Mrtví muži netančí přehled
Míla Linc (p)
Černý hvozd série
< 2. díl >
Tři muži: Meyrink, který býval nejlepším lovčím, ale smůla se mu lepí na paty; Joachim, který býval žoldnéřem, než přišel o ruku a stal se z něj mrzák; Volkan, který býval člověkem, jenže v okamžik smrti jej třikrát prokleli a on měl na výběr – buď navěky tančit na obloze s kostlivci, nebo kráčet na rozhraní života a smrti jako posel Smrti. Život na okraji Černého hvozdu je kořeněn smrtí a do jeho nitra by se lidé raději neměli ani snažit pohlédnout. Přesto se tam tito tři muži vydají; každý ovšem s jiným záměrem…... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mrtví muži netančí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Druhý díl o Černém hvozdu je trošku slabšího charakteru, než díl první. Slabšího především v podobě příběhu, do kterého se mi těžce dostávalo, leč postavy a prostředí mě bavily. To také bylo nakonec důvodem, proč jsem i přes méně výrazný příběh měl chuť číst dál. To prostředí, atmosféra a jeho drsnost, to mě prostě baví a jsem zvědavý, jak to s Černým hvozdem nakonec dopadne ve třetím, zatím závěrečném díle.
Prijemne prekvapenie, nič som si od toho nesľuboval, dostala sa mi do rúk audio verzia a nebanujem, Jirik je proste klasa.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mrtví muži netančí v seznamech
v Přečtených | 60x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 34x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2009 | Stín Černého hvozdu |
2007 | Středověký svět |
2012 | V prachu a krvi |
2011 | Mrtví muži netančí |
2010 | Wilth Ahwa |
Mám úplně zničenou knihu a můžu si za to sama. Knihy si nepůjčuji, ale kupuji, abych si mohla – ano, je to ohavný zvyk – ohnout rožek v místě, kde je něco, co bych si chtěla zapamatovat, znova přečíst, nebo jednou dohledat. V případě této knihy to dopadlo trochu jako špatná variace na origami, tolik je tam ohnutých rožků. Zamilovala jsem se autorových popisů, které jsou jako poezie psaná prózou. Některé věty jsem musela číst dokola, abych si užila, jak do sebe slova zapadají jako tóny v hudbě.
Kvůli těm přehýbaným rožkům se ke knize budu vracet, abych si připomněla atmosféru dokonalých popisů a načerpala inspiraci. Díky...