Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115346/bmid_anna-karenina.jpg
4
2164
2164
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , LedaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Anna Kareninová byl běh na dlouhou trať. Začátek mi utíkal skvěle, nadchla mě typická atmosféra ruských románů - plesy, šlechta, církev, zima, divadla a opulentní večeře. Nezapomenutelná je pro mě scéna, ve které Levin a Kity společně bruslí, a obecně se mi moc líbí popis jejich vztahu, který se postupem času rozvíjí. Bavil mě ruský venkov i Levinovy úvahy o hospodářství.
Od poloviny se mi ale četlo hůře, asi proto, že se změnil tón vyprávění - Anna si začala uvědomovat, do jak mizerné situace se dostala, a začala Vronského svou láskou a zbytečnou žárlivostí dusit. Její chování k němu je děsné, i přesto však pochopitelné. Autor se opravdu dobře dokázal vcítit do její psychiky. Z dnešního pohledu je takové řešení situace přehnané, z pohledu Anny si ale dovedu dobře představit, že neviděla jiné východisko.
Duchovní rovina o smíření Levina s vírou je náročnější, ale též zajímavá. Až si trochu odpočinu u oddychovější literatury, pustím se do Vojny a míru.
Tušil jsem, že přijde den, kdy si tento román budu muset přečíst. Byl jsem více než ohromen. Příběh pěkně ubíhá, sledujeme různé dějové linky a digrese, vývoj hlavních postav vůbec. Tím vyvstává otázka, proč Tolstý zvolil název jaký zvolil - nejspíše proto, aby zaujal. Že budeme svědky pádu ženy z vyšší společnosti, zejména v rovině v psychologické, kdy Anna postupně ztrácí smysl svého života, resp. začíná pochybovat, zda-li je to doopravdy to, co chtěla. V čem vlastně tkví štěstí našich životů. Osobně mne tato linka tolik nezaujala, spíše jsem sledoval více Levina. Skrze jeho ústa k nám totiž promlouvá Tolstý - myslitel, který vidí okolo sebe problémy tehdejší Rusi a chce je nějakým způsobem řešit (moment, kdy K. L. píše svoji práci a vůbec způsob vedení hospodářství). Podobně zajímavé jsou i až filozofické rozmluvy postav. Román, který by se věnoval pouze takové problematice nemá šanci na větší úspěch. Proto zde máme svědectví doby na pozadí mistrně vyprávěného milostného příběhu dvou lidí, tedy Anny a Levina, kdy jeden dojde po naplnění svých tužeb ke skáze, kdežto druhý dojde (pravděpodobně) naplnění svého života.
S touto knihou som sa trápila pár dlhých mesiacov a konečne som ju pokorila. Keby som mala hodnotiť knihu podľa toho, ako mi boli sympatické jednotlivé postavy, tak by som dala asi 0*...Annu Kareninu by som prehla cez koleno a dala jej 5 a 20, potom by nasledoval Levin, za ním jeho ženuška a ďalšie postavy :-))) Čo by som dala aspoň za kúsok šťastia, ktoré mnohí z nich mali... Kniha je napísaná samozrejme výborne, no väčšinou mi kniha prirastie k srdcu aj skrz postavy a v tomto prípade som ju určite čítala prvý a posledný raz. A v tejto chvíli som rada, že to mám za sebou. Možno niekedy v budúcnosti sa ešte pánovi Tolstojovi povenujem a skúsim Vojnu a mier, no čo sa týka Rusov, tak oveľa viac mi sadol FMD...
Jedna kniha, v rámci níž je tolik příběhů a lidských osudů, které by vydaly i na tři knihy. Prostě světové dílo, které si zaslouží, aby se o něm učilo na školách.
Tuto knihu jsem měla jako povinou nepovinnou četbu( tím myslím, že jsem to opravdu přečetla, když jsem měla rozebrat jednu knihu na referát, narozdíl od jiných, kteří si jen přečtou o čem kniha je),ale bavilo mě to, teda až na Levinovy kecy, jak zmnění hospodářství, nebo co řekne Kitty. Bla,bla ,bla. No když tam byla Anna nebo Kitty, tak mně to bavilo, když Levin nebo Oblonsky, tak ne.
