Když se pohne les
Míla Linc (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359960/bmid_kdyz-se-pohne-les-rlT-359960.jpg
4
27
27
Černý hvozd série
< 3. díl
„Černý hvozd sytí se krví. Snadno v jeho blízkosti propukají spory, snadno se krev prolévá,“ píše se ve starých kronikách, jejichž poselství se opět probouzí. A tak zatímco v korunách stromů zní zlověstný šepot, jenž bývá předzvěstí zlých časů, panoš Jan Boček z Bočkova se vydává do nitra lesů, kde jsou lidé stále cizí. Hejtman z Kozího hrádku má starost s rudým kohoutem, který příliš často sedá na střechy samot. A ve stínech se plíží zemští škůdci – ti nechtějí nic víc, než mordovat a loupit.... celý text
Přidat komentář
V nějaké recenzi na tuto knihu jsem četl, že hlavní postavou knihy není člověk, ale samotný les. A po přečtení musím přiznat, že tomu tak skutečně je. Zároveň je to také dosud nejlepší kniha z Černého hvozdu, kterou Míla Linc napsal. Hodně se mi líbil příběh Jana Bočka z Bočkova. Jeho charakteristicky nestálá osobnost se v průběhu celé knihy vyvíjela, což byl jednoznačně záměr a záměr vysloveně povedený. Trošku mě vadilo epizodické vyprávění rozdělené na čtyři části včetně intermezza, kde se v každé části děje něco nového a zároveň se objevují stále nové a nové postavy. Nicméně i to jsem už od první knihy v podstatě přijal, zvykl si a vnímám to stejně, jako když Vladimír Šlechta sepisoval Krvavé pohraničí. Je to tedy o tom, jak Vás nadchne svět Černého hvozdu a podle toho se pak určuje následující radost z knihy. Jelikož jsem si ale za ty tři knihy Černý hvozd oblíbil, coby poctivý fiktivní středověký svět blízký našemu středověku, tak musím říct, že jsem si knihu opravdu užil a těším se na další díl.
Tak to bylo celkem divoké čtení. Užila jsem si každou stránku a jedinou výhradu mám k závěru, který mi připadal zkrácený až osekaný na dřeň.
Rozjezd je trochu pomalejší, ale jakmile se hrdinové chopí zbraní, je to paráda a závěrečná třetina knihy nenechá čtenáře vydechnout. Míla Linc má svůj styl a drží se ho i tady - knížka má krásný jazyk, hutnou atmosféru a trochu jednodušší postavy, ke kterým ale člověk po pár stránkách najde cestu. Zvlášť Jan Boček z Bočkova je příjemný hrdina, se kterým se dá snadno ztotožnit. Za mě naprostá spokojenost - poctivá blátivá fantasy přesně podle očekávání.
Po chvilce se člověk začetl a nemohl se odtrhnout. Míla Linc je knihu od knihy lepší. Poctivá středověká fantasy jak má být.
Já bych řekla, že autorovy knížky jsou lepší a lepší kus od kusu. Pomalu, ale jistě. Jako nevýhodu obecnou vidím to, že jeho svět je příliš, jak to říct, aby to nevyznělo zle, asi úzce zaměřený? Ano. Cílený na úzký okruh čtenářů, zaujme hlavně milovníky historie (kam patřím), někoho zas naopak odradí. A přiznám se, že díky delšímu čtenářskému časovému rozestupu mezi jednotlivými díly mi některé charaktery série o Černém lese splývají. No jo.
Ačkoli hodnotím poctivými třemi, konec téhle knížky se výrazně zvedal ke čtyřem. Takže za mne dobrý.
Černý hvozd je už skoro moje srdcovka...a Mílovi knižní hrdinové i styl psaní, vyprávění jsou mi blízký...Ze začátku jsem se teda nemohl úplně začíst, ale po 50-60 stranách už to jelo pomalu jedním dechem.:-) Těším se na další díl.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Stín Černého hvozdu |
| 2007 |  Středověký svět |
| 2012 | V prachu a krvi |
| 2011 | Mrtví muži netančí |
| 2010 | Wilth Ahwa |
Hodně dlouho mi tahle kniha ležela na poličce. Stín černého hvozdu patřil kdysi mezi mé nejoblíbenější knihy - perfektní, pseudohistorická fantasy. Ale Mrtví muži netančí, více komorní příběh, kde autor až příliš zabřednul do, jak to říci, abstraktní fantasy, mé nadšení zase ochladily. Teď trochu lituji, že jsem tuhle knihu tak dlouho odkládal, protože tohle je přesně to, co jsem od dalšího pokračování této série chtěl. Parádní temná fantasy, která začíná spíše komorně, ale postupně (a zcela přirozeně) přeroste do epických rozměrů, skvělá pseudo-středověká atmosféra - všude bláto, špína, krev, děj se odehrává dílem v Černém hvozdu, dílem v postředí hradů a tvrzí, případně zapadlých uliček a krčem, prostě paráda. K tomu skvělá struktura příběhu, kdy je postupně dán prostor různorodé směsici hrdinů. Klidně bych si přečetl víc.