Anansiho chlapci
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532994/bmid_anansiho-chlapci-65ddb417697a4.jpg
4
513
513
Američtí bohové série
< 2. díl
Když dá otec Tlustého Charlieho někomu jméno, žádná síla mu ho neodlepí. Jako když se tento nevyzpytatelný milovník karaoke a žen rozhodl pojmenoval Tlustého Charlieho ‚Tlustý Charlie´. Dokonce ani teď, po dvaceti letech, se navzdory spořádanému životu na druhé straně oceánu nedokáže Charlie Nancy svého přídomku zbavit. Jak se však po náhlé otcově smrti ukáže, není to jediné dědictví, které mu spadlo do klína. Je tu ještě nebezpečně okouzlující bratr, na kterého podle všeho nějakým záhadným nedopatřením Tlustý Charlie úplně zapomněl. S jeho příchodem vtrhne do života Tlustého Charlieho chaos. Ale také dobrodružství a zábava. A tak, stejně jako jejich otec Anansi – bůh fantazie a vzpoury – musí i jeho synové zvrátit řád i konvence, ale hlavně změnit sebe sama. Smrt se totiž přelstít nedá. A nebo přece jen?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2020
,
Tympanum
Originální název:
Anansi Boys, 2005
více info...
Přidat komentář
Román sice volně navazuje na Americké bohy, ale příběh je hodně odlehčený se spoustou humoru. Tatam je depresivní atmosféra původních bohů, román mi z Gaimanových knih nejvíc připomíná Dobrá znamení. Příběh sice mohl být lepší, ale hlavní postavy jsou skvěle napsané, a v knize je docela dost povedených vtipů/scének. Celkově čtyři a půl hvězdy.
Gaiman je prostě Gaiman, věčná škoda, že vyplýtval tolik času na komiksy... :-) Knížka je moc pěkná, hodně mi připomněla Hvězdný prach - je poetická, humorná, ale taky napínavá a občas celkem drsná... Skvělá fantasy pohádka pro dospělé.
Gaimanova imaginace je zkrátka unikátní. Příběh se mi líbil, postavy jak které. Pavouky mám teď zase o něco radši než dřív. Jen ten závěr nebyl úplně mého gusta... (tím myslím úplný závěr, v němž se řešilo, jak postavy dopadly).
Mimochodem, došlo mi, že si už vůbec nepamatuju Americký bohy. Trochu se bojím, že i Anansiho chlapci se mi za čas vykouří z paměti.
Starý Anansi zemřel a jeho dva synové stojí na prahu poznání, kdože to vlastně byl jejich otec, a také kdo jsou oni sami. Poznání bolestná a strastiplná, ale také nad očekávání zábavná a tajuplná. Aby také ne, když Anansiho rod je rodem pavoučích bohů. Neil Gaiman utkal příběh, který se nebere příliš vážně, je doslova jankovitý, zábavný a veselý až k popukání od začátku do konce. Celý je napsán lehkou rukou a dokážu si živě představit, že se při jeho psaní autor bavil stejně dobře, jako se baví čtenář při jeho čtení. Je to prostě královská taškařice, v níž je zamotán kdejaký bláznivý (ale i méně bláznivý) nápad - od starověkých bájí a mýtů, přes kriminální zápletku, pohádkové prvky, filozofii a alegorii, až po božskou komedii. Všechno setřepané do jednoho pytle, aniž by to působilo křečovitě, těžce, nepřehledně nebo hloupě. Stačí si nasadit zelenou fedoru, pustit všechny starosti z hlavy a odvázat se. Strasti a slasti Tlustého Charlieho s otcem, bratrem i životem vám budou průvodcem po světě, který možná čeká za dalším rohem. A pokud ne, je možné si ho vyzpívat...
Přečteno na základě zadání z čtenářského klubu KKV. Bylo to výborné! Místy jsem se smála i nahlas. Trochu jako Pratchett a příběhy jako El-hrér-ran. Doporučuji.
Anansi a jeho příběhy... Tak jako Anansimu patří všechny příběhy, patří mu i tento a je to příběh plný všeho, co dělá příběhy africké mytologie tak osobitými. Umí být trochu krutý a sebestředný, napínavý, ale je i plný legrace a ten, kdo si ze sebe umí vystřelit, nebere se tak smrtelné vážně jako Tygr, nakonec vyhraje. Jinak je to příběh o hledání části svého ztraceného já, o překonání strachu a o smíření. Je to tak trochu na pomezí realit... Prostě stačí se jen podívat směrem, který dřív neexistoval, projít tenkou vrstvou mezi světy a už jste tam...
Velká část knihy se odehrává ve snech, díky čemuž mi neskutečně připomíná Sandmana. Lidé se spolu ve snech potkávají, uzavírají dohody a dokonce se i (skoro) vzájemně zabíjí a ubližují si. A i přesto je to jiné. Kniha mě neskutečně bavila i když tlustý Charlie mě místy strašně štval a občas bych ho propleskla.
Z nějakých důvodů jsem ke knížce přistupovala s lehkou nedůvěrou (kvůli Americe?) - ovšem zcela zbytečně!!! Opět jedna z nejlepších knih, které jsem “četla ušima” (skvěle namluveno!!!). Já prostě toho Gaimana miluji :-) Knížka, jejíž hrdinové, humor, plynutí… mi teď po doposlouchání bude fakt chybět :-)
Zdánlivě pokračování Amerických bohů, s jedničkou však tahle kniha nemá moc společného (kromě božského původu některých hrdinů). První díl je postaven na jakémsi tajemnu hlavního hrdiny a božské komunity, druhý především na humoru. Doporučuji hlavně všem teenagerům s jejich obavami z trapnosti své a svých rodičů. Autor krásně osvětlil rozdíl mezi trapností a legrací - záleží na sebevědomí a postoji aktéra (jinými slovy – když se chce, z jakéhokoli trapasu se dá udělat pěkná sranda). Jinak je to zase výborná kniha téměř bez slabých míst, mírně rozporuplné pocity jsem měl pouze z nasazení ztuhlíků. Gaiman má zřejmě slabost pro postavy na rozhraní obou světů ;-) .