Celkově to, ale bylo propracované a naučné a zajímavé. No a ten konec mě dojal. Bylo to smutné, ale zároven nevyhnutelné.
Nebojte se to číst, zas tak náročné to nebylo, myslím, že to pochopíte.
Začátek mě docela bavil, ale pak už sem nevěnovala pozornost, a když jsme přečetla stránku, nevěděla jsem o čem je...tak jsem knihu odložila. Bohužel, dost sem se těšila na Tolstoje...
Nedokázala jsem se prokousat přes nudný začátek, to se mi stává málokdy, skoro vždy knihu musím dočíst, v tomto případě bohužel, třeba příště.
Bylo by poněkud nespravedlivé vidět v Anně Kareninové pouze milostný nebo společenský román; mnohem více mě upoutala snaha o vylíčení strastiplného hledání odpovědi nad otázku, co od života očekáváme a co je tím motorem, jenž pohání naši vnitřní existenci dál. Těch více jak osm set stran porůznu odkrývá odpovědi, k nimž dochází jednotlivé postavy. Pro nepoučitelného Stěpana Oblonského je to sobecky pojímaný hýřivý život. Pro jeho ztrápenou ženu Dolly i přes vnitřní opovržení (k jemu i sobě samé) potřeba zachování role matky kvůli dětem. Pro citlivou Kitty se odpovědí stane nakonec věrná láska milovanému Levinovi. Pro Vronského je to vyčerpávající balancování mezi osobní ctí a vášní k Anně. Pro Karenina nejprve oddanost své společenské úloze velkého státníka, posléze odhalená hluboká vnitřní zbožnost... ti všichni, od prvního šlechtice po nejposlednějšího venkovského nádeníka jako by přirozeně znali svoji roli na tomto světě. Pouze dvojice ústředních postav, kolem nichž se zvolna spřádá a zase rozebíhá předivo ostatních osudů, je na tom jinak a bloudí až do posledních stran románu. Oba hledají skutečnou, hlubokou náplň života, raison d´être, a každý přitom po svém, s opačným výsledkem.
Okouzlující a duchaplná Anna Kareninová, grande dame petrohradské smetánky, má na počátku zdánlivě vše, co si žena jejího postavení může přát. Naopak zhrzený nápadník a hloubavý samorost Levin pochybuje na každém kroku o všem a o sobě především. Přesto oba dokráčí k protichůdným koncům. Na otázku, proč se to jednomu podařilo a druhé ne, ještě teď hledám odpověď. Mohla za to předpojatá morálka doby? Společenské konvence, kterými Levin pohrdal a proto byl při svém hledání volnější než Anna, jež se nedokázala vymanit z odsudků okolí? Nebo snad za to mohla nějaká vnitřní síla charakteru? Ať tak či onak, Annina cesta ke zkáze a Levinova k vykoupení je strhující a vede mě k názoru, že tento román stojí rozhodně za víc jak jedno přečtení.
Moc ráda čtu knihy z realismu. Annu Kareninu jsem viděla nejdříve v kině v poslední zfilmované podobě a bylo to něco tak úžasného, že jsem si musela půjčit dvoudílné vydání a úplně jsem se do toho "zažrala". Velmi mě zaujalo jak film i kniha jsou si tak moc podobné. Anna Karenina společně s Evženem Oněginem jsou dvě knihy a filmy kterými nikdy nepohrdnu, protože to za to stojí jím ten čas věnovat.
Během knihy jsem hodně nadávala, že to nejde přečíst a pořád se mi na tom něco nelíbilo. Před půl hodinou jsem knihu dočetla a nechala na chvíli uležet. Musím uznat, že to bylo famózní dílo. Nad každým myšlenkovým proudem se mohl člověk zamyslet, a že jich tam bylo požehnaně, ale všechny tyto myšlenky dávají jeden výsledek. I když se Levin stál věřícím, tak jsem dospěla k tomu, že není třeba věřit v Boha, modlit se každý den, ale hlavní je si uznat svoji chybu a nést za ně odpovědnost.
Co mi celou dobu přišlo zvláštní, tak to byla otevřenost veškerých myšlenek, autor jasně dal najevo jeho ohromné přemýšlení nad vším a různé protimyšlenky. Dnes si každý myslí co chce, jsou to osobní myšlenky a většinou se s nima nedělí. I když to je v určitém úhlu pohledu taky jenom dobře.
