Ambasadov
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119457/bmid_ambasadov-fsE-119457.jpg
4
106
106
Ambasadov: město protikladů na samém okraji vesmíru. Avice je immernautka, cestovatelka immerem, mořem mezihvězdného prostoru a času mimo každodennost, která se nyní vrátila na svou rodnou planetu. Na Ariece lidé nejsou jediní zástupci inteligentního života a s domorodci, záhadnými Hostiteli, kteří neumějí lhát, má právě Avice jistou zvláštní vazbu. Jazykem Ariekanů je schopna mluvit pouze nepočetná skupina jedinečných lidských Ambasadorů, kteří tak propojují obě společenství. Nyní však na Arieku přiletěl nepředstavitelný nový Ambasador… a když promluví, všechno se rázem mění. Ambasadovu hrozí katastrofa. Avice ví, že jim nezbývá jiná naděje, než aby promluvila přímo s nelidskými Hostiteli. A to je nemožné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Laser-books (Laser)Originální název:
Embassytown, 2011
více info...
Přidat komentář
Narkokracie jazyka. Moje první kniha od China Miévilleho a přiznávám se, že je to fakt weird. Má to pomalejší začátek (až moc mi to zavánělo ukázkovým začátkem po absolvování kurzu tvůrčího psaní), ale pak se to rozjede a čeká vás jeden zvrat za druhým. Do poslední chvíle nevíte, jak to skončí a co se ještě dozvíte... Motiv duet je tu zpracován o dost líp než v Prstenci singularity od Paula Moelka.
Po přečtení Krakena jsem se opět vrátil k první knize od autora, kterou jsem začal číst – k Ambasadovu. A ano, opět jsem měl co dělat, abych knihu dočetl do konce. Mělo to momenty, kdy to fakt nešlo.
Ambasadov je na první dobrou svým nápadem neskutečně originální sci-fi. Otvírá tu tezi setkání s mimozemskou civilizací, se kterou je možnost komunikovat formou jazyku, který je odlišný od toho, jak jej známe my. Podobný námět jsem zažil ve filmu Příchozí, kde jsem byl fascinován myšlenkou, kterou autoři poměrně vstřícně předkládali divákovi. China Miéville to ale vstřícně rozhodně nedělá. Ten tu rozhodně nemá snahu čtenářovi něco usnadnit, ba naopak.
Nakonec jsem měl co dělat, abych knihu dočetl do konce. Jsou tu momenty, mnohdy i více stránkové, které popisují něco, co se nedá logicky ani uchopit. I po druhé knize jsem přesvědčen, že autor si něco šlehne a začne psát, jinak si to nedokážu vysvětlit. Na rozdíl od Ambasadova je tu těch filozofických, teologických a celkově abstraktních textů o mnoho víc. Klobouk dolů překladateli, který si tady s tím textem musel dát strašnou práci. Já ale bohužel nemůžu jinak, než ubrat jednu hvězdičku. Kraken byl při čtení o chlup snesitelnější.
Po 11 letech od hrozného Krakena jsem se odhodal vrátit k jeho tvorbě (pomohlo tomu i že to měli za 49,- v Levných knihách)
Tohle je asi nejvíc sci-fi ze všech jeho knih, ale stále ne úplné sci-fi. Ze začátku mě to bavilo, hlavně fakt propracovaný popis unikátního jazyka mimozemské rasy. Bohužel to rychle rozbředlo v politikaření a chaotické násilnosti v ulicích, kdy jsem se přestal orientovat, kdo je s kým a proti komu, a druhou půlku jsem dočetl se sebezapřením.
Takže další jeho nepřečtené knihy už doplňovat nebudu (ale není moc co, vypadá to, že si dává od psaní dlouhou pauzu)
Ambasadov je něco jako filosofická prohlídka abstraktního světa kaleidoskopem. To poslední slovíčko je na pravém místě, svět můžete totiž v průběhu knihy vnímat několika dost rozdílnými úhly pohledu, i když naprostá většina z nich nehraje zrovna veselými barvami. Místy depresivní a dovolím si tvrdit, že i zběhlým čtenářem ne úplně lehce pochopitelné pasáže k tomu celku tak nějak patří. Na konci na vás nečeká žádný ohňostroj, jen pokračování vyvrcholení atmosférického posunu stránku po stránce. Zajímavá záležitost, ale ne tak oslnivá jako většina Miévillovy tvorby.
