Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , LedaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář


Co proti té Anně všichni máte?(-: Román nesoucí její jméno je spíš taková pohádka, žádná akce – prostě ideální volba pro toho, kdo rád usíná s bichlí na obličeji a ve snu pak prožívá přelouskané příběhy postav. V tomto díle jich bylo požehnaně a všechny byly věrohodné. Stojí to za to. Dolly je taková upracovaná mamina, Steve žoviální flákač, Levin outsider... A dohromady tvoří bizarní partičku, jejíž příběhy jsou právem legendární.


Tak koukám, že nejsem jediná, kdo nemá rád Annu...
Dílo se mi líbilo, a mohu ho jen doporučit. Byl to dokonalý román, autor detailně popisuje tehdejší ruskou společnost. Postavy jsou promyšlené a plastické. Po dlouhé době to byla kniha, u které jsem se vážně držela, abych se nekoukla, jak to dopane.
Celé to na mě zanechalo wow efect, jednou si to určitě přečtu znova.
Jinak bych ale doporučovala sehnat si dvojsvazkové vydaní - takové mám já a řekla bych, že i díky tomu mě to bavilo daleko víc, než kdybych to měla v jedné knize, stránky tak nějak rychleji ubíhaly.


Velice podrobně propracované dílo od L.N.Tolstého, které se mi velmi líbilo. Autor detailně popisuje život ženy, která opustí manžela kvůli lásce k milenci a jelikož nechce být zavržena společností, spáchá sebevraždu. Na pozadí tohoto vztahu Tolstý řeší zalší vztahy.


Náročná kniha.Předlouhá, nezáživná.Hlavní postava Anny mi byla hned zpočátku nesympatická a to se nezměnilo až do posledních řádků knihy.Anna je rozmazlená, zhýčkaná žena z vyšší společnosti, která se prostě nudí.Nevím jestli to byl autorův záměr ale právě tak na mě její postava působí.Sledujeme vývoj postav dvou párů- Vronského a Anny a Levina a Kitty.Do toho všeho je ještě zamotáno hodně filozofie, kdy každá postava má svůj názor na politiku a život vůbec, za kterým si stojí a polemizuje o něm s dalšími postavami.To vše téměř na 900 stránkách.Jen otrlí vydrží.


Knihu jsem četla velmi dlouho. Ne že by mě příběh nezaujal, ale bylo tam na můj vkus příliš mnoho politiky. Anna se mi na konci hodně zprotivila, ale to asi tam mělo být.


No nebavilo mě to až tak. Důvod? Anna byla nesympatická, prostě takový střevo, vůbec jsem s ní nesoucítila. A ten její (no oba) to samý. Byla tam jedna linie, teď nevím jak se jmenoval, Kosticyn, nebo tak nějak, to bylo zajímavé.


Velice zajímavé a rozsáhlé dílo. Z určitého pohledu ne zrovna čtivé, jde pouze o komunikaci a vztahy postav zachycené na pozadí doby pozvolna končícího "dlouhého" 19. stol. Pro mě byly nejzajímavější narážky na historické události, které se objevovaly zejména ke konci knihy v souvislosti s válkou s Tureckem. Jinak jsem samozřejmě fandil Levinovi a líbily se mi zejména jeho vztahy k hospodářství. Kniha je také prodknuta filozofickou linkou, které v některých debatách vyplouvá na povrch. Tyto pasáže mi dělaly značné potíže, a leckde jsem prostě nepochopil o čem se mluví, nebo spíše co mělo být řečeno. Jednu takovouto část jsem si ale přečetl během četby ještě jednou a hned to bylo lepší. Ke knize se tedy vrátím určitě ještě jednou, ale spíše až za delší dobu, budu jí schopen ještě více ocenit. Není to holt čtění pro zajíce :-D


Kniha je určitě zajímavá, psychologicky skvěle zpracovaná. Jsem ráda, že jsem ji nečetla na střední škole jako povinnou četbu a pár let počkala. Ale teď se těším, až si přečtu nějakou oddechovku, něco méně náročnějšího:)


Je mi líto, že pokaždé, když někdo zahlédl co čtu, okomentoval knihu slovy, joo to je ta, jak ta hrdinka na konci..a prozradili mi pointu konce. Bez toho bych si knihu určitě užila. Je pravda, že až do poslední stránky jsem měla trochu guláš ve jménech, kdo je kdo, ale i tak s mi kniha líbila. Zajímavé ale je, že vedlejší linie děje( Levin a Kitty), mě bavila více než ta hlavní. :-) Snad proto, že hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Kniha je dobrá, četla jsem lepší i horší. ;)....Joo a přidávám se k většině, že jsem tuto knihu četla déle než je pro mě běžné. :-)


Možno ma skalní ukameňujů, ale oproti Vojne a mieru, či Vzkrieseniu som čakal trošičku viac, alebo skôr niečo iné.

