Alžběta z Yorku: Poslední bílá růže
Alison Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527277/bmid_alzbeta-z-yorku-posledni-bila-ruze-65659160d6ddb.jpg
4
86
86
Tudorovská růže série
1. díl
Alžběta z Yorku byla nejstarší dcerou anglického krále Eduarda IV. Rusovlasá, krásná a dobrosrdečná dívka je miláčkem celé rodiny, v jejím životě však náhle nastane prudký zvrat, když jí na vrcholu svých životních sil zemře otec. Strýc, neblaze proslulý Richard III., využije jeho smrti k uchvácení trůnu a uvězní v Toweru Alžbětiny dva mladší bratry, oprávněné dědice trůnu, kteří pak beze stopy zmizí. Alžběta musí snášet Richardovy námluvy, aby se stala jeho ženou a tím potvrdila oprávněnost jeho nároku na trůn. Navzdory tomu, že jí král pravděpodobně zavraždil bratry, má za to, že musí jeho návrh na uzavření manželství přijmout. Alžbětu však zachrání Jindřich Tudor, který se Richardovi postaví v bitvě na Bosworthském poli. Po svém vítězství je prohlášen králem a požádá Alžbětu o ruku, aby se mohla stát první královnou tudorovské rodové linie. Manželství je šťastné a plodné a nejenže spojí do té doby vzájemně bojující rody Lancasterů a Yorků – mající ve znaku červenou a bílou růži –, ale vzejdou z něj i čtyři potomci, kteří se dožijí dospělého věku, mezi nimi i Jindřich VIII.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , BB art , Levné knihyOriginální název:
Elizabeth of York: The Last White Rose, 2022
více info...
Přidat komentář
Alžběta z Yorku je moje nejoblíbenější historická postava. Celé toto období miluji. V knize je docela dost překlepů a přijde mi, že některé věty nedávají smysl. Vadí mi, že knihu napsanou ženou, překládá muž, v originále by to bylo asi lepší. Nicméně Alžbětin životní příběh je impozantní, silný, plný naděje, lásky a také smutku. Nechť spočívá věčným spánkem se svým milovaným Jindřichem.
To byl prostě nádherný příběh. Smutný konec, ale krásný příběh plný lásky, dobrodružství, naděje a neskutečného napětí. Říkám si, že Alžběta se jako jedna z mála žen v dějinách opravdu vdala z lásky a na svůj osud královny si trpělivě počkala, což přineslo ovoce.
To byl příběh věrné lásky Alžběty a Jindřicha. Museli čelit velkému zármutku a podlych intrik. Vše zvládli a byli spolu až do smrti Alžběty.
Čtení téhle knihy mě ne úplně bavilo. Na příběhu bylo znát, že autorka je historička. Přišlo mi, jako by si vytvořila časovou osu všech známých událostí a k tomu vytvořila jakousi omáčku z rozhovorů, myšlenek a pocitů postav, ale vlastně nepřidala nic za sebe, jakoby autorka nebyla schopná nabídnout vlastní myšlenku nebo nápad.
Mám autorčinu poctivou tvorbu moc ráda. Umí popsat dobu, můj jediný problém byl, že hlavní postava mi byla strašně nesympatická, měla strach pořád jen sama o sebe, za což nemůže autorka, jen prostě Alžběta není tak zajímavá pro knížku, přesto z toho autorka dokázala vykouzlit pěkný příběh, doporučuji spíše čtenářům této autorky, u ostatních je lepší začít něčím jiným, např. sérií o manželkách Jindřicha, ta je taková záživnější a dramatičtější.
Podařený tudorovský román, stejně jako autorčina další díla. Uděluji 5 hvězdiček.
Zdá se, že autorka je především vědecká historička než beletristka. Na vyčerpávajících skoro pěti set stranách podává život Alžběty z Yorku nejkomplexněji, jak jen to jde, ale tím trpí celkové vyprávění - stěžejní (dramatické) události jejího života jsou podány jako by mimochodem, načež zběsilé tempo vyprávění žene dál. Osobnost samotné královny zde též není nijak dobře podána. Po přečtení nemám tušení, jaká doopravdy byla, snad jen to, že se vždy ochotně přizpůsobila situaci, do níž ji osud zavál. O jejím vlastním pletichaření se prakticky nedovídáme.
Je vhodné po této knize sáhnout, jakmile má čtenář alespoň nějaké povědomí o středověku Anglie, konkrétně pak o válce růží, jinak se může snadno ztratit a mnohdy nechápat, proč postavy jednají, jak jednají.
Naprosto katastrofální je však překlad, který zcela devastuje už tak nepříliš poutavě napsaný děj. Věty mnohdy nedávají smysl, překladatel se několikrát spletl v postavách a oslovoval je jinak, opakování týchž slov i v jedné větě, podivné pokroucené metafory, nerespektování české překladatelské tradice v oblasti anglických jmen (zeměpisných i osobních). Hrůzný zážitek, dočteno jen kvůli osobní zálibě v dějinách Anglie a pídění se po událostech, k nimž se člověk mnohdy nedostane ani po důkladném pátrání na internetu.
