Ako chutí moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234322/bmid_ako-chuti-moc-GWC-234322.jpg
4
526
526
Román Ako chutí moc je nielen brilantná analýza mravného rozkladu straníckeho a štátneho funkcionára v ťaživých päťdesiatych rokoch, môže slúžiť aj ako obraz neostalinského temna normalizácie, ale súčasný čitateľ v ňom zrejme nájde aj mnoho paralel so súčasnosťou.
Přidat komentář
Přečteno během dovolené u moře. Naprosto skvostný zážitek mi přichystala tato kniha. Nadčasová kniha. Moc opravdu chutná.
Mňačko za jedna, kor v době vydání...
Vidíme to dnes a denně. Proč Ti schopní muži ve státní správě neuplatní svoje jedinečné dovednosti v soukromé sféře? Proč se tak klepou o svůj flek a po neúspěchu se zjevují na jiném stejně "nedoceněném" místě?
Moc chutná tak moc, že jí postižení obětují kamarády, rodinu, zdraví, svědomí a nakonec i život. Dobře jim tak a pán Bůh s námi.
Skvělá obálka nového vydani.Tohle je opravdu román s přesahem do jakékoliv doby.Neskutečně povedený popis člověka a jeho proměny formou vyprávění bývalého přítele.
Úchvatně děsivé, (pravděpodobně) dost realistické svědectví o tom, co s lidmi dělá moc, bez ohledu na to, jací byli v dobách, kdy žádnou moc neměli. Podivuji se, že taková kniha v roce 1967 vůbec mohla vyjít.
Nedržet v rukách výtisk přímo z osmašedesátého, těžko bych dokázala uvěřit roku vydání tohoto pokladu. Autor kdesi zapomněl cenzurou vytvořené rukavičky a nebál se kritizovat nejen režim jako takový, ale shodil i obrovské břímě společenské kontroly existující dodnes a vrhnul se do nebezpečných vod boje o moc a o její udržení. Jak člověka zcela ovládne, hraje si s ním, až vyplivne sousto úplně jiného použitého ohryzaného kusu paranoidní rozklepanosti. Žasnu nad každou myšlenkou odcházení z veřejného života i z vlastní duše, z osamění i smíření. Ach, jak nadčasové a jak všespolečenské téma nám předhodil, bez příkras a hlavně beze strachu! Hluboce smekám. A smekala bych i kdyby se tento protimocenský "manifest" zrodil za současných demokratických časů, neb je stále ostrý jak dýka a vetnul by osten vzteku do nadutosti nejednoho mocipána.
Skvela sonda do promen lidskeho charakteru a do historie komunismu u nas. Mohlo by to byt ctivejsi, dost mi trvalo se zacist, ale i tak 4 hvezdy.
Ano, moc chutná opravdu moc.
Na tom katafalku jednou budou i všichni ti dnešní mocní, neomylní, všeho schopní, přesvědčení o tom, že to přece dělají ne pro sebe, ale jen a jen pro blaho lidí.
V tomto poselství je útlá Mňačkova knížka skutečně nadčasová.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Podle mne povinná četba pro kohokoliv, kdo se chce vcítit do toho, co to znamená ocitnout se v soukolí moci.
Mňačko patří k mým oblíbeným autorům knihu jsem četl kdy byla zakázaná Mňačko byl u soudruhů v nemilosti. Objevil jsem ji v knihobudce a dokonce vydání z roku 1968, divná doba fronty na knihy už se nestojí, protože kvalitní už vycházejí málo a kvalitní četba se vyhazuje z knihovny :-). V knize je dobrá pasáž jak pozvou soudruzi švédského diplomata na lov pstruhů, ale do chovné stanice pstruhů, švédský diplomat , odvětí jsem rybář ale ne vrah a odejde. Soudruzi často svým zahraničním soudruhům rádi připravovali nevšední lovecké zážitky, Fidel Castro si v roce 1972 přijel zastřílet na Slovensko chráněné kamzíky.
Psychologie postav je to, co na díle oceňuju nejvíc, je jasnozřivá, do nejmenšího záchvěvu odstíněná, propleteně černobílá, a to vše na velice malém prostoru, majstrštyk. Reportážní způsob vyprávění mě nudil, ráda bych více přímého děje, akce, materiálu pro to rozhodně nebylo málo. Jak už zmíněno, vyprávění z různých úhlů pohledu by taky stálo za to. Strnulost děje, vlastně až esejovitý charakter knížky, podle mě způsobuje, že se dílo jeví strašně zastarale, což se tluče s jeho nadčasovým posláním, a dost mu tím ubližuje. Bohužel. Slovenština je úžasná (pol'ovačka, sopliak, sral'ka). „Máš stále pekné kozliatka..." Přesně to bych toužila slyšet v romantické chvilce těsně po probuzení. :-D
Kniha, která je opravdu úžasná, jako ostatní od Mňačka. Přidávám se k ostatním komentářům.
Někdo níže píše, že neví, jestli se jednalo o konkrétního člověka nebo fiktivní osobu.
od začátku jsem byla přesvědčená, že se to nese na prezidenta Klementa Gottwalda, ale třeba se pletu.
Nemám co dodat, komentáře pode mnou vystihly všechno, co bych chtěla napsat. A opravdu by bylo asi dobré, kdyby si vrcholní politici tuto malou knížečku položili na noční stolky a aspoň občas do ní nakoukli. Ono by jim to neuškodilo.
Nečekaně úžasná kniha, kterou jsem možná po úvodní kapitole chtěla odložit, ale ještě že se tak nestalo. Co mě obzvlášt' fascinuje, je že tak útlé dílo, dokonce bez nějaké slohově pestré květnatosti, dokáže jít do takové hloubky . Autor perfektně vystihuje samou podstatu člověka v jeho slabostech, touhách i chamtivosti, ke kterým se přirozeně dopracovává každý, kdo má sklony k ambicím a hroší kůži. Psychologicky je to naprosto geniální!
Neuvěřitelně výstižná a trefná politická próza. Hlavní hrdina příběhu, fotograf, sleduje vzestup, vrchol a pád svého přítele, komunistického aparátčíka Galoviče. Vykreslení politického pádu a s ním spojené paranoi a strachu v souladu s pochmurnou a šedivou dobou, která láme charaktery lidí ve svém soukolí. Stále aktuální přesah ohledně vykreslení politického kariérismu. Za mě spolu se "Smrt si říká Engelchen" vrchol Mňačkovy tvorby.
Čítalo sa mi to dobre a rýchlo. Osobne si myslím, že je to nadčasová kniha. Postavy najvyššieho štátnika a ostatných ktoré Mňačko v knihe vytvoril a použil nachádzame podľa mňa dodnes v podobe rôznych postavičiek v našej spoločnosti. Obávam sa, že sa ešte dlho budú takéto postavy v reálnom živote vyskytovať... častokrát a nanešťastie na tých miestach, ktoré koncentrujú, disponujú a majú reálnu moc...
nadčasová reflexe vzestupu a pádu politika, univerzálně platné bez ohledu na režim, vždy znovu a znovu aktuální
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Jak chutná moc jsem dočetl už podruhé. Je to kniha, ke které já záhodno se vracet, má stále co říct a co hůř, je vlastně stále aktuální. Což je děsivé.