Rozsiahly epický román, ktorý sa dobre číta. Témy v Anne Karenine sú v skoro každej knihe, hoci nie všetky vzťahy sú zachytené v jednej jedinej (to je aj dôvod hrúbky príbehu). To považujem za výhodu knihy, rozbor manželských a nemanželských vzťahov.
Avšak budem sa prikláňať k Čechovovi, na problematiku vydaja, ženby či samotného vzťahu sa mi dobre dívalo čechovčinou. Budem sa prikláňať ku Gončarovovi, lebo v Úšuste s hlbokým umeleckým cítením zobrazil ľudské vzťahy, hľadanie lásky a zobrazil to, čo Tolstoj neprehľadne opísal v závere, keď sa Levin nauvažoval o existencii, viere apod., pritom zámery autorov sa stotožňujú: zdôrazniť zmysel aktivity nad ideami (úvahami... je to Schillerova filozofia). Veľmi sa mi nezdalo, ako Tolstoj zabŕdol v závere do filozofie, spomenul autority, no bližšie nič k tomu neposkytol, čo sa zdá dosť netaktné voči čitateľovi i samotným autoritám, ale dajme tomu, že na to priestor a č as nebol, za úplný debakel v tých úvahách považujem absenciu pojmu svedomie. Z toho proste plynie až akási manipulácia od takého svetoznámeho autora, čo ma fest sklamalo, s niečím takým som sa ešte u ruského spisovateľa nestretla. To dokazuje, že Turgenev mal pravdu, keď jeho Rudin vyslovil o Rusoch mienku, že ruská myseľ nie je stvorená pre filozofovanie! Tolstojovi záver Anny Kareniny nevyšiel.
Ďalej sa budem prikláňať k dostojevčine. No najviac sa budem prikláňať k dokonale presvedčivému smiechu cez slzy, lebo konštatovať dokáže hocikto, ale povzniesť sa nad životnými okolnosťami v literatúre je často najťažšia skúška. Gogoľ to dokázal v každom jeho príbehu a nakoniec ako ojedinelý autor uznal, že usilovať sa vnímať svet cez ženský zrak by bol mužský rozmar. To radšej vyskočiť von z okna! (z príbehu Ženba), čo sa mimochodom spomína aj v príbehu Anny Kareniny.
Takže k obsahu otázka znie: byť naivnou a poslušnou ako Kitty? Byť hlúpou a poslušnou ako Dolly? Byť krkavčou matkou ako Anna? Asi najlepšie z toho vzišla Varvara, čo prebolí to prebolí, človek sa zaľúbi, či sa mu to páči alebo nie, predsa len túži po spoločnosti, s ktorou prežije tento zlý život, ale zase nasadiť si na krk nejakého Stepana či Vronského... to dá rozum, že radšej žiť v samote, a ako milosrdná Bronteová káže: usilovať sa spríjemniť sebe i okoliu život, konať radosť, lebo život je príliš krátky na to, aby sme si ho vzájomne kazili (niečím takým sa viedla Varvara)... úplne jednoduchá a prostá filozofia, k čomu teda slúžil ten Tols tojov záver? K ničomu... je to však mužská záležitosť, tak nech si ďalej filozofujú. Raz za tých päť storočí príde ďalší génius ako Kant, Darwin, Einstein, Shakespeare či Puškin a budú sa o nich naďalej starať poslušné, naivné a hlúpe ženy, aby mali podmienky pre filozofovanie.


Četla jsem ji kdysi jako povinnou školní četbu někdy v sedmnácti. A už tehdy mi přišla Anna prostě lehkovážná. Zamilovat se? To se občas stane, proč ne? Vyměnit syna za nezodpovědného milence? Hloupost a za hloupost se platí, děvenko.


Nemohu hodnotit, knihu jsem nedokázala dočíst do konce, neboť v knize se točí několik příběhů v jednom, na čtení trochu složitější, tak třeba někdy..


Skvělé! Překvapilo mě, jak moc mě Anna Karenina uchvátila. V knížce jsou dokonale popsány postavy, některé jsem měla moc ráda, jiné mi dost vadily. Snad nejvíc jsem měla ráda Levina a Kitty, naopak Anna s Vronským nepatřily (zvlášť ke konci) k oblíbeným postavám.
Sice je v knížce dost zdlouhavých popisů (např. úvahy Levina o hospodářství a tak), ale i tak stojí za to..


Anna Karenina je svým způsobem čtivá, ale pro náročné... přečetla jsem ji s přeskakováním... Jednou se k ní vrátím a přečtu ji bez mezer...


Smysl pro zodpovědnost, selhání vnitřní matky, to všechno vede až ke konci života ženy, která byla tak nádherná a tolik milovaná.
Anna Karenina je ukázkou ženy, která bojuje se svými city, následně jim podléhá, ale stejně tak i výčitkám svědomí a rodí se v ní nenávist k sobě samé. A je nemožné takové napětí vydržet, je nemožné milovat za každou cenu.
Přestože jim s Vronským štěstí srší všude, kudy protančí, oni se ho musí ignorovat a snažit se vnímat realitu, která nastavuje měřítko slušnosti někde jinde, než je štěstí.
Silný, velký příběh zasazený do období ruských zarytých konvencí a neústupnosti, do světa lidí bez vlastního úsudku a sebelásky. Kitty a Levin, to už jen malá záplata na utrpení.