Nyní můžu říct, že jsem ráda, že jsem Annu dočetla až do konce. Byla jsem sice nemile překvapena, že chybí Vronského myšlenky o Annině hloupé sebevraždě, ale myslím, že vše, co bylo potřeba vědět zaznělo. "Já miluju jeho a on miluje mě." Ano, bylo to jasné a přesto odhodila červenou kabelku a se vztaženou hlavou mezi ramena padla pod vůz.
Abych byla upřímná, celou knihu knihu jsem jen čekala na to, až se Anna rozhodne zabít. Kniha mě těžce nebavila, nejspíš mi není souzeno chápat kouzlo ruské literatury.
Viděla jsem i film (z roku 2012) a ten se mi líbil podobně jako kniha. Ve filmu úžasně hraje Keira Knightley a hlavně mi je ve filmu postava Anny více sympatická než v knížce. Levin mi zase přišel v knize milejší než ve filmu... Kapitoly/scény o hospodářství jsou pro mě asi jediné mínus. Pro mě je to nudné téma. Jinak je to překrásný román, ale musíte mít na něj náladu. Někdy jsem se do knihy nemohla začíst, jindy jsem jí hltala. Mimochodem moje první kniha, kterou jsem četla od Tolstého a myslím, že nebude poslední.
Nevím proč se kniha vlastně jmenuje Anna Karenina, když jsem po přečtení nabyla dojmu, že je to hlavně o postavě jménem Levin. Anna mi vždy (dokud jsem knihu nečetla) připadala jako nějaká úžasná,inteligentní žena, která trpí pro lásku. Teď po přečtení knihy se mi jeví jako sobecká a nesnesitelně žárlivá ženská. Nejvíce se mi v knize líbily popisy přírody, úplně jsem to viděla před sebou. Na čtení stránek po Annině skoku pod vlak už jsem se nemohla soustředit, přišlo mi to už zbytečné.
Osobne ocenuji zejmena duveryhodne vykresleni pocitu a zmysleni zenskych hrdinek... a i kdyz je to jiz nejaka doba, co jsem tuto knihu cetla, tak mam za to, ze jednim z jejich zakladnich odkazu je oslava cinorodosti (zahrnujici take praci na partnerskych vztazich) v prime konfrontaci se zhoubnosti nicnedelani a utapeni se ve vlastnich myslenkach... a i v tomto vidim nadcasovost dila :)
Ikdyž na ruskou literaturu vůbec nejsem tak Anna Karenina je fakt skvělá knížka a byla by ještě lepší kdyby tam nebyla nudná postava Levina a ty jeho rádoby zemědělské rady...
Je až k vzteku, co se na ruském carství dělo za špínu a jak hleděli na ty, co se rozhodli nejít slepě jako ovce. Nádherně psaná kniha, donutí každého udělat si obrázek o tehdejších poměrech.
Tato kniha je jedna z mých nejoblíbenějších. Miluju Annu a upřímně...kdo by nemiloval Vronského. Nejvíce mi ale vadili sálodlouhé kapitoly Levina, vždy, když se příběh znovu stočil k němu, odolávala jsem úplně to přeskočit - ale to nikdy nedělám, takže mi jen tohle brání přečíst ji v dohledné době znovu. Nové filmové zpracování je skvost.
Štítky knihy
nevěra historie, dějiny smrt 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura manželství psychologické romány mezilidské vztahy rozhlasové zpracování ruské romány Lev Nikolajevič Tolstoj, 1828-1910Autorovy další knížky
| 1969 |  Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 1964 | Anna Kareninová |
Dostala jsem se k audioknize. O velikosti dvou hodin... az ted jsem zjistila ze k iha ma pres osmset stran. Audiokniha byla udesna. Afektovane namluvena. S urvannou Annou menici se z depresivni postavy na totalni psycho. Musim se dostat ke knize, protoze slozitapsychologie se do dvou hodin uknikane audioknihy neda shrnout. Co jsem obdivovala byl dokonaly psychologicky rozbor zenske osobnosti avsak vyhnany do extremu. Tesim se na knihu.