Agathe
Anne Cathrine Bomann
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431201/bmid_agathe-aZj-431201.jpeg
4
206
206
Do ordinace psychoterapeuta vstoupí Agathe a jeho život nečekaně změní směr. Unavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. A rozhovory s Agathe všechno změní: nová přátelství se najednou nezdají tak nepravděpodobná, objeví se nové cesty, nové naděje. Debutový román, který vychází ve více než dvaceti zemích, je zasazen do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života „jakoby mimochodem“ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem i popisy mladé Agathe očima starého psychoterapeuta se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
V první polovině jsem byla rozpačitá. Moc jsem nevěděla, co od knížky čekat, co si o ní myslet... nenudila jsem se, ne - dílko je to tak útlé, že to člověk vlastně ani nestihne; přišlo mně to každopádně jaksi plytké, vypravěč mi nebyl svou apatií, sem tam až opovržením vůči svým pacientům příliš sympatický a střípky rozhovorů mezi jím a nimi mě nutily k otázce, kdo by mu sakra za tahle "moudra" platil? Poté jsem se ale do knížky začetla, z linky s Agathe se pro mě vytratila prvotní lehce creepy pachuť a na konci, který mi vlastně přišel moc hezky pojatý, jsem se přistihla, že mě to celé nějak... zahřálo.
Prazvláštně mnou pohnulo specificky doktorovo uvědomění o jeho sousedovi a o tom, že o jeho existenci nemá ponětí.
Mně se kniha líbila, ale myslím si, že jde o styl, na který musí být čtenář tak nějak naladěn, mít tu správnou náladu, chuť, prostor, čas?!
Nezvládla jsem se přenést přes to, že tam je extrémní creeper (pan psycholog) v roli rozmiloučké postavy, pardon.
Sonda do života starého terapeuta. Měla jsem nemalé porozumění pro jeho opuštěnost a odcizení. Dokázala jsem pochopit i jeho letargii a nezájem, i když takový člověk by asi neměl léčit pacienty. Když se ale rozhodl zaplavat si plně oblečený v ledovém jezeře a začal slídit za svojí pacientkou? Ne. Dost. Tenhle stařík potřeboval cvokaře víc než jeho vlastní pacienti.
Tak krátká a přitom obsáhlá.Příjemně napsaná kniha, která vás nenásilně vtáhne do života jednoho terapeuta.I na tak málo stránkách je dobře popsána psychologie postav i síla nevyhnutelného stárnutí.
Od knihy jsem měla na základě recenzí a ohlasů velká očekávání. Čekala jsem knihu, ve které mě každá stránka nebo alespoň kapitola nějakým způsobem chytí za srdce, čehož jsem se bohužel nedočkala.
Kniha se dobře četla, má poměrně velké písmo a 110 stran tak zvládnete i za jedno odpoledne. Bohužel právě malý rozsah mě asi zklamal. Příběh jen tak sklouz po porvchu velmi zajimavých témat a hodně mě mrzí, že nešel mnohem víc do hloubky. Myslím si, že z příběhu se dalo vytěžit opravdu hodně. Kniha tak na mě působila jako upoutávka, takový trailer k opravdu velkému trháku.
Kniha o tom, jak samotářský psychoterapeut před důchodem sám potřeboval najít svou cestu životem. Milá jednohubka, která vede i k zamyšlení. Autorka nechává mnohé věci vyznít do ztracena a na čtenáři je, aby si věc domyslel a dal prostor vlastním pocitům. U tohoto lékaře bych sice na terapii být nechtěla, ale s touto knížkou jsem strávila svůj čas ráda.
Knížka Agathe vypráví příběh o psychoterapeutovi, který se za pár měsíců chystá do důchodu a pomyslně odečítá kolik pacientů bude muset ještě vyslechnout než se za ním definitivně zavřou dveře ordinace. Je starý, slabý, unavený. Žije sám a jediná jeho denní náplň je poskytování psychoterapeutických služeb. Jednoho dne přijde k němu do ordinace Agathe. Mladá žena, která chce využívat konkrétně jeho služeb a ne nikoho jiného.
