Antonia a její dcery
Marlena de Blasi
Krajina protkaná vůní olivovníku, zapadající slunce líbající plody ve vinohradu a silné osudy toskánských žen… Antonia a její dcery je silný román Marleny de Blasi, který se dotkne všech vašich smyslů. Tentokrát vás autorka zavede na rodinnou farmu v srdci žhavé Itálie. Seznámí vás s temperamentní Antonií, pozoruhodnou ženou dohlížející na pořádek a chod domácnosti, ve které bydlí čtyři generace nebojácných a houževnatých toskánských žen. Popíše vám její životní příběh, do něhož se vepsalo běsnění druhé světové války, láska i smutek, hluboká tajemství i doutnající hněv. Uvaří vám. Pokrmy provoněné oreganem, olivami a lahodným kaštanovým medem. Rozesměje vás a zcela nepochybně vás dojme svou vřelostí a spontaneitou. Další z řady „italských“ memoárů od autorky mezinárodního bestselleru Tisíc dnů v Toskánsku přináší krásný i bolestný příběh Antonie, hrdé a dominantní matky rodu, vůdčí osobnosti čtyřgenerační rodiny silných toskánských žen.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Antonia and Her Daughters, 2012
více info...
Přidat komentář
Barvité vyprávění autorky, ze kterého dýchá atmosféra krásného Toskánska a charaktery místních obyvatel. Na osudu Antonie je vystavěný poutavý příběh její rodiny a z líčení válečného období mne nejednou mrazilo.
Nádherná obálka mne vrátila ve vzpomínkách na letošní úžasnou dovolenou v krajině olivovníků, cypřišů a vinic...nejen proto ráda knihu Marleny de Blasi doporučím.
Marlena de Blasi si mne svým způsobem psaní získala natolik, že si postupně čtu všechny její knihy. To většinou nedělám. Často se mi u autora líbí jen jedna nebo dvě jeho knihy a ostatní naopak vůbec ne. Typickým příkladem je Urban nebo Topol nebo Sorokin, Eco, Hájíček. Výjimkou je možná Pelevin, Sayers, Jung, Celan, Zafón. Marlena píše, viděno mým světem, téměř nebo úplně brakovou literaturu. Přesto mne okouzlila svým ženským projevem, upřímností, schopností opravdu vyprávět příběhy, srdečností, nadhledem a detaily či propojením zvolených témat. Je to svým způsobem vždy napínavé a hluboké. Laskavý a moudrý odpočinek od ponurého a egoistického "mužského" způsobu psaní. Přitom, když se podívám na autorčin vzhled.. nekoupila bych si od ní asi ani rohlík.. :)) Působí na mne jako falešná věštkyně která navíc zrovna utekla od cirkusu.
Začátek nijaký, ale vydržte, příběh se hezky rozvine. Kdo má rád Toskánsko, tamní životní styl a příběhy silných žen, bude si libovat.
Já nevím. První kniha, která se mi od autorky upřímně nelíbila... Nejvíce mě iritovaly "skryté narážky" na věřící... Děkuji, stačilo přečíst jen jednou... Škoda, ostatní díla se Marleně podařila! :-)
Smutný příběh ze slunného Toskánska ve ,kterém se spřátelí dvě ženy, které se spolu báječně doplňují při vaření a přitom Antonie vypráví Marlen svůj životní příběh z války. Kniha mě připadala příliš vleklá. Ale obálku má velice pěknou.
Kniha mě uchvátila od okamžiku, kdy začala Antonie vyprávět. Do té části, to bylo tak trochu vleklé. Často tam jsou použita italská slova, jména a to se mi pletlo. Byl to takový normální román, ale od vyprávění Antonie se vše povzneslo na něco úchvatného. Přímo jsem viděla tu ženskou soudružnost u vaření. Cítila ty výborné pokrmy a prožívala s Antonii její život, který je vše, jen ne obyčejný.
Je to nádherný, i když smutný příběh o síle rodiny a přátelství.
Krasna ctiva knizka o zivote v Toskansku, vareni, o zenskych sezenich a pratelstvi, od autorky jsem cetla vse a nezklamala.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Toskánsko Itálie ságy vinařství matky a dcery rodinná tajemství mezigenerační vztahy vinohradnictvíAutorovy další knížky
2005 | Tisíc dnů v Toskánsku |
2009 | Léto na Sicílii |
2017 | Večery v Umbrii |
2020 | Antonia a její dcery |
2004 | Tisíc dnů v Benátkách |
Miluji knihy o Toskánsku a ráda bych se tam ještě podívala. Podle mně byla kniha mnohem poutavější než Večery v Umbrii. S trochou nadsázky by se příběh Antonie dal nazvat jako protiválečný román. Jak potřebné v dnešní době.