Antibohyně
Kendare Blake
Válka bohyň série
1. díl
Staří bohové neumírají… Aspoň si to Athéna myslela. Jenže pak jí pod kůží začala vyrůstat pírka, která jí zahltila plíce jako nějaká podivná rakovina, a Herma sužovala spalující horečka. Tím skončil jejich poklidný věčný život ve zdraví.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , BaronetOriginální název:
Antigoddess, 2013
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se jí neskutečně vlekla. Normálně knihu přečtu cca za tři čtyři dny, ale tuto jsem četla celé dva měsíce.
I když byla kniha o božích s hory Olymp nějak jako byla Athéna, Hermes či Héra, neměli bohové moc prostoru.
Tohle mi vážně nesedlo. Řecká mytologie patří mezi moje oblíbené a myslela jsem si, že to propojení s dnešním reálným světem by mohlo být zajímavé, ale spletla jsem se. Neuvěřitelná nuda, do čtení sem se nutila, žádná z postav mě nijak nezaujala a zhruba od půlky jsem měla tendence přeskakovat. Ten potenciál tam byl nevyužitý a taky mám pocit, že tahle kombinace puberťáků a středoškolských problémů a antických hrdinů tady vůbec nešla dohromady. Hrozně to skřípalo, působilo to na sílu a přišlo mi, že hodně postav tam je prostě jen proto, aby se tam mihlo více postav z Olympu, ale účel tam neměly žádný. A ta transformace, aby působily moderně, mi přišla úděsná. Z Athény jsem vyloženě skřípala zuby. Tu prostě nechcete vnímat jako puberťačku s barevnými vlasy.
Po dočtení jsem z toho měla takový nijaký pocit, jako bych četla úplnou zbytečnost. Akorát mi to pokřivilo pohled na jinak elegantní antiku.
Když jsem se přihlásila do štafety, nečekala jsem, že mi přijde knížka, která se mi už roky válí nepřečtená v knihovničce. Bylo to velké překvápko, když jsem rozbalili balíček a našla tam právě Antibohyni.
Příběh měl vážně potenciál. Řecká mytologie byla dobře využita a líbil se mi nápad s umíráním bohů, kdy se autorka nebála ani brutálnějších krveprolití. Scény s nafouknou Athénou a vtipálkem Hermem byly super. Na druhou stranu Kassandřiny kapitoly mě nebavily. Chovala se jako malé dítě, pořád jen kňourala a všechno rozebírala, což bylo otravné. Taky mě nebavilo číst o jejím rande, školním večírku nebo fotbalovém zápase, ve spojení s antickými bohy to vůbec nefungovalo. Kdyby se děj soustředil jen na božskou partu, hodnotila bych mnohem výš, protože ten nápad měl vážně něco do sebe. Takhle mi přišlo, že jsem na Antibohyni prostě moc stará. Mladším čtenářům by se ale mohla líbit, protože i mě by se před nějakými deseti lety fakt líbila. V sérii už sice neplánuju pokračovat, ale vyzkouším jiný autorčin výtvor, který bude vhodnější pro mou věkovou kategorii. Nápady má dobré a zaslouží si dostat ještě šanci.
Tak... Konečně dočteno. A že to teda trvalo. :-/
Miluji řečkou mytologii, miluji historii obecně, ale tohle opravdu nešlo... Antičtí bohové tady působili jako batolata, co se ručičkami snaží vyhrožovat světu. Celkově mě nijak nenadchl ani děj. Představovala jsem si to víc na úrovni, víc magičtější, víc propracovanější... Tohle téma úplně do young adult knih nepatří. Nebo alespoň rozhodně ne v tomto provedení! Přijde mi to nedospělé, strašně ploché a bez emocí. Děj byl sice svižný, autorka se snažila navnadit, ale celkově jsem z knihy spíš zklamaná. Nepřijde mi, že by se s "bohy" v knihách roztrhl pytel, ale tohle jim spíš ubližuje. Hodně ubližuje. Kdybych byla fanatik, řekla bych, že tohle je rouhání a hanobení řecké mytologie.
