Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60317/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-fYq-60317.jpg
4
735
735
Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Les Heures souterraines, 2009
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo něco. Tak depresivně,úzkostné, beznadějně-pesimistickou knihu jsem dlouho nečetla. A vlastně byla i krásná,i když se vám u ní chce občas pořádně brečet.
Nevím proč,ale po celou dobu jsem měla představu onoho tunelu s malým svetylkem na konci. V tomto případě je ten tunel však prakticky nekonečný.
Jasné je,že se podívám po dalších autorčiných knihách! :-)
Madam de Vigan umí výstižně a plnotučně popsat to, co v nás vyhnívá, bolí a škrábe, co nás trápí (a neumíme to včas odhalit, protože je to zprvu jen malý záchvěv mysli)...a navíc celou dobu čekáme, až ta bomba pod stolem dotiká, aby nás nakonec s tou tísní vykopla z poslední stránky bez výbuchu...a ztracené
Takové na ránu a bez sebemenší pomoci z venku i zevnitř, hrdinové knížky jsou vydání na milost či spíš nemilost nekompromisnosti samotné autorky. Není jim umetána cestička, jsou něco jako prezentace či modelový úkaz. Ta která má nad nimi největší moc je opouští...ano opouští, jako by i jí děsilo větší sblížení.4/5
Už samotný název nezní optimisticky, a není tomu jinak ani během čtení celé knihy.
Mimořádně dobře napsaný příběh o osamělosti, smutku, ale i bezpráví ...
Kolik toho člověk snese, a kdy už je toho příliš?
Moje další kniha od de Vigan, a opět velký zážitek.
Ačkoliv autorka píše úsporně, styl je abnormálně poutavý, výstižný a sedí mi.
Sice je to slabsi kniha nez Pouta, ale ... myslim ze treba tuhle si prectu znovu za par let rad. Je to take silna kniha se silnym pribehem a za konec jsem rad. Celou dobu co jsem ji cetl, jsem vlastne mel problem ji prestat cist... ikdyz vystoupit z metra musite a v praci si cist taky moc nemate a ... no zkratka je to knizka na klidny vikend kdy je sychravo a nebo nic nemusite.... za vikend ji date a pak se Vam pravdepodobne bude nebo nebude chtit jit v pondeli do prace ... podle toho jak to tam zrovna mate ...
Smutno, smutno mi z toho je. Obě postavy, i když se žádná nezdá vyloženě neschopná, váhají, jestli vzít život do vlastních rukou, nebo ještě vyčkat, jestli to někdo udělá za ně. A když i sama autorka řekne: Od toho tu nejsem, milánkové... Co pak zbývá.
Nadherny syrovy pribeh jedne zeny a jednoho muze, dvou osamelych dusi ve meste plnem lidi. Postava Mathildy me totalne dostala, jeji myslenkove komentare situaci jsou sarkasticke a vtipne. Perfektni psychologie postav od oblibene autorky. Doporucuji!
V pravdě velkoměstský román, resp. novela. Tíha a hukot velkoměsta je zde popsán velmi sugestivně.
"Člověk cítí soucit jen v momentě, kdy si představí sebe na místě druhého, kdy si uvědomí, že všechno, co se týká druhého, se může zrovna tak přihodit jemu, stejně rychle, stejně krutě. Soucit není nic jiného než strach o sebe."
Naprosto depresivní kniha, ale pravdivá. Mladá vdova se třemi dětmi, sice v dobré pracovní pozici, ale se šéfem, který nesnese pomyšlení že není středobodem světa, na druhé straně uštvaný doktor pohotovostní služby. A taky si mi znovu připoměl nepříjemný pach pařížského metra. Ti dva jako by se měli setkat, ale nikdy nevěř kartářce! Konec otevřený, opíši pár řádek z konce knihy. " Kdysi by možná bojoval. ale teď už ne. Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji."( Možno použít i v ženském rodě.)
Mathilda a Thibault jsou hlavními postavami románu Ani později, ani jinde. Úžasný název, který dokonale vystihuje obsah. Autorka se pečlivě věnuje vykreslení obou hlavních protagonistů. Delphine de Vigan vám je představí v práci, v soukromí i v jejich myšlenkách, které je neustále provázejí. Oba jsou momentálně sami. Žijí ve velkoměstě, pracují, mají kolem sebe spoustu lidí a ale cítí se být sami a potřebují někoho, s kým budou sdílet své radosti i starosti všedních dnů. Mathilda je vdova se třemi dětmi a Thibault je pohotovostní lékař, který se právě rozešel se svou partnerkou. Jednoho dne oba vstupují do metra a .....
Čekala jsem sice jiný konec, ale i tak se mi to moc líbilo. Francouzská spisovatelka mě zaujala a určitě vyhledám i jiné její tituly.
Člověk se může cítit osamělý i uprostřed lidí...
Mathilda a Thibault - hledající svou vazbu s lidmi...
Mathilda - "zná zpaměti spletité chodby své nespavosti"
Thibault -"ví, že ti, kdo milují víc, než jim lze dát, jsou nakonec vždycky na obtíž".
Setkají se - "zdálo se mu, že ta žena a on mají hodně společného".
Podaří se jim prolomit svou osamělost?
Delphine už je v mých oblíbených.
Źiaľ, téma tejto knihy sa ma momentálne bytostne dotýka....preto to bolo pre mňa dosť depresívne-sebazničujúce čítanie, ale v každom prípade dobre spracovaná téma /aj keď trošku by to šlo skrátiť/.
"Někdy totiž nelze zvítězit jinak než tak, že se vzdáme." (z doslovu)
Perfektní kniha, výborně se četla. Navíc mi skvěle sedla do aktuální nálady a jednoduše mě i přes svou temnou atmosféru nadchla.
knihu jsem přečetla takřka na jeden zátah.Kdo se s podobným příběhem dostal setkal i v reálu mi dá za pravdu že neschopný narcistický šéf je opravdu někdy na zabití.Mít moc někomu zničit život se nemusí vždy vyplatit.
Autorka pro mne neznámá a hned mě mile překvapila. Téměř reportážní styl, to mi vyhovuje. Navíc situaci s kanceláří u záchodků jsem zažila jako brigádnice v mém bývalém zaměstnání. Úžasný přehled přes kolegy!
Skvělá! Výborně vykreslené myšlenkové pochody a životní zkušenosti obou hlavních postav. Úžasně zajímavá sonda do života ve velkoměstě 21. století.
Dobře se četlo a líbilo se mně, hlavně ta atmosféra běžného dne ( doktorovy návštěvy mohly být ještě víc rozepsány, bylo jim věnováno podstatně míň než popisu Matildiny firmy..)...nápad skvělý, to propojení dvou ztracených...happyend bych ani nevyžadovala, ale možná tam bylo až moc pesimismu, únavy, beznaděje...a ani nebylo až tak moc proč...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Zrádnost města vs. podlosti korporátu. Kdo to na vlastní čenich nepoznal, nezná Aphex Twina.
Delfínka má u mě záporné skore 1(Pouta):2. Přesto prahnu ještě po jedné Nezadržitelné noci. Avšak to už je zase ten rave.