Alžběta a Nina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456314/bmid_alzbeta-a-nina-wQ1-456314.jpg
4
660
660
Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkný příběh, Nině jsem bohužel neporozuměla. Vysvětlení událostí z dětství mi chybělo. Při čtení mi vadilo pasáže popisující pocity, byly až moc lyrické.
Příběh Alžběty jsem si užila, nádherné napínavé postupné odhalování jejího tajemství.
Pro mě je ale největší hrdinkou Alžbětina dcera Eva. Sama je velmi vyrovnaná a v pohodě, na to co ji ty dvě ženy připravily.
Četla jsem skoro všechny knížky této autorky a musím říct, že Alžběta a Nina mi přišla nejlepší. Jsem z generace jako Nina a často mi mluvila z duše. Babiččin příběh byl zajímavý, mám ráda střídání časových rovin a tahle knížka mi sedla.
Pro mě první příběh od autorky. Pěkně se to četlo, ale některé linky děje mi přišly tak nějak nedotažené. Rozhodně mě to neodradí, abych časem sáhla po Podbrdských ženách - případně po některém z budoucích autorčiných titulů.
Zajímavý příběh o tajemství babičky Alžběty. Moudrost a krása babičky je úžasná. Doporučuji přečíst.
Komornejsi pribeh a nie tak silny a drasavy aj ked dej jednej casovej roviny sa odohrava v tazkych a zlych dobach. Kazdopadne zaujimavy namet len sa ma to az tak nedotklo...
Velké zklamání po přečtených Podbrdských ženách. Úplně nejvíc mi vadila zpovykaná, hysterická, labilní Nina, která ve svých 30 letech řešila své “pseudo-problémečky”, stále nemohla spát, vzdychala, podlamovaly se jí kolena a nakonec zjistíme, že ji trápí, že nezná životní příběh své babičky a bydlení v paneláku. Rozuzlení života Alžběty mě také “nezasáhlo”, bylo to nakonec takové ploché, nezáživné, obyčejné. Dvě hvězdičky dávám, protože kniha je skvělá po jazykové stránce. Příběh ale opravdu o ničem. Čekala jsem mnohem více.
Po precteni Podbrdskych zen jsem mela jasno. A to v tom, ze si budu chtit precist neco dalsiho od teto ceske autorky, jelikoz me hodne zaujal jeji styl psani.
A muzu vam rict, ze hned po precteni prvnich odstavcu prologu, jsem byla opet lapena do siti.
Ten krasny kosaty jazyk, ta krasna cestina, to je presne to, co me opet k pribehu pritahlo jako magnet.
A pribeh samotny, ktery sledujeme ve dvou casovych rovinach, coz ja mam v knihach velice rada, mne take moc bavil. Kombinace vypraveni a vzpominani stare damy Alzbety, babicky Niny, a premysleni nad svym zivotem, ktery Nina prave vede, bylo poutave, a ja si pribeh uzivala v kazde volne chvili.
Musim se priznat, ze casova linka, kdy nas autorka vraci do mladi Alzbety, me bavila o dost vice, ale mozna to byl i zamer pani Poncarove, a naprosto splnil svuj ucel.Koho by take nebavilo, poslouchat pribeh z mladi sve babicky, a zaroven odkryvat ne jedno rodinne tajemstvi.
Ja mohu knihu jedine doporucit, a uz pokukuji , ktera bude na rade, jako dalsi z tvorby Jany Poncarove, kterou si timto radim na seznam oblibenych autoru :-)
První knížka, kterou jsem od autorky četla. A jsem z ní docela zklamaná. Když lidi navnadí na válku a poválečná léta hlavně do pohraničí, člověk by čekal, že to babiččino tajemství bude stát za to. Bohužel nestojí. Zápletka je ve finále opravdu banální, dočetla jsem jen proto, že nerada nechávám knížky nedočtené a taky jsem pořád čekala, kdy přijde to "wow", abych se autorce v duchu omluvila za předčasný soud. Aby toho nebylo málo, musí se čtenář prokousávat spoustou metafor a lyrických pasáží, které až otravují. Chystám se ještě na Podbrdské ženy, snad to bude lepší.
O hvězdičku víc než u Cyklistky. Tady jsem se dokázala víc ponořit do děje i když mě Nina dost rozčilovala. Ve třiceti pořád nevěděla co vlastně chce. Ale vyprávění babičky Alžběty- to byl přímo koncert. Úplně slyším vyprávět mojí babičku.
Jak už jsem psala u Cyklistky, čeština paní Poncarové zasluhuje uznání a pochvalu. Podle zdejších komentářů jsou Podbrdské ženy nejlepší z autorčiných knih. Už se na ně chystám.
Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství.
Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všechny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička.
Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla.
Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války.
Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.
