Americké psycho

26.02.2025

"Prázdnota ještě nikdy nebyla tak zábavná" je, řekl bych, věta, která 'Americké psycho' vystihuje. Alespoň pro mě. Definitivně něco, co jsem odkládal velmi dlouho, ač filmovou adaptaci znám. Nemůžu samozřejmě opomenout zmínit, že s vývojem AI se nám dostávají i nové možnosti, které by jinak ne, že neměly možnost existovat, ale ne vždy se holt stanou - jako třeba, že hlavní postava filmové adaptace namluví audioverzi knihy (nebo, že JP najde opravdovou lásku). Christian Bale je herec a Patrick Bateman je jedna z jeho ikonických rolí a jak sám říkal, když šel navštívit různé úrovně Wall Street, borci tam Batemana zbožňovali a nejspíš neironicky - ale pro něj, stejně jako pro mě, je tohle satira a já klidně uznám, že pro mě je to hlavně a zcela jednoduše zábavný pohled do fiktivního života jednoho yuppie/jupíka (éra reaganismu), který by byl psycho, i kdyby nebyl vrah. Film samotný je kult, navíc zažil pozoruhodné znovuzrození v rámci nejdřív meme kultury... a o něco později, nedávno, ještě i jako sigma (boy) face a vlastně jako určitý image, nebo archetyp - takže tři vlny jen v rámci filmu - na tom určitě něco bude. A... určitě, realita života protagonisty téhle knihy je tak přitažená za vlasy, tak groteskně absurdní, ubíjející jeho konstantní (yappin') ukecaností okolo všech povrchních detailů života, jak cvičí, jak dobré má tělo (a jak může pořád být lepší) co si aplikuje, solárko, kdo jak vypadá, nekonečné srovnání a měření klacků (pasivně agresivní, samozřejmě), scéna s kartami je legendární... co s kterou ženou dělal (ženy regulované bezmála na chodící pohlavní orgány - sex zbavený veškeré intimity, natáčený na kameru, hrdina flexující sám na sebe do zrcadla - všichni se konstantně vzájemně podvádí, jako kdyby to byl trend - idea vztahu je vlastně vtip), ta potřeba mít vše pod kontrolou a snažit se zapadnout (hrdina často v nejistých situacích zrcadlí akty druhých - při scéně večeře s Donaldem Kimballem solí podobně jako on jídlo), předstírat, ale současně se vlastně nedostávat příliš pod povrch, jako spíš popisovat momentální rozpoložení, coby aktuální reakci na nějaký podnět... zároveň bavit těmi absurdními nekonečnými monology a dialogy, kdy si někdo řekne "oh..." a najednou plácne něco, co by vás nikdy nenapadlo, protože je to boháč z Wall Streetu v situaci a rozhovoru, který se vám nikdy nestane - jistě, za předpokladu, že opravdu nežijete podobný život, ale teď mluvím o řadových lidech, kteří sem nespadají. Nejednou jsem se musel začít smát a vězte, to se mi u knihy často neděje. Asi určitě není od věci přiznat, že mě definitivně svírá podobná vnitřní prázdnota, jako protagonistu a tak jaksi i kolikrát chápu to napětí, držet věci uvnitř, dokud pak nevyplavou na povrch, protože už to nejde - obdobně špatný byl i pro mě dnešní den v práci, kdy mé podobně nekontrolované akce, důsledky mých frustrací, skončili v mou penalizaci autoritami + celková odtažitost ode všeho a všech. Nechtít být v téhle realitě. V 'Americkém psychu' je čtenář/divák záměrně matený a neví, co je halucinace a co ne, protože, jakožto (Nabokovem oblíbený) hlavní hrdina je "nespolehlivý vypravěč" a člověk, který má záchvaty psychózy, během kterých má i halucinace - užívá drogy a ačkoliv dbá o svůj povrch a žije velmi zdravě, jeho vnitřní stránka je vlastně silně zanedbaná (což je ale častým jevem u dětí, které mají všeho dostatek – jakožto i Batemanův otec vlastní firmu, ve které pracuje) a on je vlastně jen sexistický, silně materialisticky založený psychopat. Sám Ellis ale řekl, že pokud si vyhledáte věci, které Bateman popisuje, že nosí - vypadá jako klaun, takže realita příběhu coby satirického vs reálně uvěřitelného pořád tak nějak visí ve vzduchu a mává absurdností, asi jako tajemné a surreálné prózy největších mistrů. A podle všeho jde prý z knihy vyčíst, že je Bateman skutečným vrahem, ale natolik utopeným v odtažitě nelidském světě se svými kolegy, co neznají ani vlastní příjmení, uniformy obleků je činí identickými, proto se postavám jména konstantě pletou, všichni totiž vypadají stejně, jako teď vidím mládež, jak přes kopírák, všichni mají ten květák s vyholenýma stranama a nosí baggy jeans... ani nemají osobní život, jen popisují a srovnávají a žijí pro životní styl samotný a haní vše ostatní - je pak jasné, proč Batemanovy mohly vraždy projít, je to jako hledat Batemana v kupce Batemanů... nakonec i jeho advokát si ho splete. Takže co vlastně říct - hrdina rád žvaní o hudbě, před vraždou, před sexem, je to muž, co je na vrcholu (povrchu) svých sil, prime time, který je ale v jádru vlastně totální loser, nicméně popkulturně notně zidealizovaný. Je to vtipný, ale člověk tak snadno dá na povrch, na to, co se řekne, co se předstírá, kdežto pod tím vším, se děje něco jiného, něco opravdového a to už lidi nevidí a nevšímají si toho, nepřikládají tomu význam, nicméně od slick, fit, pohledného, bohatého, mladého muže - k psychopatické zrůdě, která je realitou. Bateman by měl budit zmatek, pohoršení a možná smích, více než obdiv a fascinaci, myslím si, že tohle zařazení říká něco celkově o temné kultuře doby. Konstantní zmiňování Trumpa jako nějaké celebrity a kým byl v osmdesátých letech, konstantní rozpoznávání dalších celebrit "okolo" stylem "O, hele, není to...". V restauraci odnesou předkrm, protože je tak malý, že nejde ani rozeznat, jestli ho jedli (snědli) nebo se ho nedotkli. Ikonické hlášky i momenty. Definitivně se sluší asi i upozornit na to, že kniha v úvodu cituje Dostojevského 'Zápisky z podzemí' a v téhle knize se Ellis definitivně dotýká podobného cyklu/stavu - při srovnání hlavních protagonistů. A neméně podobná je i paralela ke Zločinu a trestu, nicméně tentokrát s prázdným vyústěním. Nicméně, tenhle poslech byl impulzivně-intenzivní zkušenost a někdy se ke knize musím vrátit a přečíst ji pořádně - stejně jako si znovu pustit film.

