Anička a její kamarádky
Ivana Peroutková
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17017/anicka-a-jeji-kamaradky-17017.jpg
4
200
200
Anička (I. Peroutková) série
1. díl >
Co zažila Anička u babičky, jak si hledala kamarádky v nové škole, co jí prováděl neposedný spolužák a mnoho dalšího se skrývá v malé knížce pro mladší dívky. Aniččiny rodiče odjeli na rok pracovat do Afriky a tak se Anička odstěhovala k babičce z velkoměsta na malou vesnici, kde začala chodit do školy. I když malebnou vesničku zná, má trochu obavy, jací budou její noví spolužáci a zda si mezi nimi najde nějakou kamarádku. Brzy z ní však strach opadne, protože se spřátelí hned se dvěma spolužačkami. S Irenou a Olinou pak zažívá skvělá dobrodružství. Anička je bystré děvče a zajímá se o vše kolem sebe, o přírodu i o zamlklou spolužačku Elišku, se kterou se nikdo nebaví. Kamarádky říkají, že je nafoukaná, ale Anička se snaží odhalit pravou příčinu jejího smutku.... celý text
Přidat komentář
Kde byly takové knížky, když jsem měla sedm a šla jsem do druhé třídy? Nebyly, tak jsem si ji přečetla o padesát let později a uchvátila mne jako malou holku.
Psáno mile, vesele a holčičí bezstarostnost a radost z maličkostí je nakažlivá. Nad malými holčičími starostmi se člověk pousměje. A ten dalekohled, když bydlíte na kopci s výhledem, tak to je něco! to by chtělo každé dítě!
Necelý rok u babičky na vesnici (od posledního srpna do posledního června) a tolik společných dobrodružství s novými kamarádkami Eliškou a Irenou. Další postavy - velká introvertka nebo dokonce aspergerka Eliška Jiráčková a rozverný divoký kluk Zdeněk Parašín, asi s ADHD. Byl to záměr a bude autorka tyto postavy dále více rozvíjet v dalších dílech? Chtěla bych, aby jo.
Oceňuji mapu vesničky na obale knihy, hned si člověk udělá představu, jak to tam vypadalo. Růžová houpačka s růžovým polštářkem Elišky Jiráčkové lákala nejen na houpání, ale hlavně jako skvělé místo na čtení.
Deníkové zápisky Aničky, psané v knize psacím písmem, budou pro některé malé čtenáře velkou výzvou, pokud se učí číst a psát pouze písmem Comenia Script.
Jedno bych autorce vytkla. Aničku a její kamarádky schovala během bouřky do jeskyně ve skále nad tůňkou. Na stránkách Hasičského záchranného sboru jsou pravidla ´Jak se chovat během bouřky´ a jedním z bodů je, že největší nebezpečí zásahu bleskem hrozí pod převisy nízkých skal či v malé jeskyni ve skále a v bezprostřední blízkosti vodních ploch. Co kdyby tam do nich udeřilo? Pak bychom se už nemohli těšit na další pokračování příběhů o Aničce a na její občasný deníček.
A rada babičky hned v úvodu knihy a na začátku „psacího“ života Aničky je k nezaplacení. Kéž by mi tohle někdo kdysi poradil!
„Tak tohle bude, Aničko, tvůj deník.“
„Deník?“ nechápala Anička.
„Přesně tak. Můžeš si do něj psát všechno, co tě napadne. Všechno, co prožiješ. Všechno, co by sis chtěla navždy zapamatovat. Ale musíš si ho dobře schovat.“
„Proč?“
„Protože až budeš velká, tak si v něm budeš ráda číst.“
„A proč bych si v něm měla ráda číst?“
„Třeba na něco zapomeneš a deník ti to připomene.“
„Ale já nikdy na nic nezapomenu.“
„Tím líp,“ usmála se babička, „ale ten deník si stejně schovej. A piš si tam,“ dodala skoro prosebně.
Kniha se nám líbila. Dcerka byla nadšená. Máme přečteno už více dílů o Aničce. Pro malé čtenáře knihu můžeme jenom doporučit.....
Dcera (nyní ve druhé třídě) ji čte v rámci tréninku čtení. Baví ji.
Včera jsme se dostaly ke kapitole Vánoce a mě osobně zarazilo, že si dárky dávají Anička a babička pod stromeček samy (že si vzájemně dají dárky kamarádky, to chápu). My se doma snažíme, aby dcera věřila na Ježíška co nejdéle a zatím se nám to daří. A najednou zde, v dětské knížce bum - málem bylo po našem snažení. Naštěstí si to dcera až tak neuvědomila, ale toto mě v té knize opravdu zamrzelo. Jinak mohu doporučit.
Po letech jsem se vrátila ke své oblíbené dětské knížce. A je to nádhera! Jak obsahově, tak na pohled.
Pěkný a citlivý příběh o přátelství, a jednoduché kráse života. Doplněný krásnými ilustacemi.
Několikrát mě takhle knížečka překvapila hloubkou svých myšlenek, které navíc krásně staví do roviny žití v přítomnosti a radosti :)
A ano, možná to trochu moc okecávám, ale nemohla jsem si pomoct! :D
Četla jsem s dcerou, když byla menší, mě se to líbilo moc a klidně bych dala i další díly, dceru to bohužel nezaujalo.
Tato kniha byla krásná. Už to že se Anička jmenuje stejně jako já bylo dobré.
