Alžběta a Nina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456314/bmid_alzbeta-a-nina-wQ1-456314.jpg
4
623
623
Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Já jsem byla knihou trochu zklamaná. Pořád jsem čekala tajemství a hádala ho a když jsem se dočkala, byla jsem neuvěřitelně zklamaná. Čekala jsem, že udala Židy a ne takovou prkotinu. A kvůli tomu zkazit jednomu dítěti celý život...
I přesto mě příběh babičky bavil víc. Vnučka mi přišla nějak neuvěřitelná.
Nebudu čtenářkou
3,5* Tuto knihu jsem četla ušima a z interpretace jsem byla nadšená, Dana Černá je jasná jistota, ale velmi mile mě překvapil i skvělý a velmi příjemný přednes Lucie Štěpánkové. Hvězdičku navíc kniha ode mne dostává právě díky nim. Příběh je to zajímavý a hlavní linka se mi líbila, ale jinak tam bylo příliš nevyřčených věcí – otázek a také taaak obří tajemství, až už mě to nezajímalo a nechtěla jej vědět Mnohdy obsáhlé popisy mi nijak nevadily, užívala jsem si rozvláčnost, ale pokud by se proškrtaly – nechyběly by. Věřím, že knížka, potažmo autorka má své čtenáře, ale já k ním pravděpodobně patřit nebudu, takže s doporučením tady trošku pošetřím.
Krásná kniha, ja ji poslouchala a moc se mi líbila - hned jsem si pořídila další autorčinu knihu a doufám, ze čtení bude ještě lepší nez poslech …
Líbil se mi dej, vyprávění a prolínání časových linek - autorka píše krásně - ač o silných tématech je to krásně na duši !!!
Knížka se mi moc líbila a poslechla jsem si ji jedním dechem. Je zde zpracován zajímavý lidský příběh. Střídají se dějové linky - současnost a minulost, život vnučky Niny a babičky Alžběty. Příběh vypráví o tom, co je v životě důležité, o vůli lidí žít po svém a že není nikdy pozdě čas na změnu. Víc mě upoutal životní příběh Alžběty a její rozkrývání rodinných tajemství, která i když na sklonku života, přesto byla mnohem optimističtější než její depresivní vnučka, která stále hledá své místo. Velmi se mi líbila myšlenka návratu ke kořenům předků. Výborná dvouhlasá interpretace.
Přiznávám se bez mučení, že tohle vyprávění mě opravdu nebavilo. Spoustu zajímavých prvků bylo jen naťuknuto. Rozhovory i metafory byly místy dost krkolomné a k tomu všemu to obrovské tajemné tajemno kolem velkého tajemství! To byla tak velká nafouknutá bublina až to bylo opravdu otravný…
Navíc ve mně kniha kromě asi dvou scén nedokázala vyvolat skoro žádné emoce, což je u tak pohnutých osudů, jaké v knize jsou poměrně zvláštní.
Moje první a pravděpodobně i poslední kniha od autorky.
U čtení jsem se nenudila, naopak to pěkně odsýpalo. Líbily se mi pasáže, kdy autorka opravdu barvitými slovy popisovala prostředí, hlavně přírodu. Obě hlavní postavy mi byly sympatické. Co se týče příběhu, asi mě nic nepřekvapilo. Hvězdičku dolu dávám za to, že jsem čekala o něco dramatičtější zápletku s Evou. A taky víc rozpracovanou linku o současných vztazích v rodině.
Hezké, poutavé i smutné, jak již takovéto příběhy bývají. Jen mi tam něco chybělo ... žádné WOW nenastalo, ale i tak jsem si knihu užila :o)
Dobře se to četlo pěkně poklidně a bylo to velmi poetické. Přesto si dám od těchto retrospektivních rodinných ság chvíli pauzu, je to vesměs o nešťastných ženách, které čekají na své muže a o vše se jich musí dovolit, což tedy je hrůza, když se Alžběta musela dovolit svého manžela zda může pracovat, tak to na mě už bylo nějak moc. Obecně ženy vždycky měly těžší pozici v područí mužů, dnes sice nejsou, ale chce se po nich: pracuj, buď hezká, starej se o domácnost, a buď skvělá matka, vše dělej na 100% a běda jak nebudeš! To bys v životě neuspěla, smutné... muži nikdy nepotřebovali dovolení na nic, že...