29.10.2023

Tak jako slabší horor/detektivka- ale bez spravedlnosti, a tradičně neschopným cajtem.
Bez urážky. Připadalo mi, že hlavní hrdina si ve skutečnosti ony zločiny jen vymyslel, protože mu, ehm šiblo. Jinak by mu to snad neprošlo. Detailní popisy jeho zločinů jsou opravdu nechutnost. /Většině lidí to nepřijde vtipné- doufám/...
A přitom je to doporučená četba \..Přitom jinak by mohl protagonista působit sympaticky- pokud by nepředstíral, že nějaké ideály a hodnoty má- a a intelektuálně, tak i vymýšlet si takové nechutárny je přes čáru.
Poučení se hodilo spíše do té doby 80 tek, které jsem nezažila, natož v usa, takže ...

16.08.2022

(SPOILER) zvládnout smazat opalcovaný komentář není problém, druhý pokus


Jak dlouho jsem to čet? Rok? Déle? O knize to neříká nic, to má co dělat s mým způsobem čtení.
Můj třetí Ellis, třetí Ellis i chronologicky. Tentokrát ale k prcání (to slovo je naprosto na místě) a prázdnu přidává galony krve, nechutnosti, fatální absenci lidství, přivírám oči, cítím to velmi fyzicky. Reklamní katalog zacákaný krví. Asi ani v nejmenším jsem si neuměl představit, jak moc zlý Ellis bude.