Kniha sama o sobě není napsána nijak význačně, není ani příliš dobře vystavěna. A ten šílený překlad tomu jen přihoršuje. Bez něj bych knihu klidně doporučil jakémukoliv zájemci o anglickou historii, ale s ním nikoliv.
Bohužel i já se přidávám k těm, které kniha zklamala. Je rozhodně lepší než Králova dcera. Tady je Alžběta mnohem ráznější a uvěřitelnější. ALE ten překlad, ten místy působí, že překladatel použil google a nebo náhodný generátor slov. Nehledě na záměny osob během vyprávění a dialogů. Také mi vadila chyba v letopočtu v rodokmenu na začátku. Prostě se to nepovedlo.
I když mám knihy od Alison moc ráda a většina knih o královnách mě vážně bavila, tak tahle je u mne na posledním místě. Není to ani tak tím, že o Alžbětě jsem toho předtím moc nevěděla (Až na aféru s princi v Toweru), ale spíš tím, že mi její příběh zkrátka nepřišel tak zajímavý. Měla jsem trošku problém se začíst, hlavně tedy ze začátku. Jakmile se provdala, tak mě čtení bavilo o něco více, ale i tak mi to míst přišlo dost zdlouhavé a táhlé a nechytlo mě to tolik, jako jiné její knihy.
Čtu autorčiny knihy na přeskáčku, teď jsem se tedy dostala k zase další Alžbětě v dlouhé anglické historii. O téhle jedné z nejstarších se toho zas tak moc neví, ale je zajímavé seznámit se s jejím původem, stejně tak důvodem a způsobem, jak vlastně Tudorovci (počínaje Jindřichem VII., jejím manželem) uchvátili trůn.
Autorka popisuje období dodnes obestřené nejasnostmi, kdy se na trůn dostal Richard III. a malí princové, právoplatní dědici trůnu, v Toweru "zmizeli", zato se objevovali později jejich dvojníci jako "nápadníci trůnu"... Autorka samozřejmě záhadu, co se s princi stalo, nevyřešila, naopak ji dost zašumlovala v přehršli dlouhatánského vyprávění vln a dění a bojůvek a stínání, prostě usilování o volný trůn. Ale tím, že vlastně zprostředkovává vyprávění ze strany Alžběty a její rodiny, nezabývá se samotnými dějinnými obraty, ale výhradně líčí vše tak, jak se o tom hlavní postava dozvídá (nebo nedozvídá).
Méně by bylo více, autorka se snaží popisovat chronologicky historii let 1470-1503, ovšem nástroji romantického romanopisce. Takže se řinou slzy po líci, všechny zaplavují přívaly slz, pánové vrhají ostré pohledy, dámy blednou, jímá je hrůza, omdlévají, pokud zrovna tedy nerodí (což bylo nebezpečně často, stejně jako o děti přicházely).
Do toho se snaží vnést alespoň jakýsi srozumitelnější pořádek, když klíčové postavy prostě označí přezdívkami (Bessy, Cis, Ned, York - sourozenci, princezny a malí princové), což moc nefunguje, když tyto přezdívky přizná až v samotné závěrečné doušce, zatímco v desetistránkovém! hustém přehledu dramatis personae o jejich vazbě na řádná jména není ani zmínka. A tenhle mimořádně důležitý seznam je absolutně k ničemu, protože není řazen abecedně, ale podle toho, jak se postupně v ději objevují: přitom v případě prvního výskytu musí v samotné knize pro srozumitelnost a plynulost být objasněno, o koho jde (a co v ději tedy vlastně dělá). Takže dohledat kohokoli mezi stovkami nepoužitelně seřazených postav prostě není možné.
V zájmu sebezáchovy jsem prolétla co nejrychleji, abych se neutopila v dlouhatánském nepříliš zdařile provedeném románovém textu (někdy opravdu divná vyjadřování autorky/překladatele: "téhož dne, o něco později" - v přísně chronologickém vyprávění toto není třeba vůbec, a když už, tak lépe "později téhož dne" a nenavyšovat zbytečně délku textu; o tom, že občas zůstalo i v překladu jméno Elisabeth ani nemluvě). Lepší vhled umožní snad závěrečná stručná chronologie týkající se doby života titulní postavy, jinak jsem se moc nevzdělala.
Opět skvělá kniha od Alison Weirové. Weirové není co vytknout. Napsala to poutavě.
Ale překladatel nic moc. Čtení mi kazilo sousloví "pracovat k porodu", bylo to tam několikrát. Vadilo mi, že sestra byla označena za švagrovou. A takových věcí tam bylo víc. Myslím, že překladatel, to trochu pokazil.
Koupila jsem si e-knihu a dožralo mě, že rodokmen byl tak malý, že nešel přečíst ani lupou.
Jsem na tom podobně jako čtenářka lapagerie. Do děje jsem se nemohla začíst, vžít. Celkově mě kniha nudila a ke konci jsem i dost přeskakovala. Nevím, zda je to tím, že znám anglické dějiny poměrně dobře, čili většina napsaného pro mě nebyla překvapením, anebo překladatel?? nedokázal dát do děje potřebný entuziasmus, neboť čtení předchozí série mě bavilo.