(SPOILER) Táto kniha je klenot. To nie je sarkazmus, myslím to vážne. Šialená jazda vo svete ľudí i bohov, život jedného normálneho dobrého chalana a jeho božského brata, ktorý mu doslova prevráti svet hore nohami. Do toho seriózna, trochu nudná snúbenica, jej mama, ktorá aspiruje na najhoršiu svokru vesmíru, 4 staré babky čarodejnice za oceánom, ktoré sa kamosili s jeho tatkom, ktorý je mimochodom boh. A napokon odporný šéf, finančný defraudant a pekná policajta, ktorej to sakra páli. Charlieho tatko je totiž boh. A nie hocijaký boh ale pavuci boh Ainsi. Je to prefíkaný chlapík, ktorý myslí len na zábavu jedlo a vlastný profit. Trochu mi evokuje Lokiho. Charlie s nim veľmi nevychádza, má pocit, že ho stále úmyselne strapnuje a je celkom rad, ze žije v Anglicku a tatko v Amerike. Po jeho smrti sa dozvie aj o tom, že ma údajne brata. Privolať ho môže tak, že osloví pavúka. A potom sa spustí lavína udalostí.
Já a tento příběh jsme se úplně nesetkaly a nepadly si do noty. Nebyl špatný, ale přistupovala jsem k němu se zcela jinými očekáváními, než jakého děje se mi pak dostalo. Z velké míry je to jistě moje chyba, neznamená to, že by byla kniha špatná. Jen mi úplně nesedla. Posloucháno v audio verzi.
Od Neila Gaimana já osobně čekám tu naprostou samozřejmost, se kterou propojuje náš svět s jinými, paralelními, a subtilní humor. Obojího jsem se dočkal a byl jsem spokojen. Co však tuto knihu vystřeluje úplně na orbit, je její audioknihová podoba namluvená Michalem Isteníkem. Interpret všem těm nějakým třem desítkám postav, které v knize mluví, přidělil vlastní přízvuk a dikci, podle kterých je ihned poznáte, a předvádí naprosto bravurní výkon. Po poslechu této audioknihy působí všechny ostatní, které jsou "prostě jen přečtené", tak nějak ploše :) Limetu i pro tetu!
Zvláštní série-nesérie. Díly odlišné atmosférou, vyzněním i čtivostí. U toho prvního jsem zažívala občasné výpadky pozornosti, a byť jsem ho nakonec ohvězdičkovala maximálně, protože jsem si pro sebe pojmenovala jeho kvalitu (propojení formy s obsahem), s druhým dílem jsem váhala tři roky. Bezdůvodně; Anansiho chlapci, to je příběh s trochu mamlasovským hrdinou (jaké mám ráda), čtivý od samého začátku, tajemný a humorný, logický. A hlavně mile zakončený – a celkově obsahující řekněme vřelost, jež mi v knížkách dost chybí. Paradoxně je tady na DK několikanásobně více hodnocen díl první, možná proto, že nese hlubší poselství. Já jsem ale asi potřebovala spíš souznění s dobrými postavami a lehký úsměv než zatížení hlavy. Spokojenost a pohoda.
Mám ráda propracované detaily a proplétání příběhu, což autor umí skvěle. Tentokrát to nebylo tak temné, promiň, Tygře, a bavila jsem se o to víc. :)
Toto bolo fajn, príbeh vypointovaný do samého záveru. Audiokniha príjemne prekvapila, nevtieravým, inteligentným príbehom, osobitnými postavami, a tou štipkou tajomna.
Lepší než Bohové. A nazývat to druhým dílem je téměř neoprávněné. Oba příběhy spojuje vlastně jenom jeden ztuhlík. V tomto je méně fantaskního chaosu a více vtipu. Další pochvala za audio interpretaci, tentokrát pro Michala Isteníka.
Název i obálka mě trochu odrazovaly, takže jsem se k poslechu trochu odhodlával, nicméně mě na rozdíl od mnoha jiných kniha chytla od prvních stránek. Úplně něco jiného než ostatní Gaimanovy knihy, zejména Američté bohové, nicméně které dvě jeho knihy se vzájemně podobají, že? Jediná věc spojuje snad všechny, a to jisté odtržení od reality předchozího života hlavní postavy.
Každopádně knížka pěkně ubíhala, postavy se vyvíjely a sem tam se objevil i nějaký nečekaný twist. Kromě tedy romantické linky, kde bylo celkem brzo jasno, jak to dopadne. Styl psaní mi neskutečně připomínal Pratchetta, dokonce víc než Dobrá znamení, které psali spolu. Nečekaně vtipné.
Až bude knižní výzva na knihu o limetě, tak si na ni vzpomeňte, je to v ní nejdůležitější předmět.
Byl to Gaiman, ale... ale snad až příliš přímočarý a předvídatelný. Nebo jsem to četla moc brzo po Amerických bozích a někde uvnitř mě bzučel tichý hlásek, že tohle si Anansi nezasloužil. Takže jen tři hvězdy - za čtivost, vtipnost a konzistenci.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Bylo to docela zajímavé čtení i kresba byla ucházející