„Takhle je totiž můj svět, můj svět, uspořádán“
„Neznám žádnou… alternativu“
„Stojí mě ohromné úsilí, než zvítězím nad nutkavou potřebou začít si bušit do obličeje“
„Nikdo…by…se…nestaral“
„Když spolu dva lidi chodí, jsou vůbec přitom spolu? Vidí toho druhého?“
„Měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím“
„Lidé prostě…mizí“
„… jsem na zeď v obývacím pokoji táflovanou bílou hovězí kůží nadrápal VRÁTIL JSEM SE“
„Já bych si ji našel“
„Proste pro mě…zas tolik neznamenáš“
„Jsem dosud v kontaktu se svým lidstvím“
„Připomínám si, že ta věc, ta holka, to maso, je pouhé nic, pouhý odpad“
„Vím, že můj život bude hrozně prázdný…když v něm nebudeš ty“
„Neexistují už pro mě žádné zábrany“
„Má před sebou celý život (alespoň pokud na mě znovu nenarazí)“
„Jenom bych chtěl…hrát dál“
„To mě…na chvílí uklidní“

„Prostě se to tak stalo“

Já jsem zlo? Ty jsi zlo?

Hranici dobra a zla nakonec ještě nemám zcela setřenou. To mě na chvíli uklidní.

Je filmová adaptace tak krotká, jak si pamatuju? Pochopil jsem to? Pomohlo by to zkusit znova? A je to důležité? V knihovně už čeká Glamorama a Království bukkake, bude mi to trvat, těším se. Mám rád Ellise. Ztratím se tady.

13.05.2022

Brutality mám v knihách ráda, ale tohle je kniha zcela ojedinělá. Někdy může působit nudně, zdlouhavé popisy např. Patrikova bydlení, co vše používá na péči o pleť, jak chodí do posilovny, pokaždé když je se svými přáteli, tak popisy toho, co mají na sobě a hlavně jaké značky. Takový snob. A pak prostě najednou popis jak brutálně zavraždí bezdomovce třeba. Násilnosti se stupňují, ale stále jsou prokládány popisy, třeba i rozbory alb některých hudebníků. Jenže bez těch popisů, jen násilnosti, by to prostě nebylo ono, patří to k vykreslení života hlavního hrdiny. Film neznám, ale velmi se na něj těším.

11.03.2022

Hlavní hrdina Pat má zdánlivě vše, co si dnešní mladý muž může přát. Krásnou přítelkyni, nespočet milenek, vypracované tělo, spoustu peněz a také jeden trochu podivný koníček, mučení a vraždění žen. Jenže i přes to Pat tuší, že je s ním něco v nepořádku. Že svět kolem něj je prázdný, nudný, ubíjející, plný banálních keců o tom, kdo má co na sobě a kde mají ten nejlepší dresing na vařeného humra. Svět hlavního hrdiny je plný zaměnitelných lidí, kdy si jsou všichni tak podobní, že je těžké jednotlivé postavy od sebe odlišit. Zároveň je obtížné vůbec někomu něco sdělit, však všichni jsou zahleděni hlavně jen a jen do sebe. Výbuchy násilí jsou tak to jediné, co dokáže v Patovi probudit něco, co vzdáleně připomíná pocity a emoce. Americké psycho je kniha do značné míry nudná, ale nudná záměrně. Zkouší čtenářovu trpělivost vršením všemožných banalit, znechucuje detailními popisy mučení, umrtvuje svým chladem a odstupem. Pokud však čtenář vytrvá, bude odměněn. Odměněn sžíravým a přesným popisem toho, jak dnešní konzumní doba křivý charakter. Kdy psychopatologie a sociopatie nejsou excesem proti normálu, ale naopak se stávají novou normou, logickým vyústěním toho, jak dnešní společnost funguje.