Když mi zbývalo posledních 70-80 stran, tak jsem knihu odložila, už to nějak nešlo. Trvalo snad 6 měsíců, než jsem se k ní zase odhodlala.
New weird a ta kniha je fakt divná, hlavně právě ten konec (ta první část byla ještě celkem Ok). Už jsem moc nepobírala, o čem to vlastně je (a to se považuji za lingvistu).
Zajímalo by mě, jak někoho takové věci vůbec napadnou a ještě to dokáže sepsat.
A jinak klobouček překladateli, to musely být těžce vydělané peníze :-)
Četl jsem to v roce 2014, a ačkoliv mě to moc nebavilo, stejně se k tomu v myšlenkách vracím ještě dneska. Tohle je těžká kniha, sci-fi v takové té míře cizosti, že zpočátku má člověk problém vůbec pochopit o čem je řeč. Ten typický problém, že chcete-li popsat něco dostatečně cizího, nikdo to nepochopí, protože je to cizí a nesdílí naše human universals.
Později je to v podstatě filozofická meditace o vědomí, podaná formou příběhu, kde hlavní postavu hraje jazyk mimozemšťanů. Někteří to označují jako knihu existující ve svém vlastním žánru language-punk. A to je to k čemu se s odstupem času vracím. Protože ač se to možná zdá jen jako cool námět sci-fi knihy, tak to na člověka vykukuje všude možně od AI po matematiku (mathematics is the domain of all formal languages).
S tím jak stárnu zjišťuji, že to nebyla jen hříčka, ale fakt filozofické zamyšlení nad podstatou vědomí, zachycující několik současných proudů názorů na to.
Na závěr easter egg ocenitelný jen asi lidma co to četli: https://youtu.be/4TV_128Fz2g?list=RDMM&;t=151
Uvod fajn, potom vata az to cca jednej tretiny, knizka sa rozbieha az potom. Uzasna obrazotvornost Arieckeho biotechu, mozno ako Zergovia zo Starcraftu. Skvely napad s immerom. Skvely napad s Jazykom. Skvely preklad. Zaver velmi zaujimavy. Horsie ako Perdido ale lepsie ako Jazva.
Rauš jenom ze slov - tak to se opravdu může stát jenom v knize od Miévilleho.
Mám stejný pocit jako aquarius555.První pulka je fajn, ale ač je China muj nejoblíbenější autor, tak tuto knihu jsem nedočetl.Posledních cca 80 stran už byl nesmysl a to se bavíme o weird fiction.
Začátek mě neskutečně bavil - obrazy z planety Arieka, představování všech jejích podivností a zvláštních obyvatel. China opravdu nejede v zajetých sci-fi klišé a jeho svět je rozmanitější a nápaditější, než drtivá většina toho co jste kdy četli. Líbilo se mi, že čtenáře nechává na začátku trochu tápat a smysl všeho co popisuje, odtajňuje postupně. Zaměřuje se navíc na jazyk způsobem, který se od našeho vnímání světa dost liší a je neskutečně zajímavý.
Jak se v knize zorientujete a příběh se rozjede, dostane vše relativně rychlý spád. Možná až moc, oproti pomalejšímu začátku. Závěrečné vyústění už bylo celkem crazy a za mě ne úplně věrohodné..
Celkově ale určitě převažují pozitiva i přesto, že kvalit Nádraží Perdido nebo Jizvy Ambasadov nedosáhl.