Tuto knihu doporučuji.
na tomto dílu se mi libi , ze se zde vešel celý rok s popisem ruzných aktivit, ktere se dají dělat v ruzných ročnich obdobich.
Moje oblíbená knížka když mi bylo sedm. I dnes ale patří k mím oblíbeným sériím. Anička mi byla totiž hodně podobná. Můj nejoblíbenější díl je Anička a divadlo.
Krásné počtení, milé, dívčí ....kdo by nevyměnil město za takovouto vesničku, ještě ke všemu s takovou babičkou. No většina z nás. Kamarádské škádlení dívčích let znamenité, sloh opatrný, snad vzhledem k cílové skupině, nenásilný a milý. Celá série je taková.
Musela jsem tuhle knihu přečíst dřív než Křeček drží dietu, protože jsme ji museli vrátit do knihovny. Ale Julina Eliášová mě štvala, protože vždycky všechno zkazila. Ale zase bylo docela fér, že Anička měla ráda Elišku Jiráčkovou, kterou nesnášely Irena s Olinou. A ty zase kamarádily s Julinou.
Byla to moc zábavná knížka a už jsem si v knihovně rezervovala druhý díl Anička ve městě.
Četla jsem čerstvě šestileté dceři a byla nadšená, už máme v knihovně objednaný další díl. Za mě s pár drobnými výhradami také spokojenost.
Tyhle dětské knihy jsou stejně nejlepší. Moc hezky napsané, chování i rozhovory odpovídají věku hlavních postav. Krásné nápady na prostředí, kde se děj odehrává. Kniha krásně plyne. Prostě tyhle knížky můžete číst v jakémkoli věku a pořád se vám líbí a v tom je právě ta výjimečnost, protože většina autorů knih pro děti tohle neumí.
Jsem zvědavá, jak na tom bude série s Valentýnkou.
No tahle knížka mě moc nebavila. Alespoň ze začátku. No ale četla jsem to jako malá a to mě bavily knížky těchto tipů.
Její "kamarádky" se místy chovaly jako pěkné mrchy, ale jinak moc hezká knížka.
Anička se nám moc líbila. Je to pohodově napsané. Osobně mě nejvíc pobavila pasáž, ve které Anička poprvé navštívila Elišku...
Druhá knížka o Aničce, kterou jsme si pořídily, resp. poslechly v podání výborné Marthy Issové. Anička je milá a šikovná osmiletá holčička s dobrým srdíčkem, která žije u babičky na venkově, zatímco jsou rodiče pracovně na rok v zahraničí. V knížce je tak popsáno dětství, jaké znám a jaké bych taky přála svým dětem – ne u počítače, telefonu a televize, ale venku mezi kamarády.
Přesto se jedná o příběh ze současnosti, taková novodobá Šmahelová pro mladší školní věk, resp. pro předškoláky (pětiletá dcera je nadšená). Kniha je psána nekomplikovaným, ale přesto dostatečně bohatým jazykem, autorka dovede velmi dobře vystihnout Aniččiny pocity (ať už negativní, nebo pozitivní), různé problémy, které taková holčička může mít (vztahy s kamarády i s dospělými) i jejich řešení. CD posloucháme od zimy často a rády.
Moc mne nenadchla, nejsem cílová skupina, ale audioverze poslouchána v autě a dalo se to.
Dcera Aničku miluje
Autorovy další knížky
| 2004 |  Anička a její kamarádky |
| 2018 |  Valentýnka a narozeniny |
| 2010 | Anička u moře |
| 2013 | Anička a Velikonoce |
| 2012 | Anička a cirkus |
Kniha Anička a její kamarádky je příjemným příběhem pro děti, který ale může oslovit i dospělé, zejména díky své schopnosti probudit vzpomínky na vlastní dětství. Hlavní hrdinka Anička, která se po odjezdu rodičů na rok do Afriky přestěhuje k babičce na vesnici, zažívá období plné změn, očekávání a obav. Náhle se ocitá v nové třídě a musí si najít své místo mezi novými spolužáky.
Zpočátku má strach – budou ji spolužáci přijímat? Najde si kamarádky? Tyto pocity jsou velmi autentické a snadno se s nimi ztotožní nejen děti, které něco podobného právě prožívají, ale i dospělí, kteří si podobné situace pamatují. Anička si však brzy najde dvě skvělé kamarádky a spolu zažívají veselá dobrodružství, která ukazují krásu dětského přátelství, ale také jeho výzvy – občasné hádky, nedorozumění, ale i radost z opětovného usmíření.
Příběh je napsán jednoduše, ale s velkým citem. Líbilo se mi, jak věrně zachycuje emoce dětí, jejich starosti i radosti. Čtení této knihy ve mně vyvolalo mnoho vzpomínek na vlastní dětství, kdy jsem řešila podobné otázky – kdo bude mým kamarádem, jestli se v nové situaci dokážu prosadit nebo jak si udržet přátelství. Bylo to jako vrátit se zpátky v čase a znovu prožít tyto okamžiky.
Celkově je Anička a její kamarádky milou a laskavou knihou, která ukazuje, jak důležité je přátelství a že všechny změny, i když se zpočátku mohou zdát těžké, mohou přinést něco krásného. Doporučuji ji nejen dětem, ale i těm, kteří si chtějí připomenout kouzlo svého vlastního dětství.