaptace je vlastně finální zpráva o událostech, které předcházely zrození Oblasti X, Jižní zóny, osudu strážce majáku, Šéfa a Ptačího ducha, respektive bioložky z dvanácté expedice. Jeff VanderMeer tu splétá nitky, jako pavouk svou pavučinu a posledním vláknem, které všechno stáhne, dojdeme prozření a pochopení.
Citát: Pokud si na otázku, zda je skutečně naživu, hodlala odpovědět kladně, vyvstávala pro změnu otázka toho, KDO vlastně je.
Dostáváme se tu až do časů, kdy byl Saul obyčejným strážcem majáku a jak podivným osudem se stal středobodem Oblasti X. Zjistíme jeho první kontakt a budeme žasnout nad tím, jak to je krásně zapletené. Opět je tu spousty slov, které pan spisovatel umí nádherně dávkovat. Navíc tu sledujeme spousty postav, vlastně všech základních, jak z minulosti, tak přítomnosti, a některé i z budoucnosti. Co jsem ocenil, zjistíte tu, jak se do Jižní zóny dostala ta podivná rostlina a telefon. To aby to nebylo tak jednoduché.
Malá ochutnávka:
Těsně mimo tvůj dosah, těsně za zády; valící se zpěněný příboj, ostrá vůně moře, racci jako křížky, jejich náhlé, uši rvoucí skřeky. Obyčejný den v Oblasti X, neobyčejný den – den tvojí smrti – a ty tu sedíš opřená o pahorek z písku, napůl krytá hroutící se zdí. Na tváři tě hřejí paprsky slunce a nad tebou se ve vlastním stínu závratně tyčí maják....
Jako poslední a vševysvětlující kniha se tímto pro mne stala tím nejlepším z celé trilogie. Nechal jsem se vtáhnout do všech dějů, všech situací a všech možných konců. Jako nejkrásnější a zároveň nejsmutnější bych označil symbiózu bioložky a výra. Výr je sova. Bioložka z dvanácté expedice stále hledá svého manžela, který byl součástí jedenácté expedice. Cestou na ostrov se k ní přidává tato sova. Je to prostě nádherný příběh. Celá trilogie možná působí moc složitě, ale když vás to bude bavit a pochopíte sledy událostí, zjistíte, že je to vlastně jednoduché.
Dávám pět žlutočerných anihilovaných motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Dostala se na ostrov někdy nějaká expedice?
Asi nejpřehlednější díl trilogie. Kdyby to bylo psané stejným stylem a bylo to zkrácené tak na 10% objemu, byla by to velmi zajímavá kniha. Rozhřešení je částečné, konec otevřený, ale přeci jenom se konečně o oblasti x něco dozvíme.
Trilogie mela z meho uhlu pohledu extremne rychle sestupnou tendenci. Prvni jsem zhltnul a byl pomerne nadsen, byt neslo o nic originalniho (inspirace zejm. Piknikem u cesty je podle me zcela zjevna - o to vic me prekvapilo, ze zrovna tenhle kousek autor na konci tretiho dilu nezminil...). Druhy dil uz byl mensi zklamani - sledovat dej z uhlu pohledu osoby stojici na opacne strane "barikady" bylo sice osvezujici, ale pribeh mne prilis nezaujal a z hlavnich otazek se take nic nevyjasnilo. O to vic jsem proto byl zvedav na treti dil... a po jeho docteni mam pocit naprosteho a totalniho zklamani. Nejenom ze se nevyjasnilo vubec nic (coz by se i dalo tolerovat, pokud by to bylo kompenzovano atmosferou, coz ale neni), ale hlavne je treti dil precpany plytkymi (radoby moudrymi/vzletnymi/procitenymi pasazemi), ktere dej naprosto nikam neposouvaji a jejichz smysl i informacni hodnota jsou nulove. Ostatne uz jenom to, ze jsem se k docteni posledniho dilu musel delsi dobu doslova nutit, o necem vypovida. Knih se rad zbavim, protoze vim, ze tohle uz v budoucnu nebudu chtit absolvovat znovu.
Moc bych si přála, abych mohla napsat, že celá trilogie byla skvělá, protože z Anihilace jsem byla upřímně nadšená. Ale závěr vyzněl … nepřesvědčivě, nemastně, neslaně. Adaptace postupně přivyká své hrdiny na fakt, že není cesta zpět do běžného života na planetě Zemi, tedy alespoň ne pro ně. Příjemně mrazivé bylo naznačení síly místního ekosystému (ale jen naznačení). Zajímavou linkou by mohly být vzpomínky Saula Evanse spadající do období kolem vzniku oblasti X, ale ani po jejich pečlivém přečtení si nejsem schopna zrekonstruovat, jak k tomu vlastně mělo dojít.
Výborná trilogie. Skvělé podnícení fantazie a zpochybnění lidských smyslů a logiky v interakci s nepochopitelným.