Úžasné čtení, Weirová opět nezklamala a vyvedla mě ze čtecí krize. Tahle část anglických dějin před nástupem Jindřicha VIII. pro mě byla docela nepřehledná a tato kniha mi ji pomohla pochopit.
Moje první kniha od autorky, k níž mě dovedla letošní čtenářská výzva.
Bylo to jistě zajímavé čtení, zejména pokud opravdu lze věřit tomu, že Alison Weir má silný základ v znalostech dějin Anglie a historické reálie jsou tedy věrně popsány. Tím mám na mysli nejen všeobecně známé věci, jako kdo byl čí syn nebo kdo kdy za co válčil, ale také dějiny každodennosti.
S Alžbětou prožíváme celý románově zpracovaný život. Přesto, že kniha je tak dlouhá a nabitá informacemi, nemám pocit, že bych Alžbětu důkladně poznala. Jako kdyby nám byla stále servírována její oficiální tvář, nikoliv soukromá. Což je škoda.
Co mi opravdu hodně vadilo byly chyby v textu. Na jednom místě je chyba v letopočtu, na jiném místě hovoří Richard o svém švagrovi, ale nazývá ho zetěm. Příliš mnoho věcí tam bylo označeno přídomkem "skvělý". Měla skvělé šaty, procházel skvělý průvod apod. Otázka úrovně překladu je asi na místě - viz. komentář od fénix56. Nevím, jestli je to dáno originálním textem, nebo je překlad tak mizerný, ale právě kostrbatost některých vět a chyby v textu v mých očích snížilo hodnocení ze 3 hvězd na 2.
Dále mi vadilo časté přejmenovávání postav - jen jsem si zvykla, že se o někom mluví jako o "Frantovi", tak se mu na další stránce najednou začalo říkat vévoda odněkud. Už tak pro mě bylo obtížné zorientovat se v postavách a tohle mě mátlo ještě více.
Zase velmi povedená kniha. Čtenář se vžije do hlavni postavy a prožívá s ní všechny strasti, obavy, ale i radosti. Autorka nás dokonale vtáhne do děje.
Tak jak jsem se na knihu těšila, odkládám ji nedočtenou. Pravděpodobně je to nevhodným překladem. Kromě toho, že jsem některým krkolomným větám vůbec neporozuměla, vytáčelo mne například neustále pojmenovávání dvou babiček Alžběty: Jacquetty Lucemburské, hraběnky z Rivers jako bába Riversová nebo vévodkyně Cecílie Nevilleové jako bába z Yorku. Byly to šlechtičny, matky krále a královny. A taky babičky, ale ne nějaké báby.....
Tuhle autorku mám opravdu ráda. Její biografické série o jsou opravdu luxusní a čtu je opakovaně. Ale z Alžběty z Yorku mám takový rozpačitý pocit. Její životní příběh je opravdu vzrušující, ale z knížky to nějak nesálá. Děj uplývá bez větších vzruchů, ačkoliv situací, kdy to opravdu muselo být hodně adrenalinové, je v příběhu dost a dost. A nevcítila jsem se ani do Alžběty, zůstala mi pořád uzavřená. Tak nevím, kde se stala chyba. Možná je to tím překladem, jak píšou ostatní? Je pravda, že jsem sem tam narazila na záměnu jména či věty, které mi nedávaly smysl. A na některé pojmy jsem musela hledat na googlu (např. kleprlík, kortukát). V každém případě jsem ráda, že jsem měla knížku půjčenou z knihovny. Na rozdíl od jiných děl autorky si tuhle kupovat nebudu.
Všechny knihy od Alison Weirové mají v mé knihovně to nejlepší místo,jako třeba krásný obraz na stěně.Ovšem v této knize se mě zdálo že mnohé stránky jako by se vytrácely a děj byl pozměněn nebo krácen.Možná to bylo překladem to nevím,ale často jsem se třeba vracela o stránku abych porozuměla.Konkurentka paní Weirové P. Gregory rozložila jednotlivé postavy do více knih a děj tím obohatila.Jinak knize nelze nic vytknout.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Kateřina Aragonská: Pravá královna |
| 2017 | Anna Boleynová – Králova posedlost |
| 2009 | Šest žen Jindřicha VIII. |
| 2011 | Princezna Alžběta |
| 2011 | Nevinná zrádkyně |
Od Alison Weir jsem přečetla již několik knih, a tak mohu směle říct, že je vždy sázkou na jistotu :) Kombinace románu a naučné literatury psaná opravdu tak, že upoutá čtenářovu pozornost první kapitolou a nepustí až do posledních vět.
O Alžbětě jsem toho moc nevěděla, přiznám se, že mou pozornost poutal hlavně její syn Jindřich VIII a jeho šest žen. Nicméně jsem ráda, že jsem tuto "mezeru" v historických souvislostech doplnila.
Doporučuji rozhodně všem, je o co stát :)