Andělina země
Frank McCourt
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496422/bmid_andelina-zeme-eqO-496422.png
4
102
102
Čtenáři slavného románu Andělin popel se ve volném pokračování dozví, jak to s tím popelem vlastně bylo. Autor, nesoucí v sobě všechny bolesti irského Limericku, plného chudoby, nemocí i rodinných tragédií, odchází do Ameriky, aby se na Manhattanu potýkal s novými problémy, rozpolcen touhou po vzdělání a nezbytností se uživit. Pracuje v docích, slouží v armádě, snaží se studovat i posílat domů matce peníze. Uzdraví se mu oči i chrup, nabývá jistoty. Plní se mu erotické sny, dobývá srdce nadpozemské blondýny a zakládá rodinu v protestantském prostředí, ale společenský vzestup si vybírá svou daň. Příběh plný humoru je napsán s velkým citem a znalostí dobových reálií.... celý text
Přidat komentář
No, musím bohužel říct, že Andělin popel je bez debat daleko větší zážitek. Dospělý Frank už není zdaleka tak zajímavá osobnost jako ten dorůstající, a možná by byly zajímavější memoáry jeho bratra Malachiho. (Mimochodem, vůbec jsem netušil, že to byla taková známá osobnost.)
Ale tím nechci říct, že je to špatné.
Čte se to pořád dobře, Frankovy první měsíce a roky v Americe jsou hodně zajímavá četba, klobouk dolů před tím, co nakonec dokázal, přestože mu při tom pořád překážela ta jeho irská náklonnost k flašce. V Americe nakonec dokončí svůj příběh i Anděla, a asi nic nepokazím, když řeknu, že neskončíme happyendem, ale tak nějak po irsku smutně a nostalgicky.
Způsob, jakým na sebe Frank nahlíží, působí dokonale. Je otevřený, upřímný, pravdivě vyděšený a křehce nad věcí. Studenty, od kterých se učil učit tím, že jim naslouchal a načetl, co potřebují a v co mohou věřit, musel poznamenat jen tím, že s nimi byl; i když vrávoral nebo usínal. Autentičnost bylo by jeho druhé jméno.
"Kniha je dobrá, kromě začátku, prostředka a konce."
"Přišli jsme na tenhle svět proto, abychom byli zaměstnaní, nebo abychom si mohli pěkně popovídat nad hrnkem dobrého čaje?"
"...cítím slzy, které nemám v očích, ale které pulzují ve mně jako malé moře obklopující srdce."
Méně tíživé pokračování, spoustu zajímavých postav, celkově bych ale s autorem neměnil, prožil velmi zajímavý život, ale jeho dětství bylo hodně depresivní. Veliká škoda, že toho nenapsal více, měl příjemný styl vyprávění.
V ANDĚLINĚ ZEMI sledujeme další osudy Franka po jeho příjezdu do Ameriky. Na začátku by nad ním člověk zaplakal, i zde se coby přistěhovalec potýká se spoustou neporozumění, odsudků, navíc je to chlapec sotva odrostlý dětským střevíčkům, a je v úplně cizí zemi, na jiném kontinentě, v naprosto odlišném světě. Ale Frank se nevzdává, dozrává a začne si plnit své sny... A i když na onen pomyslný vrchol své kariéry vystoupal až v poměrně pokročilém věku, myslím si, že on nikdy na svůj osud nežehral...
Ano, v druhém díle budete postrádat malého bezelstného Frankieho s jeho úžasnou vlastností vždy udeřit hřebíček na hlavičku, ale to je život, všichni jednou dospějeme. Záleží jen na nás, jestli si dokážeme i v dospělosti v sobě udržet aspoň něco málo z dítěte. A právě Frank to dokázal.
Když jsem v lednu dočetla Andělin popel, byla jsem jím tak nadšená, že jsem si ihned na seznam knih k přečtení přidala i návazný román Franka McCourta. A než jsem se k němu dostala, stalo se, že Andělina země nově vyšla u Prostoru, v kabátě velmi podobném románu předchozímu. Tak teď už je mám oba – doma a přečtené.
