Křížová cesta kočárového kočího přehled
Eda Kriseová
V devíti svérázných povídkách představuje autorka prosté hrdiny, jejichž duševní i tělesné strázně zrcadlí chorobu doby: nechápavý svět považuje jejich zvýšenou citlivost za nenormálnost. V lepším případě si z nich dělá legraci, odtahuje se od nich, mnohem častěji je ovšem izoluje do samoty, do vězení, do blázince. Ne náhodou se nám vedle Dostojevského vybaví i Kesey a jeho literární hrdinové. Autorčina soucitná vnímavost pro utrpení člověka ústí ve výraz pochyb o správnosti našich rozhodnutí zasahovat do cizích životů ve jménu takzvaného pokroku.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Křížová cesta kočárového kočího. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Neřekl bych, že je kniha rozdělena do devíti povídek. Jde spíše o devět kapitol, které nejsou vždy propojené v jednotný celek. Uvítal bych větší vzájemnou provázanost. Za nejlepší část považuji pátou kapitolu v které dominuje sociální pracovnice Alena Ujcová a pacientka Kateřina Urbanová.
Citace: Je srpen a Alena Ujcová, která bývala sociální pracovnicí u oligofrenních dětí a učila je sborově zdravit čest práci, ač věděla, že mnohé z nich se nikdy nic jiného nenaučí a že většina nebude nikdy pracovat, Alena Ujcová otevřela svým klíčem dveře bez kliky a vešla do ženského oddělení psychiatrické léčebny v H.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1979 -
Cena Egona Hostovského
Kniha Křížová cesta kočárového kočího v seznamech
v Přečtených | 27x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1997 | Kočičí životy |
1991 | Václav Havel - životopis |
2001 | Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní |
1990 | Křížová cesta kočárového kočího |
2014 | Duši, tělo opatruj |
uchvacující poetický popis venkovského prostředí (především ty citlivě synestetické krajinné otvíračky, jistě autorkou osobně prožité, bytostně procítěné a obdivuhodně volenými slovy sdělované čtenáři) podpořený mistrnou básnickou zkratkou ostře kontrastuje s tragickým poselstvím líčených životních příběhů bezejmenných, zapomenutých, opuštěných a nešťastných osůbek, které (totalitní) systém udeptal k naprosté apatii, šílenství či smrti
vypravěčka-tazatelka, která propojuje samostatné příběhy, je sice personální, a ač zjevně hluboce zainteresovaná v místě i osudech svých protagonistů, cíleně sebe samu upozaďuje
poetický pohled na marnost života; nádherné, byť bolestné čtení, doporučuju