Alžběta a Nina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456314/bmid_alzbeta-a-nina-wQ1-456314.jpg
4
618
618
Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem poslouchal jako audio a mohu říct, ze mě knih mile překvapila. Na začátku jsem se bála, že vztahy nebudou moc dobré a kniha mě bude odrazovat, ale opak se stal pravdou. To co vnučka udělala pro svoji babičku mě zahřálo u srdce. Knihu mohu doporučit a musí říct, že to byla příjemná oddechovka.
Krásná a čtivá kniha o vztahu babičky a vnučky a o rodinných tajemstvích. Baví mě knihy, které mají silné hlavní hrdinky a střídá se v nich více časových rovin. Stejně tomu bylo i v této knize. Jediné, co mě trochu mrzelo bylo, že jsme se nedozvěděli víc o Nině a o jejím životě. Po další knize autorky ale rozhodně sáhnu zase brzy.
Tak krásná a laskavá kniha a ještě z pera české autorky, lepší začátek prázdninové četby jsem nemohla mít. V příběhu se seznámíme s Alžbětou a Ninou, babičkou a vnučkou. Ačkoliv je dělí jedna generace a věkový rozdíl, přesto mají mnohé společné. A to si Nina uvědomí právě v okamžiku, kdy ji babička začne během jejich společné cesty do pohraničí vyprávět svůj příběh. Autorka krásně zmapovala část historie formou vyprávění babičky. Ačkoliv se jedná o období druhé světové války a počátky komunismu, autorka se nesnaží šokovat a ve vší surovosti vykreslit křivdy a příkoří doby. Naopak vše dobře vykresluje v nadhledu a laskavosti a přijetí osudu. Tak, jak to měla nastavené Alžběta. Moc se mi líbilo vykreslení charakteru i popis samotné Alžběty. Určitě si od této autorky s nadšením přečtu další knihy.
Tak i já mám z knihy rozporuplné pocity. Příběh je zajímavý a silný, ale. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak jsme se toho až tak moc nedozvěděli. O některých postavách vůbec, což je docela škoda. Příliš mnoho postav a jmen (zejména na A), docela jsem se ztrácela. I to velké tajemství až tak šokující nebylo. Jak mám vždycky ráda střídání časových rovin, tak tady mě to v poslední cca čtvrtině mátlo. Nejdřív jsme se s Alžbětou dostali až do padesátých let, ale pak zase najednou skok a byli jsme někde v roce 41. Linka s Ninou mě moc nebavila. Resp. samotná Nina. Byla trochu divná, ale vlastně jsme se téměř nedozvěděli proč. Příliš mnoho náznaků a příliš mnoho lyrických popisů. Ty jsem už pak přeskakovala. Knihu jsem dočetla silou vůle. Podbrdské ženy byly rozhodně mnohem lepší.
Nina je mladá žena, která navštěvuje babičku Alžbětu v léčebně. Je to stará žena, ale její mysl a vzpomínky jsou naprosto jasné. Nina touží poznat rodinnou minulost a rozhodne se, že Alžbětu vezme na místa, která jí byla v mládí domovem. Navíc Nina ví o rodinném tajemství a ráda by mu přišla na kloub.
Příběh je vyprávěn retrospektivně, kdy současnost vypráví Nina a minulost Alžběta. S Alžbětou se podíváme na sever Čech, do Litvínova a přilehlého okolí a to pro mě byla srdcovka. Viděla jsem před očima místa, která znám a kterými jsem sama chodila. Alžběta nám svým vyprávěním přiblíží dobu svého mládí, 2. světové války a života lidí.
V průběhu čtení, kdy se seznamujeme s Alžbětiným životem se také dozvídáme o tom nakousnutém tajemství o kterém Nina ví a chce vědět podrobnosti. Když došlo k rozuzlení, tak jsem překvapená nebyla, protože jsem tak trochu tušila, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. A jak jsem byla do poloviny knihy z příběhu nadšená, tak potom přišla bohužel krize a já se nemohla začíst. Přišlo mi, jako kdyby příběh stagnoval a jen po mně sklouznul a nevyvolával žádné emoce tak, jak tomu bylo na začátku knihy. Navíc Nina nebo alespoň popisy jejích myšlenek mi přišly chvílemi až moc nafouknuté a stále se ve všem šťourala a byla překvapená i z naprosto obyčejných věcí. To tajemství nebylo tak šokující, abych z něho byla rozhozená jako Nina.
