Americké chutě

19.05.2022

Kedže niekto tu už vyspoileroval celý príbeh ja to robiť nebudem ) , len podotknem že Carol opäť nesklamala.To čo na začiatku vyzerá ako banálny milostný trojuholník vystrihnutý z červenej knižnice sa pomaly mení na čoraz viac a viac surealistickú grotesku pripominajúcu niektoré Bunuelove filmy, inak obsahuje všetky Oatesovej propriety a prísady , napr. nechýba symbolicky opakujúca sa tá istá scéna raz s dcérou hlavného hrdinu a potom s jeho novou manželkou. Túto knihu netreba brať vážne. Carol si v nej vystrelila z mainstremových klišovitých pokryteckých hlúpych príbehov o láske v manželstve aj mino neho. Jedine čo mi bráni napáliť štyri hviezdičky je fakt , že kniha je zbytočne dlhá ,bohužial obsahuje aj vatu a formát menšej novely by jej sadol oveľa viacej.

27.10.2021

(SPOILER) kdysi dávno jsme doma mívali zvířátko, které určitá jídla jedlo s chutí a odporem zároveň; cpalo se a zároveň u toho zhnuseně potřásalo hlavou. velmi podobný pocit mám při čtení více autorčiných knih. potěšení z jejího jazyka či příběhů se mi velmi často míchá s nevírou. mám ji ráda, ale často je to boj a někdy i hate-read.

taky vlastně nevím, jestli jsem četla stejný či jiný příběh, který Oatesová napsala. přišlo mi to jako vyprávění o narcistní paní, která neunese oslabení obdivu (a fyzické náklonnosti) ze strany svého manžela, promění se v monstrum a v potyčce s mužem se vážně zraní. a o jejím nemehloidním muži s dlouhodobě potlačenou sexualitou, kterého mi bylo nejdřív líto, ale který záhy začal vyznávat lásku a spát s manželčinými kamarádkami. a na závěr knihy byl rád, že žena zemřela. k tomu nepřeberné množství společenských setkání a poměrně nesnesitelného filosofování. taky bezelstného rasismu, třídních předsudků a jak je u Oatesové zvykem, i body shaming. nemám tušení, jaké mělo být poselství románu.

a netuším, nakolik jsou ty posledně zmíněné charakteristiky autorským záměrem a nakolik odrážejí autorčin vlastní charakter. plus mi nepřijde uvěřitelné, že tito lidé skutečně uvažují takovým způsobem, že jim slepená lízátka v krámě připomínají Laokóna a jeho syny, jak v knize říká jedna z postav. ale těžko říct, na rozdíl od JCO jsem v podobné komunitě nikdy nežila a nijak mě to nemrzí.

30.06.2021

Dlouho, během čtení, kdy jsem se do románu postupně dostával hlouběji a hlouběji, jsem přemýšlel, jak ho vlastně podchytit, popsat, vystihnout. Nakonec mi došlo, že Americké chutě vlastně nevypráví něco, ale o něčem. Nevypráví příběh lidí, ale vypráví o lidech, o době, v níž příběh vznikl, o situacích a postojích k nim. Ta kniha není ani tak o zápletce, o vedení určité vyprávěcí linie z jednoho bodu k bodu druhému, ale o prostoru, jímž tam linie vede a jeho konotacích a vzájemném působení. Není to kniha ani tak o činech, jako o myšlenkách o nich. V každém případě je to zvláštní kniha. Trvalo mi, než jsem do ní pronikl a nechal se strhnout, ale posledních sto stran už jsem nechtěl přestat číst. Je to kniha, do níž jsem se ponořil a plynul společně s tím, co jsem četl, přemýšlel o tom, jako bych byl součástí daných myšlenek, rozhovorů a reakcí. Zatím každá kniha JCO, co jsem četl, byla úplně jiná. Což mi přijde hodně fajn. 3,5*