Jean Racine

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1639 - 1699

Populární knihy

Faidra
Faidra
Berenika
Berenika
Andromacha
Andromacha
Britannicus / Ifigenie / Atalia
Britannicus / Ifigenie / Atalia

Nové komentáře u knih Jean Racine

Faidra Faidra

„Nadčasovost tohoto dramatu je dechberoucí. Stejně jako tematický záběr. Drama, které přetrvá.“
— Bastien581

Faidra Faidra

„Jednoduchý děj bez žádných komplikací, který plyne bez závratné zápletky. Postavy jsou přímé. Na dnešní dobu bych to nazvala “neurazí, nenadchne”, ale chápu, že pro dobu klasicismu to byla pecka.“... celý text
— brunettlibrary

Andromacha Andromacha

„Věru těžce se hodnotí toto drama, které postrádá pravého dramatického napětí, majíc dramatickou látku v nitru svých postav. Série monologů a dialogů, v nichž poznáváme rozervanost všech postav - Hermiony, Pyrrha, Andromachy i Oresta. Kolikrát změnili své stanovisko, kolikrát se rozhodli jinak, aniž však se změnilo jejich srdce. Konečné tragické vyústění je jediným vskutku dějovým prvkem, jenž však je, jak bývá u Racina, pouze vyprávěn. Za pozornost stojí Hermionina hořce ironická, ba sarkastická charakteristika Pyrrha: Těší mne, pane, že v tom vyznání tak nelíčeném aspoň k sobě sám jsi spravedliv, a chtěje roztrhnout ten svazek posvátný, že vzdáváš se zločinec zločinu. Však arciť, ono by ani slušné nebylo, by vítěz se poddával nízkému zákonu stát ve svém slovu. Ne, ne, nevěrnost ti zvlášť lahodí a přišel´s ke mně, by´s vychloubal se ní. Jak, ani slibem, ni povinností nenechat se držet, kořit se Řekyni a při tom v srdci Trojanku milovat, mne zanechat, opět mne zvolit, a zas se navrátit od dcery Hellény ku vdově Hektora, hned otrokyni dávat korunu, hned kněžně, Troji Řekům obětovat a Řecko synu Hektorovu: v tom všem je vidět srdce, ježto vezdy pánem je nad sebou, v tom vidět reka, jenž slov svých není otrokem! Kdybych se měla tvé choti zalíbit, snad musela bych tě častovat sladkými jmény zrádců a křivopřísežníků. Ty´s podívat se přišel na mé bledé tváře, bys v jejím náručí se vysmál bolům mým. Chtěl bys, bych plačíc byla viděna za jejím vozem; kníže, bylo by to až příliš radosti za jeden den. Nač bys si vyhledával cizích jmen, což nepostačí tobě, co ty máš? Hektorův starý otec podlehnoucí tvé síle, přede zraky rodiny své zmírající, anať ruka tvá mu v hrudi zbytky svadlé krve hledá... Hořící Troje v krvi tonoucí a Polyxena ona škrcená tvou krutou rukou, aniť Řeci všichni patříce na to horšejí se na tě... Co přidat lze k těm činům šlechetným?“... celý text
— sika444

Britannicus / Ifigenie / Atalia Britannicus / Ifigenie / Atalia

„Britannicus je skvost, výborně vystavěný, s nesmírně krásným jazykem. Zachycuje den, v němž se z celkem rozumně vládnoucího císaře Nerona stal vrah a šílenec. Ten postupný přerod je popsán s obrovskou emocionální silou a psychologicky velmi přesvědčivě. Je málo dramat takové síly. Ifigenie je už poněkud problematičtější. Nelze se u ní ubránit srovnání s Eurípidem. A starý bard vyhrává. Jazykově a poeticky je Racine velmistr - i z překladu je jasné, že francouzské verše musí být skvělé. Jen kdyby se držel předlohy a nepokoušel se tolik o psychologii. Celá linie Erifily je nonsens - hra ztrácí dynamiku, je plná zápletek a proměna Ifigenie, která je v Eurípidovi tak působivá, se jen tak mihne. Celý závěr tak nepojednává o dobrovolné oběti, ale o záchraně, neboť místo pravé Ifigenie umírá jakási náhrada. Že je tím rozbit mýtus a veškeré další mýty, které na Ifigenii v Aulidě navazují, se stávají nemožnými, to Racine neřešil. Škoda. Prožívám podobné zklamání jako u Faidry. Atalia je biblická hra, plná patosu a náboženského vznícení. Racine si vybral dobrou látku - příběh královny Atalie a zachráněného krále - dítěte Joase je vskutku působivý. Nicméně je zde cítit jistá křečovitost a strojenost. Racine už dlouho nic nenapsal a hře chybí ta poetická jiskra, která prozařovala jeho nejlepší dramata. Závěry jednotlivých dějství jsou svěřeny chóru, který deklamuje jakési parafráze biblických žalmů - žel, poněkud nudných a prázdných. Hra samotná nepostrádá dramatického napětí i poměrně působivého vyvrcholení. Ale - jak bylo řečeno - nemá už tu lehkost a dynamiku. , Dovolím si ještě citát repliky krásně anachronické: Atalia: Smrt děcku přinese, zrádče, tvá péče lstivá. Zbavte mě, vojáci, malého ohavy! Jojada: Sem! Krále zachraňte, vojáci Kristovi" Závěrem nutno ocenit zasvěcenou předmluvu Antonína Vantucha, který jednak přináší mnoho cenných informací o autorovi, ale především vysvětluje podstatné znaky klasicistního dramatu Racinova.“... celý text
— sika444

Berenika Berenika

„Nelze než obdivovat mistrovství Racinovo, s nímž uchopil nesnadnou látku a upředl z ní krásnou živou a působivou hru o střetu lásky s odpovědností. Postavy jsou živě psychologicky prokresleny, takže zde není nic schematické - a vlastně do posledního Bereničina monologu nevíme, jak se hra skončí. A konce je vskutku skvělý. Je to výborná hra skvěle přeložená a nádherně zbásněná. Velký zážitek!“... celý text
— sika444

Přejít na knížky autora