Mrtví muži netančí
Míla Linc (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86861/bmid_cerny-hvozd-mrtvi-muzi-netanci-ER5-86861.jpg
4
41
41
Černý hvozd série
< 2. díl >
Tři muži: Meyrink, který býval nejlepším lovčím, ale smůla se mu lepí na paty; Joachim, který býval žoldnéřem, než přišel o ruku a stal se z něj mrzák; Volkan, který býval člověkem, jenže v okamžik smrti jej třikrát prokleli a on měl na výběr – buď navěky tančit na obloze s kostlivci, nebo kráčet na rozhraní života a smrti jako posel Smrti. Život na okraji Černého hvozdu je kořeněn smrtí a do jeho nitra by se lidé raději neměli ani snažit pohlédnout. Přesto se tam tito tři muži vydají; každý ovšem s jiným záměrem…... celý text
Přidat komentář
Druhý díl o Černém hvozdu je trošku slabšího charakteru, než díl první. Slabšího především v podobě příběhu, do kterého se mi těžce dostávalo, leč postavy a prostředí mě bavily. To také bylo nakonec důvodem, proč jsem i přes méně výrazný příběh měl chuť číst dál. To prostředí, atmosféra a jeho drsnost, to mě prostě baví a jsem zvědavý, jak to s Černým hvozdem nakonec dopadne ve třetím, zatím závěrečném díle.
Prijemne prekvapenie, nič som si od toho nesľuboval, dostala sa mi do rúk audio verzia a nebanujem, Jirik je proste klasa.
Styl psaní lahůdka, dějově je to krapet rozdrobené, ale ke kávě na nedělní odpoledne je to více než vhodné.
Svižný rozjezd, rychlejší spád děje než ve Stínu Černého hvozdu. Hodně mě bavily příběhy v příbězích i nejednoznačnost, když až docela v závěru můžu odhalovat, jak to bylo s některými postavami doopravdy. :)
Co musím pochválit, je začátek. Oproti předchozímu dílu přidal Míla Linc na dějovosti a akčnosti, takže už samotná první kapitola strhne svižným tempem. Pak však vyprávění nečekaně zvolní a zápletka sklouzne do lehce éterické roviny, kdy se sice pracuje se zajímavými motivy, ale pořád je to na pomezí skrytých významů a neurčitých poselství. Což já osobně v dobrodružné fantasy moc nemusím. Navíc mi přišlo, že autor tyto prostředky používá jen jako berličku, aby hrdiny dostal do pohybu, místo konkrétní hrozby, jež by měla spadeno na jejich životy.
Novinkou jsou ovšem bojové scény, ke kterým spisovatel přistoupil s tvůrčí inovací, když přechází z minulého času do přítomného. Povedeně tak zdůrazňuje zběsilost válečné vřavy, jenže v rámci celkové atmosféry to působí krapet samoúčelně. Vlastně to ale docela dobře charakterizuje problém celé knihy, která se na jednu stranu snaží zavděčit atraktivní dobrodružkou, a zároveň se pokouší o filozofický přesah. Stoprocentně však nefunguje ani jedno.
Čekal jsem od téhle knihy hodně, opravdu hodně, výsledek mě však zklamal jako již dlouho nic. Příběh na stokrát obehrané téma "o cestě tam a zase zpátky" mě nijak nezaujal. Osud hrdinů mi byl celkem lhostejný, ačkoliv je autor docela solidně vykreslil, jak jejich charaktery, tak minulost (flashbacky do jejich minulosti jsou dost dlouhé, možná až příliš). Vůbec celkově mě tahle kniha nechala chladným, dočetl jsem ji a řekl si "hmm, dobrý..." s tím, že za pár dní mi vyšumí z hlavy. Prostě když to srovnám se Stínem černého hvozdu, tak obrovské zklamání... Proč tři hvězdy, když jsem to tu takhle sepsul? Linc dokázal skvěle vykreslit atmosféru hvozdu i les samotný, což částečně všechny zápory vynahradí. Ale vážně jen částečně... Edit: Tak po pokusu o druhé čtení snižuji na dvě hvězdy, sorry. Opravdu nuda a proti Stínu černého hvozdu, který mě bavil i podruhé, hodně velký propad.
Příběhy z Černého hvozdu a okolí mne chytly. Skvělá atmosféra, zajímavé charaktery postav a děj, který Vás nutí přečíst vždy ještě o pár stránek víc, než jste měli původně v plánu. Škoda jen, že v této knize často přechází styl psaní z minulého času do přítomného a to mnohdy i na místech, kde se to nehodí. Chápu, že to mělo udělat děj akčnějším, ale mne osobně to dost rušilo. Doufám, že v následující knize se to již objevovat nebude... Celkově jsem, ale s knihou spokejen a těším se na následující, která vyjde v letošním roce (Až se pohne les).
Velmi pěkné. Příběh mne plynule vedl stále kupředu a těšila jsem se, co bude dál. Byla to první knížka, kterou jsem od tohoto autora přečetla, ale určitě se pustím i do dalších...
Míla Linc si svojou románovou prvotinou nastavil latku kvality naozaj vysoko. Až tak, že keď sa mu tentoraz nechcelo unúvať a rozhodol sa ju podísť, stačilo mu trochu sa zohnúť. To by ešte bolo v pohode. No plaziť sa naozaj nemusel. K čomu to bolo? Len aby sa naňho náhodou nezabudlo? Je to veľká škoda. A veľké, veľké sklamanie.
P.S.: Hlavne tým, ktorí čítali Stín Černého hvozdu, odporúčam vyhnúť sa veľkým oblúkom.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Stín Černého hvozdu |
| 2007 |  Středověký svět |
| 2012 | V prachu a krvi |
| 2011 | Mrtví muži netančí |
| 2010 | Wilth Ahwa |
Mám úplně zničenou knihu a můžu si za to sama. Knihy si nepůjčuji, ale kupuji, abych si mohla – ano, je to ohavný zvyk – ohnout rožek v místě, kde je něco, co bych si chtěla zapamatovat, znova přečíst, nebo jednou dohledat. V případě této knihy to dopadlo trochu jako špatná variace na origami, tolik je tam ohnutých rožků. Zamilovala jsem se autorových popisů, které jsou jako poezie psaná prózou. Některé věty jsem musela číst dokola, abych si užila, jak do sebe slova zapadají jako tóny v hudbě.
Kvůli těm přehýbaným rožkům se ke knize budu vracet, abych si připomněla atmosféru dokonalých popisů a načerpala inspiraci. Díky...