Agaguk, syn eskymáckého náčelníka
Yves Thériault
Hlavními hrdiny románu jsou dva mladí lidé, Agaguk a Iriuk, kteří opustí rodnou vesnici a začnou společný život v tundře, kde jsou vystaveni všem nebezpečím samoty i divoké přírody.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , Československý spisovatelOriginální název:
Agaguk, 1961
více info...
Přidat komentář
Pamatuji si, že mě v dětství mamka - velká čtenářka - před touto knížkou varovala slovy: "Je to trochu naturalistické." Po přečtení jsem pochopila, že tím myslela realisticky vyvedené krvavé a drsné scény. Byla to pro mě úplně jiná četba - do té doby jsem dobrodružné knížky četla ostošest, ale brala jsem je jako fikci (což také byly). Tohle mě dostalo a věřila jsem tomu zcela.
Na tuhle knihu jsem narazil úplně náhodou při vyklízení jedné státě nemovitosti. A upřímně mě velmi překvapila!! Život eskymáků je zde popsán velmi zajímavě a knihu jsem si užil do poslední stránky. Tvrdý život v tundře ovšem s jakým si osobním nádechem krásy ne jen pro přírodu ale i pro skromnost života.
Tuto knihu jsem četla asi v 8 letech a musím říct, že na mne velice zapůsobila, opravdu silný příběh o životě, který si jen těžko dokážeme představit
Hodně netradiční příběh z hodně netradičního prostředí. Hodně čtivé a zhltnuto jedním dechem.....
Zhltnuto za jediný den. Takové nenáročné nahlédnutí do sněhem zavaleného kraje, kde sice žijí jednoduší lidé, ale jejichž životy vůbec jednoduché nejsou. Oceňuji příběh i schopnost autora vcítit se do myšlení lidí, jenž je tolik odlišné od toho našeho.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1978 | Pět kanadských novel |
1972 | Agaguk, syn eskymáckého náčelníka |
1978 | Poslední přístav |
Velmi syrový příběh z drsného prostředí, kde podstatnou část roku vládne krutá zima. Rozhodně nečekejte nějaké rozjímavé popisy přírody nebo pocitů postav, či nějakou oduševnělou a košatou konverzaci. Děj je spíš psán úspornou, až by se dalo říci úsečnou, formou, což mi zpočátku dělalo trochu problém, ale záhy jsem si na to zvykl a zjistil, že se tento styl k onomu prostředí velice hodí. Jak je drsné prostředí, tak je drsné i chování postav, které má ke Špačkově Etiketě převelice daleko, především ve smyslu vztahu muž - žena. Není ovšem divu. Obyvatelstvo těchto nehostinných končin, je po mnoho generací formováno tímto prostředím, kde každý má a musí přijmout svou roli a odpovědnost, pokud chce přežít. Některé praktiky jsou pro nás velice šokující a drastické, ale pro Inuity v té době naprosto jednoznačné, pokud mělo dojít k přežití. Na druhou stranu je tu i střet oněch dvou rozdílných světů. Bílý člověk do těch míst přichází a všem oznámí, že je to tu jeho, nastavuje pro Inuity zcela nepochopitelné zákony a jiné podivnosti, včetně okrádání při směnném obchodu a tajném prodeji alkoholu.
Pět hvězd.