Alžírské arabesky
Štěpán Kučera
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523120/bmid_alzirske-arabesky-650e7febdfbcf.jpg
4
13
13
Když autor pobýval v Alžíru, kde se chystal k vydání jeho román Největší lekce dona Quijota, napsal tam Alžírské arabesky. Nápaditě i zábavně v nich krouží na pomezí cestopisné reportáže, autofikce a beletrie, inspiraci našel také v orálním vypravěčství. K rozhovorům s tamními obyvateli přidává i mikropovídky a črty, písňové texty či úryvky z knih. Mozaiku spojuje téma jednoho města, v němž autor ohledává alžírskou společnost a kulturu. Představuje různá období, od pravěkých jeskynních maleb v pohoří Tassili, přes berberskou a arabskou tradici, éru osmanské a později francouzské nadvlády, až k formování alžírského „multikulturního“ národa. Spadají sem i dvě bolestné události 20. století — válka za nezávislost a válka občanská. Kučera si všímá i současných problémů: sociální a genderové nerovnosti, environmentálních otázek či vlivu náboženství, tedy témat, která rezonují také v českém prostředí. Díky pohledu zdálky zahlédneme v nečekaných souvislostech zblízka sami sebe.... celý text
Přidat komentář
Knih o Alžírsku v češtině je jako šafránu (a z toho dost už velmi staršího data) takže jakožto žena Kabylce a matka napůl Kabylce a napůl Valacha :-D jsem tuto hned měla v hledáčku. Není to klasický cestopis, spíš útržky rozhovorů, myšlenek, sem tam i nějaká báseň, za mě moc hezké a ač nějaké informace o občanské válce v 90.letech mám tak mi to dalo i odpovědi na to, proč mnohá místa i teď v míru zůstala "zakonzervovaná" a prakticky tam třeba neuvidíte ženu kouřit cigaretu. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že jsem se oblékala stejně jako v Evropě a nikdy nebyl problém a za turistku byli všude rádi, ale co se týče vízové politiky, služeb či hotelů tak bohužel (nebo bohudík? Protože masová turistika taky nemusí být jen pozitivní) příliš tourist-friendly není...Zajímavostí třeba je, že autor chtěl s sebou vzít i fotografku, ale ta nedostala víza, země paradoxů prostě.
Záznamy na pomezí reality a snu z autorova pobytu v Alžíru. Poetické záznamy, nečekaná setkání, překlady básní i místní anekdoty. I přes ten poetický tón občas probleskne leckdy tíživá realita současného Alžíru. Zároveň je v těch textech a situacích i něco lehkovážného a bezstarostného. Někdy se autor, zřejmě pod dojmem celkové zjitřenosti dojmů, nevyhne ani čirému pábitelství. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Projekt Gilgameš |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2016 |  Jidáš byl Ufon...a jiné příběhy |
| 2021 | Největší lekce dona Quijota |
| 2022 | Gablonz / Jablonec |
Alžírské arabesky Štěpána Kučery (autora románu Největší lekce Dona Quijota) jsou směsicí jeho dojmů, útržků rozhovorů, malých ukázek z knih a zamyšlení při jeho pobytu v Alžírsku, kde také svůj román představoval.
Za mě super počin, je tam trošku cestopisu, trošku historie, trošku současnosti, místní flóry a fauny, do toho trochu autobiografie, literatury a poetiky. Autor sám přiznává, že se setkával hlavně s intelektuály, přednášel na tamní univerzitě, takže obrázek celé země není úplně komplexní, ale vlastně mi to vůbec nevadí, podívat se na Alžírsko očima člověka s otevřenou myslí a také z literárního hlediska.
Alžírské arabesky jsou zajímavou poetickou mozaikou o zemi, o které se v nějakém jiném kontextu mimo konflikty a ropu moc nemluví, takže za mě palec nahoru. :-)
"Je psaní románů něco jiného než marnivá snaha přičinit svůj zářez na futro brány věčnosti?"
"Náš dům je zelený. Je uzavřený mocí Boží a otevírá se železem. Hádej, co to je?"
"Zelená je barva islámu... Takže je to svatá válka proti nevěřícím?"
"Těsně vedle. Je to meloun."
"Myslet na environmentální témata znamená myslet na druhé, a myslet na druhé nemůže člověk, který má sám hlad."
"Cizinec vidí to, co je připravený vidět, a obraz cizího města se tak možná stává spíš cizincovým autoportrétem."