01.01.2022

Wow.
Takže.
Kde začít...
V knize se seznamujeme s Patrickem Batemanem, mladým uhlazeným mužem, který pracuje na Wall Street. Typický yuppík - úchvatný vzhled, přepychový byt, spousta peněz, které ani neví, za co utratit (Co třeba za italské bronzové a mramorové busty z 18. století? Nebo jen za peněženku z gazelí kůže?).
PB je ale naprostý sadistický psychopat a narcis. Jeho život jsou módní značky, luxusní podniky, drahá jídla a pití, hudba, filmy na půjčených videokazetách. Bere lidi okolo sebe jako pouhé objekty. Nic ho neuspokojí, ani věci, ani ženy, ani drogy, nic. Takže vyhledává nové zážitky - zabíjí lidi zvlášť krutými způsoby, v nichž figurují nůžky na manikúru, nervový plyn, pistole na nastřelování hřebíků apod.
Tahle kniha je o mučení. Autor nás mučí a nudí sáhodlouhými popisy postav (co mají na sobě) a věcí (jaké má stereo vlastnosti), nudnými rozhovory (např. o tom, jestli se k byznys obleku mohou nosit argylové ponožky či jaký je rozdíl mezi minerální a pramenitou vodou), protagonistovo přemítání o ničem. Častokrát jsem si říkal, proč je kniha takový kult. Jako čtenář se prodíráte pojednáními o módě, americké kuchyni, tehdejší hudební a filmové produkci apod. Jste tím úplně zahlceni. Jak kdybyste si listovali v nějakém katalogu. Ale pak to přijde. Páni. Nejdřív v náznacích, pak velice, velice explicitně. Máloco mnou otřese, ale tak detailní popisy toho, co svým obětem Bateman dělá... několikrát jsem to musel odložit. Je to to nejdrsnější, s čím jsem se v literatuře setkal. Jak někdo může něco takového vymyslet? Nabarvené ptáče je oproti tomu sobotní ranní animáč. Tohle je pravý horor. Zapomeňte na zombíky či duchy, z tohohle vás bude mrazit až do morku kostí. Není to ale bezúčelná vraždící jízda. Dokonale to vykresluje odlidštěný konzumní svět Ameriky 80. let a ukazuje, kam až by to třeba mohlo dojít. Vždyť Bateman se sám několikrát přizná svým přátelům (?) k vraždám, ale oni to berou jako dobrý fór nebo ho vůbec neposlouchají.
Zarazilo mě ale, jak snadno tyto vraždy Batemanovi procházejí. Než se začne něco řešit, tak by se mrtvolami mohl naplnit jeden středně velký panelák.
Knihu jsem odkládal i kvůli poměrně těžkopádnému stylu, do četby jsem se musel často nutit. Ale nakonec jsem se vždycky vrátil, protože mě zajímalo, jestli ten magor Bateman dostane, co si zaslouží (zavřít na doživotí do konce života a zahodit klíč). A dostane? Kdo má pro strach uděláno a neotřesitelný žaludek, ať si to zjistí sám. Ale pozor, tohle fakt není pro slabé povahy.

30.12.2021

Nic obsahově tak prázdného a zároveň zbytečně brutálního jsem nečetla.
To je asi to nejhezčí, co mohu o této knize napsat.
Nízké hodnocení není založeno jen na tomto. Postřehla jsem úmysl autora ukázat svět očima dobře společensky postaveného povrchního psychopata.
Přesto myslím, že nebylo třeba zacházet až do takových brutálních detailů vražd.
Později jsem začala postrádat logické souvislosti. Není možné, že by mu prošlo tolik vražd bez povšimnutí. A o konci se nemá moc mluvit.
Trochu černého humoru na závěr.
Kdybych měla dceru tak kapitolu "Oběd s Bethany" bych jí doporučila jako četbu před každým rande.