VanderMeer už samotným názvem závěru trilogie odhaluje, kudy se bude příběh ubírat a napovídá čtenáři, jak ke knize přistoupit. Stejně jako postavy samotné k Oblasti X a jejímu terroir - nezkoušet vše chápat a logicky vysvětlit, nespoléhat se pouze na základní smysly a zkrátka akceptovat rozhodující vliv něčeho divného, neuchopitelného a nepředstavitelně mocného na jejich životy a okolní svět. Zneklidňující neznámo Anihilace a za nehty zalézající dekadenci Autority nahrazuje snová, melancholická a jakýmsi způsobem smířlivě vyúsťující adaptace. U Anihilace jsem VanderMeera přirovnal k Lovecraftovi na halucinogenech, zde jeho vnitřní Howard Phillip už nemá tolik "trippy" projev a předkládá své vize s ambivalencí a stíráním rozdílů mezi světlem a temnotou. Za tento silný literární zážitek mu děkuji, byť mi koncept sbíhavého vyprávění z třech různých častoprostorových os místy tříštil jeho intenzitu.
Díky autorovi za ságu. Bylo mi líto, že už jsem ji dočetla, protože je to prozatím nejlepší uspávací materiál, na který jsem narazila.
Jinou hodnotu bohužel nemá. Třetí díl se snaží leccos vysvětlit, takže tu máme pohledy hlídače majáku, ředitelky, které se střídají se současným děním. Stejně jsem nic nepochopila. To mi ale vadí nejméně, protože už v prvním dílu je jasné, že máme do činění s něčím naprosto cizím, neuchopitelným. Nejvíce mi vadí, že se to spatně četlo, kapitoly byly naprosto bez gradace napětí a postavy odlidštěné nesympatické figurky (s výjimkou Saula).
Na měko no, trochu připit, dvě věty pod tim v dobré víře sázim.
Rány v písku prstem psané, vlna smývá; co s nimi jen v hlubinách, co s nimi jen dělá?
Přijetím je v příběh kouzlem mění.
Jadýrko autorova duchovního plodu snad asi nakonec tkví v naprosto jedinečně soukromém, nezcizitelném stavu, který v člověku prostřednictvím svého hypnotického textu katalyzuje; já se po jeho dočtení nevím zač pochválil, vzal lupu, na chvíli se odstřih, a spokojeně studoval tkáň stránek knihy, pak vyšel ven a tam dál do centra dění umisťoval docela obyčejná mystéria z hlíny trčící kytky, nehybnost sáním zúčelněných mšic na ní, kamínků a tak.
Třeba mi něco uteklo a je mi to jedno.
4 jarní sprškou očištěné ****
Sila tejto trilógie spočíva v tom, čo zostáva nevypovedané. V tom, čo na vás nemo hľadí spomedzi riadkov. Ak máte otvorenú myseľ, zanechá to vo vás zárodky myšlienok, ktoré sa vám uhniezdia v mozgu a zostáva len dúfať, že to, čo z nich vyklíči vám bude priaznivo naklonené.
První díl trilogie mne naprosto uchvátil. Povedené dílo jsem vychvaloval kudy chodil. Dvojka uz tak dobrá nebyla, ale bral jsem jí jako meziplyn k závěrečnému finále. K finále, které se bohužel úplně nepovedlo. Je hezké to tajemno, které se na vás řítí ze vsech směrů. Je zajímavé, že otázky u kterých se těšíte na odpovědi ještě přibývají. Jenže když je potom nedostanete... Je to škoda, závěr mohl být daleko lepší. I tak Jižní zónu doporučuji!!! 1. díl 100, 2. 60, 3. 50%
Bavilo víc než dvojka, ale stalo se přesně to, co jsem čekala, totiž, že ze záhad je nakonec rozluštěno asi tak 5 %. Ale tak už to asi v tomhle žánru aktuálně chodí. Každopádně to bylo zábavné a napínavé. Nejlepší jednoznačně první díl díky deníkové formě.
Budu konzistentní a třetímu dílu opět přidělím pět hvězd, zaslouží si je.
I Adaptace si zachovává tu tajemnou atmosféru čehosi téměř viděného, ale přesto těsně mimo váš dohled, nečekejte, že vám zodpoví všechny vaše otázky. Možná budete trochu bloudit v čase i prostoru (v oblasti X není nic jistého), možná budete postrádat jednoznačnější odpovědi, ale kdyby tomu tak nebylo, byl by to ještě VanderMeer?
Jen natahuje dve predchozi knihy, vlastne nedava zadne odpovedi, polozene v predchozich knihach
Třetí díly bývají ošemetné, ale tenhle mě nezklamal. Nesl se v duchu prazvláštní atmosféry celé série a i když jsem se nedočkala skoro žádných odpovědí, byla jsem spokojená, přišlo mi, že to k sérii a hlavně oblasti X jednoduše patří.