No odpočinu si... nebo by mi mohla vzteky prasknout žilka.
Krásná kniha. Moc dobře se to četlo. Mám moc ráda tyhle témata rodinných historií. Určitě si od autorky s radostí přečtu další knihy.
Pátá kniha kterou jsem od autorky četla a zatím nejlepší. Dobře se mi četla a zaujal mi příběh Alžběty i Niny.
Příběh se četl dobře, líbil se mi. Dějové lince Alžběty nemám co vytknout i Alžběta jako taková zaujala. U Niny už tolik nadšení nebylo. Nemůžu říct, že by se mi Niny dějová linka četla špatně, ale něco mi tam chybělo.
Třetí kniha od Jany Poncarové. Styl předchozích dvou mi příliš nesedl, ale téma mne lákalo. Určitě zatím nejlepší. Ženy přestaly být rozmazlené a sebestředné chudinky a začaly se emancipovat. Rozhodně nejsou černobílé a děj je zajímavý a dobře napsaný. Není to kniha mého života, ale poctivě odvedená práce a dobré čtení, takže za 3.
Kniha se mi moc líbila. Silný příběh. Ten Alžbětin. Poslouchala jsem to jako audioknihu, takže možná proto mi popisy nepřišly nijak zvlášť zdlouhavé , příběh se mi opravdu moc líbil . Musela to být opravdu krušná doba.
S touto knihou od české autorky Jany Poncarové jsem se doslova trápila dlouhé dva měsíce. Do rukou se mi dostala díky hromadné štafetě a já tímto moc děkuji, že jsem měla možnost seznámit se s autorčinou tvorbou. Dalším jejím knihám bohužel šanci nedám.
Na knihu jsem se těšila, podtitul „tajemství mojí babičky - nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti“ zněl fakt skvěle, ale já jsem se neuvěřitelně nudila. Napíšu Vám konečné hodnocení, které jsem napsala do knihy:
„Po dočtení necítím žádné pocity celou dobu jsem hledala v knize to hezký a nenašla. „Tajemství babičky“ nic moc zůstanu u Mornštajnové a Dvořákové ale děkuji za možnost přečíst si tuto knihu, další autorčiny knihy vynechám.“
Za mě byl příběh nemastný a neslaný a po druhé bych se do knihy rozhodně nepouštěla.
Takže bohužel, i přes zdejších 81% ji víc než 2/5* dám nemohu.
Po Podbrdských ženách, Cyklistice a Nulté hodině mě tato kniha zklamala. Téma zajímavé, ale ty zdlouhavé popisy! Fakt nepotřebuju číst, jak pivo zhořklo a na stěnách ulpívala pěna. A teď mě popis zatápění v kamnech, kdy vzala z košíku třísky, udělala hraničku a škrtla pevný podpalovač, tak naštvala, že knihu bez výčitek odkládám.
„Život přináší různé situace, smutky a bolesti, ale jen na tobě je, jak se k nim postavíš.“
Mám moc ráda poetický styl psaní i propracovanost příběhů paní Poncarové, takže mě ani tento nemohl minout. I když přiznám se, že válečná dějová linka a osud babičky Alžběty mě bavily možná trošičku víc než životní peripetie vnučky Niny. I přesto ale román rozhodně stojí za přečtení. Má čtenáři co nabídnout, jako ostatně všechny knihy od autorky.
Na toto téma jsem letos přečetla hodně knih, tak jsem se tak první půlku do knihy nutila. Sice mě bavila, ale už jsem měla Sudet dost. Ale líbilo se mi to. Hezky to plynulo, krásně popsaná krajina.
Mé první setkání s autorkou. Kniha se mi moc líbila, postava Niny i Alžběty mi přišly hezky vykreslené, "dávaly smysl", byly silné. Jen ten konec mi nějak nesedl - příběh gradoval, byla jsem zvědavá, co se dozvím, ale ten konec pro mě postrádal sílu.
Kniha je velmi krasna jako ostatne i jine od teto autorky. Krasne se cte pribeh je domysleny, nic mu nechybi, velice hezky se cte.
Narozdil od knihy Emilka,ktera ma hodnoceni tez vysoke,ale dle meho nazoru nezaslouzene, tato kniha si tohle hodnoceni zcela jiste zaslouzi.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Krásná kniha, krásné čtení. Mělo to spád i děj.