Navíc se v knize rozjelo víc dějových linek o kterých bych ráda četla víc do hloubky. Osekat některé popisy, které se opakovaly a nebo byly zbytečně zdlouhavé a rozepsat víc jednotlivé osoby. Alžběta jako babička mi ale byla velice sympatická a my všichni bychom si měli nechávat od svých babiček a dědečků vyprávět jejich mládí. Mít zájem o to, co vše prožili a jak žili. Neměli bychom zapomínat na svou rodinnou historii.
Za mě je to jedna ze slabších knih, které autorka napsala, ale jsem moc ráda, že se ke mě dostala a těším se na další autorčiny knihy.
Kniha byla čtivá. Bavilo mě střídání časových úseků minulost x současnost a také to, že kapitoly byly krátké a tím i čtivé. Jinak některé popisy dlouhé a zbytečné - stále se opakovaly.
Románu by neuškodilo něco proškrtat a zkrátit cca o jednu čtvrtinu.
Ikdyž chápu, že jde o autobiografii, tudíž citlivé, intimní téma.
Za mě 3 hvězdy. Podbrdské ženy se mi líbili více.
Chci číst více knih českých autorů a proto jsem sáhla po Alžběte a Nině. Vzhledem k tomu, že jsem někde zaslechla jisté srovnání či podobnost s paní Mornštajnovou, moc jsem se těšila. Nedosahuje ovšem takových kvalit ani zdaleka.
Střídání časových rovin v knihách mám moc ráda a dá se říct, že s oblibou takové příběh vyhledávám. Co se týká samotného příběhu tak mě to nijak extra neoslovilo. Děj nějak plynul a plynul, vzpomínalo se, jezdilo se na místa mládí babičky, ale pořád jsem čekala kdy bude nějaké to wau, které by dodalo příběhu to odhalení tajemství, minulosti. Na závěr autorka píše, že některé události se skutečně přihodily, ale že bylo dost věcí přidáno a děj smyšlený, tak jsem čekala opravdu více. Protože mám v knihovně i autorčiny další dvě vydané knížky, tak doufám, že tahle byla ta nejslabší. Za mě první letošní zklamání. Dávám 3* za babičku.
Příběh je vyprávěn retrospektivně a střídá se v něm minulost, kterou vypráví babička Alžběta a přítomnost, která je čtenáři podána především z pohledu Niny. Autorky styl se velmi dobře čte a kapitoly jsou tak akorát krátké, aby vás zbytečně neutahaly.
Babička Alžběta zažila 2. světovou válku, kdy jako dítě vyrostla v Sudetech a následně se s rodiči přesunuli více do středozemí. V jejím příběhu je zmíněno hodně zajímavých osudů a témat. Bohužel mi vadilo, že vše bylo opravdu jen zmíněno a nešlo vůbec do hloubky.
V průběhu čtení se dozvíme také o rodinném tajemství, kterému chce Nina přijít na kloub. Celou dobu jsem čekala, že tady bude ten stěžejní příběh, že tam se půjde do hloubky. Bohužel babiččino tajemství je sice "odhaleno" a vysvětleno, ale nedočkala jsem se žádného pohledu či sdílení pocitů od Alžběty ani od jiných členů rodiny.
Celé mi to přišlo takové ploché, bez emocí a velmi stroze podané. Hodně mě to mrzelo a v podstatě to ve mně nic nezanechalo.
Kniha se moc pěkně čte. Prolínání období přidá na napětí a celkově příběhu dodá šmrnc.
Nemám nic, co by mi vadilo.
Zase se k autorce někdy vrátím.
Kniha je velice ctiva. Pribeh neni nic noveho, ale autorka umi skvele vykreslit situace, mista i pocity. Rozhodne si koupim dalsi jeji knihu.
