Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
653
653
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Přidat komentář
Hned na začátku knihy zpraží hlavní hrdinku jakýsi dredatý maník v metru odpovědí na její otázku ohledně rasy… „Dneska o rase každej jenom mele, černoši se musejí přestat brát tak vážně. Teď se všechno musí točit kolem tříd – bohatý proti chudejm…“ To mě pobavilo, zejména ve světle různých kauz, které se v poslední době objevují. Ona ta (leckdy bezprecedentní) korektnost – rasová, kulturní, náboženská, genderová – je pravděpodobně v určité míře nutná, ale někdy mi přijde absurdní snad až k smíchu.
Ifemelu je blogerka. Africká černoška – z Nigerije – žijící momentálně v Americe. Její blog se jmenuje Rasovna aneb Různé postřehy neamerické černošky o amerických černoších (dříve známí jako negři. S fenoménem „černošství“ se paradoxně poprvé setkává až ve vysněné Americe…
Takže… kniha je to skvělá. Skvěle napsaná. S nadhledem, s humorem. Je chytrá. Rozhodně vás přinutí nad všemi těmi věcmi přemýšlet. Ať už se jedná o příběh z Nigérie, nebo z Ameriky. Daleko více raději jsem byl v Nigérii...
Pokud tedy chcete nahlédnout do naprosto jiného světa, poznat drobné nuance v rámci jedné rasy a pochopit zřetelné disproporce mezi rasami jako takovými je Amerikána vynikající příležitostí. Jako bonus dostanete zajímavý a jímavý příběh osudové lásky…
Čekala jsem víc. Vlastně jen to, co mi bylo slíbeno na přebalu a nenašla jsem ani to.
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě? Kde?
Né vážně, teď ze sebe asi udělám naprostého burana z venkova, kterej je vedle z toho, když na ulici vidí jednoho černocha za život, ale mě ta knížka kromě pár stránek na konci, nepřišla ani o lásce, kromě těch několika blogových příspěvků ani o rasových otázkách a vlastně na pár řádků u Obinzeho části v Lodýně ani o identitě. (mimochodem ta část z Londýna se zasloužila o ty dvě hvězdičky)
Prostě na těch 550 stran to bylo hodně slabé.
Zajímavé postřehy o rasové tématice v USA, hodně jsem se dověděla o životě ve vzdálené (geograficky i kulturně) Nigérii. Bohužel příběh Ifemelu a Obinzeho si mě nezískal, nezaujal mě ani všední způsob vyprávění. Netěšila jsem se, jak to bude dál, necítila napětí, pohnutí, neprožívala strasti a radosti spolu s postavami. Možná je to tím, že předchozí kniha (Noc nic nezadrží) mými emocemi cloumala každou chvíli a tak to srovnání zvlášť vyniklo.
Obálka je nádherná.
Bohužel velké haló a reklamy na tuto knihu mě doslova neoslovilo a nemile překvapilo. Knihu jsem nemohla dočíst, už jsem ji měla odloženou, že ji vrátím kolegyni, přesto jsem se donutila. Něco tak nezáživného, ať k zamyšlení, vedlo mé myšlenky na rychlé dočtení. Ano, téma rasismu je celosvětový problém, ale já jakožto sociální pracovník, který prožívá rasismus z obrácené strany, mám také jiný názor a šílené zážitky, takže jsem čekala, že se do knihy vpravím. To ani nešlo.
Závěrem nikdy více. Možná budu svým negativním názorem působit jako rasista :) ale tato kniha se mě opravdu velmi, velmi nelíbila.
Po delší době kniha, které snad nejen že nemám co vytknout, ale jsem (téměř) nadšená. :) Glosy přistěhovalkyně z tzv. třetího světa do USA mě uchvátily, byly opravdu vtipné a trefné a odhalily pravou podstatu údajně nejvyspělejší demokracie světa. Příběh obou hlavních postav považuji spíš za vedlejší, přesto byl realistický a prostý častých klišé a ne zcela uzavřený konec mi vyhovoval. Nechápu, o čem by kdo chtěl ještě číst dál - snad ne o svatbě s účastí osmi a více guvernérů. :-D
Romeo a Julie z Afriky. Proč ne? Jenže Julii Ifemelu je docela těžké si zamilovat, protože ta holka se moc sympaticky nechová. Často vystupuje nadřazeně, pozérsky, pomlouvá, neváží si vztahů, které má. Vztahů nejen mileneckých, ale i rodinných a kamarádských.
