Anička a Velikonoce

03.04.2024

Anička a její příhody mě nikdy neomezí, ještě že má tolik dílů na pokračování. Čteme to s babičkou trochu napřeskáčku, ale vůbec to nevadí, krásně si tu návaznost, co bylo dřív a co potom, najdeme. Velikonoce jsme dočetly chvilku před skutečnými, a tak nám je Aniččino vyprávění ještě umocnilo.

03.04.2023

Další pěkná milá knížka s Aničkou. Sem tam hloubavá myšlenka, ale hlavně je to prostě jemné pohlazení po duši :)
A Velikonoční díl mi krásně vyšel zrovna před Velikonoce! :)

20.06.2022

Nejlepší ze série, Velikonoce a všechno, co k nim patří, smrt i nový život, tradice, a v neposlední řadě kamarádi.

26.02.2022

Anička se opět vrací na vesnici kde prožívá zábavné a pozoruhodné Velikonoce, a zároveň na konci knihy vystřídá smutek a štěstí.

Ps: Myslím že by byl dobrý nápad Anička a Vánoce

29.08.2021

Stejně jako předchozí knihy ze série se nám i tato moc líbila, ale za ta data dávám o hvězdičku méně. I naše šestiletá dcera ví, že Velikonoce jsou dříve v dubnu, případně i na konci března (zásluhu na tom má, že se o Velikonocích narodila jako malý Štěpánek) a 30. dubna jsou čarodějnice, což by na vesnici určitě nezůstalo bez povšimnutí.

05.05.2021

My jsme knihu četli s dětmi o Velikonocích, kdy její čtení oceníte určitě nejvíc. Přestože naše děti už jsou starší, třeťačka Anička si je získala a nemohly se dočkat dalších pokračování. Kniha plyne poklidně s různými všedními starostmi i radostmi dětí na vesnici. Děti běhají po venku, jedou na výlet na kolech, jdou se koupat do rybníka, starají se o domácí zvířata, setkávají se s různými sousedy na vesnici… Co se týče poselství Velikonoc v této knize, to dobře vystihl uživatel witiko, takže to nebudu opakovat. Je tu tedy i něco k zamyšlení pro dospělé i děti.
Nechybí ale i „tradiční“ slavení Velikonoc na vesnici: tedy holky barví vajíčka a o velikonočním pondělí je přijdou vymrskat kluci – jejich kamarádi, s kterými už toho tolik prožily.
Anička může být dětem v mnohém i vzorem. Naše děti třeba zaujalo, že jako třeťačka zvládla napsat tři docela dlouhé dopisy, odnést je na poštu a jeden z nich poslat dokonce doporučeně.
Byla to naše první kniha ze série o Aničce a určitě ne poslední.

16.05.2020

V pořadí již 6. díl o Aničce Válové, sympatické dívence, která chodí do 3. třídy, žije v Praze a má babičku na vesnici. Blíží se Velikonoce a Anička by je moc ráda strávila u babičky. To se jí splní a naše oblíbená zrzavá holčička prožije spoustu dobrodružství, pocítí velkou bolest (fyzickou i psychickou), ale i nesmírnou radost, trochu si popřemýšlí, bude se jí zdát neobvyklý sen a samozřejmě si bude zapisovat do svého deníku.

Začátek mě bavil trošku míň, Anička hodně vzpomíná, ale jakmile byla u babičky, tak už jsem prožívala Velikonoce naplno s ní. Bylo super znovu navštívit Irenu s Olinou, hodně jsem se těšila na Parašína a Elišku, mile mě překvapilo, že Pepan dostal víc prostoru a Julina míň:-) Dceru zajímalo, proč je Julina ošklivá na ostatní. Díky knížce jsme si mohly popovídat o tom, co se může skrývat za nepříjemným chováním. Mám ráda dětské knížky, které nabízí mnoho podnětů k diskuzi. Série o Aničce je opravdu citlivě napsaná, autorka I. Peroutková se nebojí témat, která bývají tabuizovány (třeba nemoc a smrt), nic nemaluje narůžovo, čtenář spolu s Aničkou zakusí příjemné i nepříjemné emoce (smutek, lítost, strach), a tak jako v životě pozná, že i ten největší smutek může záhy vystřídat neskutečná radost. Předčítání mi dalo zabrat, měla jsem co dělat, aby se mi párkrát nezlomil hlas. I na dceru emoce působily, během emočně vypjaté scény mi nepoložila ani jednu otázku. Jinak je na mě sype jednu za druhou.

Když jsem knížku dočetla, tak ji chtěla Barunka (4 roky) hned číst znovu. Dnes předčítal manžel, já žehlila. Byla radost sledovat, jak dcera příběh prožívá a spoileruje manželovi:-) Plně ji nakazilo velikonoční veselí, všechny doma šupala pomlázkou (papírem), vymýšlela, jak by mohla pojmenovat slepice u naší babičky na Šumavě, obohatila si slovník (klíďopíďo a jasňačka, brnkačka, ale i třeba o slovo šampion), atd.

A na závěr si nemůžu odpustit poznámku:-) Proč musí mít „každé“ knižní miminko kočárek, postýlku a přebalovací pultík s různými olejíčky a mastičkami? Jsou přece i jiné možnosti:-) … Sečteno a podtrženo, knihu Anička a Velikonoce velmi doporučuji.

07.08.2019

Velikonoční díl je hodně emotivní, hezky to vystihl komentář witiko. Dcera byla opět nadšená. Chybu v datu velikonočního zápisu do deníku snad autorce vzhledem ke kvalitě celé série o Aničce můžeme odpustit, stejně jako to, že knihy jsou psány spisovně, ale v každé se objevuje nespisovné "oblíknout"/"svlíknout" a "zahlásit" často tam, kde se to stylisticky nehodí.

16.01.2019

Pěkná, čtivá knížka. Vnučce se moc líbí. Při čtení jsme se střídaly, ale některé díly přečetla sama. Takže já jsem proti ní poněkud pozadu. Dohánět ji ale nebudu, všechny díly se mi zdají hodně podobné. Autorka píše o tom, co dnešní děti zajímá , ale já s nostalgií vzpomínám na Aničku básnířku a Aničku malířku, kterou milovala v dětství naše dcera.

10.05.2018

Byl jsem zvědavý, jestli (a jak) se autorka vypořádá s křesťanským poselstvím Velikonoc. Nebo to bude jen plné zajíčků, vajíček a pomlázky? Povedlo se jí to skvěle! Anička se v tomto díle dozvídá, že smrtí život nekončí a že po smutku přichází radost. A děti se tak přirozeně seznamují s tím, o čem ty Velikonoce vlastně jsou.

01.06.2016

Moc povedené vyprávění nejen o velikonočních svátcích, které Anička stráví opět u své babičky na vesnici kde strávila spoustu času, bydlela tam i chodila do školy. Vrací se tak za svými kamarády a prožívají další dobrodružství. Opět povedený díl a nezbývá než doporučit a přichystat pokračování.