Velmi originální a myšlenkově podnětná sci-fi. Scifisté obvykle hledají inspiraci pro své spekulkativní vize v technice a přírodních vědách; Mieville ji našel v lingvistice. Nápad, který tu rozvíjí, je zcela ojedinělý, provedení je typicky mievillovské, tj. stylisticky podmanivé, ale ke čtenáři dost náročné. China má zkrátka rád, když čtenáři není vždy tak docela jasné, co se děje; zákonitosti fiktivního světa i lingivistické zvláštnosti, kolem níž se točí zápletka, se tu odhalují postupně, není tu žádné příhodné exposé, které by hned na začátku připravilo čtenáře na to, co ho čeká. Pokud to však čtenář akceptuje, bude bohatě odměněn.
Zpočátku zaujme popisem naprosto bizarního a fantaskního světa, aby dané zápletky nebylo náležitě využito. Problematika řeči ve sci-fi díle je hodně originální a trochu připomene nedávný film Příchozí. Myšlenka, že právě jazyk určuje to, jak vnímáme svět a co je pro nás skutečné, je odrazem mnoha filosofických tezí ohledně role jazyka v lidské existenci. I samotný příběh je poměrně zajímavý, plný zvratů a zajímavých postav. Přesto není druhá polovina knihy tak úderná a pozornost čtenáře trochu ztrácí...
Tak tato kniha se mi bude velice těžce hodnotit.
Osobně jsem se těšil na to, až si po dlouhé době najdu čas ponořit se do tvorby pana Miévilla, a nebyl jsem zklamán. První čtvrtinu knihy jsem si jen užíval jedinečnost a neotřelost prostředí, nápaditost světa a autorovu obrazotvornost.
Kolem 120 strany však toto prvotní omámení opadlo, a v mém podvědomí začal znít malinký hlas kritiky. Naštěstí pro knihu se přibližně ve stejnou chvíli její zaměření přesunulo na Jazyk, jeho neobvyklá struktura a děj točící se kolem jeho užívání. Pro člověka, který se o cizí jazyky zajímá to byly fascinující, a do značné míry myšlenky probouzející stránky. Ale i toto kouzlo časem odeznělo.
Přibližně ve třetí čtvrtině se začal projevovat skutečný děj knihy. Mezi všemi tématy a inspiracemi jsem se nejvíc nedokázal zbavit myšlenky Britské kolonizace a vykořisťování. Bohužel pro knihu se právě v tuto chvíli její struktura pro mě začala rozpadat. Nově nastavený středobod děje nedokázal udržet mou pozornost. Pomalu ale jistě ji začal okupovat onen kritický hlas, který předchozí části dokázali přehlušit.
Závěrečných pár desítek stran je chvíle, kdy mě kniha zcela ztratila. Jednání postav mi přišlo až příliš neorganické a místy nelogicky prkenné. Postavy s přestali přizpůsobovat ději, naopak děj se začal přizpůsobovat postavám.
Ambasadov je fascinující kniha, která jde jen velice těžce charakterizovat. Nedokážu si představit jak bych ji popsal někomu, kdo by o ni měl zájem. Přesto má své jednoznačné literární kvality, tak jako mnoho jiných autorových knih.
Pokud se odvážíte toto dílo otevřít, bude pro vás jeho čtení hlubokým zážitkem. Může se ale stát, že podobně jako u mně, vás jeho konec nenaplní tak, jak by jste čekali.
5* za posúvanie hraníc vedecko-fantastickej literatúry
5* za nápady, ktoré ešte nikdy nikomu nenapadli, za mimozemšťanov, ktorí nie sú len tisíckrát prevarené klišé a za vesmír, ktorý nie je len obligátne nekonečné čierno a kde tu hviezda
5* za atmosféru tiahnucu sa knihou ako hustá hmla, z ktorej na vás občas vyskočí kus niečoho, čo podľa obrysu odhadujete buď na nejaký bizarný organický stroj alebo nemecké slovíčko (každopádne niečo, čo by ste nechceli stretnúť v noci na ulici bez ozbrojeného sprievodu)
5* za to, že neviem či ma viac fascinovali domy s vnútornosťami alebo kabelky bez nich.