Moc se mě to líbilo,,prolínání minulosti a současnosti mám v knihách ráda,,příběh babičky mě chytl za srdce víc ,poslouchala jsem jako audio a těším se na další knihy autorky...
Od paní spisovatelky jsem už nějaké knihy četla, ale tato byla nejslabší. Rozčilovala mě Anděla i Nina, celá kniha byla dost chaotická. Jak se mi v knihách líbí různé časové roviny, tak tato mi do knihy vůbec neseděla. Zdálo se mi, že v celé knize byly jen náznaky něčeho, co nebylo dokončeno, jako kdyby měla spisovatelka v záměru někdy napsat další díl. Z konce knížky už se mi pletlo, kdo je čí dítě, manžel, příbuzný. Za mě tuto knihu už ne.
Celkem svižný čtivý román..chvílemi napínavý chvílemi trochu zmatečný, ale líbil se mi. To, že jsou některé věci pravdivé dodává na síle.
Rodinná sága, čtivá. Prolínání časových rovin, současnosti a minulosti. Ke konci jsem se trochu ztrácela, kdo je čí potomek. Moc se mi líbí myšlenka návratu ke kořenům, do rodného kraje předků.
Moje první Poncarová, jsem teprve na začátku a už v rozpacích - nad ní i nad nakladatelem: Větu "Když přišli hitlerovci, ve škole jsme hajlovali. Pak mě zbyli Hitlerjugend." - tady podle slova "zbyli" jsem si říkala -Aha, tak rodinu asi zřejmě neměla a měla jenom tudle tu partiju. V dalším kontextu už to slovo bylo s měkkým i. Tak jsem se dovtípila podle tohoto posledního kontextu - že ji zmlátili.
Tak do prdele, knihy jsou tak drahý, autor má svůj osobitý styl a kolikrát se to fakt nedá ani číst a ještě jsou v nich takové chyby !!!!!!!!!!!!!!!!
Pode mnou je 120 komentářů - nečetla jsem všechny, tak jestli na to už někdo upozornil, tak se omlouvám, že to opakuji.
V knize se prolínají dvě dějové linky minulost, na kterou vzpomíná babička a současnost, kterou vypráví její vnučka. Kniha se mi líbila.
To, co se mi nelíbilo na Eugenii, nelíbí se mi ani tady. Neustálé a nadbytečné popisy věcí. Neživé předměty dokolečka něco nějak dělají nebo nechávají dělat. Mnozí to tu pojmenovávají jako lyrické popisy. Asi to bude ono. To je tedy zřejmě autorčin styl, který nezbývá než buď překousnout, nebo její knihy neotvírat. Ovšem zatímco u Eugenie tyto lyrické popisy byly nesnesitelnější tím, že hlavní hrdinka byla taková nemožná éterická víla, tak tady máme naštěstí hrdinky (nebo alespoň jednu z nich) velmi sympatickou a normální. Mám tím na mysli babičku Alžbětu.
Nina není moje krevní skupina. Mladá žena, které na první pohled nic nechybí, ale stejně je něco (všechno) špatně. Mohla to vyřešit tím, že na sebe navlékne korálky, na hlavu dá věnec, do ruky bubínek a bude tančit ženské kruhy kolem ohně v lese, což by už i na čtení bylo příliš nesnesitelné. Ona ale naštěstí svůj problém vyřeší tak, že vezme babičku na výlet do minulosti. Je to hezké, milé, na myšlení nenáročné, pomalu plynoucí a na konci se všechno samo krásně vyřeší. Jako když cvaknete vypínačem a ono se rozsvítí. Vlastně vůbec netuším, co Ninu přimělo všechno změnit. Řadu souvislostí jsem tam vůbec nepochopila, například proč od Ninina dětství až po dospělost nebyla s babičkou v kontaktu ... ale to je jedno. Já jsem si užila příběh Alžběty a ten se mi líbil.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Ale jo, hezký příběh. Říkala jsem sim že tohle bych chtěla prožít. A vytáhnout moji mámu s tátou z jakéhosi kruhu, kde jsou, a dát jim ještě jiné chvíle štěstí a potřebnosti. Vrátit paměť hezkých časů.