Moc hezký příběh staré dámy, jež pozvolna odkrývá svůj život vnučce Nině. Mám tyhle dvouvrstvé historicko-současné příběhy ráda, ale v tomto případě jsem se přistihla, že Nina a její osud mě vůbec nebavil, zato vyprávění babičky Alžběty jsem si opravdu moc užívala. Její život byl již od mládí velmi bohatý a krásně barevný... Jen velmi nerada jsem se s Alžbětou loučila.
Kdyby byla v knize půlka těch lyrických popisů, bylo by jich stále dost. Spousta dle mě důležitých postav nebo dějů nebyla vůbec rozvedena, hlavní postava Niny velmi nesympatická, ve 30 si pořádně neví rady sama se sebou, má strachy, v noci pláče a vlastně se ani pořádně nedozvíme, proč. Dle mě naprosto nereálné dialogy. Knihu jsem dočetla, aby se mi odkryla zápletka, ale byla jsem zklamaná.
Byla jsem zklamaná. Příběh se čte hezky, ale je tak nějak nemastný neslaný. Alžběta má aspoň nějaký náboj, Nina je neproti tomu naprosto fádní a bez šťávy. Nevím nevím, zda se Podbrdským ženám autorka v příštích knihách ještě přiblíží.
(SPOILER)
Je mi to líto, že jsem musela hodnotit průměrně, ale od autorky jsem měla vyšší očekávání. Místy mi přišlo, že knihu snad ani nepsala ona. Příběh působil zmateně, někdy jako typická červená knihovna, potom jako popis výtvarných technik, neuceleně a nejvíc mě mrzelo, že některé postavy nebyly vykresleny vůbec, třeba Marta, která pak úplně zmizela a čtenář netuší, co se s ní stalo? Vrcholem bylo rozuzlení a postava Hany, u které jsem se musela pousmát - autorka této postavě nedala skoro žádný prostor, víme jen to, že byla protivná, Alžbětě vynadala do k. a přišla o děti, tak se jí hlavní hrdinka za odměnu rozhodla dát dítě svoje (?!!). O životě malé Evy taky nic nevíme. Ani přátelství s Ester nebylo nějak výrazně popsáno, vše jen tak mimochodem, trochu lajdácky, ale to je na román tohoto typu zkrátka málo a nestačí to.
Mám hodně rozporuplné pocity a nemůžu se ubránit, že za chvíli bude trh s podobnými příběhy přesycen. Laťka je velice vysoko a není jednoduché ji přeskočit.
Moje druhá kniha od autorky a zase velmi hezké čtení. Mimo jiné i o tom, že nic není černobílé a že na to často zapomínáme. Příjemná a čtivá kniha.
Další přečtená kniha od Jany Poncarové. Příběh vyprávěný o dětství, mládí babičky Alžběty se mi moc líbil. Jen postava Niny mi tak nějak místy mírně rozčilovala. Celkově hodnotím knihu jako zdařilou.
Na svéráznou Alžbětu dlouho nezapomenu. Musela to být bezva ženská a ráda bych ji poznala osobně. Nečekejte usedlou důstojnou či nemohoucí starou paní. Tolik se v ní skrývalo a postupně odkrývalo. Netypické chování prosté předsudků, pokora, vnitřní síla, životní jiskra, humor, nadhled… Nina se vedle ní ztrácí jako v mlžném oparu. Pro mě svým chováním byla zcela neuchopitelná. Kde autorka u Alžběty nešetřila, u Niny chybělo. Byl to záměr?
Kniha mě rozhodně nezklamala, jen mě mrzí (poslední dobou čím dál častější) provedení obálky. Obal dokáže často podtrhnout kvalitu knihy, u typu fotografických obálek o tom nemůže být řeč.
Román o rodinných vztazích a tajemstvích. Minulost se střetává s přítomností. Kniha se mi líbila.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Poslech audioknihy
Je to má třetí přečtená kniha od paní Poncarové a opět musím chválit. Životní příběh Alžběty na mě velmi silně zapůsobil, tentokrát jsem zvolila poslech, o kterém si myslím, že příběh a jeho prožívání ještě více umocnil. Alžbětu namluvila má oblíbená interpretka Dana Černá a Ninu Lucie Štěpánková. Jejich hlasy mi zní v uších ještě teď. Díky nim jsem se mohla ponořit do příběhu a nechat se unášet na vlně emocí. Jana Poncarová umí napsat příběhy o silných ženských hrdinkách, to vím již dávno (na její Podbrdské ženy nikdy nezapomenu, je to už několik let, co jsem je četla a zůstaly v mém srdci). Tato kniha mi připomněla chvíle, kdy já sama jsem chodívala za svou babičkou Otýlií a nechala si vyprávět příběhy naší rodiny. Nikdy na ty chvíle nezapomenu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.