Arboretum
Eda Kriseová
Exilové vydání povídek z let 1980 - 1985.
Přidat komentář
Máme u nás skvělé spisovatelky. Jedna z nich, která přišla před boomem současných autorek, je Eda Kriseová, která dokáže tak trochu čarovat. Mám štěstí, že se s ní znám i osobně a vím, že má v sobě sílu a energii, která se pohybuje mezi věcností a transcendentnem a vane to i z jejích knih. Samozřejmě její úvahy o východních filosofiích (např. Duši, tělo opatruj, Čísi svět) k ní tak nějak patří, ale její skvělé Kočičí životy o Volyňských Češích jsou strhující a mnohovrstevnaté. To jsem doporučil jinde.
Vedle těchto "velkých" knih se trochu krčí knížka povídek sesbíraných a napsaných mezi lety 1980-1989 a vydaných exilově v roce 1987 a u nás těsně po revoluci. Spojuje je civilnost i realita normalizace, ale je protkaná předivem jemnosti, nevyslovitelnosti a dimenzí, která běžný život přesahuje. Tam, kde je jemnocitný spisovatel Věroslav Mertl opravdu nábožensky katolickým, tam je Kriseová východně-filozofickým hybatelem vnitřních světů svých hrdinů a hrdinek. Dokáže pracovat s permanentním kontrastem, některé děje se odehrávají paralelně (například ve světě postavy a jejím myšlení a duši), některé gradují do situační pointy, jiné jen do pointy pocitové. Do obrazu. Oceňuji zejména jemnost, neokázalost a určitou vnitřní usebranost, kterou podle mne má i Kriesová sama.
Jako příklad si dovolím uvést povídku Andělé, kde se v blázinci jedné pacientce neustále zjevují andělé a navštěvují ji. To vyvolá až groteskní nenávist ostatních chovankyň, na které se příbuzní vykašlali a nepřijedou je vůbec navštívit. A vedle toho je dilema mladého doktora a jeho přimáře, kteří se dohadují, jak se dají tyto vidiny léčit. A náhle proti sobě stojí tvrdá materiální lékařská věda a duševní (duchovní) síla, přičemž jedna z těchto stran nakonec zvítězí. (Nechci spoilerovat.) Podobně se Kriesová dotýká hranic mezi světy tady a tam v povídce Astrolog, Rej čarodějnic, Ráno v kostele nebo zejména Nenarozený, což je povídka až s havlíčkovskou hororovou magičností. To, že jsou hlavní hrdinky vždy ženy, mi přišlo jako muži velmi dobré, protože málokterá žena Vás pustí do svého intimního duchovního světa tak otevřeně a zároveň neokázale, přitom intenzivně. Užil jsem si to velmi, a těším se na další knihu od této autorky.
Nesmírně košaté a vícevrstevnaté příběhy, které se čtou jako autobiografické deníkové zápisky. Ač nejsem příznivcem dělení na ženskou a mužskou literaruru, pravděpodobně zaujmou spíš ženy už proto, že hlavní protagonistkou je vždy ženská postava.
Autorovy další knížky
1997 | Kočičí životy |
1991 | Václav Havel - životopis |
2001 | Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní |
1990 | Křížová cesta kočárového kočího |
2014 | Duši, tělo opatruj |
Zajímavé povídky,rozhodně jdou psané nádhernou češtinou.