Americké psycho
Bret Easton Ellis
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/8124/bmid_americke-psycho-PU4-8124.jpg
4
279
279
Kultovní román, jež autora proslavil po celém světě. Americké psycho je fiktivní zpovědí Patricka Batemana, bohatého newyorského mladíka z řad takzvaných „yuppies“, který se v honbě za novými prožitky stává brutálním masovým vrahem. Ellis v knize nejmenšího detailu popisuje nejen Batemanovy konzumní obsese (návštěvy drahých restaurací a barů, fitcenter, závislost na drogách, hudebních hitech či slaboduchých televizních talk show atd.), ale i násilné, neobyčejně brutální scény mučení a vražd. Nepochopení, že nejde o realistickou výpověď, ale o ostrou satiru na konzumní atmosféru 80. let, vedlo k ostrým útokům na knihu, kterou ve Spojených státech řada velkých knihkupectví odmítlo prodávat.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2007 , XYZ (ČR)Originální název:
American Psycho, 1991
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
zvládnout smazat opalcovaný komentář není problém, druhý pokus
Jak dlouho jsem to čet? Rok? Déle? O knize to neříká nic, to má co dělat s mým způsobem čtení.
Můj třetí Ellis, třetí Ellis i chronologicky. Tentokrát ale k prcání (to slovo je naprosto na místě) a prázdnu přidává galony krve, nechutnosti, fatální absenci lidství, přivírám oči, cítím to velmi fyzicky. Reklamní katalog zacákaný krví. Asi ani v nejmenším jsem si neuměl představit, jak moc zlý Ellis bude.
„Takhle je totiž můj svět, můj svět, uspořádán“
„Neznám žádnou… alternativu“
„Stojí mě ohromné úsilí, než zvítězím nad nutkavou potřebou začít si bušit do obličeje“
„Nikdo…by…se…nestaral“
„Když spolu dva lidi chodí, jsou vůbec přitom spolu? Vidí toho druhého?“
„Měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím“
„Lidé prostě…mizí“
„… jsem na zeď v obývacím pokoji táflovanou bílou hovězí kůží nadrápal VRÁTIL JSEM SE“
„Já bych si ji našel“
„Proste pro mě…zas tolik neznamenáš“
„Jsem dosud v kontaktu se svým lidstvím“
„Připomínám si, že ta věc, ta holka, to maso, je pouhé nic, pouhý odpad“
„Vím, že můj život bude hrozně prázdný…když v něm nebudeš ty“
„Neexistují už pro mě žádné zábrany“
„Má před sebou celý život (alespoň pokud na mě znovu nenarazí)“
„Jenom bych chtěl…hrát dál“
„To mě…na chvílí uklidní“
„Prostě se to tak stalo“
Já jsem zlo? Ty jsi zlo?
Hranici dobra a zla nakonec ještě nemám zcela setřenou. To mě na chvíli uklidní.
Je filmová adaptace tak krotká, jak si pamatuju? Pochopil jsem to? Pomohlo by to zkusit znova? A je to důležité? V knihovně už čeká Glamorama a Království bukkake, bude mi to trvat, těším se. Mám rád Ellise. Ztratím se tady.
Brutality mám v knihách ráda, ale tohle je kniha zcela ojedinělá. Někdy může působit nudně, zdlouhavé popisy např. Patrikova bydlení, co vše používá na péči o pleť, jak chodí do posilovny, pokaždé když je se svými přáteli, tak popisy toho, co mají na sobě a hlavně jaké značky. Takový snob. A pak prostě najednou popis jak brutálně zavraždí bezdomovce třeba. Násilnosti se stupňují, ale stále jsou prokládány popisy, třeba i rozbory alb některých hudebníků. Jenže bez těch popisů, jen násilnosti, by to prostě nebylo ono, patří to k vykreslení života hlavního hrdiny. Film neznám, ale velmi se na něj těším.
