Andromacha

31.01.2022

Věru těžce se hodnotí toto drama, které postrádá pravého dramatického napětí, majíc dramatickou látku v nitru svých postav. Série monologů a dialogů, v nichž poznáváme rozervanost všech postav - Hermiony, Pyrrha, Andromachy i Oresta. Kolikrát změnili své stanovisko, kolikrát se rozhodli jinak, aniž však se změnilo jejich srdce. Konečné tragické vyústění je jediným vskutku dějovým prvkem, jenž však je, jak bývá u Racina, pouze vyprávěn. Za pozornost stojí Hermionina hořce ironická, ba sarkastická charakteristika Pyrrha:

Těší mne, pane, že v tom vyznání
tak nelíčeném aspoň k sobě sám
jsi spravedliv, a chtěje roztrhnout
ten svazek posvátný, že vzdáváš se
zločinec zločinu. Však arciť, ono
by ani slušné nebylo, by vítěz
se poddával nízkému zákonu
stát ve svém slovu. Ne, ne, nevěrnost
ti zvlášť lahodí a přišel´s ke mně,
by´s vychloubal se ní. Jak, ani slibem,
ni povinností nenechat se držet,
kořit se Řekyni a při tom v srdci
Trojanku milovat, mne zanechat,
opět mne zvolit, a zas se navrátit
od dcery Hellény ku vdově Hektora,
hned otrokyni dávat korunu,
hned kněžně, Troji Řekům obětovat
a Řecko synu Hektorovu: v tom všem
je vidět srdce, ježto vezdy pánem
je nad sebou, v tom vidět reka, jenž slov
svých není otrokem! Kdybych se měla
tvé choti zalíbit, snad musela bych
tě častovat sladkými jmény zrádců
a křivopřísežníků. Ty´s podívat
se přišel na mé bledé tváře,
bys v jejím náručí se vysmál bolům mým.
Chtěl bys, bych plačíc byla viděna
za jejím vozem; kníže, bylo by to
až příliš radosti za jeden den.
Nač bys si vyhledával cizích jmen,
což nepostačí tobě, co ty máš?
Hektorův starý otec podlehnoucí
tvé síle, přede zraky rodiny
své zmírající, anať ruka tvá
mu v hrudi zbytky svadlé krve hledá...
Hořící Troje v krvi tonoucí
a Polyxena ona škrcená
tvou krutou rukou, aniť Řeci všichni
patříce na to horšejí se na tě...
Co přidat lze k těm činům šlechetným?