25.12.2021

Naprostá pecka! Tento kus svým pojetím a ústřední myšlenkou rozhodně ne každému sedne. Taktéž se nemusí zalíbit útlocitnějším povahám, které by zde uvedenou míru brutality (která se nijak neliší například od popisů a výčtů ze světa oděvnictví, jen na ni čtenáři rázem reagují výrazně jinak) nemuseli přestát bez úhony. Ačkoli jsem četl už leccos, tento text je jedním z těch, které se mnou opravdu pohnuly. Nesmím opomenout (zejména v první půlce) ani specifický druh humoru, který s novými skutečnostmi postupně hořkne a mizí.
Mám pocit, že tato kniha zůstala většinově nepochopena, a to dokonce i přívětivěji hodnotící kritikou. Ona nepřehlednost, chybná tvrzení a další věci jsou zde nejenže zcela záměrně, ony zde pro finální myšlenku - vidění světa jako bezúčelné pustiny nicoty - takto uspořádány být musejí. Samotný Bateman ví, že „tady“ doopravdy není (snaží se „realitu“ chápat alespoň jako sen či film) a tím je už od prvních kapitol pevně definována jeho psychologie.
Každopádně nesouhlasím s tím, že by tuto knihu šlo zjednodušit jako pouhé „satirické dílo“ nebo dokonce „román o vyšinutém vrahovi“. Vnímám to jako silný, nihilistický a nadčasový příběh. Přemýšlivějším a psychicky odolnějším čtenářům rozhodně doporučuji k prozkoumání.

20.05.2021

Knihu jsem četl v PDF na telefonu Samsung Galaxy s4 mini černé barvy, na nohou jsem měl modré plátěné tenisky z Lídlu s bílými šněrovadly, vyšisované skinny fit džíny z Cropu, bílé bavlněné triko z Decatlonu pokreslené fixami Centropen textile marker.

Milý deníčku, tato kniha je velmi brutální a nechutná. Dokonce i když odhlédnu od sadistických scén. Monotóní a neúnavné vypisovaní značek oblečení, techniky a podniků, spolu s copywriterskými rozhovory a soudy výborně vystihuje takovou tu popovou prázdnotu. Postavy jsou zaměnitelné, postradatelné a společně s předměty hodnocené co do množství, krásy, ceny atd. (Proto jsou tak snadno vražditelné)
Sledovat Patrickovo vyšinuté pachtění se za stále nepřicházejícím uspokojením - nebo čím - jsem si s mrazením užil. Zejména mě dostávaly rozhovory o cestování a oblékání, které vypadaly jako ukázky z katalogu a přitom šlo o přímé řeči. Boží. Osobní hudební soudy, které ale nepřekročily hranice korektní recenze. Boží. Patrickova opakovaná přiznání, kterých si nikdo nevšímá, stejně jako si nikdo vlastně nevšímá vražd. Boží. Je to celé o dospělácích žijících stylem dobře nakrmených miminek. Absence patosu a nostalgie - nebo jiných klišé psychologických románů - mi vyhovovala. Nesouhlasím s Patrickovým řešením :-D ale sakra, v tý knize to vypadá jako celkem pochopitelné východisko...

23.03.2021

S Americkým psychem jsem se poprvé setkal ve formě filmu, ale už je to nějakou dobu, co jsem jej viděl, ale tak nějak jsem si většinu pamatoval, v paměťi mi uvízla hlavně scéna, kdy Batman pardon Bateman pronásleduje polonahou dívku s motorovkou, zakončenou efektním zabitím. I tak mě ale po celou dobu čtení bavila, pro svůj
styl s jakou je napsaná, s několika opravdu vtipnými dialogy, se jedná o ojedinělou knihu, která jde v mnoha scénách až za hranici detailních popisů brutality, sexu a sadomasochistickeho mučení žen. V tomto ohledu je to asi vůbec nejvíc, co jsem kde četl. Jednoznačně dílo na které se nezapomíná.