Hlavní hrdina Pat má zdánlivě vše, co si dnešní mladý muž může přát. Krásnou přítelkyni, nespočet milenek, vypracované tělo, spoustu peněz a také jeden trochu podivný koníček, mučení a vraždění žen. Jenže i přes to Pat tuší, že je s ním něco v nepořádku. Že svět kolem něj je prázdný, nudný, ubíjející, plný banálních keců o tom, kdo má co na sobě a kde mají ten nejlepší dresing na vařeného humra. Svět hlavního hrdiny je plný zaměnitelných lidí, kdy si jsou všichni tak podobní, že je těžké jednotlivé postavy od sebe odlišit. Zároveň je obtížné vůbec někomu něco sdělit, však všichni jsou zahleděni hlavně jen a jen do sebe. Výbuchy násilí jsou tak to jediné, co dokáže v Patovi probudit něco, co vzdáleně připomíná pocity a emoce. Americké psycho je kniha do značné míry nudná, ale nudná záměrně. Zkouší čtenářovu trpělivost vršením všemožných banalit, znechucuje detailními popisy mučení, umrtvuje svým chladem a odstupem. Pokud však čtenář vytrvá, bude odměněn. Odměněn sžíravým a přesným popisem toho, jak dnešní konzumní doba křivý charakter. Kdy psychopatologie a sociopatie nejsou excesem proti normálu, ale naopak se stávají novou normou, logickým vyústěním toho, jak dnešní společnost funguje.
Wow.
Takže.
Kde začít...
V knize se seznamujeme s Patrickem Batemanem, mladým uhlazeným mužem, který pracuje na Wall Street. Typický yuppík - úchvatný vzhled, přepychový byt, spousta peněz, které ani neví, za co utratit (Co třeba za italské bronzové a mramorové busty z 18. století? Nebo jen za peněženku z gazelí kůže?).
PB je ale naprostý sadistický psychopat a narcis. Jeho život jsou módní značky, luxusní podniky, drahá jídla a pití, hudba, filmy na půjčených videokazetách. Bere lidi okolo sebe jako pouhé objekty. Nic ho neuspokojí, ani věci, ani ženy, ani drogy, nic. Takže vyhledává nové zážitky - zabíjí lidi zvlášť krutými způsoby, v nichž figurují nůžky na manikúru, nervový plyn, pistole na nastřelování hřebíků apod.
Tahle kniha je o mučení. Autor nás mučí a nudí sáhodlouhými popisy postav (co mají na sobě) a věcí (jaké má stereo vlastnosti), nudnými rozhovory (např. o tom, jestli se k byznys obleku mohou nosit argylové ponožky či jaký je rozdíl mezi minerální a pramenitou vodou), protagonistovo přemítání o ničem. Častokrát jsem si říkal, proč je kniha takový kult. Jako čtenář se prodíráte pojednáními o módě, americké kuchyni, tehdejší hudební a filmové produkci apod. Jste tím úplně zahlceni. Jak kdybyste si listovali v nějakém katalogu. Ale pak to přijde. Páni. Nejdřív v náznacích, pak velice, velice explicitně. Máloco mnou otřese, ale tak detailní popisy toho, co svým obětem Bateman dělá... několikrát jsem to musel odložit. Je to to nejdrsnější, s čím jsem se v literatuře setkal. Jak někdo může něco takového vymyslet? Nabarvené ptáče je oproti tomu sobotní ranní animáč. Tohle je pravý horor. Zapomeňte na zombíky či duchy, z tohohle vás bude mrazit až do morku kostí. Není to ale bezúčelná vraždící jízda. Dokonale to vykresluje odlidštěný konzumní svět Ameriky 80. let a ukazuje, kam až by to třeba mohlo dojít. Vždyť Bateman se sám několikrát přizná svým přátelům (?) k vraždám, ale oni to berou jako dobrý fór nebo ho vůbec neposlouchají.
Zarazilo mě ale, jak snadno tyto vraždy Batemanovi procházejí. Než se začne něco řešit, tak by se mrtvolami mohl naplnit jeden středně velký panelák.
Knihu jsem odkládal i kvůli poměrně těžkopádnému stylu, do četby jsem se musel často nutit. Ale nakonec jsem se vždycky vrátil, protože mě zajímalo, jestli ten magor Bateman dostane, co si zaslouží (zavřít na doživotí do konce života a zahodit klíč). A dostane? Kdo má pro strach uděláno a neotřesitelný žaludek, ať si to zjistí sám. Ale pozor, tohle fakt není pro slabé povahy.
Nic obsahově tak prázdného a zároveň zbytečně brutálního jsem nečetla.
To je asi to nejhezčí, co mohu o této knize napsat.
Nízké hodnocení není založeno jen na tomto. Postřehla jsem úmysl autora ukázat svět očima dobře společensky postaveného povrchního psychopata.
Přesto myslím, že nebylo třeba zacházet až do takových brutálních detailů vražd.
Později jsem začala postrádat logické souvislosti. Není možné, že by mu prošlo tolik vražd bez povšimnutí. A o konci se nemá moc mluvit.
Trochu černého humoru na závěr.
Kdybych měla dceru tak kapitolu "Oběd s Bethany" bych jí doporučila jako četbu před každým rande.
Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí.
Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie.
Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.
Knihu jsem četl v PDF na telefonu Samsung Galaxy s4 mini černé barvy, na nohou jsem měl modré plátěné tenisky z Lídlu s bílými šněrovadly, vyšisované skinny fit džíny z Cropu, bílé bavlněné triko z Decatlonu pokreslené fixami Centropen textile marker.
Milý deníčku, tato kniha je velmi brutální a nechutná. Dokonce i když odhlédnu od sadistických scén. Monotóní a neúnavné vypisovaní značek oblečení, techniky a podniků, spolu s copywriterskými rozhovory a soudy výborně vystihuje takovou tu popovou prázdnotu. Postavy jsou zaměnitelné, postradatelné a společně s předměty hodnocené co do množství, krásy, ceny atd. (Proto jsou tak snadno vražditelné)
Sledovat Patrickovo vyšinuté pachtění se za stále nepřicházejícím uspokojením - nebo čím - jsem si s mrazením užil. Zejména mě dostávaly rozhovory o cestování a oblékání, které vypadaly jako ukázky z katalogu a přitom šlo o přímé řeči. Boží. Osobní hudební soudy, které ale nepřekročily hranice korektní recenze. Boží. Patrickova opakovaná přiznání, kterých si nikdo nevšímá, stejně jako si nikdo vlastně nevšímá vražd. Boží. Je to celé o dospělácích žijících stylem dobře nakrmených miminek. Absence patosu a nostalgie - nebo jiných klišé psychologických románů - mi vyhovovala. Nesouhlasím s Patrickovým řešením :-D ale sakra, v tý knize to vypadá jako celkem pochopitelné východisko...
S Americkým psychem jsem se poprvé setkal ve formě filmu, ale už je to nějakou dobu, co jsem jej viděl, ale tak nějak jsem si většinu pamatoval, v paměťi mi uvízla hlavně scéna, kdy Batman pardon Bateman pronásleduje polonahou dívku s motorovkou, zakončenou efektním zabitím. I tak mě ale po celou dobu čtení bavila, pro svůj
styl s jakou je napsaná, s několika opravdu vtipnými dialogy, se jedná o ojedinělou knihu, která jde v mnoha scénách až za hranici detailních popisů brutality, sexu a sadomasochistickeho mučení žen. V tomto ohledu je to asi vůbec nejvíc, co jsem kde četl. Jednoznačně dílo na které se nezapomíná.
Pre mna je to jednoducho velmi zabavna kniha :D :D .. Som preto uchyl? Trosilililinku? :D Ja vlastne chcem len varovat prostrednictvom komentaru, ze skutocne je to neskutocne graficke a s filmom neporovnatelne...
Je to velmi grafické a zábavné. Jistě nejsem jediný, kdo Americké Psycho shledává jako skvělé satirické dílo. Filmovou adaptaci zbožňuju - je to film jisté dávky preciznosti - ale knihy jsem se trochu obával, protože jsem slyšel stížnosti na dlouhé nezábavné popisy oblečení jednotlivých postav. Nemám rád, když musím číst něco, co není nijak důležité a je to o to horší, čím víc toho je. Čím jsem však knihou prostupoval, tím více mě bavila. První kapitola neni nikterak úderná, ale s dalšími kapitolami kniha jen nabírá na kadenci výlevech Batemanovi vyjebanosti, u který jsem se zkrátka výborně bavil. Netrvalo dlouho a uznal jsem, že snad pokaždé, kdy knihu otevřu, tak se u ní rozesměju (převážně u konverzací).
Baví mě však samotný fakt, že Patrick Bateman je fyzicky dokonalej - perfektní kondice, neodolatelný odstín pleti, čistá pleť, ale psychicky je naprosto rozesranej.
Dobrý večer! Americké psycho je solidní nášvih do karantény. Pokud se mezi vámi nachází latentní psychopati, kteří si nejsou jistí svoji latentní psachopatózou, tak tohle je ideální kniha jak to odšpuntovat. Todle a Škromach u bazénku a YouTube kanál Andreje.
Ellis se s tím nemaže - film jsem viděl několikrát a dal jsem mu i zlatého pečiho na předávání Zlatých pečijů v roce 2000. Tehdá putoval zlatý peči za hlavní roli směrem k Christianu Baleovi.
Patrick Bateman je yupík z New Yorku z pozdních osmdesátek - New Order, Wall street, modelky, rolexky, solárka, fitka, koksík, diskotéky, sektetářky, walkmany a tak dále pana krále. A po večerech rozčtvrcuje lidi, vytrhává jim páteře, nahaní potkany do jejich vnitřnosti, pojídá čerstvě vykuchaný prostitutky a dává si krev místo šampaňského.