Byl to melancholický a hluboký příběh. Příběh napsaný na 112 stránkách, ale natolik vás vtáhne a osloví, že si budete přát pokračování. Já jsem na konci jen otáčela poslední list a říkala co, proč? Proč už je konec? Potřebuji vědět co bylo dál. Přesto, že byl příběh zasazen ke sklonku života jednoho muže a místy převládal pesimismus, tak mě oslovil svou silou a hloubkou citů. Psychoterapeut si za svůj život vyslechl neskutečné množství lidských osudů, ale zajímal se někdy někdo o ten jeho? Není na jednoho člověka příliš, když denně vyslechne x pacientů? Může vůbec zvládat takový nápor negativních příběhů?
Moc krásná útloučká knížka na zamyšlení. Za mě jedno velké ANO. doporučuji. ️
Psychoterapeut odpočítává počty sezení před plánovaným odchodem do penze, potýká se s tělesným chátráním, nezájmem o pacienty, jejichž potíže mu připadají malicherné i se svou bezmocí jim opravdu pomoct, stejně jako s prázdnotou svého soukromého života...dokud se mu nevnutí poslední pacientka, coby katalyzátor drobných a postupných změn. Těžko posoudit, proč právě ona prorazí tu zeď apatie, proč sama neústupně trvá zrovna na tomto lékaři... čtenáři nezbývá než přijmout to jako ruku osudu :) což o to, i takové věci se nepochybně stávají.
Nenáročně návodný, ale sympaticky komorní příběh bez dramatických efektů, kterak nikdy není pozdě něco změnit... vkusná, celkem typická feel-good drobnost ideální pro chvíli, kdy ji někdo bude potřebovat.
Mně to přišlo takové nemastné, neslané, moc melancholické. Bohužel, tohle ne.
„Malá kniha s velkým srdcem“. Tuto velice výstižnou větu najdete hned na obálce knihy. Byl to zážitek. Tak miloučkou knížku s rozsahem pouhých stojedenácti stran jen tak neobjevíte. A já ji objevila. Za pár kaček v akci.
Anotace vám napoví, že se v knize setkáme s psychoterapeutem, který se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Když v tom se mu jednoho dne v ordinaci objeví mladá německá Agathe, která všechno změní…
„Skutečně se většině lidí vede tak mizerně, nebo jsem se potkával jen s těmi nešťastnými? Copak neexistuje někde v těch malých domcích někdo, kdo by uléhal do postele spokojený a věděl by, proč má další den opět vstát?“
Neskutečně skličující a smutný pohled do života stárnoucího psychologa, který jen odpočítává svůj odchod do důchodu pomocí počtu zbývajících sezení s klienty. Zabřednutý ve svém stereotypu ztrácí půdu pod nohama, když jeho sekretářka jednoho dne nedorazí z osobních důvodů do práce.
Samotná postava Agathe měla velmi zajímavou minulost a sezení s ní pro mě tvořila velkou míru očekávání. Při čtení jsem občas měla pocit, že to nedává smysl, že autorka občas zaběhne do něčeho úplně jiného… Ale po dočtení se mi v hlavě vyrojilo spoustu otázek a je nesmírnou pravdou, že tenhle příběh má velký přesah. Naprosto skvěle se probírá tématy jako je existencionalismu, stereotyp, nemocí a stáří..
Nevěřila bych, že tak útlá kniha, kterou jsem přečetla za jednu noc, ve mě dokáže vzbudit tolik emocí. Přála bych si pokračování, nebudu vám lhát.
Tato útlounká knížečka skrývá tolik myšlenek, že jsem na ni po dočtení musela neustále myslet. Vypráví příběh psychoterapeuta, který prakticky denně odpočítává počty sezení, která ho čeká do vytouženého odchodu do penze. Jeho život plyne stereotypně, žije sám a svou osamělost si paradoxně naplno uvědomuje až ve chvíli, kdy se jeho penze nezadržitelně blíží. Každý jeho den je stejný – obléká se stejně, úkony během dne jsou stejné a jeho konverzace s pacienty je jen jedno velké opakování zavedených frází. Bomannová vystudovala psychologii a pracuje jako klinická psycholožka, ale věnuje se také sociální psychiatrii v ústavu pro pacienty se schizofrenií. Takže její pohled na odbornou práci naší doktorské postavy, bych nebrala jak něco ryze fiktivního. Doktor si své osamělosti všímá čím dál víc. Vnímá své chátrající tělo, často polemizuje nad pulzující bolesti jeho nohy, která chřadne i z důvodu osamělého života bez toužebného cestování a poznávání nových míst. Jak sám říká k bolesti: „Možná to byla právě tahle noha, která toužila vytáhnout paty z domu. Nikdy nebyla dál než v Paříži, nikdy nepřekročila žádné hranice. Teď už jsem byl navíc tak starý, že k tomu ani nikdy nedojde, a bolest byla téměř všudypřítomná.“ Do toho všeho přichází jeho nová pacientka německého původu Agathe, komplikovaný případ a každým jednotlivým sezením se dostává doktorovi pod kůži. Vypráví o svých pocitech, problémech s takovou zvláštní křehkostí, že se doktor obrací do svého nitra stále víc a víc a hledá odpovědi i sám u sebe. Agathe si stejně jako on neumí počít se svým životem, má pocit, že jí proklouzává mezi prsty a to ji vnitřně dusí. Má strach, že už je příliš pozdě do něj vstoupit s očekáváními a tužbami. Sužují ji pocity nevrlosti z toho, že ve svém životě nic nedokázala, že je jen jedno velké NIC. Jejich životy se spontánně spojí, jeden na druhém zanechávají stopu a najednou, jako by ta osamělost přece jen nebyla tak osamělá.