Proměna okouzlující ženy v nešťastnou a tak trochu šílenou bytost. Skvělý, propracovaný příběh. Ale stejně byl pro mne nejmilejší postavou Levin a přistihla jsem se, že mě vždycky zamrzelo, když část o něm a Kitty vystřídala část o Anně a Vronském.
A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřeno tmou, zaprskala, začala skomírat a zhasla navždy.
...Úžasná kniha.


Knížka je napsána velmi hezky, je místy docela napínavá. Je velmi hezké propojení mezi osudy hrdinů, baví mě, že to nejsou samostatné kapitoly, ale krásně spolu souvisí.Co mě nebavilo byly pasáže o politice a hospodářství. Hlavní hrdinové opravdu vystihují " 2 odlišné podoby lásky". Annu jsem od první chvíle neměla ráda, je egocentrická, nerozhodná a psychiatrická. Zato Levina a Kitty jsem si hnedka oblíbila.


Ďalší ruský klasik. Niekedy premýšľa nakoľko by prospelo literárnym postavám kurz nejakej terapie s nejakým dobrým psychoterapeutom, alebo aspoň pokec so psychológom- pretože nešťastnú Annu by som ako adeptku na sedenie nominovala. Opisy skvelé, opis doby, spoločnosti, myslenia sú na brilantnej úrovni. Tie postavy sa s mojou osbnosťou až tak nezžili...
Štítky knihy
nevěra historie, dějiny smrt 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura manželství psychologické romány mezilidské vztahy rozhlasové zpracování ruské romány Lev Nikolajevič Tolstoj, 1828-1910Autorovy další knížky
1969 | ![]() |
2005 | ![]() |
2018 | ![]() |
1959 | ![]() |
1964 | ![]() |
(Uwaga spoilery!) Stojím před osobním dramatem, jak popsat všechno, co chci, a zároveň nenapsat druhý díl Anny Kareninové. Tolstého psychologický a sociologický román rozhodně stojí za přečtení, i když vám nikdo neřekne, že se čte příjemně a lehce. Naopak. LNT vytvořil obraz Ruska 60. a 70. let, které trouchniví před očima společnosti, která se nemá k činu a přikládá si v zoufalství kapesník před obličej. Ikona petrohradské společnosti, ta něžná Anna, se zahodila s mladým mužem a snad ani nepostřehla, že si tím s plnou pompou vykopala hrob. Dejte ji ukamenovat na Senátním náměstí.
Ukazují se nám dva světy, dvě podoby lásky. Čistá a duchovní láska Levina a Kitty, jejich přemýšlení, nejistota a obavy, která vede oba ke spáse. Fyzická, vášnivá láska Anny a Vronského směřuje přímo k zatracení. Každá Tolstého postava má svůj kruh, v němž se pohybuje. Vronskij je ze své společnosti vyrván bláznivou láskou k Anně, najednou nemá nikoho než ji, což jej brzy uvede do zoufalství a nudy. Začne si připadat vykořeněný a bez citu. Anna, která kromě něj nic jiného nemá, se neovládá a žárlí. Je to logické, nemá na světě už nic, a když má pocit, že jediné, co jí zbylo, ztrácí, nechce o to přijít. Její žárlivost se mění v nenávist, touhu si k sobě druhého připoutat navždy, i za cenu vlastní smrti. Že je žárlivá koketa, jak čtu tady? Ale kdeže. To jen filosofický LNT láme hůl nad vášní. Anna zemřít musela. Byla k tomu odsouzena. Vronského potkala ve vlaku a pod koly jiného umírá. Její kruh je uzavřen. Nicméně Tolstoj ji nekritizuje, nepokládá ji za ryze zápornou postavu. Jestli je v mottu psáno: "Mně patří pomsta, já odplatím," jsou to podle listu Římanům slova boží a jen on má právo soudit. My nejsme povoláni, abychom soudili druhé. Vlak, symbol moderního Ruska, pod sebou drtí krásy starého včetně lidí typu Anny Kareninové. Oběti svého vlastního systému. To systém je vinen.
Anna Kareninová vám nabídne jemnou psychoanalýzu všech malých lidí prostřednicím jejich vnitřních monologů umně vsazených do epicky široké, momunentální fresky okolního světa. Spojuje miniatury s věčným světem, ale odmítá je přitom soudit. Přesto, že raději čtu Dostojevského než LNT a netajím se tím, za tento majstrštyk musím dát 5/5. Na bezkonečné mapě vtehdejšího Ruska dostal každý puntík duši. Kapku mě zamrazilo vědomí, že dávám přednost životu Anny před Kittyiným, ale na posouzení života každého z nás je tu někdo jiný. Doufám.