Zde bych rád podotkl, že brutalita knihy se nedá z filmem srovnat. To je jako srovnávat lívance a žárovky! A mezi tím vším řeší bílé odstíny vizitek, která kravata se nosí ke kšandám a další věci, který normálně řeším s klukama v kanclu já.
Za mne 10/10. Takovej Bruntál jsem teda nečekal.
Doslechl jsem se, že spolu s Trainspottingem a Klubem Rváčů, je Americké psycho jedním z velkých románů 90.let. První dva romány miluji, tak jsem se s nadšením pustil do Amerického psycha. Upřímně, je to neskutečná nuda. Popis se soustředí na myšlenkové pochody psychopata, který vnímá lidi pouze jako objekty a hodnotí jen jejich oblečení a společenské postavení, což není špatné, ale po delším čase to začne nudit. Vraždy zprvu jsou okrajovou částí knihy, pak se stávají ústředním motivem, jsou šokující, ale příběh nikam neposouvají. Kniha navíc neřeší, jak všechny morbidní vraždy hrdinovi procházejí, není vysvětlena jeho motivace (chápu, že je psychopat a nepotřebuje motivy) a kniha nemá žádné vyvrcholení, prostě zničehonic skončí.
Celkově jsem prostě zklamaný, pro mě to byl ztracený čas, asi ještě půjdu zkusit filmovou adaptaci.
Dostat se do prvni třetiny knihy bylo opravdu tezke. Autor nepíše knihu typickým stylem on ji píše jako psychopaticky vrah. Kdyz ji budete číst podruhé, zjistíte ze vsechno to zdlouhavé popisováni, je způsob jak hlavní postava přemýšlí a jak moc je psychicky “ujeta” . Tato kniha patří v mem zejbricku k nejbrutalnejsim knihám spolu s knihou “nabarvené ptáče”. Obe jsou unikátní jedinečná díla, pro specifické čtenáře.
Divná kniha na čtení, drtivá většina čtení je nuda, ale popis násilí, to je teda snad to nejbrutálnější co jsem kdy četl...
Nízké hodnocení není nějaké nepochopení autorovy kritiky tehdejší povrchní společnosti, ale samotného textu a příběhu. Příliš mnoho zbytečných postav, které akorát matou čtenáře a nejsou důležité, zbytečné výčty módních značek a typů sak. Příběh je ale hlavně nelogický a do čtení jsem se po prvních několika stránkách nutila. SPOILER: Jak to, že si nikdo nevšiml, že kolem Patricka Batemana mizí lidé? Jak to, že nikdo v domě, kde bydlel, nic nepostřehl (minimálně třeba zápach, podle toho, co se v knize píše, mu doma tlely mrtvoly)? Jak to, že zázračně unikne při honičce s policisty a jak to, že unikne taxikářovi, který odhalí, že je vrah? Jak to že si ničeho nevšimne jeho uklízečka a ani zaměstnanci čistírny, kam nosí zakrvácené oblečení a prostěradla?
Autor prostě ve snaze šokovat vršil psychovýjevy bez hlubšího významu. Je to jako knížka, kde chybí prvních a posledních 30 stran.
Medvědí službu dělá knize i překlad - Ústřední park (Central Park), magazín Trh marnosti (Vanity Fair), šaty od Valentina Couturea (čili šaty Valentino Couture, vysoká krejčovina známého návrháře, ne příjmení)...
Americké psycho som začal čítať po Kulhánkových knihách a ten skok bol neskutočný, je to jak intenzívne pozerať Trošku a potom trošku pozerať Spielberga.
No. Tady nějak fakt nevím, jak to pojmout. Napsaný to není zle, ale obsahově to je nesmysl, kterej neláká proniknout pod povrch, neláká uvažovat nad postavama a motivacema.Je to fakt jedna z mála knížek, kterou jsem NEDOČETLA, nejen proto, že jsem se nedokázala přenést přes ty odporné sadistické scény (a že já na papíře myslím snesu dost).
