V prachu a krvi
Míla Linc (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142360/v-prachu-a-krvi-142360.jpg
3
72
72
Jediným krokem se John Francis Kovář dostal z mississippského mokřadu do Čech 17. století. Tenhle svět je ale tvrdší a vražednější, než si pamatuje z hodin dějepisu. Na polích neroste ani bodláčí, samotná země je nemocná a lidé se pojídají navzájem. Válka trvá přes půlstoletí a nehodlá skončit. Přežije? Dostane se zpět ke svým přátelům? Odhalí tajemství průchodu mezi světy? Pochybuje o tom, tenhle svět je příliš jiný. Albrecht z Valdštejna ovládá Frýdlantské vévodství, věže vídeňských chrámů zdobí muslimský půlměsíc, katolická Plzeň úpí pod nadvládou inkvizice. A řádí mor, proti němuž je Černá smrt z naší historie horším nachlazením. Kovář se ocitl v pekle a hledá cestu ven. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Trvalo to, než se celý příběh pořádně rozjel. Už jsem si říkala, že to bude na dva díly. Ale pak to vzalo rychlí spád a byl konec. Celkem slušné dobrodružství, na to, že vše skončilo a tento svět JFK se snaží spisovatelé ještě zachránit. Pan Procházka jim v tom 27 díle vytvořil celkem prekérní situaci. Ale pan spisovatel Míla Linc si s tím celkem dobře poradil.
Vůbec se mi nelíbí směr, kterým vede tato cesta. Po Úsvitu, kdy všichni prostě zemřeli, došlo ke vzkříšení. Jenže celá série tím nabrala docela jiný směr. Sice je to dobrodružný, ale je to jen dobrodružný. Nějak se z toho vytratila zábava a napětí. Tak jsem zvědav na další příběhy.
Ne. Za mě prostě ne. Samozřejmě jsem nečekala, že Linc dokáže konkurovat výbornému předcházejícímu dílu, ale tohle bylo prostě slabé. A to tak, že hodně.
Abych to upřesnila, mně nijak zvlášť nevadí, když se v knížkách popisují násilnosti a válečné hnusárny, ale dávám přednost tomu, aby to mělo nějaký význam. Třeba jenom kvůli budování atmosféry, to je jedno, ale ASPOŇ nějaký. Tohle je... prostě jenom hnusné. Hnusně otravné. A ne, nemělo to žádný význam.
Takže ne. Louskala jsem to s přestávkami skoro dva týdny a nakonec si naordinovala bezpečnostní přestávku v podobě slavného cimrmanovského kroku stranou. Abych se trochu vzpamatovala, přečtu si Agenta X-Hawka a pak začnu sama sebe přemlouvat, že už jich do konce nezbývá tolik a že to nějak dám. Po tomhle zážitku se mi totiž na další díl ale ani trochu nechce.
Na tak kratku knihu, az prilis dlhy rozbeh preto som jednu hviezdicku ubral. Avsak, pre mna ale mile prekvapenie. Linc sa podla mna skvele chytil minuleho diela. Konecne to nabralo znova ako taky smer po vyhladeni agenturi. Tesim sa na dlasie pokracovanie. :)
Ten sloh je prostě špatný. U popisných věcí ještě jakž takž, ale když se tam nedej bože objeví přímá řeč, je to vždycky jako pěst na oko.
Pozorovatel, hlášení 1:
John Francis Kovář žije.
Mělo by mě to překvapit, ale nepřekvapuje.
Zvláštní. Sbírám informace. Pozoruji. Jeho. JFK.
Dlouhý černý úsvit (mise 27) ukončil život v naší bazální realitě. A ačkoli si všichni mysleli, že John a ostatní agenti jsou již po smrti, a další mise již nebudou, opak je pravdou. Mistři Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka původně chtěli celou sérii ukončit, ale pak se zjistilo, že John F. Kovář žije a vznikla tak nová (staronová?) série.
Kovář se propadl do jiné reality a vrací se ke svému původnímu povolání pašeráka.
V tomto příběhu žije v realitě sedmnáctého století na území Evropy. Kontinent je zpustošený válkami, státy lomcuje podivný mor, který ve většině případů dokáže jen zabíjet. Objevují se kanibalové a spousta „komunit“ bojují o to, co zbylo.
