Agathe
Anne Cathrine Bomann
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431201/bmid_agathe-aZj-431201.jpeg
4
206
206
Do ordinace psychoterapeuta vstoupí Agathe a jeho život nečekaně změní směr. Unavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. A rozhovory s Agathe všechno změní: nová přátelství se najednou nezdají tak nepravděpodobná, objeví se nové cesty, nové naděje. Debutový román, který vychází ve více než dvaceti zemích, je zasazen do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života „jakoby mimochodem“ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem i popisy mladé Agathe očima starého psychoterapeuta se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.... celý text
Přidat komentář
Dobrá kniha. Donutí Vás mnohokrát zamyslet nad životem postav a možná i nad Vaším vlastním životem. Donutí Vás zodpovědět na otázky, zda užitečný život je slučitelný se šťastným životem. Co dělá naše životy šťastné? Jaká je role maličkostí? Co pro naše životy znamená květina na stole, úsměv na tváři, slunce za okny? Kniha je útlá a máte ji přečtenou raz dva. Pro mne si odnáším jasné poselství "Nikdy není pozdě něco změnit, do něčeho se pustit". Stylem je kniha opřená o atmosféru o pocity postav. To ocení zejména čtenáři, kteří se rádi zasní a rádi se vžívají do jiných životů a do jiných prostředí.
Zajímavý příběh psaný s lehkostí... velmi dobře se čte. Závěr je dost překvapující, je zajímavé, jak klikatě někdy dva lidi k sobě najdou cestu..
Kniha plná emocí, kniha k zamyšlení a kniha ke které se budete určitě rádi vracet.
Když jsem kdysi před lety, hodně lety, četla Salingerovo “Kdo chytá v žitě”, zaujala mě mimo jiné myšlenka - omlouvám se, že již nejsem schopna úplně přesné citace - že pokud dělá někdo již moc dlouho něco dobře, stává se to rutinou a již to tak dobré vlastně není. Tady hlavní hrdina je už na konci kariéry a už jen odpočítávání, kdy to bude moci “zabalit”. A vlastně díky nové klientce začne znovu poslouchat a opravdu vnímat. A nejen svoje pacienty, ale vlastně i sám sebe.
Krátký příběh v útlé knížce je především emocionální, dějově se tady zase tak moc neděje. - Mohlo by, ale touto cestou se autorka nevydala.
Z jistého pohledu je to jeden z nejvěrnějších popisů stáří, jaký jsem kdy četla.
Jak se může do tak útlé knihy dostat tolik smutku a úzkosti, i když se v příběhu vlastně žádné zásadní drama neděje, nikdo (skoro) neumírá...a přesto. Anně Bomann se poměrně zdařile podařily zachytit myšlenky prázdnoty, samoty, spoustu otázek týkajících se bytí, první půlka mě velmi bavila, ale celkově jsem čekala víc. Závěr byl moc prvoplánový, rychle ukončený a některé naznačené dějové linie neukončené a zůstává spousta Proč?
Jakkoli je knížka útlá, odkládám v polovině. Vždyť ten doktor je ještě nemocnější a depresivnější než jeho pacienti!
Hodně malá knížka, která ale obsahuje hodně velký příběh. Jistě, doktor, natož psychoterapeut, má pomáhat svým pacientům. Má být nestranný. Ale občas se to nepovede. Občas právě oni pacienti mohou zachránit a změnit jeho samého. Hlavně Agathe.
Začátek mě zaujal, pak už jsem ale jen čekala. Čekala jsem hlubší psychologii, když je vypravěčem psychoterapeut, záhy se ale dozvíte, že vlastně o psychoterapii nic neví a sám by ji potřeboval. Asi chápu, co tím příběhem autor chtěl říct, ale nijak mě to nenadchlo...
Zvláštní a specifická knížka, alespoň za mě. Začátek mě upoutal, pak to mělo kapánek sestupnou tendenci a závěr byl velmi příjemný. Charakteristiky postav by se daly určitě vykreslit více a lépe, pointa je tam také taková jakoby otevřená, jednotlivá témata života a "lidství" jsou dotčena, ale není tam nijaká taková ústřední myšlenka (nebo já ji tam alespoň úplně neobjevila), takže za mě příjemné čtení, dokonce si troufám říct i poutavé, ALE...prostě to asi nebylo úplně to, co jsem asi od knížky očekávala. Hodnotím tedy 3,5 hvězdičkami.
Kniha mě bohužel vtáhla až ke konci, kdy do smutného příběhu vstupuje naděje. "Nikdy jsem nikoho nemiloval." - "Ne, všichni takové štěstí nemáme. Vám se možná ale bude umírat snadněji." - "Možná, " připustil jsem, " ale o to těžší je pro mě žít." .... A ten jablečný koláč si taky upeču.
Jak žijeme? Tak jsme chtěli žít? Díky některým pacientům si 72 letý psychoterapeut začíná všímat i svého života a můžeme přemýšlet, kdo komu dává víc. Není to žádná těžká psychologie, je to hezký příběh moc pěkně psaný, ke konci příjemně optimistický.
Rozkošná knížečka. Zalíbila se mi v regále v knihkupectví jak vypadá a jak jsem si letmo přečetl obsah, nebylo co řešit. A po přečtení rozhodně nelituji!
Krátký příběh o podivnostech lidského života. Nemohu tvrdit, že je přímo takový ten "pozitivní román", spíše že naše cesty jsou nevyzpytatelné a máme se snažit je zvládnout.
Příběh o psychoterapeutovi, který už odpočítává počet sezení, které ho ještě čekají, než odejde do důchodu. Jeho úvahy a stereotyp změní až nová pacientka Agathe. Ta ho nakonec "přiměje", aby také uvažoval sám o sobě a nejen o svých pacientech.
Motto na přebalu: "Malá kniha s velkým srdcem", to celé přesně vystihuje. Příběh plný myšlenek o lidském bytí, která Vás donutí zamyslet se sám nad sebou. Smutné i úsměvné, plné emocí, dávající naději.
Za mě rozhodně nádherná a silná knížka. Už teď vím, že se k ní určitě znovu vrátím.
Agathe není románem pro každého. Hodně sedne hloubavým čtenářům, kteří přemýšlí nad smyslem svého života a tu a tam si položí nějakou tu existencionální otázku. Já taková úplně nejsem, a tak jsem tuhle kratičkou knihu vnímala spíše jako milý příběh stárnoucího muže a ženy, kterou potkal krutý životní osud. Téma se mi zdá dost prvoplánové, ale zpracování mi to svou poetičností vynahradilo. Za nejzajímavější element pokládám terapeutovu sekretářku, vnesla do příběhu tak jako mimochodem určitou hloubku. Agathe určitě zaujme čtenáře, kterým se líbily třeba Úterky s Morriem nebo Nepravděpodobná pouť Harolda Frye.
Hmm, třeba zkusím upéct ten koláč.