Alžírské arabesky recenze
Štěpán Kučera
Když autor pobýval v Alžíru, kde se chystal k vydání jeho román Největší lekce dona Quijota, napsal tam Alžírské arabesky. Nápaditě i zábavně v nich krouží na pomezí cestopisné reportáže, autofikce a beletrie, inspiraci našel také v orálním vypravěčství. K rozhovorům s tamními obyvateli přidává i mikropovídky a črty, písňové texty či úryvky z knih. Mozaiku spojuje téma jednoho města, v němž autor ohledává alžírskou společnost a kulturu. Představuje různá období, od pravěkých jeskynních maleb v pohoří Tassili, přes berberskou a arabskou tradici, éru osmanské a později francouzské nadvlády, až k formování alžírského „multikulturního“ národa. Spadají sem i dvě bolestné události 20. století — válka za nezávislost a válka občanská. Kučera si všímá i současných problémů: sociální a genderové nerovnosti, environmentálních otázek či vlivu náboženství, tedy témat, která rezonují také v českém prostředí. Díky pohledu zdálky zahlédneme v nečekaných souvislostech zblízka sami sebe.... celý text
- O propastech mezi kontinenty i živočišnými druhy / Jan Lukavec, Kulturní magazín UNI
- Až se znovu naučíme jazyk zvířat / Marek Toman, iLiteratura.cz
Autorovy další knížky
2019 | Projekt Gilgameš |
2024 | Osiřelo dítě |
2016 | Jidáš byl Ufon...a jiné příběhy |
2021 | Největší lekce dona Quijota |
2022 | Gablonz / Jablonec |