A píše blog. Přiznám se, že právě kvůli němu jsem chtěla knihu v půlce odložit. A dělala si výpisky. Jenže by nemělo smysl ji s čímkoliv konfrontovat, protože já jsem "privilegovaná bílá" (i když tedy jen východoevropská lůza) a pro takové existuje jediný recept: poslouchat a mlčet, nediskutovat. Není možné připustit, že by to někdo mohl mít těžší, než černoši, na to rovnou zapomeňte.
Takže si dovolím jedinou poznámku - nemám ráda, když návštěva přijde, sní a vypije na co přijde a následně reptá, že to bylo málo, nebo to bylo málo slané. Není většinou nezbytné zůstávat tam, kde se nám nelíbí. Pokud tam ale jít chceme, nepočítejme s tím, že nám hostitel hned dá dceru a půl království. Proč by to dělal?
Zajímavé je, že jsem knihu vyhledala z osobních důvodů, ale většinu otázek jsem v sobě otevřela až při jejím čtení. A musím s lítostí přiznat, že mě to od afričanů začalo vzdalovat, což jsem skutečně nezamýšlela. Pokud by mělo být na tomto kontinentě vše tak, jak líčila Ife, včetně jakési normalizace trestné činnosti (kdo něco spáchal, toho neodsuzujeme, zasmějeme se tomu společně), pak si nejsem jistá, že najdeme společnou řeč. Jediný recept, který mě napadá je, že k bílým přestanou vzhlížet, vyřeší si ten interní rasismus (kdo je světlejší, je krásnější? WTF?) a zapomenou na minulost, když jsou tedy ten rozvojový světadíl, který má to nejlepší před sebou.
No a že jsem Ifemelu moc nefandila a konec mi přišel nesprávný, to už dodávám jen tak, okrajově.
Jako běloch z Evropy se člověk hodně doví jak o africké, tak americké mentalitě. Rasismu nejen z venku ale i zevnitř černošské komunity. Tragédiích běžného života amerických i neamerických černochů.
Kniha mě hodně obohatila informacemi právě o černošské komunitě z pohledu černocha. Pobavilo mě, že tu některé komentáře zmiňují 'fňukání' a 'tahání barvy pleti úplně do všeho' protože právě o tom autorka píše. Možná to jako fňukání vypadat může, ale je to prostě černošská realita. A i kdyby to bylo zbytečné tahání barvy do všeho, tak po tom, co Ifemelu zažila hlavně ze začátku jejího pobytu v USA, tak si myslím, že by takhle smýšlel úplně kdokoliv. Když se vám věčně zavírají dveře jen kvůli vzhledu, tak už pak ani nemáte snahu přemýšlet nad jiným důvodem, proč se tak může stát. A tuhle realitu/nerealitu podle mě může posoudit jen další černoch, a ne bílý Evropan.
Černoši existují jen mimo Afriku. V Africe jsou to prostě lidé.
Amerikána rozhodně stojí za přečtení, už kvůli svému tématu - černoších z Afriky toužících po životě v Americe nebo Evropě. Na pozadí příběhu je vysvětleno mnoho rasových otázek a člověk se nad tímto tématem v průběhu knihy opravdu hodněkrát zamyslí. Pasáží s myšlenkami o rase tam bylo ale na můj vkus až moc, příběh díky nim zpomaloval. Nebavila mě většina blogových příspěvků a kdyby měla kniha o sto stránek méně, podle mě by jí to prospělo. Čtyři hvězdičky dávám hlavně proto, že jsem žádnou knihu s podobným tématem nikdy nečetla a tahle mě opravdu zaujala.
Kniha nebyla špatná ale asi jsem od ní očekávala více.. Obohatila mě hlavně o poznatky, že běžné věci, každý prožívá stejně i jinak zároveň..
Je to zvláštní, vždycky se mi komentář lépe píše, když mám (přes všechny klady) knize co vytknout. Tady mě ale opravdu nenapadá, co by mohlo být lépe. Je to prostě výborný román se vším, co k tomu patří. Shodou okolností jsem před ním četl Půl žlutého slunce a myslím, že za těch pár let, co je od sebe dělí, Adichieová opravdu autorsky vyzrála.
Zajímavé téma, prolínání prostředí, témat. Nedokázala jsem se začíst natolik, aby mě kniha pohltila. Ale beru:-D
Dvě hvězdy - jedna za námět na zajímavé téma, druhá za úžasný design. Jinak kniha absolutně neodpovídá anotaci na přebalu. Hlavní hrdinka neustále fňuká a nelíbí se jí její život, ať je na tom jakkoliv, protože je prostě černá. Chápu, že černoši to neměli ani tady ani v Americe v minulosti lehké, na druhou stranu řešit na 550 stranách jak je blbý být černý je prostě otravné. V podstatě jsem to dočetla jen proto, abych si mohla říct, jak moc hrozné to bylo. Jak říkám, nápad zajímavý, ale maximálně na novelu nebo pro jiného autora.