I přes to, o čem McCourt psal (a především ač to vše skutečně zažil), byl obdařen schopností podat to čtenáři s lehkostí a humorem. První kniha byla navíc o to krásnější, že je vyprávěna z perspektivy Franka-dítěte, tedy s určitou naivitou pro děti typickou. To už tu sice chybí, ale Frank-dospělák to poměrně umě nahradil jistou dávkou sebeironie. A i když se mu ten vysněný americký život asi zase tak moc nedaří, vypráví svůj příběh zábavně a s nadhledem – to mě moc bavilo!
Vzhledem k tomu, že jde o autobiografický román, asi sotva mohu kritizovat děj, ale občas jsem si říkala, kéž by se mu to vyvíjelo lépe. Jasně, v několika chvilkách jsem měla chuť ho trochu popostrčit, nebo s ním dokonce i zatřást. Oproti tomu vcelku bezbrannému dítěti z Andělina popela už to tentokrát je přece jen dospělý chlap, který si řídí vlastní život. Ne vždy se ale dospěle choval… Musím vlastně přiznat, že jsem od něj čekala trochu větší odhodlání a větší úsilí o splnění toho amerického snu. To sice na těchto stránkách moc nenajdeme, ale nakonec víme, že se jako spisovatel proslavil, a dokonce získal i Pulitzerovu cenu. To však přišlo o dost později, než kde jeho příběh v románu končí.
A pak je tu Anděla – měla jsem ji po první knize za takovou irskou popelku, ale tady jsem ji skoro nepoznávala. Zato se tu však dozvíte, jak to bylo s jejím popelem.
Doporučuju!
Knihu jsem zhltnul během tří dní, a už to svědčí o tom že mě i tohle pokračování dokonale dostalo. V první půlce nebo možná dvou třetinách člověk neustále trne, a vlastně se nemůže zbavit dojmu že Frank je takové nezkušené "telátko", stejně jako jím byl v Andělině popelu. Tohle se v nějakou chvíli podivuhodně zlomí a dojde vám, že jeho postřehy například o (nejen) tehdejším (a nejen) americkém školství jsou velmi přesné a jasnozřivé. A asi je třeba říci, že za obojí (nezkušenosti i přesné postřehy) "může" autorův způsob spisování takříkajíc "se srdcem na dlani", kdy na sebe autor v podstatě všechno "vykecá". Nebojí se psát o svých nevědomostech, slabostech, pocitech méněcennosti, běsech, pádech, to všechno navíc s až neuvěřitelným sarkasmem, jímž navíc častuje především sám sebe... Ve druhém dílu je navíc dobře vidět, že autor zcela záměrně vynechává či bagatelizuje vlastní úspěchy, například pouhou jednou větou odbyde fakt že NYU nakonec úspěšně dokončil a tedy musel splnit i na počátku studia nastolené požadavky, což byl bezpochyby výsledek nikoli štěstí a náhody, ale především talentu a jistě i obrovské píle... Samostatnou kapitolou jsou pak v závěru ty části textu, kde se věnuje rodičům, především mamince. Jestli vas tohle nedojme, tak už asi nic ;o) ... Opět úžasná, nesmírně silná a současně moudrá kniha... Celkový dojem: 90%
Pokračování už se mi tolik nelíbilo. Styl psaní se víc hodil k vyprávění dítěte a tady už Frank prožíval dospělý život a popis chování spíš dětské. Ale knížka je psaná podle jeho života, tak oceňuji, že se dokázal vypracovat z chudoby vlastní vůlí. Ale i tak, dávám trošku nižší hodnocení.
(SPOILER) Přál jsem si aby Frenk byl lepší jak jeho otec. Ožrala. Naši tatové byly také ožralci , ale horníci kteří vydělala spoustu peněz. Naštěstí jsme se měly dobře.Jenže nejde žít životem v manželství kde manželka preferuje bohatství a snobské večírky v USA. Irové jsou skromný národ kdysi pod porobou Anglánu , my pod Germány a Slováci pod Maďary. Frenky jste borec.
Když jsem přemýšlela,co napsat o této knize , najednou jsem nevěděla.
Bylo to jako deník jednoho života . Nic moc se tam nedělo , stejně jako ve většině našich životů .
Takový "boj " o přežití a lepší podmínky k životu .
Kniha byla napsána bez emocí , bez nějakých hlubších sond do psychiky postav , prostě , tak jak to asi bývá .
Nemyslím to zle ,prostě život plynul až uplynul .
První díl zaujal mnohem víc, ale ani tento neurazil.