Tak tohle vážně ne. Řeckou mytologii zbožňuju, a její modernizace mi v knižní podobě nevadí, pokud je to ovšem důstojnou formou. Tady to důstojné nebylo, Kendare Blake udělala z mocných a majestátních bohů hloupá náctiletá děcka, která přemýšlí většinu času o blbostech. Vůbec se nedivím, že u nás nikdy nevyšlo pokračování, celkově se mi autorčiny knihy vůbec nelíbí. Často jsem si říkala, že hlavní postavy jednají jako naprostí hlupáci.
Jakmile jsem se do knihy pustila, tak skepse malinko poklesla a to i přesto, že místo elegantních bohů tu máme piercingy, tetování, barevné vlasy či vykukující pupík a moderní mluvu. Trošku jsem byla z Athény v šoku a říkala si, zda to autorka myslí vážně. Ve výsledku to ale nebylo vůbec špatné.
Kniha mě velmi mile překvapila. Je to příjemná oddechovka se zajímavým a čtivým dějem, který mě chytl již od začátku. Hltala jsem stránku za stránkou a byla zvědavá, jak to dopadne. Autorka Vám rozhodně neprozradí vše najednou, tajemství odkrývá postupně.
Nenadchne, neurazí. Nápad super,ale mohlo se z toho vyvinout něco lepšího. Asi mě ani nemrzí, že si další díly nepřečtu
Vcelku zajímavý děj, ale tak trochu se neubráním zklamání.. To, že mi po přečtení schází odpovědi na spoustu otázek, přičítám tomu, že se jedná o 1.díl několikadílné série. Dobrá.. Za to autorka nemůže a já to docela chápu, čtenáře to aspoň naladí na koupi dalších dílů.. Ale nějak jsem se nemohla sžít s pocitem, že nesmrtelní, moudří, oduševnělí bohové jsou převtěleni do těl mladých teenagerů..? Ale no tak.. Řeckou mytologii mám moc ráda, ale tohle fakt nene.. Očekávala jsem víc.. Daleko víc..
Souhlasím s Motokatty. Knížka nebyla špatná. Vlastně ten nápad byl dost dobrý. Jenže se z toho jaksi nic pořádného nevyvinulo. Škoda toho nápadu. Přitom má spisovatelka tak hezký styl psaní.
Kniha to nebyla špatná - pokud jste fanoušci fantasy, která je inspirována řeckou mytologií (alá Percy Jackson), tak po ní klidně sáhněte. Nicméně mi na příběhu chybělo něco wow - něco kvůli čemu bych knihu nedočkavě přečetla "na jeden zátah".
Mně se kniha líbila. Hlavně propojení s řeckou mytologií, člověk si ujasnil, kdo byl kdo a jaké mezi nimi byly příbuzenské vztahy. Ale je to spíš fantazy pro náctileté...
Štítky knihy
láska smrt věštění zrada romantika bohové umírání minulé životy řecká mytologie dark fantasyAutorovy další knížky
2013 | Anna krví oděná |
2019 | Tři temné koruny |
2013 | Dívka z nočních můr |
2019 | Jeden temný trůn |
2020 | Dvě temné vládkyně |
Do knihy jsem se pustila, jelikož jsem od autorky četla už sérii Temné koruny a ta je jedna z mých oblíbených. A i jsem váhala, jestli má cenu se pouštět do série, která u nás je nedovydaná.
Já se upřímně nedivím, že další díly už nevyšly. Jsem pořád trochu v šoku z toho, že kniha je napsaná stejnou autorkou jako Tři temné koruny.
Námět příběhu si myslím, že je super a zajímavý, ale to pojetí už poměrně dost pokulhává. Celý příběh mi přišel strašně kostrbatý, špatně se mi četl.
Máme tu dvojí vyprávění - jedno z pohledu Bohů a druhé z pohledu Kasandry. To Kasandřino vyprávění mě bavilo víc, ale její kapitoly byly tak o polovinu kratší než kapitoly z pohledu Bohů, kde se skoro nic nedělo, pouze putovali, aby našli Kasandru.
Měla jsem chuť knihu nedočíst, ale řekla jsem si, že se budu snažit všechny knihy dočítat. Dopadlo to tedy tak, že asi od poloviny knihy jsem četla pouze přímé řeči, jinak si myslím, že bych to sand ani do konce roku nedočetla.