Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238471/mid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-238471.jpg
4
4326
4326
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Autora mám rád, ale s touhle story už přetáhl strunu. Bylo to moc a zároveň né až tak záživné jak jsem očekával. I tak je to ale dobré oddechové průměrné čtení. Bohužel autorova nejslabší kniha.
(SPOILER) Netradiční příběh holčiny z JAR, která se shodou okolností a vlastním instinktem vypracovala z uklízečky latrín až k držitelce atomové bomby s kterou jen tak náhodou odcestuje do Švédska, setřese agenty tajné služby a žije život jak z akčního filmu s bratrem šílence, který chce rozvrátit monarchii. Příběh, který nepostrádá humor a o náhody tu není nouze, je na můj vkus až přehnaně vypointované. Zajímavé, čtivé a neortodoxní, ale "Stoletý stařík" je jenom jeden.
Poslouchala jsem audio famózně namluvené Martinem Stránským. Super bizár na odreagování.
Škoda, že tady na DK nejde dát půl hvězdy. Tři je málo, čtyři moc. Dlouho jsem měla problém se začíst, v polovině to ale chytlo větší spád a druhou půlku už jsem slupla jako malinu, ztřeštěné situace se kupily jedna za druhou. Leč bohužel - Nombeko chyběla jiskra, za celou dobu mě příliš neoslovila. Je hloupé ji srovnávat se Staříkem, ale pořád mi to vyskakuje na mysl. Stařík byl charismatičtější postava a jeho poznámky a prupovídky byly o tolik trefnější a vtipnější. Situace byly stejně bizarní, ale na můj vkus už až příliš. Sečteno podtrženo, Stařík je skvost, Analfabetka za přečtení stojí, ale už to není taková bomba.
Nechápu tak nízké hodnocení knihy, kniha je dokonalá satira, nadsázka a úžasně čtivá k odreagování !
Jako dítě jsem dokázal přečíst i několikasetstránkové knihy za pár dní. V současnosti už mi to moc nejde, ale díky Jonasi Jonassonovi jsem zjistil, že to pořád ještě není nemožné. Příběh Nombeko je sice leckdy až extrémně absurdní a v některých aspektech od určité doby naopak poměrně předvídatelný, ale přesto mě bavil, četl se mi lehce a svým způsobem mi bylo líto, že je knížka u konce. Vsazení příběhu do reálných událostí 20. (a počátku 21.) století navíc znamená, že se člověk dozví i něco nového z historie a politiky téhle doby, případně některé znalosti opráší. A pod rouškou bizarních událostí se autor vcelku jasně vymezuje vůči některým nešvarům doby současné i té nedávno minulé.
Tato knížka pro mě bylo velké ufff. Ze začátku jsem se u ní hrozně bavila až smála, ale pak jsem pochopila, že bizarní situace budou náplní po celou dobu čtení. Kniha byla velmi čtivá, ale pro mě naprostá satira a víc bizardnějších událostí se snad nedá nikde jinde najít. Na druhou stranu klobouk dolů před autorem, protože tohle jen tak někdo nevymyslí. Každopádně za mě jednou a stačilo.
Říkala jsem si, že tato kniha je natolik okomentovaná, že už nemá smysl se k ní více vyjadřovat. Ale po přečtení první strany komentářů zjišťuji, že na mě učinila poněkud jiný dojem než na všechny ostatní, a tak si pár řádek dovolím. V prvé řadě chci podotknout, že ji shledávám rozhodně zajímavější a čtivější než Stoletého staříka. Možná je to tím, že v ní oproti autorově prvotině výrazně ubylo černého humoru - a také mrtvol. Za druhé pak nemůžu než smeknout před Nombeko, před její touhou po životě a inteligencí. Ano, některé věci mě na knize zamrzely (hlavně atomová bomba coby "příruční" zavazadlo), ale celkově to bylo hezké odpočinkové čtení na dovolenou.
Vyhraněné absurdní situace jedna za druhou, místy jsem se smála nahlas, místy to poněkud drhlo.
Tohle je prostě moje knížka, hned po Staříkovi na 2.místě. Pan Jonasson je geniální, má ohromné historické znalosti, které dokáže neskutečně proplést. Jeho humor je nepřekonatelný, tedy pro ty, kdo mají rádi ironii a sarkasmus jako já. Jeho popis blbců a idiotů je opět bezkonkurenční a jeho fantazie asi nemá žádné hranice.
Nevím pokolikáté jsem už Analfabetku četla/poslouchala, ale určitě to nebylo naposledy. Moc nechápu to nízké hodnocení.
Já doporučuji všem Nesucharům.
Nenadchne a vlastně (hraničně) ani neurazí. Stoletý stařík byl zábavný svým zdáním uvěřitelnosti. Zde byl příběh přitažený za vlasy až moc, což Analfabetce z mého pohledu dosti ublížilo. Knihu jsem dočetla, ale hodněkrát jsem už měla ruku nataženou, že ji odložím... Jenže jsem chronický dočítač, tak jsem to nakonec dala...
Ačkoliv mě postava Nombeko byla sympatičtější než Alan z předchozí knihy, tak celkově se za mě jedná o slabší počin.
Přesto pořád skvělé
Vtipné a ctive samozřejmě docela pritazene za vlasy, ale za mě lepší než Stolety stařík.
No musím říct, že mi to dalo docela zabrat. Některé pasáže mě vůbec nebavily a od některých jsem se nemohla odtrhnout. Pobavila jsem se a musím říct, že jsem nečekala, že to dočtu. Ale jsem ráda, za to, jak to dopadlo. Nombeko si to zasloužila to co, čím vším si prošla. Její příběh se mi docela líbil.
PARÁDA! Za mě asi NEJ... kniha od JJ. O malinko, kousek lepší než Stařík a ten je geniální. Výborný příběh, sqělé (ne/uvěřitelné) postavy, v JARu i ve Švédsku to neuvěřitelně odsýpá a hlavně BAVÍ. Parádní kniha a naprosto famózní audiokniha: Martin Stránský si to také užíval a je to hodně znát.
Ano, přiznávám, že jsem se do knihy pustil s tím, že se mi docela líbil stařík. Tato kniha je ale - dle mého názoru - snaha o jeho nápodobu, avšak nepovedená. Děj mnohokrát skončí a pak se zase rozeběhne, oproti staříkovi nebylo mnoho míst kde bych se smál a tlačení na pilu v otázce politiky (jak švédské tak mezinárodní) bylo až moc silné, zvláště, když ani není jasné, co vše je ještě autorova nadsázka a co už je výmysl. Škoda, Jonassona si už tak asi nikdy neotevřu...
Tak tohle mě opravdu nebavilo a dočetla jsem to jen kvůli čtenářské výzvě. Větší slátaninu jsem dlouho nečetla.