Jako bílé Evropance mi kniha přišla rozhodně zajímavá a v mnoha ohledech i poučná. Víc lidí by mělo poslouchat hlasy těch, které rasismus opravdu postihuje. To řečeno, Amerikána není sebelítostivá tragédie, ale příběh silných osobností, které se rvou o místo na slunci bez přehnaných ambicí. Pouze konečná část, v níž se rozjede nemanželská aféra, a poněkud náhlý a vlažný konec, celkový dojem poněkud snižuje.
Tak a je dočteno. Kniha Amerikána nezklamala. Oceňuji velmi živé dialogy a styl, jakým je napsána, protože se díky tomu báječně čte (i přes množství stran, které by mohlo odradit). Dokonce je Vám někdy až líto, že ji musíte nechat doma na stole a nemůžete ji přibalit do kabelky... a číst po cestě kamkoli. Je to kniha o rasismu, o odvaze začít život v úplně novém a neznámém prostředí, ale i o Africe a mentalitě lidí žijících (nebo spíše vyrůstajících) v rozvojovém světě. O čem je to však, dle mých pocitů, hlavně, je o lásce. Ano, je to tak, nečekejte však žádnou červenou knihovnu. O vztazích, které řešíme všichni, bez ohledu na barvu pleti. O hledání, a to jak sebe sama, tak toho druhého, který bude náš život doplňovat. A není vůbec překvapivé, že model osudové lásky je ve všech komunitách stejný. Rozhodně doporučuji k přečtení, kniha Vás nezklame, a každý si v ní určitě najde rovinu, která ho osloví nejvíce.
Od téhle knihy jsem čekala hodně. Musím říct, že až na pár momentů mě nezklamala. Příběh Ifemelu mi připadal opravdu krásně napsaný, a i když ne vždy zažívala radostné chvíle, chovala se jako silná žena. Jejímu americkému snu jistě dodával šťávu i styl vypravování a za sebe mohu říci, že jsem hltala každou větu. Vedle toho mi Obinzeho život připadal trošku chudý. A vlastně mě jeho život příliš nezaujal.
Nechci prozrazovat, jak to s hlavním hrdiny dopadlo, ale já osobně bych si přála, aby vše dopadlo jinak.
"Já ti něvím Karle..." Na jednu stranu príbeh dobrý, životné osudy tiež, na druhú stranu sa mi zdalo, že autorka až absurdne do všetkého ťahá farbu pleti. Myslím, že sama autorka v sebe vedia vnútorný boj o tejto tematike, a preto sa k nemu opakovana vracala v deji.
Inak si myslím, že skvelo popísala mentalitu afričanov- hlavne v zmysle, viď: muži v domácnosti, ktorí sú radšej nezamestnaní, závisť, ohováranie a podobne...
Kniha vyvolávající ve mně mnoho silných pocitů, ať už osudové lásky, která v sobě skrývá absolutni porozumění, chuť se svým životem něco dělat a že cesta je vlastně cíl. Našla jsem si v ní to své a chvílemi jsem byla naprosto unešená. Je pravda, že rasových otázek bylo v jedné pasáži přespříliš a tak i když dávám 5*(jsem měkkota měkká a všem knihu doporučím), vidím to tak na 90-95%. Asi potřebuji číst další autorčinu knihu, brzy!
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura LagosAutorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Nebudu předstírat, že mně kniha bavila od počátku do konce. Měla jsem těžkou čtenářskou krizi a kniha se mi zdála velmi táhlá, zvlášť v pasážích,kdy byla Ifemelu v USA s Blainem, vedla úvahy o rase , Blainovi přátelé, jeho sestra a jejich večírky apod. bylo to pro mně dost nudné a dá se říct že jsem to protrpěla. V knize však byla i místa, která mně bavila velmi a to bylo vše pro nás Evropany exotické tzn.Lagos a Nigérie jako taková. způsob života střední nigerijské třídy apod. Díky knize jsem zjistila, jak těžké musí být začít někde jinde úplně od začátku (obinze v londýně a ifemelu v usa) ...love story, která knihou prochází, to porozumění a magnetismus mezi ifemelu a obinzem.. to bylo samozřejmě velmi čtivé. Konec love story na mně působí rozpačitě, ale to bude určitě tím, že jsem taky jako Kosi v roli manželky a tak jsem dost prožívala její situaci, ve které se ocitla a ani nevěděla jak.... Knihu doporučím spise náročnějším čtenářům.