Škoda, že pan McCourt už zemřel a nic dalšího nenapsal. Měl bezpochyby talent.
Předchozí díl Andělin popel opravdu miluji, pokračování Andělina země už pro mě stejné kouzlo nemá. Ale nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Nespoutané Irsko - odsud odplouvá mladý chlapec do Ameriky - velké země, aby si plnil své sny. Chlapec se zkaženými zuby a bolavýma očima. A Amerika mu neukazuje vlídnou tvář. V této autobiografické knize popisuje autor vykořeněnost přistěhovalců a jejich touhu po začlenění. V jádru zůstává Frankie pořád ten malý irčan. Je to krásné čtení, poučné.
"Myslil jsem si, že znám zármutek dospělého muže, to jemné důstojné smutnění, ten elegický smysl přiměřený situaci. Nevěděl jsem, že se budu cítit jak podvedené dítě."
S chutí jsem se pustila do dalšího dílu. I tady stále čekám, kdy to bude nějaké lepší, ale ono lepší se nedostavuje. Jde to tak daleko, že mě to místy skoro přestává bavit a mám chuť knihu odložit. Zpozorním jen v místech, kde líčí, jak se potýkal s vlastním učitelováním. Což je velmi často velmi smutné čtení. Ach, jak měl přimět středoškoláky číst staré příběhy, když oni chtěli jen žít svůj nový život! Bavilo mne, že dokázal, co chtěl, a opravdu vystudoval vysokou. Líbilo se mi, jak se dokázal jako učitel vymanit ze zavedených způsobů a vymyslel něco neobvyklého nebo využil nějaké situace, aby svoji kantořinu ozvláštnil. Jako třeba když narazil ve skříni na slohovky rodičů svých žáků a pak jim je četl. Události ze své učitelské praxe podrobněji popisuje v tenké knížce Teacher Man, o které si myslím, že česky ještě nevyšla.
Smutné líčení, jak různými způsoby vydělával na živobytí. Smutné čtení o způsobech porodu v roce 1971. Smutné čtení o tom, jak jde vlastně tak trochu cestou svého otce, neboť si nedokáže odepřít pití. Přesto ve mně místy způsob líčení toho všeho vyvolával hlasitý smích, za což autorovi děkuji. Jen 4 hvězdy dávám proto, že první díl mi připadal stylově semknutější.
Nakonec mi připadá, že názvy obou knih jsou zaměněny.
Tato knížka byla o píďu slabší, než první díl, tak dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale jinak to celé bylo fajn počtení a fajn zjištění, že se inteligentnímu člověku podařilo přes nepřízeň osudu prosadit.
Jak píše Koka - je dobré vědět, že na konci tunelu se přece jen objevilo světlo. Beznaděj v první části, Andělině popelu, prostě musela být nějak vykompenzovaná, i když jsem čekala, že se autorovi přece jen povede o něco lépe, než jak nakonec popisuje. Srovnávala jsem s V Brooklynu roste strom.
Toto pokračování Andělina popela působí trochu jako vynucené - vyvolané obrovským úspěchem předchozí knihy. Ale na druhou stranu je čtenář rád, že se Frankovi už trochu daří a že z té děsivé chudoby nevyšel se zkamenělým srdcem.
O mnoho veselejší vyprávění dalších životních událostí, které autora potkaly. Už je to na trochu jiné úrovni, přece jen je Frank dospělý a pere se s životem trochu jinak, než když byl dítě. Líbilo se mi to, avšak na rozdíl od Andělina popele musím jednu hvězdičku ubrat, první část mě zkrátka dostala více.
Andělina země mírně zaostává za předchozím prvním dílem, přesto je to neskonale krásná a moudrá kniha.
Štítky knihy
Irsko USA (Spojené státy americké) vzdělávání, edukace autobiografie sebevzdělávání
Autorovy další knížky
| 2003 |  Andělin popel |
| 2004 | Andělina země |
| 2004 | Yeats je mrtev! |
Zcela souhlasím, jak se píše níže. Není to špatný, autor píše dobrým stylem, je fajn se dozvědět, jak jeho život pokračoval...Jen mi přijde, že tomu chybí "dramaturgie" jako u první knížky, aby ten text držel více pohromadě a nebyla to někdy jen nahodilá směs příhod ze života, která příběh neposouvá, spíš se jen točí na místě.