Agathe
Anne Cathrine Bomann
Do ordinace psychoterapeuta vstoupí Agathe a jeho život nečekaně změní směr. Unavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. A rozhovory s Agathe všechno změní: nová přátelství se najednou nezdají tak nepravděpodobná, objeví se nové cesty, nové naděje. Debutový román, který vychází ve více než dvaceti zemích, je zasazen do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života „jakoby mimochodem“ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem i popisy mladé Agathe očima starého psychoterapeuta se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.... celý text
Přidat komentář
V určitém momentu čtenář může začít pochybovat o tom, kdo je lékař a kdo pacient. Starý praktik nebo žena trpící maniodepresivní poruchou se sebedestruktivními sklony? Trpí oba. Jeden absencí vztahů, druhý jejich krutostí. Přesto se autorka dokázala dopracovat k náznaku optimistického konce. A o tom by mělo v životě, nejen v knihách, jít především.
V podstate milá jednohubka, na prvý pohľad banálna, no na druhý ponúka veľa podnetov na zamyslenie. Za jazykové stvárnenie dávam tú 4.tú hviezdu.
Príbeh o psychiatrovi, ktorý netrpezlivo čaká na svoj odchod do dôchodku a ráta koľko sedení mu zostáva do konca. Ľuďom radí v duchu: "Myslím si, že život se skládá z dlouhé řady ruzných možností volby, se kterými se musíme utkat. A teprve až za ně odmítneme přijmout odpovědnost, nám začne být všechno jedno," no sám v živote nikdy nebol šťastný a nikoho nemiloval. Čaká kedy skončí jeho pracovná rutina, aby mohol začať žiť. Ale čo je to "začať žiť?"
Za mňa posledná strana (kapitolka) knižky nemusela byť.
Když jsem četla popis k téhle knížce, téma mě okamžitě zaujalo. Miluju příběhy z prostředí terapeutické poradny. Protože jsem (co se knih týče určitě) žena činu, nelenila jsem a novinku obratem objednala. Za dva dny jsem ji držela v ruce. Útlou publikaci, nikterak nápadnou. Venku pršelo, nevlídně fičelo, a tak jsem odložila pochůzky a dala Agathe šanci promluvit prostřednictvím stránek ještě téhož odpoledne.
Příběh je vyprávěn z pohledu psychoterapeuta chystajícího se zanedlouho do penze, jíž se nemůže dočkat. Ne proto, že by snad měl spoustu plánů, které se na stará kolena chystá přivést k životu. O život tady vlastně jde až v poslední řadě, protože každý den je utrpením, nudným přežíváním. Není nic, na co by se starý pán těšil, nikdo, kdo by na něj doma čekal.
Když se k němu chce objednat mladá Němka Agathe, zprvu ji odmítne. Vzhledem k tomu, že odpočítává každého pacienta a pomyslně stříhá metr, je Agathe spíš jakýmsi parazitem, který vidinu konce narušuje. Nakonec ji (překvapení) přijme a jejich rozhovory ho začnou proměňovat. Mně se bohužel vyprávění zdálo předvídatelné a strašně jednoduché. Žádné překvápko, nulový přesah. Mrzí mě to, čekala jsem víc. Taková jednohubka na nedělní odpoledne. Neurazí, nenadchne, těšíte se na kafe a když vám provoní pokoj, na Agathinu mánii a terapeutocu životní krizi si už ani nevzpomenete. A to jsem cíťa.
Skvělej debut, jednoduchý příběh, krásný obraty. Krátký, ale přesně vystižený život starého psychiatra a jeho vypořádávání se samotou. Trošku kýčovitý happy end, ale co už. Nikdy není pozdě.
Krasna knizecka. Mohla by byt tak dvakrat delsi. Postavu psychiatra jsem si zamilovala a prala mu happy end :-) po precteni knihy jsem se usmivala. Vrele doporucuji.
Sice je to krátký příběh, kdy určité věci si člověk musí domýšlet, ale i tak musím říct, že mi to momentálně sedlo. Normálně bych knihu považovala za nedostatečně hlubokou, ale tady mi to tak nějak nevadilo. Tím, že jsem ji přečetla vlastně v jeden den, tak mě příběh dostatečně uspokojil na 4 hvězdičky. Pravděpodobně to bude knížka, která mi zapadne mezi ostatní, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a věnovala svůj čas. Možná i kvůli sympatiím, které jsem chovala k hlavnímu hrdinovi.