Ako chutí moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234322/bmid_ako-chuti-moc-GWC-234322.jpg
4
541
541
Román Ako chutí moc je nielen brilantná analýza mravného rozkladu straníckeho a štátneho funkcionára v ťaživých päťdesiatych rokoch, môže slúžiť aj ako obraz neostalinského temna normalizácie, ale súčasný čitateľ v ňom zrejme nájde aj mnoho paralel so súčasnosťou.
Přidat komentář
Nemám co dodat, komentáře pode mnou vystihly všechno, co bych chtěla napsat. A opravdu by bylo asi dobré, kdyby si vrcholní politici tuto malou knížečku položili na noční stolky a aspoň občas do ní nakoukli. Ono by jim to neuškodilo.
Nečekaně úžasná kniha, kterou jsem možná po úvodní kapitole chtěla odložit, ale ještě že se tak nestalo. Co mě obzvlášt' fascinuje, je že tak útlé dílo, dokonce bez nějaké slohově pestré květnatosti, dokáže jít do takové hloubky . Autor perfektně vystihuje samou podstatu člověka v jeho slabostech, touhách i chamtivosti, ke kterým se přirozeně dopracovává každý, kdo má sklony k ambicím a hroší kůži. Psychologicky je to naprosto geniální!
Neuvěřitelně výstižná a trefná politická próza. Hlavní hrdina příběhu, fotograf, sleduje vzestup, vrchol a pád svého přítele, komunistického aparátčíka Galoviče. Vykreslení politického pádu a s ním spojené paranoi a strachu v souladu s pochmurnou a šedivou dobou, která láme charaktery lidí ve svém soukolí. Stále aktuální přesah ohledně vykreslení politického kariérismu. Za mě spolu se "Smrt si říká Engelchen" vrchol Mňačkovy tvorby.
Čítalo sa mi to dobre a rýchlo. Osobne si myslím, že je to nadčasová kniha. Postavy najvyššieho štátnika a ostatných ktoré Mňačko v knihe vytvoril a použil nachádzame podľa mňa dodnes v podobe rôznych postavičiek v našej spoločnosti. Obávam sa, že sa ešte dlho budú takéto postavy v reálnom živote vyskytovať... častokrát a nanešťastie na tých miestach, ktoré koncentrujú, disponujú a majú reálnu moc...
nadčasová reflexe vzestupu a pádu politika, univerzálně platné bez ohledu na režim, vždy znovu a znovu aktuální
Zajímavý a domnívám se, že nadčasový vhled do světa mocných, ale něco málo tomu ještě chybí.
Vzestup a pád mocného aparátčíka sledovaný objektivem fotoaparátu jeho dvorního fotografa a přítele. Od válečného hrdiny, přes energického a rozhodného organizátora až po alkoholem zničenou trosku bojící se všeho a všech. Nevím, zda měl autor na mysli konkrétního člověka nebo popisuje fiktivní osudy, každopádně kniha je smutná, bezútěšná a depresivní.
"Skúsenosť naučila Franka pozerať na všetko s nedôverou. Keď pri nejakej príležitosti počuje kohosi vysloviť: my sme len obyčajní ľudia, pomyslí si o ňom: chceš sa driapať, bratku, čo? Pozná takých, čo to kedysi hovorievali..."
No... myslím si, že na Slovensku je nás viac, čo takého jedného poznáme a nečudovala by som sa, keby ho práve táto kniha kedysi neinšpirovala k názvu svojej politickej strany. Super knižka od slovenského autora, jednu dobu zakazovaná a postava Galoviča, jeho záverečný popis mi viac-menej pripomína V. Putina, jeho vzostup v 90tych rokoch, vlastnosti, bez ktorých by sa nedostal k prezidentúre. Inak si myslím, že kniha sa nemusí až tak držať len a len určitej skupiny ľudí v danom období (komunisti), nemusíme robiť drahoty a priznajme, že Mňačko sa venuje politickej moci ako takej, fungovala rovnako v 16.storočí v Anglicku alebo v 18.storočí v Španielsku, či v stredoveku držiaci si moc kňazi, cirkev, skrátka, politická moc sa týka človeka a jeho povaha sa teda výrazne od čias mamutov nezmenila. Napokon, mamuty spomenul v tomto kontexte aj autor. Stále tie isté "chyby".
Tuto knihu lze asi označit za vrchol autorovy tvorby, v době jejího prvního vydání to byl docela hit, který jen o málo později šel z ruky do ruky a nebylo to zrovna veselé čtení. Horší je, že s postupem času se jen potvrzuje autorova vize, historie se totiž opakuje bez ohledu na politický režim.
