Hlavní nádraží
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/7267/bmid_hlavni-nadrazi-Vaf-7267.jpg
4
101
101
Alois Nebel série
< 2. díl >
Někdo chce vidět majáky na Rujáně, někdo si chce v Paříži dát dort a někdo chce vidět nejkrásnější železniční stanici u nás. Alois Nebel - výpravčí, který v mlze viděl to, co jiní neviděli, a proto výpravčím přestal být - se v pokračování Bílého Potoku vypraví do Prahy. Budovu nádraží však neopustí. Ví, že kdo jednou odejde, už se nikdy nevrátí. V knize se opět setkáme s tajemnou postavou Němého i někdejším práskačem Wachkem.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl s bývalým výpravčím Aloisem Nebelem, který se tentokrát rozhodne, že chce poprvé v životě spatřit Hlavní nádraží v Praze a kde překvapivě stráví mnoho času aniž opustí prostory Wilsonova nádraží. Potká zde mnoho nových přátel a možná i ženu, se kterou naprosto souzní. Prostě výborný komiks s tou správnou atmosférou a opět pohledem do historie.
Vlaky dělají historii.
V jednom z komentářů k prvnímu dílu je tento komiks označen za uklidňující - pro mě je naopak velmi zneklidňující. To vůbec nejsou hezké věci, co se vynořují z mlhy. Možná by byl člověk raději, kdyby zůstaly potichu zalezlé. Bylo by to pohodlnější.
Přidávám se k většinovému názoru, Hlavní nádraží na mě zapůsobilo nejvíc.
Neni moc co dodat k ostatnim komentarum. Snad jen muj osobni dojem, ze se jedna sice o originalni a zajimave dilo, ale zas tak moc uchvacujici to neni. Na par stripu dobry, ale na nekolik dilu a film trochu recyklovane tema. Ale ma to svoji specifickou atmosferu, asi je povinost se tim v rychlosti prokousat.
Olda: Na životě je nejstrašnější ráno. Jdeš na záchod, spláchneš, a předešlej den je fuč. Ale tady si u toho aspoň něco přečteš.
Alois Nebel: Taky si rád na záchodě čtu.
Olda: A co?
Alois Nebel: Jizdní řády.
Olda: Ale dyť tam je všechno furt stejný.
Alois Nebel: No právě.
Nádražíčka v temných lesích v historií pohnutých Sudetech střídají v druhém díle zaplivaná a počmáraná zákoutí ponurých chodeb a veřejných záchodů největšího českého vlakového uzlu. Místo vůně jesenických hor pach pisoárů, nad nimiž bdí dobrosrdečná paní Květa neváhající poskytnout mateřskou útěchu bezdomovcům a zoufalcům všeho druhu poflakujících se po špinavé hale či holubím trusem zaneřáděném parku. Životní osudy se tu, pod drápy orla stojícího na střeše vysoko nad Fantovou kavárnou, přelévají v mystično, před očima cestujících, přesto raději nepovšimnuty. Lojza Nebel uskutečnil výlet na pražské Hlavní nádraží, cestu, kterou by měl alespoň jednou za život podniknout každý železničář. A nás čtenáře vzal sebou. Bubliny a obrázky opět přinášející silný zážitek.
V druhém díle se Alois vydává na Hlavní nádraží, kde se chtěl jako fanda na železnici vždycky podívat. Potkává zde mnoho podivných a svérázných osob a Hlavní nádraží v Praze působí jako takové město ve městě.
Jinak platí, co jsem psal o minulém díle, v tomhle díle je akorát pár vtipnějších situací a postřehů, takže pokud si díl přečtete, tak už se na Hlavní nádraží nikdy nebudete dívat stejně. Jinak Nebel získá zase pár přátel ještě podivnějších než on, bude mít pár vidin, textu je zase velmi skromné množství a několika jazycích, vyřádil se spíš kreslíř Jaromír.
Podle mne je to nejzajímavější díl z celé triologie. Dějově mne upoutal rozhodně více, než předchozí i následující
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Tenhle děj už začínal dávat smysl ... je to taková retrospektiva hlavního hrdiny ze skupinového sezení...