Velmi ponurý příběh, bez špetky humoru a lásky. Sice se to pěkně čte, je to zajímavé postapo, ale tak temné a beznadějné, že to mnohé moc neosloví. Ani mě se to v prvních momentech nezdálo. Ale čím víc jsem se do příběhu propadal, zjišťoval jsem, že ta naděje tady někde je. Země je tak chudá, že tu nemají ani pivo, ale, právě tu naději mi Míla Linc podsunul někde v polovině knihy. John se vydává na cestu na jih, chce najít spojence pro svůj obchod a ještě má jeden úkol, ale nechci prozrazovat. A tady, někde v plzeňském kraji (šel oklikou) se dovídám:
Malá ochutnávka:
K pití dostali mošt. Pálenka ani pivo (!!!!!) se v neděli nesměly podávat. V neděli se nesmělo nic, jen zbožně vzhlížet k nebesům a velebit pána....
Jo, díky bože, pivo i Kovář žijí!!!!!!
Ale i když tenhle svět na okamžik začal vypadat normálně – patří rozhodně k těm nejhorším a nejsmutnějším, které John Francis Kovář zatím navštívil.
….......................třetí den cesty jim došla voda – řeky, které minuli, byly černé od popela a prachu a smradlavé mršinami, páchly hnilobou a plísní – a k večeru snědli poslední krajíc tvrdého chleba. Za celou dobu nepotkali ani živáčka. Nepotkali dokonce ani mrtváčka.......................
Svůj svět si musíme zasloužit.
Na konci knihy je vložena povídka „Simon říká“ a napsal ji Jaromír Vykoukal.
Zjistil jsem, že J.V. tady ani nemá profil. Musel jsem trochu zaserfovat a tuto podivnou spisovatelskou osobu sehnat. Nebylo to zas tak těžké. Vytvořil jsem tudíž panu spisovateli profil na DK a doufám, že mě za to nepotrestá krutou a bolestivou smrtí.
Povídku jsem ke knize přidal, napsal jsem obsah, ohodnotil a okomentoval.
CITÁT - Ježíš Marjá, doprdele práce! :-)
Kniha mi zde přijde trochu podhodnocená. Má nepochybně svoje čaro a prokazuje talent Míly Linca betélně vyprávět. Je prostě svůj. Možná se dílo z celé řady vymyká, ale není to na tom právě to pěkné? Aby to bylo stejné, může to šmrdlat jedemn autor, ale tady je host a ten to prostě napíše jinak. Chválihodně si udržel svůj styl a nepodmiňoval to zavedenému. A to se musí ocenit
Kniha ve mně vyvolala zvláštní pocit. Hrdina se kde se vzal, tu se vzal a pořád někam a za někým utíkal. Závěr, jakoby z úplně jiné knihy. Nevím, ale knihu jsem dočetl jen proto, že jsem čekal nějaké rozuzlení a nakonec kde nic, tu nic.
to: witko: ano, mě to nápadně připomínalo Kulhánkovy Divocí a zlí, tuším...
to: N10Tikky: to nesouhlasím, mě se Dlouhý černý úsvit, stejně jako většina Procházkových věcí, líbil
Oproti předchozím dílům amatérská práce. Nejvíc mě asi vadilo, že autor z JFK udělal neschopného nedovtipu, kterého celý příběh pronásleduje a pokořuje mladíček(!) Dolanský...
Příběh odehrávájící se ve světě válek a smrtící morovou nákazou . Průměrný, neurazí, nic navíc. Jen mne trochu iritovalo, jak autor často omílá, že hrdina je ten kladný...
Alternativní třicetiletá válka, muškety, kordy, hladomor, inkvizice, morová epidemie? To jsou všechno ingredience, které mám rád a když se ještě zabalí do dobře napsaného dobrodružného příběhu, jaký se povedl Lincovi tak musím udělit 100%. U mě jeden z nejlepších dílů série.
Po výborném předchozím dílu je jasně vidět pokles v kvalitě. Ale zase je to furt lepší než Dlouhý černý úsvit.
Část díla
- Simon říká 2012
Autorovy další knížky
| 2014 |  Excelsior, gentlemani! |
| 2009 | Stín Černého hvozdu |
| 2007 |  Středověký svět |
| 2012 | V prachu a krvi |
| 2011 | Mrtví muži netančí |
Takový trošku nepřirozený. Vzhledem k ukončení sérije je tohle nový rozjezd. Dostalo to westernový nádech, ale podstata je stejná.