Knihu jsem četl v roce prvního vydání, tedy 1968. Bylo mi 20 a těšil se ze svobody, která se tehdy kolem nás nadechovala. Těšil jsem se z nadějné budoucnosti jak Šrámkův Ratkin a vlastně jsem do té doby neměl žádnou zkušenost z doby, která právě zdánlivě pomíjela. A tak není divu, že na mne tehdy nezapůsobila, prostě tohle je za námi a možno mávnout rukou... V paměti nezůstalo z četby nic.
Ale už nějakou dobu jsem na Mňačka myslel a cítil, že je nutno si knihu znovu přečíst. Asi ji mám zahrabanou někde v zadní řadě knihovny, místo hledání jsem si ji zarezervoval v Městské knihovně... A shodou okolností jsem ji dostal zároveň s Mornštajnové Listopádem. No, tak toto opravdu není tak ploché, Mňačkova kniha je plnokrevný příběh a byť zhruba poloviční rozsahem, posláním, myšlenkami i zpracováním je neporovnatelná. A proto stále aktuální a živá v každé době. Nemluvě o té dnešní, tak těhotné potřebou změny.
“Vášnivě, horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé před 54 lety. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální.”
Skvělá studie toho, jak člověka může zničit moc. Taky se mi líbí zamyšlení nad chováním lidí na pohřbech a také nad neviditelností fotografa. Vadilo mi jenom, že některé myšlenky a úvahy se opakovaly a děj z minulosti byl vyprávěný dost popisně a někdy nezáživně.
Další z mých návratů k již kdysi přečtenému.
Ale tentokrát jsem se nemohla začíst, zachytit se něčeho zajímavého. Uvědomuji si, jak moc mi chyběla přímá řeč. A problém prokousat se textem vůbec nesouvisel s dobou, kdy byla kniha napsaná, ani s tématem.
Do čtení jsem se více méně nutila a těšila se, až budu u konce.
Myslím, že do třetice už se ke knize vracet nebudu.
No já nevím... když jsem to četla poprvé, bavilo mě to daleko víc. Teď ten podrobný popis pohřbu a mrtvoly... Fakt pa-rá-da :-/ A naprosto chápu, že kniha patřila mezi zakázané...
Jako začínající čerstvě vyučený fotograf, jsem vyfotil hodně schůzí a oficiálních obřadů. Snad proto mne kniha bavila trochu víc, než kdyby byl vypravěčem někdo jiný. Kniha by měla být varováním pro všechny, kteří o moc usilují nebo ji už mají, a to v každé době. I dnes vidím spoustu těch, kteří se jí opájejí. Kniha se mi příliš dobře nečetla. Dlouhá souvětí, rozkouskovaný děj. Jsem rád, že jsem se s ní seznámil, ale vracet se k ní nebudu.
Uspokojivé.
Z knihy mě mrazilo, jak realisticky působila a jak pravdivé je její poselství. Nedivím se, že byla v minulém režimu zakázaná. Možná by byla i dnes, protože i velká část dnešních mocných prochází podobným vývojem, ale ti ji nečtou, nebo ji spojují s minulostí. Ale zrcadlo nastavuje všem, kteří získali takovou moc, že si myslí, že si můžou dovolit všechno, takže je nadčasová.
Předně chápu, jak moc mohla být ve své době tato kniha převratná, proč se půjčovala z ruky do ruky a stály se na ni fronty. Bavil jsem se o ní během čtení s babičkou, což celému čtení dodalo na zajímavosti (i ona má tento román v knihovně, četla ho a půjčovala). Samotný text je na mě ale až příliš "rudě" obarven a z dnešního pohledu banální. Přesto velmi dobře vypráví o své době a kniha by měla být "must-read" pro zájemce (nejen) o dobu nadvlády komunistické strany.
Ako chutí moc nie je mŕtva kniha a určite patrí do živej knižnice, lebo sa autorovi z rôznych aspektov podarilo vytvoriť mozaiku ľudských charakterov, ktoré sú aktuálne v každej dobe, či dokonca režime.
Osobne mi je ľúto, že som sa ku knihe dostala až teraz. Viem si predstaviť, že zohnať a čítať túto knihu napríklad začiatkom osemdesiatych rokov, si vyžadovalo slušný adrenalín.
Pri čítaní som často mala pocit, že je to paródia, ale okúsila som totalitný režim a uvedomila si: Veď my sme tak naozaj žili s klapkami na očiach a s pretvárkou, ktoré nám nasadzovali masku akejsi nenápadnosti !!!
Pociťujem hrdosť na pána Mňačka, že ako slovenskému autorovi sa podarilo vytvoriť takýto malý, ale závoveň veľký knižný klenot.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Kniha, která je opravdu úžasná, jako ostatní od Mňačka. Přidávám se k ostatním komentářům.
Někdo níže píše, že neví, jestli se jednalo o konkrétního člověka nebo fiktivní osobu.
od začátku jsem byla přesvědčená, že se to nese na prezidenta Klementa Gottwalda, ale třeba se pletu.