Jsem to,co ze mě zbylo.Už nejsem z těch co se nazývají ŽIVÍ.
Nekompromisní VanderMeer s nelehko uchopitelnou Adaptací.Ve světě,kde včera znamená zítra,ne ne fakt v Zoně si můžeš být jistý ona reaguje cítí i jedná zároven,na to však přijdi sám,snad už poodhalíš samotnou tu věc podstaty,dost bylo času,ted nastává okamžik...
Ve třech částech se podíváš na různá místa v podivných časech jaká tenkrát nastala,at už v minulosti,nebo ve vzpomínkách.Když ti řeknu,každá z těch zvláštností je jinak napsaná a navzájem se prolínají,už Tě vidím jak reaguješ,to tápání jako v Autoritě snad má i tady pokračovat ? Frakce sem frakce tam v paranoii v Jižní Zoně tam to znám.Jo jistě,když už si to dotáh až sem,stejně do toho půjdeš,poněvadž musíš vědět přeci,jak to dopadne,dej si dohromady Anihilaci s Autoritou a máš Adaptaci.Když se ti to potom nebude líbit a budeš zklamán,že ses nedozvěděl příčinu,věz že tak to prostě někdy chodí.Tak mě prosím virtuálně nelinčuj,neupaluj na hranici i jinak neproklínej.Pokládám tuhle hraničářskou trilogii za něco vyjimečného v rámci poslední doby s čím jsem se setkal a to zejména pro onu netradiční zvláštnost vůbec.Klišoidní záležitost o tu se tu nejedná,tak se potom nediv.Ano jistě to se týká i vás paní Motyčková,to až si budete u vás na pavlači se sousedkou Štrůdlovou skenovat význam této knihy,tak si potom nestěžujte.Nu dobrá,to už těžšší spíš zvolit nejpovedenější díl Růžovky,máte pravdu.
Víš,chtěl bych ti říct...co já vůbec vlastně o tom vím ? Nedostaneš na vše odpovědi,interpretace se mohou měnit,není to snadné.Už takhle je toho mezi námi oběma skryto v zahaleném tajemství stvoření za hranicemi lidské představivosti a možností.Jak je to tedy snámi samotnými s našimi skořápkamy v podobě těla jakéhosi chemického stroje ve kterém každodeně rozehrává svůj tanec miliony tvých buněk.Organismy v organismu bez kterých bychom si ani neuvědomovali co představuje slovo živí.Otisk,kopie,moje nejbližší,co je podstatou být živí.Není to jen jakási iformace co iluzi přeměnuje v pouhou představu kterou si mám uvědomovat,bez ni jsem jen ono jakési živé,proč to má dávat smysl,co bych o tom mohl vyprávět,ale co já vím.Tápu na břehu s majákem,odpovědi s dalšími otázkamy na které není odpověd,se svými shluky jakýchsi částic v mém těle a za nimi menších,za nimi menších i menších celků samostatných,nezávislých,vzdálených,bezbřehých vesmírů a to celé jsem jednou bytostí,nejsem sám,ale co já o tom vím...na to ti snad ani nikdy přijít nemohu,ale to ty přeci víš.
Jsem to čemu se říká živí,jsem pouhá adaptace existence.Otisk,odraz,mámení.
Pak se v tom viznej...no a podobně je to s touto knihou,je v tom nejlepším dobrém smyslu mimozní.(nedávat do spojitosti se žlutými postavamy jménem Mimoni)to už bychom se octli úplně totálně mimo mísu.
Ale jinak bylo dneska docela hezky...
Konečně jsem to dočetl. Škoda že autor neudržel styl vyprávění jako v Anihilaci, protože Autorita i Adaptace se mi velmi špatně četly. Často jsem se v ději ztratil a musel se pár stran vracet, nebo rovnou začít celou kapitolu od znovu. Ve finále se vlastně nic nedozvíme, a hádám, že VanderMeer spoléhá na to, že si to každý čtenář představí ve vlastní fantazii jak chce. Příběh měl atmosféru dokud se držel v rovině tajemna, jakmile ale autor začal vysvětlovat a sestavovat skládačku, upletl si na sebe bič. Možná to nechám nějaký čas uležet, a pak si přečtu všechny tři díly naráz, a snad to bude lepší. Ta měsíční pauza, kterou jsem měl mezi každým dílem, nebyla ideální.
Souhlasím s komentářem pode mnou,jen dodám že při čtení jsem se i já ocital někde mimo
Tak mám po 5-6 letech znovu přečtenou celou sérii. S tou výhodou, že jsem mohl číst jeden díl za druhým a nečekat, což každému vřele doporučuju.
Rozhodně neváhejte, a vydejte se tam, "kde leží rdousivý plod, jenž podala ruka hříšnice, protože právě tam klíčí semena mrtvých, aby se rozdělila s červy, kteří se hromadí ve tmě a oplétají svět mocí svých životů."
Je to hustý.