07.10.2020

Pre mna je to jednoducho velmi zabavna kniha :D :D .. Som preto uchyl? Trosilililinku? :D Ja vlastne chcem len varovat prostrednictvom komentaru, ze skutocne je to neskutocne graficke a s filmom neporovnatelne...

06.08.2020

Je to velmi grafické a zábavné. Jistě nejsem jediný, kdo Americké Psycho shledává jako skvělé satirické dílo. Filmovou adaptaci zbožňuju - je to film jisté dávky preciznosti - ale knihy jsem se trochu obával, protože jsem slyšel stížnosti na dlouhé nezábavné popisy oblečení jednotlivých postav. Nemám rád, když musím číst něco, co není nijak důležité a je to o to horší, čím víc toho je. Čím jsem však knihou prostupoval, tím více mě bavila. První kapitola neni nikterak úderná, ale s dalšími kapitolami kniha jen nabírá na kadenci výlevech Batemanovi vyjebanosti, u který jsem se zkrátka výborně bavil. Netrvalo dlouho a uznal jsem, že snad pokaždé, kdy knihu otevřu, tak se u ní rozesměju (převážně u konverzací).
Baví mě však samotný fakt, že Patrick Bateman je fyzicky dokonalej - perfektní kondice, neodolatelný odstín pleti, čistá pleť, ale psychicky je naprosto rozesranej.

15.04.2020

Dobrý večer! Americké psycho je solidní nášvih do karantény. Pokud se mezi vámi nachází latentní psychopati, kteří si nejsou jistí svoji latentní psachopatózou, tak tohle je ideální kniha jak to odšpuntovat. Todle a Škromach u bazénku a YouTube kanál Andreje.

Ellis se s tím nemaže - film jsem viděl několikrát a dal jsem mu i zlatého pečiho na předávání Zlatých pečijů v roce 2000. Tehdá putoval zlatý peči za hlavní roli směrem k Christianu Baleovi.

Patrick Bateman je yupík z New Yorku z pozdních osmdesátek - New Order, Wall street, modelky, rolexky, solárka, fitka, koksík, diskotéky, sektetářky, walkmany a tak dále pana krále. A po večerech rozčtvrcuje lidi, vytrhává jim páteře, nahaní potkany do jejich vnitřnosti, pojídá čerstvě vykuchaný prostitutky a dává si krev místo šampaňského.

Zde bych rád podotkl, že brutalita knihy se nedá z filmem srovnat. To je jako srovnávat lívance a žárovky! A mezi tím vším řeší bílé odstíny vizitek, která kravata se nosí ke kšandám a další věci, který normálně řeším s klukama v kanclu já.

Za mne 10/10. Takovej Bruntál jsem teda nečekal.

01.01.2020

Doslechl jsem se, že spolu s Trainspottingem a Klubem Rváčů, je Americké psycho jedním z velkých románů 90.let. První dva romány miluji, tak jsem se s nadšením pustil do Amerického psycha. Upřímně, je to neskutečná nuda. Popis se soustředí na myšlenkové pochody psychopata, který vnímá lidi pouze jako objekty a hodnotí jen jejich oblečení a společenské postavení, což není špatné, ale po delším čase to začne nudit. Vraždy zprvu jsou okrajovou částí knihy, pak se stávají ústředním motivem, jsou šokující, ale příběh nikam neposouvají. Kniha navíc neřeší, jak všechny morbidní vraždy hrdinovi procházejí, není vysvětlena jeho motivace (chápu, že je psychopat a nepotřebuje motivy) a kniha nemá žádné vyvrcholení, prostě zničehonic skončí.

Celkově jsem prostě zklamaný, pro mě to byl ztracený čas, asi ještě půjdu zkusit filmovou adaptaci.

21.12.2019

Dostat se do prvni třetiny knihy bylo opravdu tezke. Autor nepíše knihu typickým stylem on ji píše jako psychopaticky vrah. Kdyz ji budete číst podruhé, zjistíte ze vsechno to zdlouhavé popisováni, je způsob jak hlavní postava přemýšlí a jak moc je psychicky “ujeta” . Tato kniha patří v mem zejbricku k nejbrutalnejsim knihám spolu s knihou “nabarvené ptáče”. Obe jsou unikátní jedinečná díla, pro specifické čtenáře.

