Alice
Ludmila Poláková (p)
Příběh šestnáctileté studentky gymnázia, která se vlivem nemoci v rodině a dalších okolností ocitne v neznámém prostředí, v jiné škole, mezi jinými spolužáky.
Přidat komentář
Na téhle knížce jsem si uvědomila, jak rychle "se kazí" kniha pro mládež. V 80. letech se Alice učila ruštinu, jezdila na bramborové brigády a chodila telefonovat k sousedům. Její kamarádka by šla na koncert Michala Davida nebo Petera Nagyho. "Devadesátkové" hrdinky Lenky Lanczové poslouchaly walkmana a jejich rodiče sami stavěli nebo byli vytížení podnikatelé. Jaké jsou románky pro holky dnes? Nevím... Jisté je, že jsem za zenitem, stejně jako takhle kniha. Mládí pozdější doby se s mládím někdejším nemůže pochopit... Reálie se dočista změnily...
Dívčí román z doby, ve které přišel telegram, zjištěnou zprávu nešlo ověřit mobilem, takže hrdinka absolvovala dlouhou a vyčerpávající cestu na jejímž konci ani neviděla milovanou osobu, neboť již bylo " po návštěvách", takže celou tu situaci odstonala.
Dívčí román psaný v době, kdy se učitelce říkalo soudružko, nebo těm oblíbeným jsme rychle a zkráceně řekli "souško" .
.....příběh psaný v době, kdy manželky se dvěma dětmi čekaly na vytoužený dopis od manžela, jež v cizině vydělával na bydlení a který se nemohl posadit u počítače a vidět, jak mu děti rostou, ani utěšit a povzbudit svou ženu slovem.
A zároveň je to příběh, kdy vyjít do lesa a zdržet se na procházce, způsobovalo starosti rodičům, (kde se to naše dítě toulá?), ale ta procházka pod kaštany byla nerušená, v ruce se nedrželo nějaké technické "ťupkátko", do kterého se teď dívají častěji, než na zmiňované kaštany.
A když chtěl jít člověk na disko, musel si to s těmi ostatními spolužáky domluvit z očí do očí a nikomu to nepřišlo zatěžko oběhnout je a přemlouvat.
Knihu jsem přečetla do čtenářské výzvy. Nejsem cílová skupina, takže jsem se zaměřila na tyto proměnné, vzpomínala a hodnotila. Odmítnout kluka a počkat si na toho pravého, mi přišlo snad tím nejkrásnějším, co jsem v poslední době četla .....
Jako nedostatek jsem vnímala nevyrovnanost popisu osobností hlavních postav. Naopak tu dobovou atmosféru a dlouhé věty popisu okolí a okolností jsem četla moc ráda. Ne, ROZHODNĚ nechci zpět tu dobu, ale zároveň bych přála našim dětem občasný zkrat všech technických vymožeností, jež nosí po kapsách. Třeba by pak bylo dostatek prostoru zadívat se do očí a zkoumat, zda jsou pravdivé.
Jeden z mých prvních dívčích románů..... Tenkrát jsem knihu doslovala zhltla za dva dny .
Když jsem knížku četla poprvé na konci se mi u ní chtělo brečet, byla to co očekáváte od knížky jako je tato:problémy ve škole a s kluky čeká každou dospívající holku.
Autorovy další knížky
| 1982 |  Silvie |
| 1987 |  Hořící kámen |
| 2018 | Přítel Stesk |
| 1989 | Mít svoje vlastní zvířátko |
| 1984 | Koza paní Ježibaby a jiné pohádkové příběhy |
Hezká knížka, četla jsem ji o prázdninách roku 1988.