No,nevím.Opravdu malá kniha s velkým srdcem.Škoda,že to čtení nebylo na dýl.Silný potenciál.Člověk si tu omáčku kolem a kolem musí domyslet.Radši bych si to přečetl :-)Hvězdy za ten potenciál
Útlá knížečka, trochu smutný a dojemný příběh plný emocí, ke konci optimistický. Dánská spisovatelka vás nenápadně vtáhne do příběhu a zapomenete na všechno ostatní kolem.
Jednoduchý děj této knihy je líčen z pohledu stárnoucího psychologa, kterému do vysněné penze chybí už jen pár měsíců. Díky rozhovorům s novou pacientkou, ve které najde zalíbení, si uvědomí vlastní úzkosti a životní prázdnotu.
Tato kniha je o existenciálních otázkách, více než samotný děj je tady důležitá psychologie postav. Příběh se odehrává v roce 1948, ale je tak nadčasový, že si čtenář letopočet nemusí ani uvědomit.
Mám ráda příběhy dobře propracované po psychologické stránce, příběhy, nad kterými se čtenář zamyslí. Taková by měla být i Agathe, ale mně to přišlo bohužel slabší. Námět je dobrý, ale neupoutalo mě zpracování. Docela chápu, že autorka měla dlouho problém najít nakladatelství, které by knihu vydalo.
50 %
Velice milý příběh o terapeutovi, který se snaží pomocí svým pacientům, ale přitom sám hledá smysl svého života. Chvílemi úsměvné a dojemné zároveň. Jeh opacientka Agathe v něm postupně probouzí vůli pokračovat ve své činnosti, aby se neutopil ve vlastní sebelítosti.
(SPOILER) Agathe je kraťoučká knížka nabízející na pár stránkách velmi silný příběh z pohledu dosluhujícího psychoterapeuta, životem ostříleného muže, jenž popisuje své poslední sezení s pacienty. Sledujeme ale i jeho život v osamění a příchod nové pacientky Agathe Zimmermannové, která mu pomalu, ale jistě, mění život.
Když jsem začala knihu číst, myslela jsem si, že se příběh odehrává v naší době. V průběhu čtení se ale dozvídáme, že se nacházíme v roce 1948.
Psychoterapeut popisuje své pacienty, jejich problémy, i jak probíhají rozhovory s nimi. I když je tedy název knížky Agathe, netočí se příběh pouze kolem této německé pacientky.
Musím pochválit styl psaní. Popisy života, okolí, rutinní práce jsou surové, poeticky napsané a dělají příběh osobitým. Je zajímavé sledovat, jak starý psychoterapeut přemýšlí o budoucnosti či lépe řečeno, co bude ještě těch zbývajících let dělat.
Hlavní postava starého muže mi přirostla k srdci až na závěr. V průběhu čtení jsem nedokázala pochopit jisté věci. Třeba to, že nedokázal mluvit s lidmi o smrti jejich blízkých. Jeho neochota pomoct svým pacientům byla znatelná do poloviny příběhu. Chápu, že už si odškrtával poslední dny do důchodu, ale i tak. Vše se ale změnilo během pěti měsíců a samozřejmě díky Agathe.
Román o životě, vážných tématech, filozofickém rozmlouvání. Tento příběh nám dává naději, že i ve stáří můžeme objevit sebe sama. Tuhle knihu si chci přečíst znovu!
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.