2* za krkolomný štýl. Proste čítať Mievillove vety je pre mňa ako očami prehĺtať niečo hranaté. Kým postavy sedia a rozprávajú sa, je to ok, ale akonáhle sa začne niečo diať akčné, stáva sa pre mňa z textu nestráviteľná zmäť viet. Ale beriem to tak, že chalan tak proste píše a mne nezostáva nič iné ako prijať to ako ta dívka, které bylo ublíženo ve tmě a snědla, co jí bylo dáno.
3* za spracovanie, hlavne od polovice sa príbeh začne tak trochu rozpadať
1* za to, že som mala robiť dačo úplne iné, a nie sa zapodievať čítaním
.....a nie je to pre každého
Miéville je můj oblíbený spisovatel, knihu jsem si vzal ke čtení jako sázku na jistotu. Ale narazil jsem, na začátku jsem moc nechápal, o čem je řeč, asi 4x jsem nad knihou usnul (čtu si po obědě) a v 1/5 jsem si říkal, že si na Vánoce vezmu nějaké zajímavější čtení. Pak jsem si přečetl komentáře na Databázi knih, a řekl si, že zkusím pokračovat. A nelitoval jsem, kniha rozhodně za přečtení stojí, i když na rozdíl o jiných děl autora je na počátku trochu nepochopitelná i málo dějová.
V druhej polovici sa to autorovi úplne rozpadne, akoby mu došiel dych, kapitoly pôsobia len ako sumáre, zhrnutia deja, nie ako plynulé rozprávanie. Teda ono to tak bolo aj predtým, ale keďže táto časť bola do veľkej miery spomienková, nevadilo to. Navyše ten príšerný štýl... Mieville nevie napísať: "prešli sme okolo vysokého stromu", on to musí napísať "prešli sme okolo čohosi mohutného, vysokého: strom". Táto kniha strašne koktá. Ináč myšlienkovo veľmi podnetné.
Toto je po Krakenovi druhá Miévillova kniha, kterou jsem četl. Jako taková je poměrně těžko stravitelná (hlavně zpočátku - ale takový je už autorův rukopis), avšak na druhou stranu, pokud se tím člověk nenechá odradit, kniha ho uchvátí svou inovativností a originalitou (narkokracie řeči - už jen ten pojem samotný!). Stručně řečeno - náročnější SF dílo pro náročnější čtenáře.
Wiki vsuvka: “Ve svém pozdním díle „Filosofická zkoumání“ však [Ludwig Wittgenstein] otevřel novou oblast zkoumání, totiž řeč jako jistý druh jednání.”
Složité téma, které musí potěšit každého, koho někdy zaujala filosofie jazyka. A navíc hlavní HRDINKA, kterou China napsal dobře. Není vševědoucí. Je omezená ve svém pohledu a něco si ještě nechává pro sebe. Přes veškerou podivnost je uvěřitelná. Zároveň dobře ilustruje propast, která je mezi původními obyvateli oné zvláštní planety a lidmi. Propast vzniká i mezi námi a vypravěčkou a čtenář se dostává do podobně nesnadné pozice jako fikční postavy.
Děj se točí kolem několika bojů. S tradicí, jedinečností, se závislostí různého druhu, o sebe sama, o přežití (pro někoho možná i o dočtení)...
Je fajn občas knihu zaklapnout a fakt se zamyslet, co to vlastně teď přečetl a proč je pro postavy tak zásadní, aby to říkaly nebo dělaly, nebo co mají za problém. Jinak může čtenář z vlastní lenosti sklouznout k šolíchání po povrchu a nudě.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Ambasadov je ten typ knihy, která svoje tajemství nenabízí zadarmo. Čtenář si ho musí vysoustředit a sám z textu vypřemýšlet. Celé je to v podstatě o pozvolném rozklíčování určitého, autorem domyšleného a vynalézavého konceptu myšlení. O setkání s takovým myšlením. Někoho tenhle způsob vyprávění mine, jiného naopak strhne - patřím k té druhé partě.
Navzdory tomu, kniha je příliš dlouhá, často čtenáři odpírá klasický narativní cukřík. To, co nabízí, je zejména široký prostor pro vlastní uvažování v čase, kdy ji právě nečteme. A to si myslím i přes to, že je plná barevných a barvitých nápadů.