Neviděla jsem jedinej důvod, proč by mě to hnusné hovado mělo zajímat, neviděla jsem důvod, proč se zajímat, jak to s ním dopadne, neviděla jsem důvod, proč bych se měla snažit pochopit, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo. Možná kdyby to bylo postaveno z pohledu policie, která po tomhle monstru jde, ty dívky nachází a rozplétá možný motivace toho hnusnýho tvora, tak snad... ale být skoro svědkem těch sadistických úletů bylo nechutný, nevidět naději na zastavení a potrestání bylo hnusný. Kdyby ten tvor měl soupeře, kterej by po něm očividně šel, pak by to snad bylo čtitelný a dávalo by to knize nějakej děj a smysl. Ale takhle ne. Číst jen proto, abych viděla, jakou ještě větší odpornost to monstrum vymyslí, a jestli nakonec ráčí zasebevraždit sebe samo, nebo se bude dál rochnit ve svý nechutný hovadský existenci, to mě fakt nelákalo.
Rozumím, že to má být kritika prázdnoty, odtrženosti, zhůvěřilosti zbohatlíků... ale na mě to fakt nepůsobí uvěřitelně, ani jako fikce. To už mi mnohem snáze daří přijmout existenci Kingovy odvěké příšery podobě pavouka, co se mění na klauna, a požírá děti... Ale to hovado v Americkým psychu prostě nefunguje, je to odporná kreatura, která mě nedokázala zaujmout. Nicméně musím přiznat, že ta knížka je napsaná patrně docela dobře, jinak by mě tak nezhnusila a nevryla by se mi do hlavy. Nicméně do ruky už ji asi fakt nevezmu.
Najkrajšie na tejto knihe je, že si autor napísal to, čo chcel. To sa mi veľmi páči.
Kniha sama osebe je prázdna. Nemyslím, že je to nejaká "sociálna kritika", "kritika konzumu" alebo "kritika chlapcov z Wall street".
Mám pocit, že Bret si proste vymyslel chlapíka, ktorý bude zabíjať a jesť ženy, a predtým ich poriadne posexuje. A bude bohatý.
Lepšie napísané "kritiky" robí napríklad Palahniuk, ale aj tak mi táto kniha prirástla k srdcu. Vzhľadom na jej prázdnotu jej však šúpem to najhoršie možné hodnotenie.
To, že kniha i víc než dvacet let po svém vydání vzbuzuje kontroverzní reakce a výkřiky typu “nechutné, zvrhlé”, znamená, že jsme na tom pořád špatně, nebo možná spíš dobře. Ne že by to nebyla pravda, ale ta do očí bijící nadsázka, se kterou je kniha napsaná, dělá ze scén, kdy se Patrick hroutí z toho, že nemá nejlepší vizitku, nebo když zamýšlená vražda skončí vyznáním jeho známého, třeskutou, byť dost černou komedii (samozřejmě uznávám, humor je dost subjektivní), což pro mě kniha byla v první řadě. Samozřejmě se můžeme pozastavit nás tím, jestli je vážně nutné rozepisovat některé násilnické scény na tolik stránek, že to nutně vzbuzuje otázky, jestli už to není spíš než literární prostředek popis nějakého autorova potlačovaného vlhkého snu, příp. jestli se snad na konci snaží vzbudit ve čtenáři sympatie (nepovede se). Sám autor se od toho ovšem distancoval a nakonec to není důležité - knihu pořád vypráví Bateman a u toho to nakonec dost možná bylo obojí. Nejvíc si cením právě toho, že je zde vykreslen obraz povrchního, hloupého, zoufalého, zbabělého a perverzního člověka bez jakéhokoliv pokusu o jeho humanizaci nebo příkras jeho činů, ale zároveň bez glorifikace násilí i psychopatie, jen s tím lehce (nebo víc) cynickým nadhledem.
P.S. Tomu, kdo otagoval knihu jako “péče o vzhled”, posílám pozdrav, fakt pobavilo.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno americká literatura thrillery péče o vzhled móda matky a synové gastronomie psychologické thrillery
Autorovy další knížky
| 1995 |  Americké psycho |
| 2010 | Míň než nula |
| 2003 | Pravidla vášně |
| 2010 | Království bukkake |
| 2004 | Glamorama |
Tak jako slabší horor/detektivka- ale bez spravedlnosti, a tradičně neschopným cajtem.
Bez urážky. Připadalo mi, že hlavní hrdina si ve skutečnosti ony zločiny jen vymyslel, protože mu, ehm šiblo. Jinak by mu to snad neprošlo. Detailní popisy jeho zločinů jsou opravdu nechutnost. /Většině lidí to nepřijde vtipné- doufám/...
A přitom je to doporučená četba \..Přitom jinak by mohl protagonista působit sympaticky- pokud by nepředstíral, že nějaké ideály a hodnoty má- a a intelektuálně, tak i vymýšlet si takové nechutárny je přes čáru.
Poučení se hodilo spíše do té doby 80 tek, které jsem nezažila, natož v usa, takže ...