01.11.2019

Divná kniha na čtení, drtivá většina čtení je nuda, ale popis násilí, to je teda snad to nejbrutálnější co jsem kdy četl...

01.07.2019

Nízké hodnocení není nějaké nepochopení autorovy kritiky tehdejší povrchní společnosti, ale samotného textu a příběhu. Příliš mnoho zbytečných postav, které akorát matou čtenáře a nejsou důležité, zbytečné výčty módních značek a typů sak. Příběh je ale hlavně nelogický a do čtení jsem se po prvních několika stránkách nutila. SPOILER: Jak to, že si nikdo nevšiml, že kolem Patricka Batemana mizí lidé? Jak to, že nikdo v domě, kde bydlel, nic nepostřehl (minimálně třeba zápach, podle toho, co se v knize píše, mu doma tlely mrtvoly)? Jak to, že zázračně unikne při honičce s policisty a jak to, že unikne taxikářovi, který odhalí, že je vrah? Jak to že si ničeho nevšimne jeho uklízečka a ani zaměstnanci čistírny, kam nosí zakrvácené oblečení a prostěradla?
Autor prostě ve snaze šokovat vršil psychovýjevy bez hlubšího významu. Je to jako knížka, kde chybí prvních a posledních 30 stran.
Medvědí službu dělá knize i překlad - Ústřední park (Central Park), magazín Trh marnosti (Vanity Fair), šaty od Valentina Couturea (čili šaty Valentino Couture, vysoká krejčovina známého návrháře, ne příjmení)...

Americké psycho som začal čítať po Kulhánkových knihách a ten skok bol neskutočný, je to jak intenzívne pozerať Trošku a potom trošku pozerať Spielberga.

07.05.2019

No. Tady nějak fakt nevím, jak to pojmout. Napsaný to není zle, ale obsahově to je nesmysl, kterej neláká proniknout pod povrch, neláká uvažovat nad postavama a motivacema.Je to fakt jedna z mála knížek, kterou jsem NEDOČETLA, nejen proto, že jsem se nedokázala přenést přes ty odporné sadistické scény (a že já na papíře myslím snesu dost).
Neviděla jsem jedinej důvod, proč by mě to hnusné hovado mělo zajímat, neviděla jsem důvod, proč se zajímat, jak to s ním dopadne, neviděla jsem důvod, proč bych se měla snažit pochopit, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo. Možná kdyby to bylo postaveno z pohledu policie, která po tomhle monstru jde, ty dívky nachází a rozplétá možný motivace toho hnusnýho tvora, tak snad... ale být skoro svědkem těch sadistických úletů bylo nechutný, nevidět naději na zastavení a potrestání bylo hnusný. Kdyby ten tvor měl soupeře, kterej by po něm očividně šel, pak by to snad bylo čtitelný a dávalo by to knize nějakej děj a smysl. Ale takhle ne. Číst jen proto, abych viděla, jakou ještě větší odpornost to monstrum vymyslí, a jestli nakonec ráčí zasebevraždit sebe samo, nebo se bude dál rochnit ve svý nechutný hovadský existenci, to mě fakt nelákalo.
Rozumím, že to má být kritika prázdnoty, odtrženosti, zhůvěřilosti zbohatlíků... ale na mě to fakt nepůsobí uvěřitelně, ani jako fikce. To už mi mnohem snáze daří přijmout existenci Kingovy odvěké příšery podobě pavouka, co se mění na klauna, a požírá děti... Ale to hovado v Americkým psychu prostě nefunguje, je to odporná kreatura, která mě nedokázala zaujmout. Nicméně musím přiznat, že ta knížka je napsaná patrně docela dobře, jinak by mě tak nezhnusila a nevryla by se mi do hlavy. Nicméně do ruky už ji asi fakt nevezmu.